Já a Zombie??? - KAPITOLA 04

13. října 2012 v 1:51 | Ebika |  ...a proto, Lucasi
Tak tuto kapitolku jsem se rozhodla věnovat lili2335, protože jsem si všimla, že je už opravdu dlouho jediný čtenář, který se obtěžuje komentovat a navštěvovatt můj bloček.

Zároveň bych chtěla upozornit všechny kteří ke mě sem tam ještě zavítají, že je dost možné, že se bude blog rušit, nebo bude natrvalo pozastaven a už nikdy obnoven.

Vy to možná nepochopíte, ale já vidím ty statistiky ono totiž klesnout ze plus mínus 150 návštěv denně na absolutní 0, což je poslední měsíc pravidlem, řekne, že už o mé povídky nestojíte a nikdo tu nechodí.

Mno nic zatím přeji příjemné počteníčko. Zatím Vaše Ebi



KAPITOLA 04
Lucas:
Vysoukal jsem se z tý díry. Radši jsem se posadil hned vedle ní, nechci skončit znova na cestě, nebo nedej bože, tentokrát opravdu umřít.
Pokusil jsem se pohnout a zasyčel jsem bolestí před očima mi to černobíle zablikalo.
"SSSsss!..."
Co?
"…j!"
Trhnul jsem hlavou, za krkem mi zakřupalo, z bolesti se mi nahrnuly slzy do očí, strach? Ne! Zuřivost mi proběhla myslí, když jsem si uvědomil, že na mě někdo volá.
"hej! Kámo! To bylo teda, ale ostrý!"
Obočí mi opět vyletělo nahoru, když jsem vzhlédl a zahlédl hnědovlasýho kluka přivázaného ke stromu lanem. Byl z velké části zakryt nějakým křovím, a když držel hubu, nedivím se, že si ho nikdo nevšiml. V duchu jsem to ocenil jako velmi inteligentní úkon. Já být na jeho místě taky bych radši držel pysk, ve strachu, že by se rozhodli z hrobu udělat hrobku, bez náhrobního kamene.
"He?"
Zahleděl jsem se na něj, jak na malomocného. A pak mi to celé docvaklo.
On - tu - přece - musel být celou dobu
A musel to celé vidět!
A může to cel dosvědčit!!
Nevědomky se mi po tváři rozběhl úsměv.
Kdo ví, jestli škodolibý, nebo opravdu, ale opravdu hodně, hodně zlý, ale soudě podle toho jak mu zatrnulo.
"Eh… víš, já o tom nikomu neřeknu, jen jen mě prosím odvaž jo? Já teda vypadal si fakt drsně, když si vylezl z toho bahna včera, jak tě tam zahrabali, jak z toho filmu Resident Evil víš jak se tam zvedla ta holka, co se objevila kdoví odkud s tím zombíkovským pohledem, a výrazem, že chce všechny sežrat a…"
Opět mě začala bolet hlava. Bože, ať ten debil zavře kušnu nebo mu rozmlátím fasádu, fakt jsem ještě takového užvaněného kreténa jaktěživ nepoznal.
"…no, a pak jak odjíždělo to druhé auto a ty si vylezl znova, říkal jsem si ježišikryste, vždyť on vypadá fakt jak Jóžin Zbážin, málem jsem se posral, ale jako vážně měl jsem z tebe hrůzu, ve chvíli jsem začal znova věřit na strašidla, ale jako vážně, a teď k tomu ten úsměv, hej kámo nedě…"
Myslím, že mi v uších začalo bzučet, ježiš jak mě všechno neuvěřitelně bolelo, jak mě třeštila hlava, jak mě se chtělo vraždit a zabíjet a….
"Jop, tam to vypadalo úplně stejně, taky ten chlápek vylezl ze země, a ho přejelo auto, ale ne té jeho milenky, ale někdo kdo projížděl kolem, a oni ho pak hodili do jezera…"
Dostal jsem fakt děsnej hlad…
"…a on vylezl nasraně ven a začal všechny požírat…"
…Na důkaz toho mi abnormálně zakručelo v žaludku. V tom jsem se zarazil, ten týpek mi nepřipadal zas tak konzervativní, aby ho zrovna tohle zastavilo v jeho sáhodlouhém monologu, jehož pointu jsem dávno ztratil a obsah začal ignorovat.
"Pom…! Pomóóóc!!! Příšera pomóóóc!! Pomocte mi někdo prosím, chce mě sežrat. Póóóóc!!!!"
Začal vřeštit jak šílený, myslím, že v té chvíli mě dorazil.
To je ironie, čím jsem si tohle zasloužil! Nabourali, pak mě zakopali, pak mě přejelo auto a znova mě zakopali, a pak když mi konečně dojde, že na cestě se rozhodně nespí, potkám blba, co myslí, že jsem zombí a chci ho sežrat, kypěl ve mně vztek a z toho nehorázného jekotu šílenství.
Bolí.
Zabít!
V návalu zlosti jsem se pokusil vydrápat na nohy, ale to se rozeřval ještě víc, kecnul jsem si zpátky na zadek a přikryl si aspoň rukama uši, jak mě celá ta trapně ironická situace začala docházet, jak se do teď bublající hladina zlosti začala uklidňovat a vyčkávat na svůj čas, hurónsky jsem se rozřehtal.
A vše ztichlo, ptáci, cvrčci, ba co víc i tráva a stromy přestali ševelit, dokonce i tomu ktreténovi zatuhl hlas.
Kdepak, žádná policie.
"Jak, že se jmenuješ?"
Zkusil jsem to mile.
"A-A-A-Ale-Alex"
Vykoktal, oddechl jsem HURÁ POKRÓK!!
"A cože si to říkal o tvém bratrovi a otci?"
Celý zezelenal, z mého hlasu se nemohl vytratit úlisný podtón.
"Promiň, asi jsem to v tvém úžasně záživném proslovu… nepostřehl…"
Zamrkal.
Usmál jsem se.
"A jinak, já jsem Lucas."
Znova zamrkal a zatvářil se jakobych mu právě začal okusovat nohu.
"A-A-Ale, o-oni ti chutnat nebudou."
Protáhl jsem se, až mi zakřupaly kosti, a že jich teda ale zakřupalo a blaženě jsem si začal užívat čerstvého venkovského vzduchu a toho úžasného ticha.
Myslím, že … Ne! On za nic nemůže, nebudu mu zbytečně nahánět strach. Navíc …
"He he he"
Derek:
Dojeli jsme na chatu v naprosté tichosti.
Dřív jsme se pokoušeli dělat, že se nic nestalo, ale to se nedalo udržet věčně, taková hnusná dusná atmosféra.
Bylo mi ze sebe špatně a soudě, podle pohledů ostatních, jim taky.
Kolem prosvištěl Bacil, chodil dokola, tam a zpátky, zase tam a zase zpátky.
"Panebože…"
Zablekotala Stáz a chytla se za hlavu, nanovo se rozeštkala, taky mi bylo do breku.
Do pr-dele!
"Hej lidi! My…"
Všichni jsme se zahleděli svýma lesklýma očima na colu, taky nevypadal nejlíp asi mu bylo špatně, byl celý pobledlý a tichý, do této chvíle s nikým nepromluvil.
Od té chvíle co jsme vzdali snahu uvolnit atmosféru.
"co"
Vydechl jsem zničeně, když mi došlo, že to ze sebe asi jen tak nevymáčkne.
"Mus-musíme se sebrat, mají přijet ještě… ješ-"
Nadechnutí.
"ještě.."
Zvedl se a odešel do vedlejší místnosti, kde za sebou práskl dveřmi a podle stínu se po nich i svezl na podlahu a rozbrečel se.
Do háje, začalo to na všechny doléhat, to není dobrý, to vůbec není dobrý!
"Má pravdu musíme se fakt sebrat za chvíli přijede Káča s Barčou a Tomem"
Bacil se zastavil, mě to v té chvíli taky došlo.
V očích všech se usídlil strach.
Co když, co když si toho všimli, co když jeho mrtvolu našli, přecejen projížděli kolem.
V momentě jsem si začal okousávat nehty, a to jsem s tím už dávno přestal.
Bylo ticho přerušované jen občasnými vzlyky, myšlenky byly to jediné, co momentálně proplouvalo, touhle vilou, každý má jiný způsob jak se vypořádat se svou vinou.
Třeba takový bacil právě začal házet věcmi.
Já si hryžu nehty.
Stáz bulí, jak kdyby si myslela stejně jako cola, že to nějak pomůže, ale nepomůže.
Nám už nepomůže nikdo.
To, co jsme provedli, se nedá už nijak napravit.
Nedá se to vrátit. Sakra! Zabili jsme člověka! Našeho spolužáka! Kurrrrrrrrva!!
Au!
Podíval jsem se na svůj palec z prstu mi tekla krev, mezi rty jsem cítil tenoulinký kousek vlastního nehtu, měděná chuť na jazyku mě rozdeptala ještě víc.
Takhle to dál nejde!
Vyskočil jsem na nohy a dost hlasitě na to aby to slyšel i cola ve vedleší místnosti, snažící si právě rozbít držku o dubové palubky na stěnách, slyšel.
"Ráno moudřejší večera , jdeme spát, ostatní přijedou až zítra, není se čeho bát, ničeho si nevšimnou, mi, ale musíme vypadat naproto v pohodě okej?!..."
Následné věty jsem v průběhu následujících dvou týdnů a po té i celého života litoval nejvíce ze všeho.
"Zapomeňte na to!"
Rozprostilo se ticho, dokonce i bez vzlyků a pláče.
Bezhlesně se všichni odebrali do pokojů, které jim byly nejblíže, a polehali, jak jen to šlo.
Nikdo nemluvil, každý chtěl zapomenout, a každý věděl, že až se zítra probudí, už si nic pamatovat nesmí.
Dnes večer tady usínali vrazi.
A dnes ráno?
Prostě a jednoduše se všichni probudili, jako stejní lidé, kteří ráno z Ostravy vyjížděli, bez Lucase. Bez Lucase, který nikdy nedorazil, bez Lucase, kterého jsme sice pozvali a on souhlasil, ale nikdy s námi nesedl do jednoho auta, bez toho Lucase, který s námi chodil do třídy.
Venku se ozvalo auto, přesunul jsem svůj zamlžený pohled k oknu, za kterým jsem okamžitě zaslechl hlasitý smích a hovor.
Jak já je v téhle chvíli nenáviděl a jak moc jsem právě teď nenáviděl sebe sama za to, jak neskutečně se mi vlastně ulevilo, vypadali v pohodě, na mrtvou tvář v mém snu jsem rychle zapomněl a vyskočil na nohy, a co neměl jsem na výběr!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akimari Akimari | E-mail | 18. října 2012 v 19:29 | Reagovat

Zlatíčko to nech ťa ani nenapadne! Ja sem chodím pravidelne minimálne 2x d týždňa a kontrolujem či nie je nič nové.. nemôžeš skončim.. to mi ensmieš urobiť... viem, že nekomentujem, ale čítam iba na wifi na mobile a odtiaľ to nejde... pc mi štrajkuje a nestíham naň ísť.. a potom je tu určitá lenivosť sa vracať naspäť, keď sa naň dostanem raz za dva týždne.. holt maturita je sviňa...
...né, sľúb mi, že neskončíš...onegai.. Lucasa čítam poctivo.. ono som sa na tom nasmiala od začiatku a celkovo to má takú zvláštnu atmosféru, pretože ak by som to brala reálne, tak sa nachádza v hroznej situácii a mne je ho ľúto a chcem, aby išiel postrašiť tých idiotov tam... len nech ho znova nezakopú, toľko hliny by už asi nepredýchal (chibi moje)...

...btw viem, že som na blog písala, že adresu nového budem hádzať do komentov... ale ešte som ho nerozehla... a ani enviem či to tak niekedy urobím.. nestíham a hlavne už píšem iné veci...

2 Akimari Akimari | 18. října 2012 v 19:31 | Reagovat

nyah.. toľko chýb v jednom komente 8-O

3 lily2335 lily2335 | E-mail | 18. října 2012 v 23:25 | Reagovat

8-O :-D  :-D  :-D  :-D jóóóó :-D  :-D supéééér :-D že by spojenec? :-D to je prostě perfektnííí děkuji a děkuji a děkuji nmohokrát ti děkuji a děkuji. :-) Za Lukáška i za mě moc krásný ať ti šmejdi trpěj jen tak dál Prosííííím :-?

Moc děkuji za věnování a je mi jasné, že už to tu není jako na začátku když si začínala :-( :-( ale stále máš věrné čtenáře ikdyž se zrovna v komentech nepřetrhnou :-) já jsem toho důkazem ;-) :-) jsem tu stebou už od založení blogu a komentuju teprve od letoška :D ale to neznamená že se mi povídky nelíbily pokždé jsem byla nadšená 8-) ale budu respektovat tvoje rozhodnutí :-)  :-(  ;-)  :-) ať se rozhodneš jakkoli :-D jsem skutečně ráda že jsem to tu mohla poznat :-)

P.S. :-D  :-D a jestli :-D jde jen :-D o tu návštěvnost tak sem budu chodit každej den :D ;-)  :-)  :-D i několikrát a to by bylo aby se ta návštěvnost nezvedla ksó :-D

:-D  :-? MOŽNÁ SE PŘIDÁTE I VY OSTATNÍ CO SEM CHODÍTE :-? COOO????? ;-)  :-D já už radši mlčim :-x  :-x  :-P  :-D a jdu spát [:tired:]

4 lily2335 lily2335 | E-mail | 19. října 2012 v 22:24 | Reagovat

Ahojky tak jsem ted docetla a hadejte na cem na mobilu :-P bracha ma smulu :-D  :-D a komentuju tez z mobilu takze zadny vymluvy a honem psat komentiky 8-)  8-)  :-D protoze to jde a jde a jde ;-)  :-D

5 Akimari Akimari | 25. října 2012 v 20:24 | Reagovat

[4]: ide? a ako? ja keď chcem pridať komentár, tak tam mám len prázdne miesto a neviem napísať ani meno ani komentár samotný... takže ak mi povieš niečo nové, tak budem len rada ;-)

6 lily2335 lily2335 | E-mail | 28. října 2012 v 2:04 | Reagovat

[5]:ahoj promiň neměla jsem přístup na net a jen tak ho mít ani nebudu vysomrovala jsem net od bratrance museli jsme počkat až rodiče usnou [:tired:]  :-?  [:tired:]jak to že ti to nejde ??? aha nojóóó jsem blbka brácha má dotykáč :-( promiň na to sem nemyslela jsem hold debil s tvrdym Y :-D gomen Akimari-chan :-( a GOMEN MINA!! :-(  :-(

7 Niera Niera | Web | 8. listopadu 2012 v 8:47 | Reagovat

ahoj nic si s toho nedělej :) a neruš blog protože on teď blbne a tak všem ukazuje návštěvnost 0.. Taky jsem s toho byla spatná :( ale naštěstí mám dvě statistiky a tak jsem zjistila že ta na blogu blbne :) Takže nepropadej panice a blog neruš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama