close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Já a On - KAPITOLA 01

19. srpna 2012 v 22:19 | Ebika |  ...a proto, Lucasi
Tak lidičky nebudete mi to věřit, ale já stále ŽIJU!
Teda aspoň myslím...
Tedy, měla bych mno.

I když včera... Radši nic.

No dneska mam narozky, tak jsem rozhodla neobdařit jenom sebe, ae hlavně vás. Původně to měla být jednorázovka, ale co se stalo, stalo se.
Má to několik kapitol a jen těžko uvěřitelně, ale tuhle povídečku mě vskutku baví psát, škoda jen, že ji mám téměř dopsanou.
V každém případě přeju příjemné počteníčko a plno zábavy. Neboť zde jsem se opravdu hodně vyblba.
1 kapitolka je taková seznamovací, ale nebojte, že mám ty narozky tak tu hodím hned první tři kapitolky, ale to mě budete asi nesnášet ještě víc mno uvidíme.
Zatím pa Vaše Ebíííííííííííííííííííííí


KAPITOLA 01
Lucas:
Díval jsem se z okna na zvolna ubíhající krajinu, ne že bych ji zrovna moc vnímal, ale prostě jsem přemýšlel, nad ničím a nad vším dohromady, mno nwm jestli to znáte taky, ale já tohle dělám celkem často.
Derek:
"No tywe ja mam fakt, už ale dost!"
Odpověděl jsem všem najednou a taky se bláznivě rozesmál, ani jsem pořádně netušil čemu, ale to bylo asi tak jedno. My jsme fakt taka podivná banda, ale o srandu máme vždycky postaráno. Znamení? Směje se jeden, smějí se všichni. V tom jsem se, ale ohlédl po Lucasovi a smích mě hned přešel. Nepodíval se na mě, ale mně bohatě stačí ten jeho výraz. Hluboké rýhy pod očima a zatím jen mělké vrásky na čele, to asi od toho jak se téměř nikdy nesměje, vlastně celkově on se netváří skoro nijak jen prostě hledí, hledí někam pryč je tu s námi a přes to vypadá, jakoby dělal, že tu s námi není, že on je něco víc. A ten jeho chladný pohled, ne chladný. Chladný je špatné slovo. Ten jeho pohled je přímo mrazivý, netečný nic neříkající, ale zcela jasně naznačující… tichou výhružku. Věčinou nedělá nic, jen sedí a tupě hledí před sebe nikdy se nezapojí do debaty, když se něčemu rozesmějeme on věčinou nehne ani brvou, je jak skála, nic nedělá, jen poslouchá. Kdyby to tak bylo všechno. Ten jeho pohled mě však znervózňuje, když se podíváte napoprvé, řeknete si, že má oči temnější než noc, když se ale zahledíte víc, když ten pohled z očí do očí vydržíte, jakoby vás sežehl oheň a něco za vámi tiše zavrčelo do ucha. Nebezpečí. V momentě si uvědomíte, jak strašně jste se zmýlily, černá se promísí a vy zjistíte, že hledíte do mrazivého Tichého oceánu čokolády té nejhořčejší, jakou si dokážete vybavit.
Lucas:
Zasvítilo slunce s mírným zamračením jsem přivřel oči a zahleděl se do dály, zrovna jsme projížděli mezi dvěma rybníky, cestu rámovaly stromy, ale pohled na tu zapadajícím sluncem ozářenou hladinu byl víc než jen překrásný, on byl unikátní.
Derek:
Trhnul jsem sebou. Zase! Jeho čelo zvrásnily téměř nepatrné rýhy, pohled černých očí zmizel, místo něj nastoupila čokoládová duhovka, černá čočka v ní se v momentě smrskla do téměř nepostřehnutelné velikosti. Znovu mě to donutilo se otřást, když se nedívá na vás, vypadá jako slepý, když na vás však pohlédne, jakoby na vás pohlédla smrt v podobě démona, bělmo kolem očí zmizí jako mávnutím kouzelného proutku a místo něj nastoupí nepropustná temnota a masožravý chlad, kdyby pohled uměl zabíjet… povzdechl jsem si. Je to jako bychom spolu vezli mrtvolu, nic nedělá, nijak se netváří, jen tiše vyčkává, když se na vás podívá, tak útočí, má pohled jako upír, uhrane vás na místě, nikdo se do jeho očí nedokáže dívat příliš dlouho. Do těch dvou rentgenů, jsou, jsou, jsou prostě děsivé, mrazivé a … a to je nejhorší, stejně jako tvář - bez výrazu, bez života.
Lucas:
Přivřel jsem oči, moc dobře jsem cítil ten nenávistný pohled zelenomodrých očí, věděl jsem, cítil jsem, že se na mě Derek… Nebo to byl někdo jiný? No prostě jsem cítil ten pohled, tu nenávist, zhnusení. Popravdě, divím se, že tu s nima vůbec jsem, doteď nerozumím svému rozhodnutí s nima někam jet, možná, že jsem chtěl jen zjistit, co na tom všichni vidí, na přátelství… podivné to slovo. Minuli jsme dopravní značku oznamující konec hlavní silnice a sjeli z dálnice na scela opuštěnou cestu. Zamračil jsem se. Tohle se mi už ale ani trochu nelíbilo. Nelíbilo se mi, jak na mé zírá, když mě tu nechtějí, tak proč se mě ptali, proč?! Otočil jsem se, s tázavým pohledem se zahleděl do Derekových očí, zamračil se, asi nebyl rád, že jsem se ohlédl a co nemá tak blbě zírat.
Derek:
Opět! Nemohl jsem od něj prostě odtrhnout pohled. Ty ohnivě zrzavé vlasy s kontrastem slunečních paprsků tvořily, kolem jeho hlavy podivnou aerolu nevinnosti, však ta pobledlá tvář s tolika vráskami, ta běloba očí kolem temných zorniček upřených kamsik nahoru a najednou se přes tu děsivou scenérii přehnal stín, to jak na mě prudce otočil hlavu a naprosto očekávaný ÚDER! Zamračil jsem se, ať na mě proboha ty mrtvé oči nečumí! Ať se zase otočí zpátky! Na jazyku se mi usídlilo ne moc lichotivé -Nečum pičo!- Když jsem se však ohlédl, všechny pohledy se upíraly na nás dva a všechny do jediného byly víc než varovné. Ještě chvíli, uhnul jsem, ne to se prostě nedalo vydžet. Ten kluk byl svým způsobem hodně hezký, ale ta bezbarvost, chlad. Ne netoužil jsem po tom nacházet se v jeho přítomnosti, ani o minutu déle, bohužel musel jsem.
Lucas:
Také jsem se rozhlédl, téměř neovladatelně mi vyletělo levé obočí nahoru a myslí jako vichr proběhl emocepožírající chlad, byl jsem klidný věděl jsem to. Teď, co mi řeknete?
Bylo nás tu pět Derek, toho si pamatuji, protože jej oslovují jménem často, asi protože je neustále zaneprázdněný hovorem s někým jiným a v tom případě nevnímá nic okolo, vždycky ho v takovém případě oslovují jménem. Je mu 17, výška cca 174-176 cm, jedináček, rozmazlený za to však dost hezký, po bradu dlouhé rozcuchané černé vlasy, promelírované medovými proužky, zelenomodré očí, pravidelný obličej, žádné beďary, celkem vypracovaná postava, prostě opravdu moc pěkný.
Potom Jedna holka To bylo takové podivné jméno začínalo na A, Anna, Anna ne Anaste, ne! Jo! Anastássia, říkají ji Stáz. Nemá svoje jméno ráda, mi na něm však nepříjde nic moc ošklivého je to prostě jenom jméno. Zábavná, kluci ji mají opravdu rádi, Moc velká frajerka, poprsí, že by s ním Himaláje bourala, kdyby mohla. Je jí 16, přesto hodně promiskuitní, náladová, je to mrcha každý coulem, a v životě jsem neviděl, že by na sobě měla spodní prádlo, kromě podprdy. Ne nemyslete si prosím, že jí zírám den co den pod sukni, ale ono, když se někdo posadí dopředu na lavici v minisukýnce, že ji z toho div, že neleze prdel a každý vidí její ´kačenku´, tak se to opravdu nedá přehlédnout, zvlášť když si takhle sedne přímo naproti mně. FUJ! Vysoká tak 169 cm. Husté na blond odbarvené vlasy, modré pomněnkové oči.
A další dva kluci s kterýma sice chodím, už druhým rokem na učňák, a co víc do stejný třídy, ale jejich jména jsem jaksi nepochytil. Nezajímají mě, nikdy nezajímaly.
Jak jsem se dostal mezi bandu těhle ubožáků si pamatuji dodnes. Začalo to nadšeným, mami ze mě bude číšník! A skončilo zhnuseným,
*"Ja ses dneska měl ve škole?"*
"Mami, jsem ČÍŠNÍK"
Derek:
Hodil jsem po ostatních, co totálně ztichli pohledem, který mi oplatili stejně zamračeně.
"No a co nám o sobě řekneš ty Lucasi?"

Zkusila to Staz.
Lucas:
Klid. Vždyť tě jenom oslovila jménem. Doprdele odkud ho zná?! Jediný místo, kde si ho mohla přečíst je třídnice, učitelé mě neoslovují, spolužáci taky ne, jen si o mě šeptají, pravda.
Derek:
Čekal jsem, co z něj vypadne. A nebyl jsem sám, kdo byl nadmíru zvědavý.
Lucas:
Eche… asi očekávají odpověď. Na co, že se ptali?
Derek:
Tak je blbej nebo co!
"Ptala se, jestli nám o sobě nechceš něco říct, víš? Abychom věděli o čem s tebou popřípadě mluvit a takové ty ponižující věci kolem jako třeba o čem se s tebou bavit nebo tak, víš?"
Upřesnil jsem, kdyby ten retard náhodou nepochopil otázku. Vzápětí jsem toho zalitoval. Zase ty tupé oči, tiché vrčení v uších a dokrvedrásající tesáky přímo před obličejem. Proč se musí stále tvářit jakoby někoho vraždil! To přece není normální!
Ohlédl jsem se co na to ostatní. Jediný kdo se chechtal, byl bacil, ten vůl co řídí a po očku pokukuje do zpětného zrcátka.
Tak doprdele vypadne, už z něj něco nebo co!
Lucas:
V autě začínalo být dusno, ale co jsem jim asi tak o sobě měl říct…
Ta šílená blondýna se ke mně naklonila se zubatým úsměvem, div že jsem neměl zabořený svůj ksicht v jejím výstřihu.
Derek se zatvářil stylem no ježišmarja, když jsem okem zavadil o zpětné zrcátko, tak jsem záhlédl jeden šíleně rudý ksicht, který pomalu, ale jistě začínal modrat, jak zadržoval výbuch smíchu, a když jsem se podíval po tom posledním klukovi, kterého jsem do teď neslyšel prohodit jediný slovo, tak jsem zahlédl jen znechucenou grimasu.
Ježiš ta holka se ještě přiblížila, bezmyšlenkovitě jsem vykvikl.
"jsem gey!"
Znělo to přísahámbačko jak prase na porážce a to, že jsem se odsunul nebo spíš ještě víc přilepil na dveře mi taky moc na náladě nepřidalo a navíc mi to zkazilo naprosto celou "imič" s nikým se nebavícího podivína, na "imič" Naprostého kreténa a zaostalého retarda, bože mlátil bych hlavou o beton. Byl jsem si však jistý, že smyk, který hned na to dostalo auto a tomu následující výbuch přímo hurónského řehotu, jsem zapříčinil zcela jistě já.
Ta holka odemě odskočila jakobych ji kousl, Derek se zatvářil jako nikdy v životě, ne že bych neustále sledoval jeho výrazy, takže je dost možné, že se takhle opravdu už někdy tvářil.
Ten blonďák jehož jméno neznám, se taktéž řehtal jak pominutý, až se za břicho držel.
V té chvíli však… strom!
Náraz!
Tvrdý dopad.
Tma!
To be continuted…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lily2335 lily2335 | E-mail | 9. října 2012 v 13:57 | Reagovat

tak předně všechno nejlepšíííííí :-D  :D k narozeninááááááám a ať tě tvá můza provází dál a napíšeš ještě hodně povídek a abych zahrnula "školu" tááák hodně úspěchů i ve škole :-P

No a teď k povídce co to bylóóóóó O_O takhle to useknout :-( ale super moc se mi líbí zvlášť k Lukasovi cítím jisté sympatie jen tak dál :D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz