close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

DÍL TŘETÍ; PRINC

7. prosince 2011 v 13:00 | Ebika |  Za branami osudu
PS: A pokračujeme!!! Jóóó, nějak jsem tomu psaní přišla zase na chuť:)



ZA BRANAMY OSUDU
DÍL TŘETÍ; PRINC
"Samozřejmě muž by přeci nemohl vypadat takhle ne?"
Zcela inteligentně se optal, zatímco já dostal tik do pravého obočí a měl jsem podezření, že mi opět vylezla tepající žíla na čele, ovšem musel jsem se krotit přeci jen vůdce je Vůdce.
"Pane, a mohu se optat, jak se jmenuje?"
Chvíli na mě zkoumavě hleděl.
"Orion"
Uvažoval jsem, zda mu to mám říct, ale nakonec jsem se rozhodl pro pravdu konec konců, čím dřív se ji dozví, tím dřív skončí tahle naprosto nekontrolovatelná mise.
"Pane, jsem si jist, že to je muž. Toho Sebiána jsem totiž viděl něco přez týden v San-Franciském centrálním parku. Navíc Orion je stoprocentně mužské jméno"
"A?! Jak to že jste ho nepřivedl, povolení určitě neměl!!!"!
Tady jsem chtě nechtě musel svěsit ramena, přecejenom byla… ne nebyla ona to JE ostuda!
"Hodil po mě oprávněním v podobě myši a než jsem si stačil uvědomit, že to byla jen obyčejná myš, tak byl fuč"
Objasnil jsem zkráceně, načeš se místností, rozlehl krákavý smích všech kolem.
"Vy idiote! Já opravdu začínám pochybovat o vaší inteligenci. Proč jste ho nestopoval?!"
"Nejsem stopař! Čekal jsem tam na něj, je přeci všeobecně známe, že si Sebiáni na takovéto místa váží emocionální sítě"
"Och jistě proč by ho měl stopovat, ON přeci potřebuje osobního stopaře, aby chytil jednu kočku, že?"
Optal se Cerbero(Kerbero) provokativně, čímž mě dokonale vykolejil, ale dřív než jsem mu na to stihl něco odpovědět tak se ozval Cera (Sera)…
"Myslím, že to, že tam na něj čekal byl dobrý nápad, koneckonců kdyby ho stopoval, tak byla padesáti procentní šance, že by se mu ten Sebián ztratil koneckonců, sám přece musíš vědět nejlépe jak těžké je sledovat někoho, kdo se může libovolně měnit ,do jakýkoliv kočkovitých šelem ne?"
Cerbero se už nadechoval k nějaké peprné poznámce, kterou jsem se rozhodl utnout tím nejlepším způsobem.
"Pane, s jakými komplikacemi můžeme s jistotou počítat? Kdo zaútočil na San-dbest?"
Přestal jsem jim všem věnovat pozornost a otočil jsem se na Vůdce, který se světe div se! Usmál!!!
"Jak jistě všichni víte, před třemi tisící lety mezi sebou Chodci čili my…"
Ukázal na sebe a pak se rozmáchl rukou po místnosti, načež pokračoval…
"…a Sebiáni válčili. Důvod této války již dávno není znám a téměř veškeré údaje o válce jako takové byly zničeny. Ale jedno se ví jistě před 3000 lety, vystoupily ze stínů velmi mocné bytosti a byly to právě ony a bývalý Sebiánský král, kdo zapříčinili míru mezi našimi světy.
Chodci odpřísáhli věčnou věrnost Sebiánskému lidu a svůj meč nabídli k jejich ochraně, ale to vy přece musíte vědět, každý z vás tu přísahu složil v momentě, kdy vstoupil do našich řad. Věčný mír, přátelství a zastavení všeho toho krveprolévaní nám nabídli Sebiánové naoplátku. Díky této přísaze se Chodci a Sebiáni spojili v jedinou obranou linii a společnými silami pobily, ta stvoření jenž si říkají Stíny… Stíny temnot…"
Povzdechl si…
"…Od té doby nebyla tato mírová smlouva narušena, až do teď kdy si Sebiánský lid myslí, že jsme se spojili se Stíny Temnot a rozhodli se je vymazat z povrchu zemského, ale teď zpět k věci…
Nemůžete věřit nikomu ani tomu co vidíte, pamatujte, že to jsou stíny jenž vám šlapou na paty, že to jsou stíny, jenž chtějí vaši smrt. Rozumíš Dimitrii?"
"V překladu a zkráceně Noc se změnila v nepřítele a spánek rozhodně nebude klidný"
"Chápeš co je tady v sázce?"
Otázal se klidně přesto přímo, tvrdě mi hledíc do očí. Dostal jsem chuť ho trochu nasrat…. Ha ha
"Jasan, že jo! Aspoň si nemusím balit pyžamo"
Vůdce sklonil hlavu a chvíli vypadal, jakože neví , jestli se má smát nebo plakat, někdo za mnou tiše vyprskl smíchy a já si užíval pocit zadosti učinění, který se mě zmocnil.
A najednou, zničehonic, tma…
Zamrkal jsem do prudkého světla a chvíli dezorientovaně zíral, než jsem si začal uvědomovat, jak že se to vlastně jmenuji, hned na to jsem zaslechl tiché dávení, zaklonil jsem hlavu, podíval se, kdo je toho příčinou, samozřejmě můj tým vypadal, že má druhé vánoce a nebyly sami, kteří se zuřivě snažili zadržet smích.
Ó můj bože! To je, ale potupa… OPĚT!!!
Rychle a elegantně jsem se vyšvihl na nohy a po letmém pohledu na Vůdce se otočil na podpatku a zadíval se na ty záškodníky.
"Tak hele vy tlupo rozmazlených faganů, který mám zkrotit!..."
Rázem všechno zmlklo a všechny pohledy se na mě překvapeně zastavili, krom těch, které jsem tak zcela nepatřičně urazil ti na mě zazírali zcela jiným způsobem, no popíšu to asi takhle Cera zíral neurčitým nerozluštitelným pohledem, ale přátelským bych jej zrovna nepopsal, Cerbero nasadil výraz typu "alá, jsem mimozemšťan a vypitvám ti mozek, jestli ještě něco kecneš", Nivena měla nebezpečně přivřené oči s vypočítavým pohledem v nich odrážející se zášť, Trio Cvarteto a Due hleděli pořád stejně s jediným rozdílem, neohlížeje se na jejich ledové masky jejich oči zračili u Tria to byla stoprocentně sibiřská bouře, v nichž tančili ledové meteory z kamene, a když k tomu přičtu barvu jeho očí, tak to byla opravdu děsivá kombinace, u které jsem měl co dělat abych necouvnul, Cvarteto se tvářil naopak jakoby mě chtěl rozcekat na kousíčky a použít jako jednu z důležitých klíčových přísad do jeho temných rituálů a Due, ten se tlemil víc než pobaveně, za to Mao byl asi moc tupý na to aby tohle pochopil, takže zíral pořád stejně, naprosto blbě a do prázdna.
"Vaše nepřátelství mezi sebou, či škodolibé choutky škodit jiným si nechte na potom! Pokud si to neuvědomujete, momentálně jsem váš velitel já! A mě taky budete poslouchat! Budete se respektovat a v této misi odhodíte veškerou svou zášť takříkajíc do potoka! A pokud ne… Tak přísahám, že to, že strávíte zbytek svého života v jedné z věznic na Marsu, bude mou zásluhou! A tam už opravdu budete mít DO PRDELE šanci někoho nenávidět! Je to všem jasné?!"
Někteří nejmenovaní na mě překvapeně doslova vyvalili oči, ale hned na to se začali opět tvářit ledově.
"Tak co KURVA neslyším vaši odpověď!!"
Zařval jsem na ně až Due s Cerberem a Nivenou nadskočili.
"Ano!"
Odpověděli sborově, když se vzpamatovali.
"Ano, Pane!"

Napomenul jsem je, načež to po mě i zopakovali.
"No vidíš, jak to jde, když se chce, že? Cerbero? … Stopaři?"
Poplácal jsem ho po hlavičce a zavrkal na něj, to si on, ale líbit nenechal, tak po mně skočil a vytáhl na mě dýku, jeho útoku jsem se ladně vyhnul, ruku s dýkou mu chytnul a než by se kdokoliv nadál, skopal mu totálně prdel, načež ho nechal ležet v prachu na zemi, po té jsem se ještě otočil k té pozoruhodné skupině, která na mě ledově zírala, ale námitky neměl nikdo.
"Očekávám od vás respekt ke mně, dokonalou týmovou spolupráci. Pokud je opravdu pravda, že jdou Stíny temna po princi Orionovi, pak je to naši chybou a svým zapříčiněním bychom měli napravit to, co jsme zpackali a opět ukázat všem ostatním, kdo jsme a kdo byly naši předci. Pro Válečníkovu čest… Seberte se lidi"
Promluvil jsem ještě klidně a posunkem ruky jim ukázal, ať jdou za mnou, mlčky mě následovali a hned po tom co se každý z nich včetně mě rozloučil s vůdcem pokývnutím hlavy, jsme vypochodovali z místnosti.
"Nivena a Cerbero tady zůstanou a půjdou s ostatními do San-dbest, tak jak již bylo řečeno a očekávám od nich víc než vynikající výsledky až se za týden sejdeme. V centrálním parku San-franciska, kde naplánujeme mezitím celou misi a popřípadě prohledáme park samotný i okol a počkáme tam , kdyby se tam náhodou Orion neukázal, takže od teď přesně za týden, sbohem!"


Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale vypadalo to, že už konečně přestal číhat.
Rozešel jsem se směrem lavička, na kterou jsem se i posadil, napříč tomu, že jsem tu byl, tak jsem byl i dost vyděšený koneckonců možná jsem se špatně rozhlédl nebo tady ještě je akorát moc dobře ukrytý, má podoba černé kočky byla neprohlédnutelná, ale on napříč tomu jak jsem ho nachytal nevypadal jako idiot, a taky mi na klidu zrovna moc nepřidává, že se mě vůbec nepokusil stopovat.
No vypadá to, že to možná nechal být.
Zadíval jsem se před sebe a před očima se mi začali míhat obrazy.
Byla to překrásná krajina, zeleň se před očima rozplývala jako bohatě zdobená paleta barev různých odstínů zelené a žluté až po rudou barvu krvácejících růží, zní to děsivě že?
U nás se však na krev pohlíží jinak, krev je duše, čím víc růže krvácela tím krásnější byla, ale jakmile krvácet přestala, bylo jasné, že zvadne, že jí někdo její duši ukradl.
Krajina byla pahorkatá, všude se rozprostíraly lesy, v údolí bylo naprosto dokonalé místečko, které jsem přímo miloval, byla tam křišťálová studánka a k mému štěstí k ní chodil jen málokdy někdo, chodili tam pít jednorožci, věčinou bývali velice plaší, ale na mě si zvykli, když jsem jednoho z nich poprvé zahlédnul, tak jsem byl štěstím bez sebe, ne každý Sebián se mohl chlubit tím, že někdy nějakého kdy spatřil a přitom to byl tak úchvatný dechberoucí pohled.
Chodili tam každý den, vždycky si vzali pár doušků a pak sklonili své hlavy v němém pozdravu, na který jsem jim s úsměvem odpověděl, na to otočili svá ladná těla a důstojně odpluli pryč, už toho dne toho dne před téměř dvěma týdny jsem věděl, že něco není v pořádku… nepřišli, seděl jsem tam až do západu slunce a oni přezto nepřišli.
Lesem se zatím vznášelo podivné ticho, takové to mrazivé podezřelé ticho. Jediný ptáček nezapěl svou líbeznou melodii.
Dostal jsem najednou příšerný strach a v hlavě se mi jakoby ozval poplašný alarm, rychle jsem se tedy rozběhl do klikatého města, to co jsem spatřil mi však, vzalo dech z hrdla.
Žádný křik nebyl, žádný smích, jediná růže kolem cest nekrvácela, všechny ležely zvadlé v prachu a špíně cesty, už nebyly rudé svou přenádhernou barvou, teď byly rudé barvou smrti.
Ta se mi prodrala do nosu, všechno na mě začalo ječet, UTEČ! UTEČ!
Chodci nebyly nikde v dohlednu a pak jsem spatřil pravdu…
Země se začala otřásat, vzduchem se vířilo vlčí vití se vzdechy bolesti, přestože všechno stále řvalo na poplach totéž jako před pár minutami, vydal jsem se vstříc své zvědavosti, kterou mi už nikdo neodpáře.
Proplížil jsem se několika krví zbarvenými uličkami mezi kostrbatými domy a podle pachu stopoval zdroj toho strachu, smrti zdroj té bolesti, jejž jsem cítil ve vzduchu, zdroj toho všeho co mě škrábalo v krku.
Bylo to na náměstí.
Stála tam stvůra podivná znetvořená postava v černém plášti a zlým škodolibým šklebem na rtech a kolem ní byly v kruhu desítky dalších.
Na něco hleděli, něčemu se krutě smáli a štěkavě hýkaly, pohlédl jsem na nebe a ujistil se o tom, že jediné co náměstí ještě osvětluje, jsou hořící stěny budov kolem, po té jsem se přeměnil do stvoření noci. Koneckonců kdo by si všímal malého černého roztomilého koťátka, že?
Proplížil jsem se kolem jejich nohou, a když jsem spatřit to co jim bylo k smíchu, hrůzou se mi zatmělo před očima.
Byla to moje rodina, matka, otec, dokonce i rodinný přítel Lucius, byli zbroceni krví, když mě Lucie zahlédl, jeho oči se doširoka rozevřely a rty němě naznačily "zmiz".
"Mí drazí přátelé. Dnes jsme okusili sílu, kterou jsme nasbírali za uzrálá léta nečinnosti, za léta, kdy jsme byli donuceni stáhnout se do stínů a žít jako paraziti! Tomu je dnešního dne konec! Tento den je důkazem naší síly, kterou jsme si víc než pečlivě střežili! Chodci ani Sebiánové se nám nemohou vyrovnat! A budou! Našimi! Otroky!"
"Ano!"
"Ano!!!"
Začalo se ozývat odevšad, zatímco z mých malých kočičích oček kanuly slzy bolesti.
Pomalu, ale jistě jsem vycouval a rozběhl se pryč, nevěděl jsem kam, ale musel jsem pryč, já musel…
"Orione…"
Ten hlas byl tak klidný, dokonce zněl téměř vlídně, přesto … ztuhl jsem a po páteři mi přeběhl mráz.
Jeho hnát se dotkla mých zad.
S trhnutím jsem se probudil a začal konečně vnímat opět své okolí, zaslechl jsem hlasy.
"Ouvej"
Skočil jsem do nejbližšího křoví.
To be continute…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lily2335 lily2335 | 3. ledna 2012 v 16:55 | Reagovat

princátko moje nebohé ani nevíš jak moc ti rozumím :-(  :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz