V Sasukeho jméně 2

4. srpna 2011 v 0:47 | Ebika |  *****Jednodílné...
Druhá část...






Druhá část
Pokrčil jsem jen rameny a sesul se po zdi na zem kde jsem zůstal zamyšleně sedět.
Ani bych si to pořádně neuvědomil, kdyby do mě někdo zamyšleně neždibnul, ale zazvonilo. Vzhlédl jsem a zadíval se do zelených očí, ta dívka byla pěkná, ale nikterak mě nepřitahovala, nafialovělé dlouhé vlasy a jemě řezaný obličej, tam nahoře byla celkem dost vyvinutá.
"Sakura?"
S pevně sevřenými rty přikývla, tak jsem se postavil a oprášil si kalhoty.
"Tak co potřebuješ?"
"Já?! Já?!!! Co já potřebuju?!"
Zařvala na mě až se celá chodba otočila na nás všetně Kakashiho, který se zastavil ve dveřil a zamyšleně přivřel oči, já ty svoje přivřel taky nějak jsem tušil, že ještě neskončila.
"To ty něco potřebuješ Naruto! Co tak třeba odbornou pomoc?! Psychiatra?!! CO se s tebou do háje stalo Naruto, stal si se naprostým..."
Zarazila se a prohlédla si mě, zatřepala hlavou a znovu se do mě pustila.
"Minule si mě to nenechal doříct, ale dneska si mě poslechneš, rozumíš?!"
Vypadalo to, že čeká na souhlas a já byl taky celkem zvědavý co se dozvím, tak jsem přikývl, zřetelně jsem viděl jak si oddechla a jenom trochu, ale opravdu jenom truchu sklidnila hlas.
"Opravdu nevím co se to stebou děje, ale vsadím se, že tohle všechno souvisí s ním, jenom co si ho poznal, tak si se začal takhle chovat, začal si šikanovat kluky z nižší ročníků..."
Překvapeně jsem vytřeštil oči.
"...chodit do školy, začal si kouřit, téměř úplně ses odtrhl od všech přátel, odemě! Naruto co se s tebou děje! A teď?! Teď?!! Teď se necháš vyhodit ze školy, jen tak, protože je ti to najednou jedno! Mám tě ráda Naruto, ale tohle ti nedovolím rozumíš?! Takže Já se teď hned zbalím a půjdu s tebou za tím černookým satanem a pošlu ho do prdele, ty se konečně vzpamatuješ a zajdeš se omluvit našemu třídnímu a ředitelce. Začneš znovu chodit do školy a osobně dohlídnu na to aby si se cigaret už v životě nedotknul!!!!"
Naprázdno jsem zaklapl ústy, které jsem nevědomě v průběhu řeči otevřel a zazíral.
"Absolutně netuším o čem to mluvíš"

Prohlásil jsem nakonec klidně, ale vypadalo to, že jsem ji ještě víc rozzuřil.
"Jak nevíš! A co ty dva měsicé co ses tu ani neukázal a ani se neomluvil ani nikomu nezavolal! Do háje předtím si chodil do školy aspoň jednou dvakrát do týdne, ale teď vůbec. Mám tě ráda Naruto i když si gey! A rozhodně ti nedovolím aby sis takhle pošlapal všechny svoje sny!"
"Dva měsíce jsem byl v nemocnici, proletěl jsem předním sklem, když Sasuke naboural auto"
Vypadala zaraženě a nevěřícně, šum v chodbě naprosto ustal a v zádech mě propálil podezíravý pohled .
"Mohli by vám to dosvědčit vaši rodiče Yuki?"
"Samozřejmě, že mohli!"
Osočil jsem se na něj a pohlédl zpátky na Sakuru.

"Je mi to moc líto Sakuro, ale nerozuměl jsem ani slovu z toho co jsi tady říkala, stratil jsem paměť, ale doktor říkal, že by se mi měla vrátit, ale neví to jistě, tak snad až se mi vrátí mohli bychom si promluvit, třeba o tom koho si myslela tím černookým satanem"
Promluvil jsem klidně a vydal se směrem ven, nikdo se mě nepokoušel zadržet a já o to ani nestál, netušil jsem, že hned po tom co jsem odešel se můj zamračený třídní učitel vydal do svého kabinetu zavolat mým rodičům.
Došoura jsem se podle cesty, po které jsme jeli domů, kde jsem se opět svalil na postel a zamračeně si všechno přehrával v hlavě, když v tom mě to trklo.
Otevřel jsem opět poslední šuplík u stolu a vytáhl onen deník v obyčejném černém přebalu.
Otevřel jsem jej na první stránce a zamračil se na datum, podíval jsem se na kalendář s baskytarou vysící na stěně a na dnešní datum podle kterého jsem poznal, že prvním zápis byl napsán pravděbodobně ten den kdy jsem nastoupil na školu.
Pomalu jsem si to pročítal a nad něktrerými věcmi nevěřícně kroutil hlavou, nad mnohými z nich se i zasmál, ale...
Když jsem se dostal k datumu 1.9.2011
Dnes nastoupil do naší školy nový profesor má nás učit dějiny umění, opravdu nerozumím proč ten předmět přestala ta babizna Thunade, ale tím líp pro mě...
Vypadal, že bude fajn, tak si zatím počkám a uvidíme co se z toho vyvrbí, holky z něj naprosto šílej, kdo má pořád poslouchat jak se nad ním Sakura s Ino rozplývají s stále se mě ptají na názor, když řeknu, že se mi nelíbý tak budou mít tři piče poznámek a otázek proč. Opravdu jsem měl sto chutí jim říct, že jsem ho viděl dneska ráno oblizovat nějakýho prváka.
Úchylák jeden.
Nějak mi to nšlo do hlavy , tak jsem otočil na další stránku, několik dní bylo přeskočených stejně tak jako tomu bylo i u zápisků před tím podíval jsem se na datum 25.9.2011
Když jsem se ráno podíval z okna, tak jsem se nestíhal divit, už začalo padat listí, venku řádil tajfun, který burácivě narážel do stromů, samozřejmě první na co jsem juknul byl čas a hned potom i s taškou v ruce vyběhl z domu.
Miluji vítr, jakobych byl ve svém živlu, doufal jsem že příjde, naděje mě zžírala zevnitř, stejně tak jako maličký červíček studu za to že jsem se holkám ještě nesvěřil, ale taky nemusí vědět všechno ne?
15.10.2011
Opravdu jsem netušil co si o tom všem mám myslet a dokonce už nemám ani chuť se ti svěřovat deníčku.
Zamračeně jsem procházel jednu stránku za druhou, ale všude bylo v podstatě to samé, hned mi bylo jasně, že jsem s tím novým učitelem začal chodit a co víc musel jsem do něj být naprostý blázen protože všude píši jak má úžasné černé oči, jemné ebenové vlasy příjemný hlas...
S nadějí větší než jsem čekal, že by mohla být, jsem procházel jeden zápisek za druhým a hledal, doufal, že tam to jméno bude napsané, že tam bude napsané Sasuke, že tam bude napsané, kde ho hledat proč se už neukázal, jestli jsme se nepohádali.
Nechtěl jsem vynechat jedinou větu, chtěl jsem vědět naprosto všechno, po tvářích mi nevědomky začaly stékat slzy štěstí v mysli jsem křičel Ano, Ano konečně spolu, navždy, navždy spolu.
24.12.2011
Dnes jsou vánoce, říkal, že má pro mě něco speciálního, něco co od nikoho jiného na světě nikdy nedostanu.
Nemohu se toho dočkat, jo a opět mi volala ta dotěrná kráva Sakura s Ino, ostatní se už se mnou přestali bavit, teda téměř všichni...
A co jako já o ně nestojím, seru na jějich blbé poznámky copak nechápou, že ho miluji? Žeho nemůžu opustit?
Školu nepotřebuji, ale abych se dostal k jádru věci.
Ježiši, ještě teď to cítím.
Mám neutuchající touhu ti to tady všechno napsat, protože jsem nic krásnějšího v životě nezažil, i když si to vlastně moc, ani tak nepamatuji ale to podstatné je.
Byl jsem tam, na tom domluveném místě a on pro mě přijel, skočil jsem mu kolem krku a on se se mnou zatočil, ten polibek, ještě teď cítím na jazyku tu nasládlou chuť.
Jeli jsme podivnou cestou neznal jsem ji, celou svou osobností jsem se soustředil jen na nej, na jeho něžné hebké dlaně, ještě teď cítím tu horkost ve tvářích , když mě začal hladit po noze zatímco řídil.
Ale abych se moc nevykecával no večeře, ta byla pro stě úžasná, nikdy jsem nic podobného, nic, tak úžasného nezažil.
Potom jsme se přesunuli k posteli kde jsme se jenom mazlili. No říkám ti měl jsem už spoustu kluků, ale nikdo z nich nebyl, jako on.
Pohladil mě po obličeji a políbyl mě. Naprosto něžně, jakoby omluvně a potom dívoce, nezkrotně, nespoutaně.
Přetáhnul jsem mu přez hlavu jeho triko a uličnicky se zašklebil, ale on zakroutil hlavou znova mě políbyl a lehl si vedle mě.
Jen vedle mě ležel a hladil mě, cítil jsem se jakobych byl v sedmém nebi, nic krásnějšího na této zemi nebylo.
Už trochu naštvaně jsem otočil na další stránku, to je sice hezký, že jsem si všechno tak užíval, ale rád bych věděl, kde mám Sasukeho hledat.
16.1.2011
Když jsem ráno vstanul, tak bylo hnusně a zamračeno, zařechtal jsem se sám pro sebe, že tohle je opravdu perfektní den na to znovu se ukázat ve škole.
Oblík jsem se a vyrazil.
Ve škole na mě opět někteří zírali jak na exota.
Zazvonilo a všichni se nahrnuli do tříd, já se mezitím doloudal do té své a znuděně nakráčel dovnitř, opravdu mě nezajímalo co si o mě ostatní myslí v hlavě jsem měl jen toho andílka, to svoje sluníčko, pousmál jsem se, ale z mých krásných úvah mě vytrhl poněkud otrávený hlas Hatakeho.
"Pane Namykaze, byl byste tak laskav a zdělil mi důvod toho proč, jste se na mou hodinu dostavil pozdě a proč jste od pondělka OPĚT chyběl?"
na Opět dal zvláštní důraz, tento jeho tón jsem opravdu nenáviděl, vypadám snad jako idiot, že tak se mnou mluví?
"No pane učiteli to bych fakt nemohl, a pokud dovolíte rád bych se posadil, mám to do školy celkem daleko a mohli by mi upadnout nohy"
"Bežte ke své lavici a celou hodinu budete stát pokud ne..."
"Tak co? Zabijete me? Zmlátíte? Nebo snad ještě lepe zná..."
"Naruto!"
Ozval se výkřik od té fialovovlasé štětky.
"Okamžitě opustíte tuto třídu a vrátíte se zpátky až vám dojde smysl slov, která jste tady pronesl"
No samozřejmě, že jsem odešel a už jsem se nevrátil nenechám s přece nikým jen tak urážet.
S otevřenými ústy jsem zíral na těch několik řádků, když do toho se mě opět zmocnily pochybnosti, to všechno co se děje a děo, bylo divné, ty souhry okolností. Řekněme, že kdybych byl teď tam nahoře a měl za úkol hlídat své nástupce kroutil bych nad Yukim hlavou, zatíco takovým jako je Ino a Sakura našeptával aby se nevzdávali, jen tiše, v jejich klidném spánku, nemohl bych přece Yukiho nechat aby se takhle ničil.
To všechno, všehno co začal dělat byla cesta, ale do ráje ne.
Povzdechl jsem si teď ve chvílích jako je tato bych si nevýslovně přál být znovu anděem, mohl bych si o Yukim a jeho životě všechno přečíst, ale takhle.
Tady na mě někdo něco ušil, nevědomky jsem se zamračil, když jsem e zamyslel nad tím jestli se mi vůbec chce přečíst to až do konce.
S povzdechem jsem se opět zahleděl do té malé knížečky. Datumi 3.3. a 7.4. byly přeškrtánky až u datumu 29.7. bylo dost nečitelně napsané.
Já vím, že jsem s tebou už dlouho nemluvil, ale nevěděl jsem vlastně ani co a jak vlastně ti to mám říct, sám jsem to v hlavě neměl všechno ani z dalka srovnané a ani bych nevěděl co napsat, ještě teď je to stále moc čerstvé, ale abych to zhrnul.
Asi před skoro dvěma měsíci jsme se spolu konečně vyspoli, on byl tak okouzlující a pozorný a furt mi říkal jak strašně mě miluje, ale kdo měl tušit že to je jen podlý had. Ta svině! Já nejsem děvka!!Já ne! Tak pro si pro ty svoje debilní machynace vybral zrovna mě? Prooč?!!
Potom druhý den ráno už, tam prostě nebyl, jen mi nechal vzkaz s tím, že mu, že to tomu hnusnému parchantovi dneska ve tři ráno letělo letadlo do Japonska a že už se pravděpodobně nikdy neuvidíme, a ať na něj prej zapomenu hajzl zsranej já bych ho zabil kdybych ho ještě někdy někde potkat, přísahám, že bych ho zabil.
No zíral jsem do prázdna měl jsem naprostou chuť naprosto všechno rozmlátit, ale naprosto všechno, asi po nwm jak dlouho to bylo, no prostě jsem vyšel ven z jeho pojoje, v jeho bytěa on mě málem trefil šlak!
No koho jsem nepotkal! Koho no? Ten hajz slát předemnou!
"Itachi?"
Zašeptal jsem nevěřícně a on se na mě zamračil.
"Itachi je můj bratr kdo jsi a co děláš v jeho bytě?"
Jo jo jo řekl mi přesně tohle a mě najednou na místě došlo.
Znal? ...jsem ho vůbec?
Bratr? Itachiho bratr?
"J-já, myslím, že už půjdu"
Zahuhlal jsem a rychle ho obešel, ale on mě chytl za ruku a pevně stiskl. Překvapeně a trochu i vyděšeně jsem se na něj zadíval naprosto zarudlýma očima, takovej trapas.
"Ty si Yuki?"
Zeptal se takovým tím tónem , že mě ani nezajímalo odkud zná mé jméno, téměř okamžitě jsem dostal teda ale ukázkový tik do oka.
"Jo a ty si děd vševěd?"
Zavrčel jsem nazpátek, ale to mi jen pustil ruku a s ironiským úsměvem pronesl.
"Pokud chceš, ale upřednosňuji Ainsteina"
"Hmm....proč?"
"Existoval"
Chvíli jsem nad tím uvažoval a potom se mě zmosnila taková vlna vzteku, no prostě jsem po něm skočil a začal ho škrtit, No ještě napíši to jak jsem se dostali do baru a to jak jsem se probudil v Sasukeho posteli si rozhodně nepamatuji, ale doživotně si budu pamatovat to jak se bláznivě chechtal, když jsem ho škrtil a to jak se chladně díval, když jsem ho vzbudil svým překvapeným výkřikem.
Zatajil jsem dech, tak přece! Ale Itachi?! Itahi?!!! Itachi Uchiha?!!!!!
Jak?! CO?!! Černooký satan, parchant, úchyl!
Jak! Jak jsem si mohl splést Sasukeho s Itachim? Jak!
A co ta bouračka a to všechno ostatní?
Zuřivě jsem pohlédl zpátky do deníku a naprosto zaraženě si uvědomil že tohle byl posední zápis.
Posadl jsem se na posteli a nervózně si začal ožužlávat, nehty, tak jak kdy co, do háje co mám dělat nerozumím již ničemu.
Jakoy mě osvítilo, oknem prosvitl tenoulink paprskek slunce a ukázal na igelitovou tašku ležící na židli ke které jsem váhavě přikročil.
Co mi tímhle chtějí ukázat...
Otevřel jsem to a nechápavě zíral na oblečení uvnitř mám si to oblíknout hned mě to trklo, ale přesto mírně nerozvážně jsem se nasoukal do oblečení a se zděšením zjistil, že to je to samé co jsem měl na sobě v den té bouračky, byo ještě špinavé a celé zmuchlané.
Jen matně jsem si vzpoměl na něco co říkala, máma, něco, že se s tím mám stavit do čistírny, že ona na to zapoměla, v tom jsem si pomyslel na to jsme na om stejně.
S poraženeckým pocitem jsem si to začal zase sundávat, když v tom jsem se zarazil, když jsem rukou zavadil o cosi co jsem měl v kapse s otazníky v očích jsem to vytáhl a papírek rozložil.
Byla to jen opravdu krátká zpráva, ale říkala více než tisíce slov, buď přijď a nebo nechoď, nikdy.
V hlavě mi to zapištělo a tak jak jsem byl jsem prostě vyběhl, utíkal jsem douhooooouuuuuho, ne stop zas tak dlouho to nebylo, no kdo měl tušit, že teď tajnůstkář bydlí jen dva lokdy odemě ne?
Utíkal jsem ke dveřím, na které jsem začal bez rozmyšlení bušit, ale nikdo neotvíral.
Sesul jsem se podél dveří na zem, teď mi bylo všechno jasné MĚL jsem to nechat tak jak to bylo, my dva jsme si nikdy nebyly určeni, odhodil jsem na zem zprávu ve které stálo.
Nevím co jsi měl s mým bratrem Naruto, ale ten už u není však teď je řeč o nás, jestli myslíš vážně to všechno co jsme si řekli....
v 18:00 přesně u mých dveří, na rozmyšlenou máš osm týdnů, potom už čekat nebudu.
Je pryč, už se nevrátí.
Přitáhl jsem si kolena k hrudi, taové štěstí jaké jsem cítil, když jsem zjistil, že žiji, a že mohu být opět se Sasukem, tak stejně tak velký smutek se mě zmonil, když jsem si uvědomil to co jsem skutečně chtěl.
Žiji! A nevím jestli to má bolet, nebo jestli se mám radovat však jedno vím jistě, už chápu...
Proč lidé vlastně pláčou, konečně jsem si na to vzpoměl. A zase kvůli tobě Sasuke zase kvli tobe.
Sakra! Ne!
"Na-ruto? Co... Já myslele jsem, že už nepříjdeš"

Pronesl tiše ten hlas.
"Sasuke?"
Hbitě jsem zvedl hlavu. V rukou nsl dvě papírové tašk a hleděl na mě s poněkud nevěřícným výrazem.
"Ty. Ty si neodešel, ty , ty si mě neopustil!"
Vykřikl jsem a vrhl se mu kolem krku, všechno ostatní teď bylo jedno, byly jsme jenom mi dva, dohromady, solečně, všechny pochybnosti zmizeli spolu se štěstím, které mě objalo svou vlídnou náručí
Vrhl jsem se mu na rtzy ic, jiného m v této chvíli ani nzajímalo, jen si připomenout jak nádherně chutnají, jen znovu cítit tu vítajíci a vždy jen pro mě otevřenou náručí.
Odtrhl mě od sebe a zadíval se mi do očí, myslel jsem, že se blahem rozteču.
"Takže si se rozhodl?"
Pronesl nakonec poněkud vážnějším tónem.
"A o čem?"
Zamračil se na mě a já nic nechápal.
"Ty víš, mluvili jsme o tom"
On, já asi ještě neví, že se mi ještě nevrátila paměť a přesto, odpověď na jeho otázku je tak snadná a líbezná jako políbení on vánku.
"Nidy jsem neměl o čem rozhodovat Sasuke, ty si byl pro mě všechno vždycky"
Chtěl jsem jej znova políbyt, ale on mě nenchal, stále zíral, tak vážně.
"Takže se ke mně nastěhuješ"
Prohlásil škrobeně jakoby nechtěl věřit mé odpovědi.
"Hned a z fleku!" Měli jste někdy pocit takové radosti, že byste byly schopní se i počůrat? Já rozhodně?!
Trochu se pousmál a políbyl mě.
"A taky se vrátíš do školy a dostuduješ"
Přidal tomu.
"Pro tebe všechno"
Oemkl dveře, v očích se mu rozhořeli malé ohníčky, nad mým vzhledem se nepozastavil ani na okamžik, ákup zůstal osamoceně ležet před vchodovými dveřmi.
A zatímco mě zhodil na postel a hned následně mě začal líbat všude kam dosáhnul to dodal třešničku na dort.
"A přestaneš kouřit"
Ušklíbl jsem se.
"Sasu cigarety jsem se nedotkl nejméně dva měsíce.
Podíval se na mě jakoby mi nevěřil a políbyl mě, no myslel jsem, že mě klepne doslova mi ukradl vítr z plachet.
Nadzvedl se nademnou na loktech a svůdně si olízl horní ret.
"Vskutku, myslím, že to chce odměnu"

Pronesl šibalsky a uškíbl se.
Tuhle nc bych si zřejmě užil tak jako žádnou za posedních třista let, ale to by se nemoho stát to, co se stalo.
°°
Ve světle, přítomnost:

"Michaeli? Gabriei? Co, co se stalo?"
Zaptal jsem se jich obou nechápavě a podíval se na své opět nehmotné tělo.
"Někdo se na to nemohl dívat Naruto"
Prohlásil Michael nenuceně a já ne něj nechápavě zazíral.
"Já vás nenutil abyste mě špehovali vy úúú...."
Nestihl jsem to doříct, když mi někdo pobaveně zakryl ústa.
"Ani já? Naru?"
Vyvalil jsem oči na to jak ti dva rychle zmizeli a jen se nechápavě otočil kolem své osy.
Až na postavu za mnou jsem zazíral.
"Sasuke... Jak? Proč?"
Usmál se .
"To proč tu jsem zcela nerozumím, ale tomu co se děje tam dole už ano"
Ukázal několikrát prstem dolů až mi to nedalo a já tam taky juknul.
Postava černovlasého muže se skláněla nad jínou, kterou zcela překryl tělem a o něčem se zuřivě dohadovaly.
Najednou jakoby mě zasáhi cizí emoce, musel jsem to říct.
"Miluji tě"
Ze zadu mě objali dvě mi o hodně známější ruce, ty na které jsem čekal nekonečno let.
"Promiň Naru, ale opravdu bych se mohl dívat na to jak se miluješ s jiným"
"Byl bys to ty"

""Ne to nebyl. Je to můj nástupce nikoli s mou duší.
"Doufám, že budou šťastní"
"Musí být jejich cestu jim přece ukázal sám anděl ne?"
Zachechtal jsem se a skočil Sasukemu na záda.
"Tááák a teď mě poneseš až domů na zádech. O se zatvářil arogenně a stejným tónem prohlásil.
"Sorry, ale klíště si domů nevemu"
"Tak to je v pohodě, klidně jdi"
"Už jsem snad řekl ne?"
Snažil se se mnou na zádech balancovat.
"JJ , ale já jsem pijavice"

"Narutooooo!"

Zavrčel Sasuke.
Když za námi bouchli dveře, najednou jem vděl, že mi všichi budeme šťastní, něco mě napadlo, když tak nad tím uvažuji.
Hrábl jsem do šuplíku a vytáhl svůj vstní deník v obyčejném černém obalu a začal psát, když jsem skončil, Sasuke mi nahlédl přez rameno.
"Tohle se Míšovi s Gáblíke líbyt nebude"
Poznamenal suše a já jsem se rozřehtal na celé kolo.
"No co no to maj za to, že na mě kujou pikle"
°°
Zaraženě jsem si balil věci absolutně ničemu jsem nerozuměl a už vůbec ne, když mi Sasuke oznámil, že mě bude zítra čekat i s mími věcmi a že je moc rád, že jsem příjal a další ptákoviny.
Ještě vyjeveněji jsem zazzíral na deník ležící na mé posteli, nikdy ho přec nenechávám jen tak se někde povalovat.
Otevřel jsem ho na poslední popsané stránce a zjistil jsem, že tohle není můj rukopis bylo tam noě popsaných asi 20 stran všechno to začínalo
Přítomnost:
Na tuhle chvíli jsem čekal tolik let...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elfka Elfka | Web | 6. srpna 2011 v 1:04 | Reagovat

jasně že prosba o SB stále platí, a to že nemáš moc času, nevadí taky toho mívám někdy hodně, takže v poho, budu moc ráda když si mě přídáš :-D

2 Elfka Elfka | Web | 6. srpna 2011 v 1:04 | Reagovat

P.S. vážně dobrá povídka :-P

3 Angela Angela | Web | 17. srpna 2011 v 23:38 | Reagovat

Nazdárek. Nechci spamovat, jen vím, že se ti asi neukazují nové příspěvky, tak ti chci napsat, že jsem přidala Sherlocka a mam na stránkách dva nové cykly :)

4 akimari akimari | Web | 26. srpna 2011 v 0:01 | Reagovat

nyaaaaaaa kawai!!!! moc moc moc kawai! bože už aspoň mesiac som nečítala žiadnu yaoi/sa poviedku. blahoželám, najprv si uhasila môj absťák a po dočítaní sa stal ešte väčším :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama