Tak, takový další díleček...
No snad se bude líbyt aspoň někomu a hlavně Petratetra (Skloňovala bych to jako Petřetetře, ale fakt nwm, plomiň)
Tak přeji všem příjemné počteníčko a požaduji komentíky, jinak nebudou další části...
Srdcem hvězd 3
Samuel Klint seděl v kuchyni ještě poněkud dost dlouho, tak jsem se ještě vydala do koupelny se osprchovat.
Když jsem procházela ložnicí kolem Nika, tak jsem se pousmála, když jsem zjistila, že už spí, tiše jsem za sebou zavřela dveře od koupelny a vlezla si do sprchy ovšem, když jsem asi po dvaceti minutách vyšla ven, tak mě jakoby mi vlepil medvěd.
Nebezpečně jsem přihmouřila oči a nadupaně, ale zároveň tiše jsem přešla až k tomu drzemu chlapovy.
Skláněl se nad Nikem a s úsměvem ho hladil po tváři.
"Co si to dovolujete!"
Zavrčela jsem mu nebezpečně do ucha, přece se nevzdám a Nika mu jen tak nenechám.
"Okamžitě vypadněte ven, nebo přísahám, že začnu ječet"
Podíval se na mě drzým pohledem, bylo víc než jasné, že on si tu přišel pro jedinou věc a na to všechno ostatní kašle, bylo mu to prostě jedno, bylo mu ukradené, že Nik má rodinu a má dceru a a a... mě.
"Dělejte si co chcete, ale buďte při tom tiše, je tak sadký když s pí nemyslíte?"
Naprosto vykolejeně jsem otevřela pusu, že mu an to něco pěkně peprného odpovím, ale slov se mi nedostávalo.
Jeho drzý úšklebek se ještě zešířil a ladně se zvednul na nohy z kraje postele, ne které ještě před chvílí seděl, nebezpečně se ke mně přiblížil a já si najednou připadala jako kořist nějaké šelmy s pěkně velkými tesáky a drápy.
"Nemusíte mít strach a už vůbec mě tady nebudete muset trpět dlouho, jen co si Nika získám což je otázka několika dnů, tak si jej odvedu..."
Dech se mi zadrhl v hrdle ten, ten...
"...Mimochodem Vaše dcera Eliška je Nataše opravdu hodně podobná, koneckonců krev předků se nezapře, že?"
Potom odešel zatímco já jen v duchu vykřikla. Seru ti na to a nemysli si, že po tomhle budu vyprávět ty pohádky o vás dvou.
Lehla jsem si k Nikovi a dotčeně se k němu přitulila, okamžitě se kolem mě obtočily, jeho ruce a já mohla končně spokojeně usnout s poslední myšlenkou, která patřilala, jak jinak než jemu, že?
Nikomu tě nedám.
__
Ráno bylo podivně ospalé pro nás pro všechny, všichni jsem se usadili kolem stolu včetně věčně se culícího Sama, k připravené snídani.
Zahleděl jsem se na něho dost sem o tom co se včera stalo přemýšlel, ale nakonec jsem to nehcal být, co se stalo stalo se, já dal Samovi jasně najevo svůj nezájem a že nejsem na muže a už to dál nehodlám jakkoli řešit.
Usrkl jsem ze své kávy a zhnuseně se zašklebil, když v tom se ozvl Sam, zcela nečekaně.
"Černou určitě nepiješ, jestli chceš tak ti koupím cestou bílou, stejně jdu do ven pro Avízo abych se poohlédnul po tom bydlení"
Zaraženě jsem na něj doslova zíral, ale dřív než jsem stačil něco odpovědět, tak se ozvala rána, jak někdo bouchnul talířem o stůl, hned následě na to jsem ještě nechápavěji než předtím pohlédl na Anny, ale ta doslova kypěla dobrou náladou a zářila jako sluníčko, zamilovaně jsem se nevědomky pousmál.
"To je od vás velice milé Same, ale jsem si jistá, že to zvládnu udělat sama až půjdu dopoledne na nákup..."
Potom ještě dodala nenuceně.
"...Ale jestli na tom trváe můžeme se projít společně."
Teď jsem se zase podíval na Sama, který mlčky hleděl na mě a potom se podíval na Elišku.
"To jí tady necháte samotnou? Omlouvám se, ale není to poněkud nezodpovědné?"
Bylo to mnou, nebo bylo tohle ráno ještě bláznivější jak všechny před tím, které jsem kdy zažil,a le potichu jsem musel dát Samovi za pravdu koneckonců je sobota a Eli nejde do školy.
"Pardon? No myslím, že to tady Eli těch 30 minut sama zvládne!"
Vykřikla Ann popuzeně a klid byl ta tam.
Rychle jsem se snažil na něco přijít, neboť jsem ve vzduchu začul něco pěkně smradlavýho.
"NO, tak nevím co řešíte. Tak Ann půjde do obchodu a Same ty tady mezitím můžeš pohlídat Eli ne?"
Zasmál jsem se nervózně, když se mi dostavilo šokovaného pohledu od Ann.
"No to snad nemyslíš vážně, vždyť je to úplně cizí člověk s ním já svoje dítě v jednou bytě nenechám!"
Ona na mě normálně křičí, něvěřícnost.
"No, tak si to vyměňte. Řekni Samovi co má koupit a ty tu zůstaneš s Eli."
Zamrařčil jsem se na ni a s pohledem na hodiny jsem se zvedl k odchodu, jen co jsem za sebou bouchl dveřmi všechny mé myšlenky se optě stočili k včerejšku absolutně jsem nechápal co to do Sama vjelo, i když když nad tím tak přemýšlím, tak je pravda, že jej zas tak moc dobře neznám, takže bych neěl být tak překvapený.
Povzdechl jsem si a nastoupil do auta.
__
Eli běž do svého pokoje a hned!"
Přikázala jsem Elišce a hodila přímo Nasraným pohledem po našem jak vidno naprosto spokojeném hostovi.
"Co si myslíte, že děláte"
Zasyčela jsem na něj hned jak jsem uslyšela tiché klapnutí dveří od dětského pokoje.
"Co by, nechápu proč mu dáváte pít takové blafy, když víte, že to nemá rád"
"Tak to by snad stačilo ne?! To už je vrchol všeho zlého, OKAMŽITĚ opusťte můj dům!!!"
Zaječela jem na něj doslova a do písmene, do detailu přesně jsém cítila každou krvinku, která se mi začala nahánět do hlavy, tak, že ch je snad mohla i spočítat.
"To se Nikimu nebude moc líbyt"
Opáčil ten na oko naprosto klidně.
"Co se Nikovi bude a co nebude líbyt je má věc a teď ven!!!"
Zařvala jsem nepříčetně.
Když v tom se Sam opravdu pomalu postavil, ale místo toho aby se sebral a odešel přešel ke mně opt tím svým šelmím krokem a sladce se pousmál.
Přejel mi mráz po zádech.
"No tak pochopte to, sama to vidíte, nejste pro ěj vhodný partner zaslouží si někoho kdo jej bude rozmazlovat a hýčkat ho, se mnou nebude mít žádné problémy, naproti tomu mu bude dobpřáno klidného života bez práce, která ho deprimuje a jenom irituje..."
Chtěl ještě pokračovat, ale já jsem začala naprosto histericky ječet ať okamžitě vypadne nebo zavolám policii čemuž se on strašně rozesmál, zřejmě nechápal, že to myslím vážně.
"vy si zřejmě myslíte, že to neudělám, že?"
Stišila jsem nebezpečně hlas, když i došlo, že tohle opravdu nikam nevede.
Ale to se zase naštval on.
"Je mi ukradené co uděláte, nebo ne rozumíte? Já na něj čekal tisíce let a nějaká namyšlená krátkozraká nána jako jste vy mi ho nevezme."
Zavrčel na mě a odebral se do "svých komnat ó veličenstvo"
Od té doby jsem ho naprosto ignorovala a starala se jen o Eli a dům.
Dny plynuly a atmosféra stále více houstla věděla, jsem, že všem křivdím, ale nehodlala jsem prostě o Nika přijít.
On byl moje záruka o dlouhý a klidný pohodový život, a taky o to, že Eli bude mít otce a nevyroste z ní nějaký spratek, ale to jsem ještě netušila mnoho věcí.
To be continute...
túto poviedku mám rada...teda súdim tak aspoň podľa toho čo som čítala ... ako som už minule spomínala, čítam na mobile a odtiaľ sa mi nedá komentovať...no nedalo mi aby som sa sem nevrátila z pc a nenapísala si o pokračovanie