close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Jsme stejní

5. května 2011 v 23:27 | Ebika |  *****Jednodílné...
Jsme stejní
PS:Ahojky tak kratší, ale opravdu krátká jednorázovka, tak 15 plus, yaoi. Jestli vůbec někdo četl Srdcem hvězd, tak pokračování nebude, protože nejsou ani komentáře.

Přeji všem hezký zbytek večera Ebi.



Nebyla to smrt v nebeském ráji, ani povznesení do výšin jak v knihách mnohdy psali, nenastalo zatmění ani různorodé pády, žádná vášeň ani cit, radost, bolest, štěstí, či hřích.
Nebylo to nic, neboť jsem při tom nic necítil, nikdy... Nic.

Okovy zachrastili, byl konec. Stejně jako vždy i teď jsem melancholicky hleděl vpřed. Ty tváře, všechny se usmívaly, ale proč? Měly snad důvod?

Možná, avšak já jej neviděl.

Přišli, odešli, den za dnem, za okny se střídaly červánky, soumrak, příčeří, noc potom něžné pomalé svítání a dopolední jas, paprsky slunce něžně hladící mou jinak zuboženou tvář, vždyť...

Své jméno už si ani nepamatuji, každý mi tu říká, jinak, všichni tak jak sami chtějí.

Jednou jsem Nik, potom Rey, Alex a Sam, Patrik, Keichi, Leon, Bárt, ale jak-jak se doopravdy jmenuji?

Trhl jsem sebou, když se na dveře ozvalo zabušení...

"Hej děvko, nespi! Máš tu dalšího zákazníka!"

Povzdechl jsem si a jen opět čekal, za oknem se mihl temný stín, ne pardon byl to jen hrozivý černý mrak. Nov jež do teď osvětloval temnou noc se stejně tak skryl za mlhavou, hustou nepřípustnou tvář, hrozivě se mračící na všechny z nás. Mračna zakrývající hvězdnou oblohu pomalu měnily, tváře černé husté, na matně šedou zpoza osvícenou měsícem, pak téměř bledou, ale to co mě opravdu po dlouhé době vyděsilo, byl Nach, tak rudý mrak jsem ještě nikdy neviděl, a že jsem tu strávil spoustu času.

Dveře se tichoulince pootevřeli a do místnosti nahlédla zamračená tvář.

Byl jem nucen se pousmát, ten člověk se mi líbyl.

Klidně jsem ležel, čekal jen na něj, přiznávám, tak trochu jsem s ním sympatizoval, ten člověk také vypadal , že se neumí smát. Byli jsme stejní.

Přivřel jsem oči, bylo to pomalé něžné pohlazení, polibek, jeden, druhý a potom, již po poprvé v celém svém životě jsem to spatřil, ta barva očí, ten smyslý pach.

Všechno co dělal mě k nepříčetnosti vzrušovalo, svíjel jsem se v poutech jako had, vlastní sténání mi v uších rezonovalo jako kostelní zvony.

Nemohl jsem přestat, tak takové to je? Něžnosti se změnily v zuřivou bitvu dvou těl a potom PRÁSK!

Pouta praskla a mě se zmocnil strach, oči barvy čokolády změnily barvu, na nástěných hodinách odbyl půlnoční čas.

Živočišný, divoký, nespoutaný, byl to sex. Bez bolesti, bez utrpení, bez citů,a le s neskrotnou vášní.

Podebral mě pod zády a zvedl do sedu, zaraženě jsem naň hleděl, otázka v očích, zatímco on si jen navedl mou tvář k té jeho. Tak tohle byl polibek!

Jazyky se náruživě proplétaly, jakoby se v té chvíly znovuzrodil a potom, ten pocit. Poprvé jsem to cítil, poprvé jsem chápal ta slova ty prázdé verše a věty z románů a poezií, tak takhle je cítit milování?

Pokud ano... Hlasitě jsem zasténal, nešlo tomu odolat, když začal přirážet. Nadzvedával si mě a já poslušně spolupracoval.

Nemohl, nedokázal jsem se udržet mé steny byly čím dál hlasitější, a jakoby to on sám tak chtěl, usmál se tomu, jeho dlouhé štíhlé prsty se obmotaly kolem mého údu.

Do očí mi vyhrkly slzy, do této chvíle jsem snad ani nevěděl k čemu je. Trhl se mnou a povalil mě do postele, znovu se do mě ponořil, znovu jsem vykřikl, znovu uchopil můj nyní pyšně se tyčící pyj.

"Ne-ne!"

Hlasitě jsem zafuněl zadínco on mi do ouška vydával tolik přenádherných erotických zvuků. Dováděli mě k šílenství.

"Ale ano"

Zavrčel mi do ucha a následně do něj kousnul.

Co to bylo... Ten pocit, ten zhluk pocitů, jediná chvíle, jediné místo a výbuch.

Před očima se mi zatmělo, hlavou jsem se dotkl rudého mraku, poprvé jsem zblízka uzřil nov, jakobych se po jeho povrchu sám procházel.

K čemu tak oslavují přistání astronautů na měsíci, když to samé dokáží jediné ruce člověka?

Nevnímal jsem nic a už vůbec ne, že ležel vedle mě díval se na mě, čokoláda se roztekla v ohni, žáru jeho očí.

"Nebudu se omlouvat"

"Za co?"

Neodpověděl, odpovědí mi bylo ticho a … bolest.

__

Té noci bylo vyvraždělo surovým způsobem dva a třicet prostitutů a prostitutek spolu se všemi zaměstnanci podniku.

__

Pochopil jsem to příštího úplňku, až po měsíci neukojitelného hladu. Opět jsme se setkali, ale tentokrát s jediným rodílem, odešel jsem s ním.

Ne pro lásku, ne pro nenávist, ne pro sebe, ale protože vím jak samota pálí.

Pochopil jssem to my dva jsme opravdu stejní.
end
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ElenEstel ElenEstel | 6. května 2011 v 21:00 | Reagovat

wow to je velmi zajímavé moc se mi to líbí

2 petratetra petratetra | 11. května 2011 v 1:05 | Reagovat

velmi dobře napsané :-D  :-D  :-D

3 May Darrellová May Darrellová | Web | 29. května 2011 v 21:39 | Reagovat

Jůů... páni. To bylo dokonalý! ;D

4 sisi/ctenar sisi/ctenar | 9. června 2011 v 18:47 | Reagovat

taktohle bylo bylo.- nevyslovitelný !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! božský !

5 Mároš Mároš | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 0:12 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

6 Mariii Mariii | 25. listopadu 2011 v 20:40 | Reagovat

Wow :) - moc krásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz