Srdcem hvězd 2
PS: tak další díleček je trochu delší, ale už se něco začíná dít. Těšte se na další cha cha chááááá
"Nikolasi. Pssst Niki"
Třásla s ramenem svého muže Ann, tak aby neprobudila Elišku, která mohla ještě chvíli spát než půjde do školy.
Nik se zavrtěl a usmál se na svoji ženu, miloval ji nadevše na světě, nic na světě pro něj nebylo cennějšího než jeho rodina.
"Eště chvíli"
Zamžoural na ni a hravě se zahrabal zpátky do peřiny. Ann se naprotitomu bojácně narovnala a dala ruce v bok.
"No jak myslíš, ale nevím jak tohle vysvětlíš svému šéfovy"
Objevily se jí ďáblíci v očích.
"No co no, ta řeknu, že si mě nechtěla pustit z postele, a když se začne vyptávat tak mu ukážu tvoji fotku a hned sklapne"
Zahuhlal do polštáře, tak aby nebyl vidět jeho úsměv.
"Ty zvrhlíku jeden!"
Vykřikla a skočila na něj v té chvíli se vzbudila i Eliška a začala se hlasitě smát, když se dívala na to jak její máma lechtá tátu a ten se řehní, tak šíleně až mu tekly slzy z očí a v obličeji celý zrudl.
"Vzdávám se! N-ne ! Vzdávám se!"
Začal kolem sebe Nik mávat rukama a vyrážet neidentifikovatelná slova, kterým se jak Ann tak Eli jště víc rozesmáli,a le Nik se nedal... No v té chvíli začala pořádná polštářová bitva, jako svět ještě neviděl.
Všichni tři se svalili na zem a hlasitě se smály ještě hodně dlouho než se Ann zvedla a oznámila...
"Tak Eli vzhledem k tomu, že už si vzhůru a za půl hodiny máš stávat, tak jsem se rozhodla, že jako trest pro taťku nás zaveze do školy autem a mě do kadeřnictví, kde jsem na devátou objednaná, do práce už to stejně nestihne včas"
"Ale..."
Chtěl něco Nik namítnout, ale byl rázně přerušen.
"Žádné ale! Je rozhodnuto, že Eli?"
"Jasněééééé!!!"
Skočila Nikovy na břicho a ten bolestně vydechnul.
"To není fér vy ste se spikli!"
Ukázal na ně prstem a rozesmál se, Ann se jen pousmála a poslala Eli do koupelny a nařídila jí aby se oblékla a přišla dolů na snídani, Nika nechala ležet na podlaze a když odcházela, tak si posměšně broukala.
"Kujme pikle, pikle kujme...piklikujme"
Pak už byly jen slyšet kroky na schodech a potom ze zdola výkřik.
"No, uvidíme, jak to dopadne s tou fotkou!"
"Ale nééé"
Zaúpěl Nik a začal se hrabat na nohy.
Toho samého dne večer...
"Jsem doma!"
Zvolal Nik, když se mu podařilo zdolat domovní zámek, z kuchyně se ozvalo nadšené vyvýsknutí a následně rychlé kroky, jak se Eli rozběhla Nikovi v ústrety.
"Ahoj tatííí!"
Zvolala , když mu skočila kolem krku a silně jej objala, Nik ji chytil ještě pevněji a začal se s ní točit dokola, z chodby se v tu samou chvíli začalo ozývat jásavé kvíkání a štěkavý smích, když v tom se Eli zarazila a překvapeně se zahleděla.
"Máte zlaté oči"
Hlasitě zvolala a radostně na něj ukázala prstíkem, než dodala.
"Jako ten princ z pohádky"
V té chvíli se ozvaly další rychlé kroky a následně do chodby vpadla Ann, která na neznámého překvapeně hleděla a potom začala těkat pohledem, mezi neznámým, Eli a Nikem.
"Ale Eli víš, že pohádky nejsou skutečné, proto to jsou koneckonců pohádky, ne?"
Pousmál se na ni a položil ji na zem, kde si Eli strčila do pusy palec a koukala jak vyvoraná myš, než se šla schovat za maminku.
"Niku?"
Zeptala se Ann a pohledem hodila po neznámém muži s jasně modrýma očima a bílými vlasy staženými v culíku gumičkou, na sobě měl oblek od Armániho a celkově vypadal celkem, nebezpečně by bylo asi to pravé slovo.
"JO, no Same? Tohle je moje žena Ann a moje dcera Eli"
Ukázal Nik na obě a potom představil Sama.
"Ann? Tohle je Samuel Klint, pracuje ve stejné bance jako já, šév mi ho šikovně podstrčil než si tady najde nějaké trvalejší bydliště, pracoval v jedné z našich poboček ve Francii, ale ta zkrachovala, Firma nechtěla nikoho vyhazovat, tak zaplnila prázdná místa v ostatních pobočkách, takže se tady pár dní zdrží, jistě ti nebude vadit, když ho ubytujeme v jednom z hostinských pokojů, že?"
Ann chvíli stála se semknutými rty než přikývla a přitiskla k sobě Eli ještě těsněji, potom se mile usmála a pokynula všem směrem ke kuchyni.
"Same? Mohu vám tak říkat, že ano?"
Nečekala na dpověď a pokračovala.
"Přidáte se k nám na večeři?"
Opětovala jeho podezdřívavý pohled a vyčkávala na odpověď.
"Velice rád a klidně mi tak říkejte na co formality, koneckonců budeme spolu chvíli žít ne? Což mi připomíná, že bych měl poděkovat za vaši pohostinost, zřejmě jsem víc než neočekávaný a mě moc mrzí, že jsem na obtíž"
Pronesl klidně a potom se zahleděl na Eli, která se na něj široce usmála a vyndala prsty z pusy.
"Ale jistě , že nejsi na otíž Same"
Vyhrkl Nik a široce se usmál, Sam se na něj zadíval a jenom kývl na srozuměnou. Eli to celé nechápavě sledovala a Ann se pomalu vydala do kuchyně, kde začala prostírt i pro čtvrtého.
Po nějaké době, kdy se všichni usadili ke stolu, toho měla Ann akorát tak plné zuby. Bouchla pěstmi do stolu a opětovala Nikův překvapený a Elin vyjukaný pohled.
"Misíte na ni tak zírat?!"
Všichni se na ni dívaly poněkud nechápavě, no všichni, teda kromě Sama, který pomalu začal všechno chápat, nakonec se rozhodl pro zcela neutrální odpověˇď, která nenahodí žádné podezdření.
"Omlouvám se, ani jsem si to neuvědomil, nějak jsem se zamyslel"
"Css!"
Vyprskla Ann jako odpověď a odkráčela si to do obývacího pokoje, kde si naštvaně sedla na pohovku a v klidu očekávala příchod svého manžela moc dobře věděla, že bude požadovat vysvětlení na to jej znala až moc dobře.
__
"Co to do ní vjelo?"
Zadíval se Niki do prázdna potom se omluvně zadíval na Sama, který jej upřeně pozoroval.
"Omluv mě prosím na chvíli"
Chystal se zvednout k odchodu, ale zarazila jej Samova ruka a ten jeho úsměvem.
Sam celý sám o sobě ho strašně znervózňoval už od rána, měl takovou nutkavou pořebu se od něj držet dál a zároveň jakoby ho k němu táhla pro něj neznámá síla, ten muž ho přitahoval, svou osobností svou osobitou... Nevěděl ak to vyjádřit, myšlenky tomu podobné radši odsunul stranou a tázavě se na Sama zadíval.
"To je v pořádku, zřejmě se tvé ženě moc nezamlouvám, slibuji, že si najdu byt co nejdřív, nechtěl jsem způsoboat problémy"
Když to slyšel tak se musel zasmát a pohodlněji se usadil zpátky.
"Ale ne, žádné nezpůsobuješ, jen Ann nemá ráda nečekané věci navíc...."
Dali se pomalu do řeči, Eli jen protočila oči a vydala se za mamkou do obýváku, tady ji to totiž začalo nudit, když si jí stejně nikdo nevšímá a navíc víc jak polovině toho o čem se její táta s tím mužem bavil nerozuměla.
__
Když Ann uslyšela kroky povzdechla si, teď to příjde, řekla sama sobě v duhu a otočila se ke dveřím.
"Podívej Ni-ku.."
Zarazila se, když uviděla Eli.
"Eli? Copak se stalo?"
Přešla k ní a zvedla jí do náruče, Eli udělala smutný psí kukus a naštvaně prohlásila.
"Táta si mě vůbec nevšímá a baví se jenom s tím cizím chlápkem"
Zafňukala zatímco Ann jenom přísně senkla rty a ještě víc k sobě Eli přitiskla.
__
Pokračovaly v nezázvazé konverzaci, ve které se bavili o všem a zároveň o ničem, probíraly všechno nové zprávy co se děje ve světě, přátelé, rodina co a jak nového, bavili se spolu jakoby byly nejlepšími přáteli celý život.
Z kuchyně se ozýval jenom jejich veselý smích.
Chvíli bylo ticho a jen na sebe hleděly.
"Co..."
Zasmál se Nik nervózně, takovéhle situace nesnášel a vždycky se v nich cítil strašně trapně.
"Mám snad něco na obličeji?"
Pokusil se o vtip,a le odpověď nečekal.
"Vlastně, ano"
Sam se k němu naklonil s podivným pohledem. Přitiskl se svou tváří na tu Nikovu a smyslně mu zašeptal do ucha.
"Dvě překrásné modré laguny místo očí. Toho nejkrásnějšího motýlka uprostřed. Ty nejlákavější a nejšťavnatejší jahoty místo rtů"
Otřel se svou tváří o tu Nikovu, který seděl jako zařezaný a pomalu se k němu přisunul ještě blíž, při čemž svůj obličej přesunul na druhou stranu.
"Ty nejzářivější červánky ve tvých tvářích, tu až mučivě pomalu stékající kapku rosy po tvé labutí šíji. Takovou přenádhernou vůni lákající hříšníky ze všech světů."
Políbyl ho na překvapením pootevřené rty a rukou něžně setřel kapičku potu, čímž ukončil její cestu hříchů.
Nik, jakoby se v té chvíli brobral z transu, prudce Sama od sebe odstrčil a blýskl po něm zlostným pohledem, i řecký bůh války Áres by mu ho záviděl.
Ještě víc ho dodělalo, že se Sam jen klidně usmíval, ale jinak se mu v obličeji nepohnul jediný sval.
"Tak tohle už NIKDY nedělej!"
Zvedl se a otočil se k odchodu, ale ještě Samovým směrem zamumlal.
"Tvůj pokoj je v tomle patře první dveře v chodbě v pravo. A budu dělat, že se tohle nestalo."
Pronesl bezbarvým hlasem, ale s mírně zlobným podtónem.
__
Uložila jsem Elišku ke spánku a nakonec se rozhodla, že se k nim přidám, v hlavě mi, ale stále hlodal červíček pochybností, to ho opravdu tak málo znám?
Zrovna jsem chtěla vejít dovnitř, když jsem málem vykřikla nahlas, rozuměla jsem jen málu z toho co ten muž říkal, ale bylo to dost k tomu aby mi to vehnalo slzy do očí.
Zůstala jsem stát v chodbě, když jsem najednou zřetelně zaslechla hlas svého muže.
Přinutilo mě to k úsměvu.
Žárlivost však hlodala dál, věděla, jsem, že by nás Nik neopustil a vlastně jsem i dost pekvapená, myslela, jsem si že to bude Eli, s tím bych se možná i víc smířila, kdyby ten muž počkal až vyroste, ale Nik?
Kristepane! To je apokalypsa!
To be continuted...
SUPR POVÍDKA škoda že v ní nebudeš pokračovat