PS:Hola hola , musím vás sklamat jednorázovku do kouzelného lsabikáře, jsem ještě nedopsala, tak jsem dokončila, alespoň tenhle rozepsaný díl.
No snad se bude líbyt.
PS2: ANEB O MÉ SITUACI TEĎ
- Dalo by se to popsat jako naprostá... eh teď si na to slovo nevzpomenu, no prostě pruda a hlavně absťák, ne že nemůžu psát, ale ani číst, lidičky, kéž byste mi dokázali pomoci, no co víc říci, je to ošintělé, ale ...
GOMENASAI MOJE SBÉČKA ZLAŤOUČKÉ, ŽE NA VÁS NEMÁM VŮBEC ČASÍK :-(
Se zaujetím jsem si ho prohlédl zatímco mi hlavou kolovaly vzpomínky od Kyiubiho, když měl k dispozici mé tělo.
Itachi měl aktivovaný svůj Mange(kj)u sharingan (omlouvám se, ale na Naruta jsem se dlouho nedívala a už si fakt nepamatuji jak se to píše)A se zamračením jím mě zkoumal.
"Co se tady stalo?"
Tichá otázka, ale v hlase znělo jasné nebezpečí, v duchu jsem si odpověděl ,co by jen jsem posral právě teď všechno co jsme celý život plánovali a , že to bude seksakramensky těžký napravovat.
"Nic"
Odpověděl jsem slušně a jasně, ale s jasným posměchem v hlase, vím, že je Itachi neuvěřitelně nebezpečný a hlavně bystrý nepřítel, ale co se síly týče mám navrch, i když si to on neuvědomuje.
"Máš jinou Čakru, silnější"
Obeznámil mě s jistým faktem.
"No to bych si bez tebe vážně neuvědomil."
Ovětil sjem stručně a sarkasticky se při tom zašklebil.
Itachi to přešel jen s tím svým kamenným výrazem a mlčením.
"Co se to tady děje Itachi-sempai"
Vtrhl do toho Tobi a já jen pobaveně pozvedl obočí, ty budeš jedním z těch, kteří budou v první řadě kamaráde.
"Naruto! Hej Naruto!"
"Kyubi?"
"No konečně dávej si pozor a velký!"
"Proč?"
"Copak si v tý listový zhloupnul?... Itachi! Tobi!"
V té chvíli mi to docvaklo já jsem takovej vůl, měl jsem chutˇ si normálně jednu vrazit.
"Hnnn...nevěděl jsem, že máte i maskota"
Chladně jsem se zasmál a hodil po Itachim zhnusený pohled.
"To já taky ne, pokud já vím, tak je Tobi stejný člen jako ty, i když o tom taky někdy pochybuji"
Chtě nechtě jsem musel uznale zapísknout.
"Páni delší větu si snad životě nepronesl"
S tím jsem si to odkráčel do jeskyně, kámen se za mnou zavřel a stejně tak jsem za sebou zanechal i dva zamračené Uchihy.
To by mě zajímalo jak ty můžeš vědět kolit toho namluvím
*
"Musíme si na něj dát pozor, ta jeho Chakra se mi nelíbí"
"Podle mě je nebezpečnější než se zdá, než nám ukázal"
*
"Kyubi?"
"Co?"
V černu se ozval ten hlas, který mi kdysy naháněl toliko hrůzy.
"Posral jsem to co?"
Chvíli bylo ticho než se ozvalo v odověď.
"Každý může udělat chybu i mistr, teď si jen musíš dávat pozor ty hňupe"
"Furt lepší být hňupem než slintajícím parazitem"
Odvětil sjem klidně a zapadl do svého pokoje, nebo teda do nějakho pokoje v této chvíly mi bylo jedno čí je.
"Co tady děláš?"
takový nějaký oslizlí hlas se mi zaousl do uší, když jsem se za ním pomalu otočil nestačil jsem žasnou tak za jediný den se setkat s Itachim, Madarou i Kisamem, tomu se říká rekord no ještě mi schází Pein.
"Co by doufal jsem, že jsem čirou náhodou narazil na svůj pokoj, i když malý předkrm v podobě suchi bych si taky mohl dobřát, že?"
Chvíli bylo ticho věděl, jsem, že si nic nedovolí , protože ani nemohl Pein by mu dal, nebo spíš Tobi?
"Ty dveře naproti a radím ti dobře aby sis moc nevyskakoval"
Pousmál jsem se vydal se ze dveří ven dobrovázen jeho pohledem, jsem ještě těsně před tím než jsem ty dveře zavřel pronesl.
"Nebudu"
V hlase jsem dal jasně znatelný výsměch,a le nemohl jsem si pomoci, jakobych byl tady ve svém živlu.
"A nebude to kvůli mě?"
Potichu jsem zavrčel a zavřel za sebou dveře pokoje s jednou postelí a holími stěnami, všude byla tma, ale já viděl stejně díky Kyubiho očím, které kryli jejich opravdovou barvu.
"Tak o tom silně pochybuji to spíš tím, že jsem nadmíru nasranej, nemohl jsem se se Sasukem ani sblížit"
Chvíli bylo ticho, než se předemnou zhmotlila lička z modré barvy a JEDNÍM ocasem.
"Vadí ti to moc?"
Chvíli jsem o dopovědi přemýšlel a mezitím se natáhl na postel, kde mě Kiu následoval a usadil se na mém břiše.
"No, vlastně celkem ano"
Kiu chvíli mlčel a potom prostě jen tak zmizel.
zahleděl jsem se do stropu a naslouchal až nadmíru podezdřelému tichu.
*
"Itachi co si o něm myslíš? Podle mě tady dlouho nevydrží, řekněme, že si na něm slsnu jen co dostanu šanci"
Itachi, který svým Sharinganem rendgenoval sněnu s dveřmi před sebou a nahlížel do pokoje naproti se na něj otočil se svým kamenným výrazem, ale neodpověděl.
Kisame si jen povzdechnul a se zalíbením začal si prohlížet tu zrůdnost co nosil na svým zádech.
jetšě dlouho vládlo ticho, ve kterém Itachui jen seděl a skenoval stěnu než nakonec krátce pronesl.
"Nelíbí se mi"
Kisame se jen usmál svým žraločím úsměvem a dál se věnoval svému meči.
*
Zrovna jsem seděl v hokáge kanceláři a trpělivě vyčkával příchodu mého dědy, podivný pocit, který se mě zmocnil jsem odstrčil stranou, i když jsem věděl, že bych neměl.
O dveře se najednou ozvala rána, hned na to se rozletěli a do kanclu vpadla mladší verze mého otce.
Hned za ním si to nakráčel ten Uchiha a mě došlo, že se něco pokazilo.
"Hiroki, kde je hokáge?Ten tvůj kamarád ze suny se pěkně vyvrbyl vypadá to, že má něco společného s liškou."
Ozvala se rána jak z děla to , když moje dolní čelist dopadla na zem a spůsobila tak nadpozemskou vlnu třasu.
"N-Naru-Naruto a s s s Liškou?"
Následoval jsem to hlasitým výbuchem smíchu, který mi, ale hned zamrzl na rtech, když jsem záhlédla uchihůvvážný výraz.
"On je toho důkaz"
Ukázal na to cosi co se blbě tlemilo.
"Co se to tady děj..."
naprosté ticho ovládlo nás všechny , když jmse v úžasu hleděli na Minatův výraz, který nevěštil nic dobrého.
To be continute....
páni, co se asi bude dít dál, sem moc zvědavá