PS:Ehm co říct, snad jen, že...konečně jste se dočkali pokud někdo vůbec čekal
Pomalu jsem se probouzel, když jsem najednou zjistil, že Arashi vedle mě nespí od našeho výročí uplynulo již, kolik dní nevím přesně a stále se udobřujeme, no rozhodně toho nelituji.
Pohodlně jsem se protáhl a spokojeně usmál, zaslyšel jsem se do zvuků, jestli Arashi není náhodou v koupelně, ale nic jsem neslyšel.
Pomalu jsem tedy vstal a zabavlil se do saténového županu, který sjem do něj dostal, i když ta barva, no řekněme , že do černé má hodně daleko, ještě bílou nebo krémovou bych přežil, ale fialová se mi přímo hnusí a tahle je ještě tak křiklavá, zavzpomínal jsem se jak se tenkrát smál, když mě donutil po úmorně dlouhém milování abych si jej oblékl.
No teď už nemusím mít strach, že by mě opustil, od té osudné noci, kdy se stal mým mi sice nezopakoval ta dvě kouzelná slova, ale to ani já jemu, nevím proč, ale nějak tuším, že on to moc dobře ví a nepotřebuje to poslouchat stále a dokola.
Zamračil jsem se nad jednou vzpomíkou, už jej nikdy nenechám odejít!
S tím jsem se jal prohledat dům, kdepak se asi schoval.
Po cestě jsem ještě pohlédl na hodiny a s překvapením zjistil, že už je půl třetí odpoledne, odchytl jsem si jednu zmateně pobíhající služebnou neboť mi ten neobvyklý ruch byl divný.
"Co se tady děje?"
Chvíli na mě hleděla jako na vola, ale nakonec se vzpamatovala a odpověděla.
"Sir Handsfér Lang neočekávaně přijel"
"Aha"
Utrousil jsem na půl úst a pustil ji, hned někam odběhla a za chvíli byla zase zpátky vzala vozík s režonem co nechala na chodbě a rychle plula do jídelny.
Otočil jsem se na patě a šel se obléknout, měl jsem takový podivný pocit.
Když jsem vešel do jídelny zrovna si dopřávali Aperitiv, ani si mě nevšimli nahlédl jsem Arashimu přes rameno a přečetl jsem si ročník 1954, velice dobrý.
Měřili se pohledy a panovalo mezi nimi až nadliské ticho.
"Zdravím"
Prohodil jsem jen tak ledabile a oba sebou trhli, nahnul jsem se jen Arashiho políbyl, zatvářil se tak nějak strnule s křivým šklebem, tohle nebylo dobré.
"Jakeu"
Pronesl překvapeně, tady se něco děje, Handsfér, se tvářil jako na pohřbu a Arashi?
Ten na tom nebyl o mnoho lépe.
"děje se něco?"
Optal jsem se nachápavě, Arashi hned zavřel pusu a otočil se ode mě pohledem, tohle se mi ani za mák nelíbylo.
Posadil jsem se tedy k nim a trpělivě vyčkával kdo začne, ještě dlouhou dobu bylo obrosvské ticho, neř jej prolomil Arashi svým bváhavým hlasem.
"Jakeu možná bych ti měl vysvětlit, ne, ne vysvětlit, říct i vysvětlit, jak tenkrát, když jsme zmizel probíhal můj pravý trénink"
Překvapeně jsem se na něj zahleděl a začal příběh.
"Před téměř dvěma lety, byl jeden muž přezdívalo se mu Noname Evasive, jeho jméno znal celý svět, ale přesto jeho tvář nikdo nikdy nespatřil, měl práci jako každý jiný, ale rozhodně ne obvyklou, byl nájemným vrahem Jakeu, vraždil kradl a zabíjel, proč? Pro peníze to nebylo.
Viděl jsem ho každý den má tvář v zrcadle u mé postele splývala s tou jeho, ale přesto jsem ho nikdy neviděl, on byl nepolapitelný jako vítr co neměl jméno, vždycky , když se někde objevil byl vichřicí, hurikánem, který si nikdo netroufal pojmenovat, byly to těžké časy Jakeu.
Každý den jsem měl strach, že mě porazí, že to bude on kdo zvítězí, že jsem stejný jako on, každého dne jsem o to tvrději trénoval tady spolu s Handsférem, každý den jsem tvrdě dřel až do strhání těla na to abych slyšel zprávy o něm v televizi jak zabil dalšího významného člena parlamentu nebo sněmovny, jak zabil přezidentovu ženu a vždycky za sebou zanechal jen otevřená okna a průvan prohánějící se po chodbách, kde zapáchala smrt.
A s každým dnem jsem byl silnější a silnější.
On neměl jméno neměl nic on neexistoval, jedoného co po něm zbylo byla přezdívka, kterou mu zanechali lidé Bezejmenný nepolapitelný a přes to jej měli přímo pod nosem, jednou, ale udělala osudovou chybu, byl neopatrný viděl ho člověk, který jej spatřit nikdy neměl, díky tomuto se tomu člověku musel podřídit, ten člověk mu slíbil, že to nikomu neřekne, ale za to musel Noname podepsat jistou listinu, za kterou bude dokonce života platit.
za jediný rok se stal nejznámějším nájemným vrahem po celém světě, ostatní jména vybledla v porovnání s tím jeho, a když se v televizních zprávách objevila anonymní zpráva o jeho smrti téměř všichni tomu uvěřili, všichni, ale ne on.-
Ta smlouva tu stále byla a s ní i svědek, který viděl jeho tvář"
Chvíli jsem přemýšlel co s tím má Arashi společného a asi to bylo na me poznat, když se ozval dvojtý povzdech.
"jakeu ta tvář, kterou viděl ten mocný muž, nebyla nepolapitelného, ale ta moje"
"Prosím? Co to - Já nechápu to"
"Jakeu Arashi byl Noname, to jeho tu osudnopu noc spatřil na té chodbě s rukavicemi na rukou, ze kterých odkapávala krev a vedle mrtvoli prezidentovi ženy, to sám prezident na něj nastřažil léčku a v dohodnutém čase tam byl, i když tam být neměl, okamžitě zavovala svou osobní ochranku a Arashi musel co nejrychleji utéct, ale to nebylo všechno to prezident ho donutil podepsat smlouvu, ve které byla jen jediná podstatná věc..."
Arashi je, cože to?!
"Tenkrát si pro něj přišli jakýsi muži odvedli jej pryč, na tajnou schůzku kde byl popd náporem důkazů donucen podepsat smlouvu obasuhující jednu dost podstatnou větu ...Tak přísahám a svým podpisem pečetím, že kdykoli bude mých služel v zájmu státu potřeba, poskytnu je v jakékoli době a za jakýchkoliv podmínek, za náležitou odměnu... A to byla smlova nezrušitelné hodnosti, v téchvíli si Noname Evasive uvědomil, že je spojel s neporušitelnou přísahou"
"Jakeu já musím odjet a nevím kdy se vrátím"
Díval se na mě takovým pholedem a já udělal tu největší blbost na světě, přikývnul jsem, jen jsem přikývnul.
Arashi byl v momentě na nohou a s neurčitým výrazem odpochodoval z místnosti pryč, nechápavě jsem pohlédl na Handsféra a pod nátlakem jeho pholedu mi všechno došlo, já jsem...
Arashi mě opustí odejde a možná se už nikdy nevrátí to ne!
Za mnou se ozvalo zavrzání kůže křesílka a následné kroky mířící do hostiného pokoje.
Pohled mi mimoděk padl na skleničku aperitivu a jedním hltem jsem jí do sebe chrstnu, i když tohle by chtělo něco silnějšího.
"Marilin, ukliď to tady!"
"Ano pane Jakeu"
mě teď čekalo něco mnohem mnohem většího, vydal jsem se pomalu do naší ložnice věděl, sje, že tam bude po cestě mi hlavou létali myšlenky jedna za druhou, na mé tváři se nevědomky začalo tvořit zamračení.
Ne!
Já ho nenechám odejít!
To be continute...
no to teda ne ! nenechej, takhle to nesmí být! musí to být dobré , hezky skončit. ne ted když se to ujasnilo ne. ještě příjde to hezké! její nálada je divná xD ale tohle dál!!!!!!!!! košuši! hai ! come on baby
