Ap. 05
7. dubna 2010 v 21:51 | Ebika | Anděl páněPS:Tak je tu nový díleček po hóóódně dlouhé, době Sbéčkám se omlouvám komentáře pomalu, ale jistě píšu postupně, se na internet dostanu až večer vždycky, tak k těm, ke kterým jsem se ještě nedostala chvilku strpení prosím děkuji.
Přeji příjemné počteníčko a díky za komentíky a moc se omlouvám těm, kteří na tuhle kapitolu tak dlouho čekali.
Ap. 05
Už jsme na cestě několik týdnů a já stále netuším co se děje, akorát, jsem potkali několik lupičů, které jsem musel přemoci a potom mi řekla, že se blížíme, je to celé zvláštní vážně ničemu nerozumím.
*
Vysvitne někdy slunce?
Na místě kde čas nezná skonání…
Na místě kde se zastavil i on sám…
Nic už neplyne…
Nic není…
Tady neexistuje nic, než tma.
"Řekni mi co vidíš?"
Nepatrné přikývnutí hlavy, ale nic se neozvalo ve zpětnou odpověď.
"Řekni mi co vidíš?"
Opět nic, jen ticho, tma a samota.
Bojím se.
Existuje konec?
Ne tady není nic…
…konec, začátek, prostředek,
…čas, život, smrt
…dobro a zlo.
Tady není nic, jen to co se v ničem nachází, dává prostoru, jediný…
…cit, touhu.
"Chci se dostat pryč"
Hlas se ozýval ozvěnou,
Nejdřív jednou, dvakrát, třikrát…
A stále do kola.
"Nikdo nepříjde, na tomto místě není ani slunce, ani měsíc"
Jsem vůbec stále živ?
Všechna slova, která zde pronesl se stále opakovala donekonečna, jediné z nich nezesláblo, jediné se nestlumilo.
Už z toho blázním,
Jediný…
…přítel, se stává mím největším nepřítelem.
Můj vlastní hlas.
"Pomoc!Slyšíte mě někdo?Pomoc!!!"
Čím víc křičel tím víc, hlasů slyšel.
Každý zněl jinak.
Jeden byl unavený, druhý smutný…
…klidný
…smířený
…hlasitý
…histerický
…viděšený
…hrubý….
…tenký
…mladý
…starý
A přesto byl každý jeho, to bylo k zbláznění.
Jak dlouho už jsem tady?
Jak dlouho tady ještě budu?
…Tak dlouho dokud budeš snít Michaeli…
*
S trhnutím jsem se probudil celý zpocený, na kost mokrý, ty noční můry mě tak často provázeli, že už jsem i zapoměl co to znamená klidný spánek, jen jedinou noc, vždy jen jedinou noc, kdy příjdu do nového města mi dopřeje skvostně klidného spánku, kdy mě v mých snech neprovází nic a nikdo.
Už před třemi dny jsem chtěl z tohoto města odejít, ale někdo nebo něco ve mně mi stále našeptávalo, že tady mám zůstat, i kdyby to mělo znamenat nespavost a moření se hladem.
Včera jsem narazil na skupinku lupičů, schoval jsem se za nejbližší strom a splynul s okolním prostředím lesa, s kůrou stromu jenž mi dal útěchu a úkryt.
Někdo k nim přešel snažil jsem se na postavu zaměřit pohled, ale nešlo to na tzo bylo až moc velké šero a tma.
Po nějaké chvíli kdy spolu tiše rozmlouvali se začali rvát, vytasili na sebe meče a už byl slyšet jen řinkot kovu.
S omámením jsem hleděl na ten tanec, ve svitu měsíce jsem viděl jen siluetu,a le bylo jasně patrné, že patřila muži, přece jen žena by nebyla, tak…plochá.
Jeho tanec mě uchvátil už od prvního pohledu on s tím mečem nebojoval neoháněl se s ním na všechny strany on s ním tančil, tančil s ním jako bůh, jako anděl, anděl nesoucí smrt všem těm, jenž se jemu postaví do cesty.
Všiml jsem si šmouhy co se odpojila od ostatních a rychle běžela k pohozeným brašnám z jedné z nich vytáhla pušku´.
Obrovskou dlouhou pušku, zajíkl jsem se při pohldu na ni jestli témhle dostane ránu, tak je po něm, nechci aby zemřel, cítil jsem , že ještě nebyl jeho čas, už už jsem chtěl vyběhnout, když v tom se odněkud vynořil bělostný pták, jeho přenádherná pera spočívající na jeho křídlech odrážela svit měsíce a dlouhý krk se ladně natahoval po tom loupežníkovi.
Se skřekem mu přistála na hlavě a to už se jen ozval jekot v tu chvíli jsem byl rád, že je ta tma, i když mě mrzelo, že kvůli ní nevidím neznámému do tváře.
Stačilo mi vidět jen jak se labutí krk natahuje a dlouhý zonák klove , pravděpodobně do očí toho muže.
Cinkání kovu o kov ustalo a já se jen rychle vypařil mezi stromy stejně tak jako vždy.
*
"Antoanety neměl si pocit, že nás všera někdo sledoval?"
Ozval se líbezný hlas a hned na to se na tu překrásnou labuť stočili dvě smaragdové oči.
"Nevím a je mi to jedno já chci jen najít jeho, ….najít Michaela"
Vydechl a otočil jsem se na bok, měl, skutečně jsem měl včera divný pocit, že se na nás s povzdálí někdo díval, ale hlavu mám stále tak přeplněnou jeho.
Toho zjevení krásy a smyslnosti, chtěl jsem ho mít za každou cenu v náručí , hýčkat ho a líbat, na ústa víčka, nos mírně vystouplé klíční kosti na hruď, chtěl jsem cítit chuť jeho bradavek ve svých ústech.
Chtěl jsem jej hladit a zkoumat každičkou částečku jeho těla, chci se s ním milovat, chci jeho milovaqt, chci ho přivést domů a ukázat rodičů, i když z toho nebudou třikrát nadšeni.
Chci, tak strašně moc toužím se probouzet veedle něj a vědět, že v mém náručí spočívá to nešjkrásnější stvoření na celém širém světě.
Mocní panovníci, vladaři, králový i prostý lid by mu záviděl jeho krásu, ženy i muži mu musí padat k nohám, jen když o ně pohledem zavadí, proč se tedy toulá světem, proč je pro mne tak nepolapitelným?
V dlani jsem nevědomky sevřel hlínu země, na které ležím a se smutkem se zahleděl na to jak mi protekla mezi prsty jako nic.
Tak strašně po tobě toužím, prosím zastav se na jednom místě a počkej na mě!
V tom mě s myšlenek na něj a jeho překrásné oči znovu vytrhl ten vlezlý hlas té pitomé dlouhokrké husy.
"Grr…zavři zobák!"
Zavrčel jsem nevědomky nahlas a to se jen ozvalo uražené.
"Csss!Taky nejsem třikrát nejraději, tady a s tebou!"
Vyštěkla na mě takovým způsobem až jsem se zlekl jestli není křížená s něčím, třeba s jezevčíkem, které používáme na lov lišek a jiné menší zvěře.
Ozval se šumot křídel a byla pryč, nic jsme si z toho nedělala věděl jsem , že se vrátí, teda aspoň jsem v to doufal, když nastalo ticho, které s jejím odchodem přišlo pozval mě do své říše samotný Morfeus a jako naschvál jsem jeho pozvánku nevědomky přijal.
…
Pomalu jsem zamžoural očima, někdo do mě dloubal téměř hned na to jsem vykulil oči a odskočil.
"Promiňte nechtěl jsem vás viděsit, já jen…jestli vám nic není"
Sametový hlas se mi zařízl do duše, byl tak něžný a při tom tak pekelně divoký.
"Mi-Michael?"
jeho překvapený a i vyděšený pohlded , kterým mě obdařil mě doslova přimrazil na místě.
To be continute…
Komentáře
hohohoho cpe sae omeletkoua čte
nejlepší kombinace
" taky byc hmohla něco napsat!" promluvila s plnou pusou
ale bolí mě zuby
ale neboj jáuž něco mám rozpesanýho a až příjdu operation budu v poho a už mě nic nebude sužovat pak se dostanu ke všemu nejen k bolestem
mám dobrou náladu
a ty koukám taky
parádně se ti to vyvedlo
promin a vis ze je nejakej novej virus?! neotvirej emaily kde je napsáno invite nebo návšteva nebo tak , neotvírej žádný co neznáš prej žádnej antivirus ho nezastaví a on ti zruší celej hardisk, trochu sem si otom početla
![]()
supr puvídka bbudete v ní ještě někdy pokračovat prosím ![]()
Nádhera, nemám slov.