close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Planeta koček

3. března 2010 v 18:34 | Ebika |  *****Jednodílné...
Planeta koček

PS:Asi jset si všimli, ež et´d píšu spíš jednorázovky, ale sna d se to brzy srovná tahle povídka je shounen-ai a yaoi není na ni nic depresivního a rozhodně žádné špatné konce.
Díky za komentíky, které mě strašně Moc hodně potěšili hlavně moc děkuji Lachimovi, měmu Sbéčku Arye, Naru-chan a Akimary tahle povídečka je věnována vám čtyřem snad vás nesklame, na Kolapsu pracuji




"Co se to děje?!"
*
přišlo to z ničeho nic
*
"Pomoc, vtáhne mě to dovnitř!"
*
Tenkrát jsem tak strašně křičel o pomoc, ale nikdo mi nepodal nápomocnou ruku
*
"Prosím, já …bojím se, pomoc!"
*
Každý na mě tak hloupě hleděl, nejspíš měli taky strach, přez záři už nebylo vidět nic, cítil jsem jak mi to rve tělo na kousky.
*
"Prosím"
*
Tenkrát jsem tak úpěnlivě prosil, bylo to skoro k pláči, jak se někdo jako jsem já ponížil k něčemu takovému, musel jsem být k smíchu
*
"Snad mě v tom nenecháte….zrádci!"
*
Cítil jsem se tak pokořený, ponížený. Mý kamarádi?Už to slovo bylo k smíchu, byly se mnou v pohodě, ale jenom, protože jsem byl ten nejžádanější.
*
"Já nechci!"
*
Jas zalil mé tělo a celého mě to vtáhlo do víru světel před očima mi bliknul snad celý můj život jakoby někdo cvaknul vypínačem a chtěl abych to viděl.
*
byl jsem oslněm, oslepen, mé oči mě pálili jakobych měl místo nic dva žhnoucí uhlíky vypalující mi dvě díry do hlavy, bylo to jako zásah kulkou ze zbraně, nepříčetná bolest.
*
"nechali mě v tom, samotného"
*
jsem tenkrát zašeptal a do pálících oči se mi nahrnul vodopád slz, tenkrá pro mě znamenala slza znak slabosti, ale nebylo to tak, i když jsem si to myslel, tenkrát jsem ještě nevěděl, že ona slza nepatřila sklamání, ale radosti.
*
"nebyly to přátele, oni ne"
*
Plul jsem v proudu světel a povítil takový pocit míru, klidu, pohody a hlavně svobody jakoby se ve mně zvedmula neviditelná síl,a, která jen čekala na své probuzení a teď se mě tryskala jako vodopád všech pocitů, které jsem kdy zapudil hluboko do své mysli.
*
Jsem smutný, nebo štěstný.Pláču radostí, nebo steskem a strachem z neznáma, mám pořád tělo?neroztrhalo mě to na kousky?Stále žiji, nebo je tohle jen to o čem všichni sní, je to snad nebe?Ráj?nevím.
*
Tenkrát jsem tak usilovně přemýšlel o všem co se děje až mě rozbolela hlava, bolely mě oči, tělo se kroutilo do podivných úhlů a mě to najednou přišlo jedno, proč se starat o něco na co nemůžu najít odpovědi…sám?
Ne něco mi říkalo, že tady "sám" nebudu.
*
"Co to?"Dech se mi zasekl v hrdle a nohy se mi podlomili jak jsem dopadl na pevnou zem, i když jsem to téměř necítil, připadám si tak lehký, jako pták, můžu snad letět tam kde chci já?Tam kde budu moc žít v klidu?
*
Štěstí nebo smůla, radost nebo smutek, bolest nebo pocit povznesenosti, mrtev nebo živ?
Tolik otázek, tolik zmatenosti.
*
Rozešel jsem se po měkkoulinké trávě a užíval si zeleni kolem mě, nevím jak se to stalo, ale nikde nebylo trochy šedě, nebo odpadků, pet láhví, nebo odhozených cigaret, po zemi se neváleli střeby rozbytých flašek a vůbec, nevypadalo tady nic jako v mém světě, hebkost trávy a voňavé hlíny pod mými chodidli byla tak příjemná, vzduch tak čistý a osvěžující, všechno kolem mě pělo svou vlastní píseň, listí stromů ševelelo a nikde nebylo ani živáčka, po průzračně modrém nebi bez mráčku si to spokojeně plachtili obrovští pestrobarevní ptáci, plachtili si po něm jakoby patřilo jen jim, jejich dlouhé, ocásky, vypadající jako paví, za sebou zanechávali ohnivé čáry a jejich, průzračně čiré chocholky odrážely svit slunce, zatímco jejich pronikavě rudožluté peří snad i nasávalo sílu, ze slunce ovšem nebylo tady jen jedno, přestože se oproti našemu světu tady trůnilo na nebi hned šest překrásných ohnivých a životodárných koulí, vlál příjemě chladivý vítr a pohrával si s mými slatistýmy vlasy, poletovali mi kolem tváře a mé kroky se zastavili.
Očarovaným pohledem jsem zkoumal tvar jedné rostliny, neměla okvětní lítky nýbrž, snad jen jeden obrovský modrý střed osmiúhelníkového tvaru a dlouhými oranžovými střapatými pestíky, vlastnil jediný výčnělek, podobající se okvětmímu lístku a ač to vypadalo, že ty ostatní někdo otrhal, nebylo tomu tak všechny květiny takto vypadaly, vypadaly kouzelně všechno tady vypadá kouzelně, nechtěl jsem nic všechny starosti a myšlenky odešli, všechno mi bylo jedno, tohle místo bylo tak čarokrásné.
Přešel jsem k jednomu mohutnému malornu, který se směrem nahoru až prudce zůžoval a nahoře se rozšířil stejně tak rychle , v našem světě by to vypadalo jako rachejtle právě vybuchující na noční obloze, na větvích vlajících ve vlahém větru byla usídlena zeleň srdcovitého tvaru a mezi nimi drobné bílé kvítky připomínající květy Sakury.
Jestlipak jsou v téhle zemi i hvězdy.
Lehnul jsem si a opřel se o strom, ten jakoby cítil, že mu neublížím se rozrostl a svími větměmi mi vytvořil ochranou náruč, vsadil bych se, že to muselo vypadat jakobych ke stromu přirostl a stal se jeho součástí, vítr prudce zafučel právě ve chvíli, kdy jsem si chtěl lehnout, nevím proč, ale z ničeho co se tady dělo jsem strach neměl, z ničeho jakobych tady žil od mala.
Onen vítr zhodil z větví stromu ty bílé kvítky, které mi napadali pod hlavu dřív než jsme se úplně položil a jejich vůně mě okamžitě uspala.
Ve snech jsem vídal prapodivná zvířata a cítil na sobě pohled modrých očí, ten pocit, že k sobě patříme mě nechtěl opustit.
*
tenkrát jsem netušil že ty oči mě skutečně pozorovali a jejich majitel se vlídně usmíval zatímco se posadil vedle a taktéž se opřel do příjemné vyhřáté kůry stromu, který příjmul za svou podstatu i jeho.
*
Probudil jsem se právě ve chvíli, kdy začali zapadat slunce tři zapadli a tři poteměli, změnili svou moc jejich jas a horkost paprsků zmizelo a místo nich zem osvítila snad samotná zář archandělů, s mírem v duši, naprostým klidem v srdci jsem učarovaně sledoval hmyz podobající se motýlům,a le tohle bylo nadpozemsky krásné, místo křídel měly něco podobající se jiskřivé vodě prosvíceného vodopádu, každé mávnutí vytvořilo světelnou čáru a jejich tanec na louce mězi zavírajícími se květi působyl, jakoby čarovali a byly tady právě od toho aby svou tichou písní šumotu uspali vše co ve dne skrášlovalo zem.
Nevěřil jsem tomu, že to už není sen, ochranitelská náruč stromu se ztáhla, ale místo ní mě objalo něco, nebo spíš někdo jiný.
Překvapeně jsem pootočil hlavu a zahleděl se do dvou hlubin oceánu, byly jako nekončící studně.
Tvář byla jako malovaná vodovou barvou postala zářila na míle daleko, už jen chyběla andělská křídla, pootevřel jsem ústa, chtěl jsem se zeptal kdo to je, ale nedostal jsem šanci na rtech jsem pocítil políbení okvětního lístku, tak jemné, tak opatrné, tělem mi projel šok a všechno křičelo po pokračování, jestli tohle byl jenom sen, nechtěl jsem aby někdy skončil.
Rty neznámého se protáhla do úsměvu a už o něvo odvážněji se na mě natiskl, když jsem si uvědomil pravdu.
při myšlence na to jsem nekontrolovatelně zrudnul, uvědomění toho, že jsem se tu celou dobu procházel, nahý, ale v tom uděřil další šok, on byl taky.
Třel se o mě ze zadu tělem a já cítil vzrušení jako nikdy všechno ve mně se kroutilo a toužilo a já najednou věděl, že tak to má být, bez námitek jsem přijal jeho něžné prsty bloudící po mém těle.
A nevnímal ani jeho druhou ruku , která zabloudila kamsi na místo, o kterém jsem do te´d nevěděl že jej ještě dnes budu potřebovat.
Nevnímal jsem nic jen jsem si užíval pohybu ve svých ústech, naše těla se převalovala s jednoho na druhé, už jsem nevnímal nic touha po jeho těle touha po něčem víc bylo silnější než cokoli jiného zvířecí pudy byly snad silnější než kdy jindy, divoce jsme se hladili o bocích, hýždích, prsou.
Zadýchaně se odtrhl od mých úst a zahleděl se mi do očí.
"Máš přenádherné oči"
jeho hlas mnou projel jako elektrický impuls, on si mě hladově prohlížel a naše okolí jen dodávalo tomu správnému kouzlu.
ústy skouzl po mém těle níž a do úst vsál jednu mou bradavku, hlasitě jsem vykřikl a prohnul se proti jeho hlavě, nepřemíšlel jsem nad ničím, nebylo nic jen vášeň, touha, slast, když mě jeho ústa pohltila, mé slastné steny se mísily s noční písní mě neznámích zvířat a ševelení lístků.
Jeho ruce mě opatrně položily na břicho a dřív než jsem si to stačil uvědomit pomalu do mě vstupoval.
*
Ah, jaký hlupák jsem byl ještě teď si pamatuji slast naší první noci, touha po něm, nikdy mě to nepřešlo, bylo to jako narodit se jeden pro druhého, byly jsme si souzeni dřív než jsem se vůbec narodili.
Ze zadu mě objali jeho ruce a ucítil jsem na krku závan jeho teplého dechu a letmí polibek.
"Andreji jdu do jezírka půjdeš taky?"
Ach Rafaeli jak bych jen tomuhle mohl odolat.
Následoval jsem ho a s lačností šelmi sledoval jeho elegantní pohyby, stále je pro mne silný nezvyk že teď jsem téměř stejný jako on, při pohledu na jeho huňatý ocásek a stejně tak ochlupená ouška jsem se uchechtnul.
Nikdy nebudu litovat toho, že jsem ho potkal.
*
naše propojená těla tančili tanec vášně a dravé jazyky ten nejvzácnější tanec ze všech, v jediné vteřině se naučili nejvášněvějšímu tanci ze všech,tanci bohů, tanec vášně a věčné nikdy neutuchající slasti.
*
Nikdy jsem se neptal jak jsem se sem dostal a proč, proč jsem najednou jiný a co je tohle za svět, proč jsme tady nikdy nepotkali nikoho jiného a všechno co se zde nachází je tak nadpozemsky krásné a Rafael přímo přenádherný, ale pocit toho, že je vše správěn mi bohatě stačí.

The end
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gel-chan Gel-chan | 3. března 2010 v 19:02 | Reagovat

Moc povedené ^^, um ouška a ocárky *rawr*.

2 Arya Arya | Web | 3. března 2010 v 19:10 | Reagovat

pekneeee *na tvari blby usmev* fakt sa mi to pacilo   ;-)  ;-)  ;-)  a arigatooo za venovanicko :-*

3 Lachim Lachim | 4. března 2010 v 9:14 | Reagovat

Krásné, jednoduše krásné. :-)  :-)  :-)

4 akimari akimari | Web | 4. března 2010 v 10:39 | Reagovat

jeeeee arrigatou!!!!! Veľmi sa mi to páčilo! Bolo to také jemné a precítené!
Klobúk dole onee-chan!!! :-x  :-P  :-P  :D

5 Naru-chan Naru-chan | Web | 5. března 2010 v 20:45 | Reagovat

Ouuu... ^^ Páni, jsem poctěna a děkuji, jinak tahle povídka byla vážně něco *w* Uhh.. jak ty dokážeš vtáhnout do té povídky, nevím jestli sjem ti to už psala, tož, ale je to tak :D Zase mě to pohltilo xDD Úžasné, vážně vážně ^^ Moc se mi to líbilo, a je jen škoda, že není pokráčko :3

6 Chrona Chrona | Web | 6. března 2010 v 10:45 | Reagovat

Pěkné, pěkné ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz