close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

e)Abbadon

21. března 2010 v 19:04 | Ebika |  Abbadon
e)Abbadon

PS:Tak tenhle dílek je věnovaný Lachimovi, tak ať se ti líbí, snad se ti bude líbit, když tak budu ráda za názory, rychle jsem přeopravovala, chyby které jsem našla, jinak jsem se tím moc nezaobírala, tak směle do toho.






Blonďatý chlapec se pomalu probouzel a zahleděl se kolem sebe, spánkem lesklýma očima, neznal to tady a přesto měl podivný pocit bezpečí.
Už věděl co je jeho údělem, už si na to vzpomněl, a proto i tušil, kde se nachází a čí postel obsadil svou pochybnou existencí.
"Tak už si se probudil?"
Unavený hlas se ozval vedle něj a on jen ani né, tak překvapeně, jako vyjukaně pohlédl na muže sedícího na židli vedle jeho postele, který si třel kořen nosu a hleděl na něj očima, které jasně prozrazovaly, spousty emocí.
Od úlevy po radost, od radosti po zmatenost, od zmatenosti po…
Mohli bychom jmenovat avšak on v těch očích nechtěl vidět nic, než-li jen pouhopouhou nenávist mířenou na jeho osobu.
Mlčel neodpověděl na jeho otázky a ani tázavé pohledy, nakonec se Al zvednul a z výšky se zahleděl na drobné tělo zabírající ani ne celou polovinu postele v pohodě by se tam vlezly a oba a stejně, s ním nespal v jedné posteli, měl strach, že kdyby se Michael probudil vedle něj a v jeho náruči, mohl by se vyděsit a znovu uprchnout.
"Nemáš…hlad?"
optal se ho znovu, ale když se nedostavilo, žádné odpovědi, tak jen odešel se slovy.
"tak já ti něco udělám"
S tím se pokoj opět ponořil do ticha a do bolestivé samoty.
"Ani nevíš, jaký osud tě čeká"
Povzdychl si Michal a vyhrabal se z měkkých podušek.
Postavil se na nohy a v klidu, jakoby nikdy ani nemocen nebyl se vydal směrem, kterým Albert odešel.
Chvíli hledal v místnostech celého domu kuchyň než na ni narazil hned jak sešel ze schodů.
Se smutkem v očích i ve tváří sledoval muže u linky, mazajícího chleba nějakou pomazánkou.
"nemám hlad, nemusíte nic dělat"
Pronesl nakonec tiše aby na sebe upozornil a se založenýma rukama se opřel o futra.
Al se pohotově otočil a chvíli se zmateně díval a snažil si urovnat situaci v hlavě.
"Měl by si ještě ležet, není ti špatně?Nebolí tě něco?"
začal Michala hned na to bombardovat otázkami a ráznými kroky jej žduchal směrem nahoru po schodech a zpátky do ložnice, kde ho uložil do postele a až po bradu přikryl peřinou.
"měl by si ještě ležet, takže se neopovažuj vytáhnout paty z postele, je to jasné?!"
Pokáral jej a z povzdechem se odebral zpátky do kuchyně.
Opřel se rukama o linku a zahleděl se na jedno místo.
Bylo tomu již týden co má Michaela u sebe, zrovna včera si dal volno na měsíc,l aby se o něj mohl starat.
Každičký den v každičké volné chvíli strávil, tím jak na něj a jeho spící tvář, hleděl, nevěděl co se s ním děje, ale…
Jeho tvář, jeho podoba, křehkost, jeho kousek osobnosti, kterou stihl poznat všechno, i to jaký byl vše ho na Michalovi, příšerně přitahovala, záhadná magnetická síla, jej táhla k tomu zbožňováni hodnému stvoření.
Vypadal, že ani nepatří do tohoto světa, ale do světa, kde nic nemá hranic.
Často přemítal o něm o tom co bude potom až se Michael vzbudí, ale vždy došel k tomu názoru, že jej už ze své postele v životě nepustí.
*
Zelené oči za skly tenkých brýlí se zamračily a s podezdřením hleděli na snad jedenáct naprosto identických obličejů v policejní správě, jeho oči ještě jednou zabloudili na ten samý obličej tentokrát, ale kreslený rukou a na titulní stránce zjevně již hóóódně starých novin.
Už prolezl a prověřil snad všechno,. Probral se dějinami prozkoumal každičký detail, který by mohl s tím chlapce snad souviset.
Tento případ převzal po svém otci, který ho zase převzal po svém otci a ten po svém otci, tento případ se vředával a stále se předává z generace na generaci, a ani jeden z nich nikdy nepřišel na nic nového, jen nové záznamy, nové podoby, nové fotky naprosto identické postavy, obličeje, podoby.
V dějinách a historických předmětech dokonce našel obraz, který nakreslil sám Veliký
Ludvík XIV.
Historikové o něm napsali, že ten obraz maloval tak dlouho, dokud nenabyl dokonalosti, celé dva týdny strávil zavřen ve svých komnatách a kreslil jej, spekulovalo se o tom, že tam daná osoba byla sním, ale kde je pravda?
To se už nikdo nedozví a on je tady od toho aby všemu zabránil.
Již celá staletí pátrají po tom proč daný muž, či chlapec, proč každý z nich zemřel záhadným způsobem s naprosto nelogickými vysvětleními téměř hned po tom, či snad pár měsíců po tom co poznali chlapce s naprosto stejnou tváří.
Všechno pátrání, vedli otcové jejich otců, a synové jejich synů celým jejich rodokmenem, který se táhne kdesi až od patnáctého století, kde to celé začalo, nikdo nikdy nerozuměl pravdě, ale každý cítil, že žijí jen proto, aby tohle krveprolévání zastavili, ač to bylo v dnešním světě, kde denně umírá…kolik snad, snad tisíce lidí, načež daný muži z toho netvoří ani 0,001 % .
Bylo to tak nepatrnou částí a přesto věděli, že to musí zastavit, musí.
Každé století, pokaždé…
Nejdřív jeden chlapec, či muž a hned potom ten se stejnou tváří, jak to, že se minulost stále opakuje a zasahuje, tam kde nemá, tohle není lidské jídlo, tohle není možné.
Potichu v myšlenkách přemítal, ale věděl, že mu to není nic platné, mohl jen doufat, že toho, chlapce najde dřív, než znovu zemře.
*
Vzal talíř z večeří a šouravým krokem se vydal zpět do pokoje, u přivřených dveří se, ale zastavil a opatrně nakoukl dovnitř, zamračil se když zjistil, že postel je opět prázdná, už o něco rozhodně otevřel dveře a prohledával očima celý pokoj.
Našel Michaela jak sedí na zemi v tureckém sedu a hladí, si…
"Ty!…Mikeš!"
Chlapec nadskočil a zmateně vzhlédl myslel, tím snad jeho?…Al zachytil jeho tázavý pohled a usmál se.
"To bylo na tu kočku"
vysvětlil a hned na to se zase zamračil.
"A do postele!"
Nařídil Michalovy, ale ten jen zavrtěl rozhodně hlavou rychle do stran.
"Ne je mi dobře!"
Namýtnul možná o něco hlasitěji než chtěl.
"Chceš abych tě tam odnesl?!"
Zvýšil Albert hlas, copak ten kluk neumí poslouchat?Michael, jen zvedl nos do výšky a založil si ruce, hleděl na Ala rozhodným pohledem a bylo jasně znát, že on se jen tak nedá.
"Jak chceš"
Z tím odložil Michalovu večeři na noční stolek a vydal se jeho směrem, ten když to viděl, tak se ychle zvedl a chystal se uprchnout dveřmi, ale to ho už kolem pasu chytili Alovi ruce, které ho zmítajícího se dostrkali zpátky do postele a uložili do peřin.
Posadil se znovu na židli a mlčky mu podal talíř s jídlem.
"Co chceš i abych tě nakrmil?"
Zeptal se už i notně pobaveně a s pozvednutým obočím sledoval, jak si od něj Michal vzal talíř a pomalu přežvykoval chleba.
"Promiň, že jsem tě tak vyděsil"
Pronesl nakonec tiše a když se k němu zvedl nechápavý pohled, ta se to jal vysvětlit.
"Víš, to bylo na kocoura, jmenuje se Mikeš, ale nedávno se mi ztratil a já nevěděl, kam se zaběhnul"
Vysvětlil a s úsměvem, se k Michaelovi naklonil aby mu setřel drobek co mu uvízl v koutku úst.
Michal se zarazil ten dotek mu byl tak příjemný a přesto věděl, že je špatný, moc špatný.
*
Pokojem se ozývalo spokojené pochechtávání, a sem tam nějaké top uskrknutí vína, třímajícího v Dariusových rukou.
"Vidíš, Draeku?Strach, že by si nevzoměl, byl naprosto zbytečný"
Pronesl Dar sebevědomím a pyšným hlasem, že to byl zase on kdo měl pravdu.
"Samozřejmě máte pravdu tak jako vždy, ale my teď hlavně musíme doufat aby duše toho člověk doputovala až k nám a v polovině cesty se zase neobrátila"
"Nechápu jak se to stalo!"
Rozzuřený hlas protnul místnost a pohár se rozlil po podlaze, ne který se silou ocitnul.
Darius sám veliký pekelník zvednul svou ladnou postavu z pohodlně vyhlížejícího trůnu a zahleděl se do výsměšných temných očí, jeho milence a zároveň pravé ruky.
Draek, hleděl na Dariusovi rudé, ohnivé a divoké vlasy , které mu zlostí poletovali kolem hlavy běsnící oči.
"Už tři století, k nám nedorazila, jediná duše, kterou měl přivést, jak to!Jak!"
Chytil Draeka pod krkem a divoce s ním hodil na stěnu, po které se Draek svezl na zem a se znechuceným výrazem se pomalu postavil a oprášil si oblečení.
"Nevím, možná byly ty duše moc čisté aby za to Abbadona dokázali nenávidět, když ho nebudou nenávidět za to, že ji nikdy nedal svou lásku, tak se ani nemohou dostat do pekla"
Odvětil tím tónem jakoby se mu chtělo zvracet.
Tu ránu už ani neřešil byl už proti nim odolný.
"Dobře, ale víš co se stane, když budou andělé stále přibývat ne?! Peklo a tím pádem i já začnu stráce svou sílu!"
"Ano, ano to víme"
Přitakal Draek znuděně.
"Proto, jsme také Abbaedona stvořili aby nám dováděl duše andělů, každý s těch mužů, za kterými jej posíláme by se po své smrti stal andělem, ale anděl nemůže nenávidět, proto, když zemřou a zjistí proč zemřeli začnou za to Abbadona nenávidět a v takovém případě se dostanou do pekla"
"Já to přece vím tak mi to tady nepřednášej!"
Zuřivě rozmáchl rukama a rychlostí blesku se přemístil k Draekovi a chytl jej pod krkem přirazil ho na stěnu až se ozvalo zakřupání a se zlostí si ho měřil pohledem.
Ještě hodnou chvíli tam takhle stáli.
"Tak se musíme pojistit, že se tak stane, no ne?Jistě vítě na co myslím"
Pronesl Draek úlisně a Darius se mu naboural do myšlenek, s krutým smíchem povolil sevření a hned na to si ho přitáhl do náruče.
"Neustále mi připomínáš, proč si hned po mě nejmocnějším z démonů v pekle, a taky…"
Sklonil se dravě napadl jeho rty.
"…mým milencem"
Oba se krutě rozesmáli.
Démoni se radovali, a všichni řádili, jen umučené duše jen ty skutečeli bolestí, když si na nich všichni vybíjeli svou radost, dnes je pekelník v dobrém rozmaru, tak proč se trochu nepobavit, ne?
To be continute….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaishi Kaishi | Web | 22. března 2010 v 2:26 | Reagovat

Ahojky, tak jsem se konečně vrátila zpět ke psaní a taky ke čtení. ;) Jen jsem se tě chtěla zeptat, zdali nemáš nějakou povídku se kterou téměř začínáš nebo máš pouze pár jejich dílů. Celé "cykly"...to je totiž na mou lenivou povahu až příliš :D:D:D:D

2 Lachim Lachim | 22. března 2010 v 12:13 | Reagovat

Moc děkuji za věnování. Nádherný díl. Už aby tu byl další. :-)

3 sisi sisi | Web | 22. března 2010 v 21:47 | Reagovat

Jo jooooooooooo. prožívá ten pravý prožitek, baští bílou čokoládu a přitom si čte další parádní díl. Asi za chvíli dostanu cukrovku, protože sem si řekla že dobrůtky budu jíst jen u skvělých kapitol :D a poslední dobou se to tu jen hemží :D ale továs nemělo odradit a tebeuz vubec ne jen dál, mé zoubky maji jit k zubarce az zase za 6mesicu :D muhaha vysmívá se škodolibe tem co tam museji jit ted nebo driv nez ona :D ;-)  :-D  :-D  teda já  :D mluvim o sobe divne :D ale o tobe se tam mluvit neda Ebi, ty jsi vyjmecna. :-)

4 Kaishi Kaishi | Web | 23. března 2010 v 19:51 | Reagovat

četla jsem tvou povídku Sluneční svit a byla jsem unešená. Jen si přešti komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz