close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

2.díl-Jen tři slova v srdci měl…Miluj, trp a odpouštěj 2/2

8. března 2010 v 22:30 | Ebika |  No konečně už zvoní! III.řada
2.díl-Jen tři slova v srdci měl…Miluj, trp a odpouštěj 2/2
PS:trvalo mi to zhruba třice minut nic extra, ale příští díl bude yaoi taky jako odškodnění za tuhle odbytou rychlovku.
Přeji příjemné počteníčko adíky za komentíky:-D






S rychlostí blesku jsme se vyřítil přímo kolem vyjukané služebné a tryskovou rychlostí si to letěl přímo k naší ložnici.
Já sjem takový, hlupák já na to zapoměl a ještě jsem ho, tam nechal a on jen chtěl…
Můžu si za to sám neměl sjem ho tak provokovat, ale stejně je zo všechno moje chyba já sjem takové tele prvotřídního rázu!
V duchu jsem na sebe ječel jak jsem to mohl udělat a ještě na naše výročí.
Rozrazil jsem dveře, ale postel byla prázdá, zmateně jsem se rozhlédl, kolem, ale ikdo nikde, jen z koupelny se ozývaly podivné zvuky.
Tiše jsem přešel k pootevřeným dveřím a opatrně nahlédl dovnitř, to co jsem uviděl mi naprosto vyrazilo dech.
On, TEN Jake, kterého znám…
On seděl na zemi a …brečel?
Ty zvuky to byly vzlyky?
JÁ JSEM IMBECIL PRVOTŘÍDNÍHO ŘÁDU!!!
Zaječel sjem na sebe v duchu, jake pláče a kvůli mně a já ještě k tomu an naše výročí totálně zapoměl, to já bych tu teď měl sedět a brečet jako malá holka a ne Jake.
Tiše jsem k němu přešel a objal ho, Jake sebou trhnul, ale nakonec se o mě opřel, naklonil sjem se k jeho uchu.
"Jakeu promiň, já…zapoměl jsem, že…zapoměl jsem, ž máme výročí, mě je to moc líto"
Omluvil jsem se tak tichým hlasem, až jsem překvapil sám sebe, všechny myšlenky jsem hodil za hlavu tedˇ je tady jenom on, jenom Jake.
Vtiskl jsem mu nos do vlasů a nasál jeho vůni, ale to co přilo, to co následovalo, to snad nezapoměnu do konce života.
Jake vyprskl smíchy a histericky se rozesmál, no teda aspoň top tak znělo, i když podle toho jak byl rudý, to vypadalo, že buď byl rozzuřený do běla….samozřejmě obrazně řečeno, a nebo byl totálně nepříčetný, že by ho ani sám všemocný Zeus nezastavil, jak běsnil.
A v tom mi to došlo, jestli nezuří, tak potom je tu jediná možnost celou tu dobu se chlamal a já si dělal starosti , že jsme ho rozbrečel.
Zrudl jsem, že bych mohl konkurovat i chili papričce a vyhrál miss USA za největšího rudokožce na světě, krev se mi začala nebezpečně vařit v žilách a všechny ostatní možnosti se mi rázem vykouřili z hlavy.
"Jake ty zmetku!"
Zavrčel jsem se zatnutou pěstí a ani mu nepohlédl do obličeje, jak jsem měl radši zavřené oči.
"Co?!CO?!!!Tak ty zapoeneš na tak důležitou věc a ještě, ještě…."
Vypadalo to, že se každou chvíli buď udusí nebo ho trefí šlak.
Kdybych byljen neviný přihlížející, tak bych měl naděláno v kalhotách ono totiž dva devadesátikilový chlapy, z nichž nejmíň 80% části těla tvoří jen svaly a k tomu běsnící jako dva lvi, nejsou normální manželskou hádkou, ale tohle spíš vypadá na vraždu.
Ani jsem si to neuvědomil a hodil jsem o něm toaletním papírem, načež on se nasraůl ještě víc a hodil po mě mýdlem, které mě nebezpečně zasáhlo přímo mezi oči, oba jsme na sebe vrčeli, a když jsme zahlédl ten jeho pošklebek jakou má perfektnéí trefu, tak to začal teprv pořádný boj.
Někde cestou jsem stratil župan a tak jsme oba absolutně nazí běhali po domě jak šílení skoušeli na sobě všelijaké bojové techniky a házeli vším co nám přišlo pod ruky, zrovna jsem se ho chystal škrtit, když jsem zakoply o konfereční stolek a svalili se na sebe, jako dva balvany.
Zuřivě jsme si hleděli do očí a mě ač si to nerad přiznávám se začal zamlžovat pohled, nevěděl jsem jestli ho chci zabýt, vojet nebo vykastrovat, ale tělo si říkalo svoje.
Zuřivě jsem se přitiskl na jeho rty a stejně tak jako já i on začal se mnou soupeřit, naše jazyky bojovali snad bytvu století a ruce bláznivě a divoce putovali po těle toho druhého.
Jeho doteky mě rozechvívaly do každého coulu mysli.
Odtrhl se odemě a zahleděl se mi do očí, všechna ta bojovnost, která v nich byla a zuřivost, nic z toho už tam nebylo k najdení, jen chtíč a touha, po mém těle což mi poněkud i lichotilo.
Stáhl jsem z gauče nějaký polštář a povlečení z něj natrhal na tenké plátky, kterými jsem Jakeovi svázal ruce ke stolku , který měl …kdoví jak se tam objevil, když jsem o něj zakoply…přímo nad hlavou.
Hladil jsem ho prsty po těle a mučil ho svými pomalými doteky , přisál jsem se k jeho ústům a cítil jeho steny a teplý den na kůži, na rtech.
Vzrušení, už mě dočista ovládalo, všechny smysli zahalila podivná mlha vzrušení a zvýřecí pudy mě nesly dál už jsem s enezajímal o Jakea, ale jen o sebe, i přesto, že sjem se už neovládal jsem našel aspoň kraek sebekázně a vstoupil do něj pomalu, prosil a žadonil o uvolnění, ale to jsem ještě neměl v plánu, mučivě pomalu jsem se pohyboval tam a spátky, tempo, které jsem nasadil by uspalo kohokoli.
S neuvěřitelným požitkem jsem oslouchal jeho prosby i steny, tak strašně rád jsme to protehoval, ale ani já nejsem dokonalý, s narůstající vzrušením, jsem začal přirážet rychlejia můj vlastní hlas vydávající vzdychy se propletl se msyslností jeho stenů.
Už jsem cítil první náznaky, vrcholi, rychle jsem zalbloudil rukama mězi naše těla a spolu s přírazi jsem Jakea dovedl k vrcholu.
Když s výkřikem mého jména vyvrcholil a jeho svyly se kolem mě stáhl, dopřálo to uvolnění i mě.
Vyždímaně jsem se svezl an jeho spocené těloa hluboce oddychoval stejně tak jako on.
Trochu jsem se nadzvedl a odvázal mu ruce, které mě okamžitě objali a ještě víc na sebe natiskly, začínala být celkem zima, ale to bylo tposlední co jsme vnímali.
"Araši?"
Jemu se chce ještě mluvit?To já bych jen spal, pokojně, tak jak dokáži spát jen v jeho náruči.
"Myslím , že na tohle výročí jen tak nezapomeneme"
Kontastoval a rozhlédl se kolem sebe, já taky a ten nepořádek, tolik rozbitého skla a bordelu an jedné hromadě nemluvně o rozmláceném stolku a křesle zneužitém jako štít, když mě Jake napadl nožem…chudák křeslo vypadá zmoženě.
"Tak to stoprocentně ne a myslím, že služebnictvo taky, podle toho jak rychle se schovali myslím že jsem viděl jednu služebnou zalést i do kuchyňské linky mezi hrnce"
Tichý sitý smích, ve mně znovu probudil touhu po ukojení.
To bě continute…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lachim lachim | 9. března 2010 v 9:46 | Reagovat

Tak tohle by sneslo i přímý přenos. Nádhera. Dusil jsem se smíchy. :-D

2 May Darrellová May Darrellová | Web | 9. března 2010 v 16:49 | Reagovat

Jej! Tak tohle bxlo úchvatné :-D :D

3 terkic terkic | Web | 10. března 2010 v 16:08 | Reagovat

to byla prostě bomba, dost sem se u toho nasmála:D

4 Jenny Jenny | Web | 14. března 2010 v 0:29 | Reagovat

oh to je úžasné =) xD máš super fantazii tohle se jen tak nevidí =) jsi šikula ;) moc krásně píšeš =) chválím ;)

5 Naru-chan Naru-chan | Web | 19. března 2010 v 18:57 | Reagovat

Mazec xDD Tohle je vážně vášnivý yaoi! >xD  Úúúúúúžasný ^_____^

6 hanisek hanisek | 18. října 2010 v 16:30 | Reagovat

ježiš já se snad počúram smíchy :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D ..... parááda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz