PS:tak jj napsala jsem novou jednorázovku je jen na dvě stránky, tudíž krátká, ale je to
Wairing:18+, znásilnění, mučení, vulgarisnus, smrt, nechutné, ale mám, to schváleno od Naru-chan a ta pořád žije, takže je to v pohodě.
Oml. se, ale tu další část povídky bych nedokázala dopsat, protože jak asi zjistíte podle téhle povídky moc dobrou náladu jsem neměla a všechno jsem si vybila tady, Muha ha háááá jsem zlááá.
Radši nejíst a za duševní újmu nejsem zodpovědná.
Pomsta
Nebe se zakalilo, temnými mračny a na zem se snesl rudý déš, do dnešního dne
krásné čiré jezero se vytratilo v mlze oparu a zemí se rozléval téměř dětský
pláč.
"Tak co ty kurvo!Dělej kuř, nebo chceš ještě, dostat?!"
Tak patnáctiletý kluk se zalykal vlastními slzami a spolu s vzlyky i polykal
semeno jeho mučitele, které v gejzírech naráželo do jeho mandlí a spolu s údem
onoho muže , chlapce zalykalo a dusilo.
Byl tak ponížený, tak zlomený, vše v co věřil, co měl všechno se vytratilo v
jediném záblesku lesklé stříbrné zbrani, díky které je teď zde.
"Co ty štěko!Neříkej , že už nemůžeš, tak dělej otoč se a zohni se přes ten
stůl, nebo chceš pomoct?!"
Vrčel muž podrážděně a mladík, jen zběsile kroutil hlavou a vyděšeným pohledem
upřeným do mužových očí, se sunul po zdi do rohu pokoje, jen aby byl od toho
šílence, kterého v životě neviděl co nejdál.
To se, ale muži nelíbylo, drsně chlapce chňapl za ruku a přehnul ho bezekouska
citu přez stůl.
Ten vykřikřikl bolestí, když se mu do jeho plochého břicha a téměř vystouplých
žeber zarazila ostará hrana stolu, která ještě víc dřela a drtila už tak zmučené
lidské tělo.
Opuštěným lesem se kromě pláče ozval taky krutý smích, každý kdo by v tuto
chvíli prošel kolem by buť hned utekl, nebo nanejvíš omdlel pod dojmem co se v
té dřevěné chatě může dít, jiný zase trochu racionálněji založený člověk by
okamžitě volal policii, ale této části lesa se každý vyhýbá.
"Nééé!"
Histericky ječel i plakal, když ve své rýze ucítil opět ten samí úd, který se mu
tam vkrádá každé noci, každého rána i dne a pokaždé jej natrhne ještě víc,
pokaždé jej zneužije pro svou potřebu a potom odhodí jako kus nepotřebného hadru
poraženého a zničeného na zem nechávajíc ho za sebou ležet v krvi a zaschlém
spermatu, plakat hořké slzy, nikdy nekončící vodopády bolesti.
Muž se napřáhl a pořádnou ranou do tváře chlapce na chvíli omráčil, za úchylného
funění, se odplížil k polorozpadlé skříni, ze keré vytáhl obrovský železný hák,
chlapec co byl na zemi se pomalu probouzel a se zděšením ihned zaregistroval
postavu jeho věznitele po čtyřech se doplížil do rohu místnosti a zběsile si
tisknul nohy k hrudi jak se snažil ochránit před vším co se zde nacházelo
dokonce před sebou samotným.
V tom se zarazil, slyšel správně?
V krbu se rozhořel oheň a do něj byla vhozena nějaká věc.
Muž se na něj se zavrčením otočil a chvíli ho sledoval než velkýma kleštěma
vytáhl věc z ohně a mladík vytřeštil již téměř ze tmy a šeru , ve kterém se asi
tři měsíce nachází, téměř slepé oči, spatřil něco rudě žhnoucího, co muž odložil
na železnou podložku stolu,který sloužil, kdysy k řezání dřeva a kde se
nacházela obrovská pila, potom rychlími a ráznými kroky přešel k chlapci a za
vlasy ho ječícího hodil na postel , kde mu svázal nohy k pelesti a ruce nad
hlavu zápěstími k sobě, z pece sebral hrnec, ve které se nacházela jakási
bublající tekutina, kterou položil vedle na noční stolek.
Chlapce se začal zmocňovat dvojnásobný strach, začal ječet jako pominutý a
zběsile sebou trhat, ale pouta se mu jen ještě víc zařezala do bělostné kůže až
vykřikl bolestí.
Stále se šklebící muž k němu pomalu přešel a spolžitkem mu rychle v rukavicích
zapíchl rožhavenou věc do rukou, chlapec doširoka rozevřel své poměnkové oči a
doslova zavřískal bolestí, jeho řev se smísil s ostatními zvuky a muž ho jen s
rozšířenými nozdry pozoroval a vysvobodil svůj úd ze sevření kalhot, zažal si
ho honit nad obrazem, umučeného chlapce, na chlace, kterému stékali po rukou
potůčky krve, na chlapce, který si samou bolestí sám spřetrhal žíli i s kůží, Na
chlapce téměř mrtvého bolestí, ulepeného zaschlým spermatem, neumitým potem a
špínou, se slepenými mastnými vlasy, které se jindy zářivé, krásné a zdravé
proměnili v masu smetí a chlupů, chuchvalců slepených krví, z krví podlitýma
očima a několikrát spřelámaným nosem, tvář plnou modřin a mnoha zahnisaných ran
po celém těle, oči pomalu hleděli s nevědomostí, jen tak, tak se stihli zavřít
pod přívalem vařícího vosku ,
který do nich muž nalil, už neměl sílu ani křičet, hlas se mu zasekl v hrudi a
on už jen okrajově vnímal bolest.
"Však já tě naučím poslouchat ty kurvo zajebaná, tfuj!"
Odlplivl si na něj muž a prudce ho převrátil na břicho, bez váhaní mu ho tam
narval a s přívalem rozkoše, kterou mu tělo mladého chlapce přinášelo, rychle
došel vrcholu.
Postavil se na nohy a s dalším odplivnutím, vzal tělo do náruče a přehodil si ho
přez rameno, naposledy se zadíval na zasmrádlou chajdu a i s tělem odešel pryč.
Chlapce pohodil kdesi ve městě do jedné z popelnic a jakoby nic si odkráčel
pryč.
Po třech letech
"Zabiju tě!"
Ječel jako smyslů zbavený a bodal do již polomrtvého muže, který ho už celé roky
děsí ve snech, který ho poznamenal zjizveným tělem i tváří, duší rozsekanou na
několikset miliard samostatnýc částí, ze kterých slyšel každý den posměšné
hlasy, vysmívající se jemu , jeho slabosti i ponížení.
Náhle ho pod krkem chytila ruka a začala ho rdousit marně se snažil vymánit ze
sevření, po několika minutách všechno ustalo a muž s nenávistí hleděl na toho
samého chlapce, kterého tak moc miloval.
"Dal jsem ti všechno ty parchante!Miloval jsem tě a ty si se díval na všechny
jen ne na mě ty zasraná děvko!Dal jsem ti všechno tehdy jsem ti ukázal skutečnou
rozkoš a ty se mi takhle odvděšíš?!!!!"
Jeho pohled najednou zněžněl a se stejnou péčí i pohladil chlapcův zjizvený líc
s pohledem upřeným na jeho krk plný podlitin a modřin, ho obrátil sobě zády.
"Ale neboj tobě to odpustím"
S tím mu stáhnul kahoty a prudce do něj vnikl, chlapec v té chvíli otevřel oči a
skosl se do jazyk, usilovně se snažil zůstat zticha tak aby si muž nevšimnul, že
ještě žije, ten se do něj udělal a chlapec se už nezmohl na nic všechna ta práce
terapeutů, psychologů, psychyatrů, doktorů všechno bylo a je na nic tohohle
zážitku se již nezbaví.
"Zemřeme jako jeden můj milovaný a nejlepší studente"
Ozval se u jeho ucha chraplavý hlas a během chvíle oběma těli projela ostrá
bolest a kreč jak se do nich zabodla dlouhá železná tyč, spočívající v rukou
toho tyrana.
Nebe se zakalilo, temnými mračny a na zem se snesl rudý déš, do dnešního dne
krásné čiré jezero se vytratilo v mlze oparu a zemí se rozléval téměř dětský
pláč.
Byl to pláč umučené duše a jednoho mrtvého bývalého studenta gymnázia, zatímco
duše bývalého profesora chemie, se smažila v peklech horoucích a to se stalo jen
protože se člověk bál říct, že miluje, sice mladšího, ale přesto stejného
lidského tvora jako byl on sám, radši jej umučil , zničil a zabil než aby mu to
musel říct a spoléhat jen na trochu štěstí.
The end
Nebe se zakalilo, temnými mračny a na zem se snesl rudý déš, do dnešního dne
krásné čiré jezero se vytratilo v mlze oparu a zemí se rozléval téměř dětský
pláč.
"Tak co ty kurvo!Dělej kuř, nebo chceš ještě, dostat?!"
Tak patnáctiletý kluk se zalykal vlastními slzami a spolu s vzlyky i polykal
semeno jeho mučitele, které v gejzírech naráželo do jeho mandlí a spolu s údem
onoho muže , chlapce zalykalo a dusilo.
Byl tak ponížený, tak zlomený, vše v co věřil, co měl všechno se vytratilo v
jediném záblesku lesklé stříbrné zbrani, díky které je teď zde.
"Co ty štěko!Neříkej , že už nemůžeš, tak dělej otoč se a zohni se přes ten
stůl, nebo chceš pomoct?!"
Vrčel muž podrážděně a mladík, jen zběsile kroutil hlavou a vyděšeným pohledem
upřeným do mužových očí, se sunul po zdi do rohu pokoje, jen aby byl od toho
šílence, kterého v životě neviděl co nejdál.
To se, ale muži nelíbylo, drsně chlapce chňapl za ruku a přehnul ho bezekouska
citu přez stůl.
Ten vykřikřikl bolestí, když se mu do jeho plochého břicha a téměř vystouplých
žeber zarazila ostará hrana stolu, která ještě víc dřela a drtila už tak zmučené
lidské tělo.
Opuštěným lesem se kromě pláče ozval taky krutý smích, každý kdo by v tuto
chvíli prošel kolem by buť hned utekl, nebo nanejvíš omdlel pod dojmem co se v
té dřevěné chatě může dít, jiný zase trochu racionálněji založený člověk by
okamžitě volal policii, ale této části lesa se každý vyhýbá.
"Nééé!"
Histericky ječel i plakal, když ve své rýze ucítil opět ten samí úd, který se mu
tam vkrádá každé noci, každého rána i dne a pokaždé jej natrhne ještě víc,
pokaždé jej zneužije pro svou potřebu a potom odhodí jako kus nepotřebného hadru
poraženého a zničeného na zem nechávajíc ho za sebou ležet v krvi a zaschlém
spermatu, plakat hořké slzy, nikdy nekončící vodopády bolesti.
Muž se napřáhl a pořádnou ranou do tváře chlapce na chvíli omráčil, za úchylného
funění, se odplížil k polorozpadlé skříni, ze keré vytáhl obrovský železný hák,
chlapec co byl na zemi se pomalu probouzel a se zděšením ihned zaregistroval
postavu jeho věznitele po čtyřech se doplížil do rohu místnosti a zběsile si
tisknul nohy k hrudi jak se snažil ochránit před vším co se zde nacházelo
dokonce před sebou samotným.
V tom se zarazil, slyšel správně?
V krbu se rozhořel oheň a do něj byla vhozena nějaká věc.
Muž se na něj se zavrčením otočil a chvíli ho sledoval než velkýma kleštěma
vytáhl věc z ohně a mladík vytřeštil již téměř ze tmy a šeru , ve kterém se asi
tři měsíce nachází, téměř slepé oči, spatřil něco rudě žhnoucího, co muž odložil
na železnou podložku stolu,který sloužil, kdysy k řezání dřeva a kde se
nacházela obrovská pila, potom rychlími a ráznými kroky přešel k chlapci a za
vlasy ho ječícího hodil na postel , kde mu svázal nohy k pelesti a ruce nad
hlavu zápěstími k sobě, z pece sebral hrnec, ve které se nacházela jakási
bublající tekutina, kterou položil vedle na noční stolek.
Chlapce se začal zmocňovat dvojnásobný strach, začal ječet jako pominutý a
zběsile sebou trhat, ale pouta se mu jen ještě víc zařezala do bělostné kůže až
vykřikl bolestí.
Stále se šklebící muž k němu pomalu přešel a spolžitkem mu rychle v rukavicích
zapíchl rožhavenou věc do rukou, chlapec doširoka rozevřel své poměnkové oči a
doslova zavřískal bolestí, jeho řev se smísil s ostatními zvuky a muž ho jen s
rozšířenými nozdry pozoroval a vysvobodil svůj úd ze sevření kalhot, zažal si
ho honit nad obrazem, umučeného chlapce, na chlace, kterému stékali po rukou
potůčky krve, na chlapce, který si samou bolestí sám spřetrhal žíli i s kůží, Na
chlapce téměř mrtvého bolestí, ulepeného zaschlým spermatem, neumitým potem a
špínou, se slepenými mastnými vlasy, které se jindy zářivé, krásné a zdravé
proměnili v masu smetí a chlupů, chuchvalců slepených krví, z krví podlitýma
očima a několikrát spřelámaným nosem, tvář plnou modřin a mnoha zahnisaných ran
po celém těle, oči pomalu hleděli s nevědomostí, jen tak, tak se stihli zavřít
pod přívalem vařícího vosku ,
který do nich muž nalil, už neměl sílu ani křičet, hlas se mu zasekl v hrudi a
on už jen okrajově vnímal bolest.
"Však já tě naučím poslouchat ty kurvo zajebaná, tfuj!"
Odlplivl si na něj muž a prudce ho převrátil na břicho, bez váhaní mu ho tam
narval a s přívalem rozkoše, kterou mu tělo mladého chlapce přinášelo, rychle
došel vrcholu.
Postavil se na nohy a s dalším odplivnutím, vzal tělo do náruče a přehodil si ho
přez rameno, naposledy se zadíval na zasmrádlou chajdu a i s tělem odešel pryč.
Chlapce pohodil kdesi ve městě do jedné z popelnic a jakoby nic si odkráčel
pryč.
Po třech letech
"Zabiju tě!"
Ječel jako smyslů zbavený a bodal do již polomrtvého muže, který ho už celé roky
děsí ve snech, který ho poznamenal zjizveným tělem i tváří, duší rozsekanou na
několikset miliard samostatnýc částí, ze kterých slyšel každý den posměšné
hlasy, vysmívající se jemu , jeho slabosti i ponížení.
Náhle ho pod krkem chytila ruka a začala ho rdousit marně se snažil vymánit ze
sevření, po několika minutách všechno ustalo a muž s nenávistí hleděl na toho
samého chlapce, kterého tak moc miloval.
"Dal jsem ti všechno ty parchante!Miloval jsem tě a ty si se díval na všechny
jen ne na mě ty zasraná děvko!Dal jsem ti všechno tehdy jsem ti ukázal skutečnou
rozkoš a ty se mi takhle odvděšíš?!!!!"
Jeho pohled najednou zněžněl a se stejnou péčí i pohladil chlapcův zjizvený líc
s pohledem upřeným na jeho krk plný podlitin a modřin, ho obrátil sobě zády.
"Ale neboj tobě to odpustím"
S tím mu stáhnul kahoty a prudce do něj vnikl, chlapec v té chvíli otevřel oči a
skosl se do jazyk, usilovně se snažil zůstat zticha tak aby si muž nevšimnul, že
ještě žije, ten se do něj udělal a chlapec se už nezmohl na nic všechna ta práce
terapeutů, psychologů, psychyatrů, doktorů všechno bylo a je na nic tohohle
zážitku se již nezbaví.
"Zemřeme jako jeden můj milovaný a nejlepší studente"
Ozval se u jeho ucha chraplavý hlas a během chvíle oběma těli projela ostrá
bolest a kreč jak se do nich zabodla dlouhá železná tyč, spočívající v rukou
toho tyrana.
Nebe se zakalilo, temnými mračny a na zem se snesl rudý déš, do dnešního dne
krásné čiré jezero se vytratilo v mlze oparu a zemí se rozléval téměř dětský
pláč.
Byl to pláč umučené duše a jednoho mrtvého bývalého studenta gymnázia, zatímco
duše bývalého profesora chemie, se smažila v peklech horoucích a to se stalo jen
protože se člověk bál říct, že miluje, sice mladšího, ale přesto stejného
lidského tvora jako byl on sám, radši jej umučil , zničil a zabil než aby mu to
musel říct a spoléhat jen na trochu štěstí.
The end
Nějak moc deprsivní, nato co je dnes za den. Jinak moc pěkné.