d)Abbadon
2. ledna 2010 v 15:14 | Ebika | Abbadond)Abbadon
PS:tak a je tu další díleček mno vypadá to, že jsem vážně zmagořila:-DChudák, no, ale po tom všem jsem se nakonec rozhodla, že tomu udělám Happy End, ale ne nelekejte se(Bych se divila, kdyby se někdo fakt, lek)Tohle není koec vypadá to na dlouhou cestu.
V dnešním dílku si náš roztomilí andílek vzpomene na kousek svojí minulosti to bude kurzivo, taky se tím trochu pohneme dopředu v ději a podíváme se taky na našeho démona a jeho milence schválně kdo to je?A co oni na to...
No a nakonec očekávám, že mě v komentářícvh ukamenujete za to jak chudáčka Michaela týrám, tak te´d už přeji hezké počteníčko a děkujinkuju za komentíky:-D
Postavil jsem se na nohy a rychle vyběhnul na chodbu, s narůstajícví panikou jsem začal sistematicky prohledávat pokoje i ordinace každé zákoutí, kde by se mohl Michael ukrýt, ale ten nebyl nikde, rychler vyběhnul k recepci, kde vypafnul.
"Emilko prosímtě neviděla si tady, takového…"
Víc nestihl doříct jak mu Emi skočila do řeči.
"Ty myslíš toho pacienta co se dnes probral u Kómatu?…tak ten podepsal papíry a asi před hodinou odešel"
Al vykulil oči jak nepobíral imformace…Co?Odešel?Kam?Kam by mohl jít?
"Eéééh"
Rychle zatřásl hlavou a pohlédl vyjukaně na Emi.
"prosímtě kdy mi končí směna?"
Em to celé nějak nechápala co s tím má Al společného a proč se o toho kluka tak stará,a le odpověděla.
"Skončila ti před třiceti minutama"
V té chvíli Se po Alovi, jen zaprášilo, jak vyběhl běžel do své ordinace, kde se spšně oblékl a téměř hned na to bychom jej mohli spatřit jak vyběhl ven pracovním vchodem a nasedal do auta, se kterým ač byl naprosto vykolejený a nejradši by rychlostí blesku projel celé město křížem krážem a prohledal každé zákoutí, takl rychle jak jen to je možné, vyjel opatrně a pomalu se pložím po ucpaných silnicích.
Támhle nějaká bouračka, obratně otočil auto a jel na druhou stranu, tam zácpa, támhle na cestě nějaká hádka a potom rvačka, nakonec někdy k večeru zaparkoval zničřeně, u dvoupatrového domu jedné z těch klidnějších ulic tohoto města a doštrachal se až ke vchodovým dveřžím, kterénásledně otevřel a vpadnul do tepla domu.
Došoural se do obývacího pokoje kde si do skleničky nalil velkorysé množství wisky a svalil se do pohodlného křesílka před krbem i se skleničkou v ruce, ze které pomalu usrkával, Michaela nikde nenašel, hledal ho dokonce i pěšky,a le ať se zeptal kohokoli nikdo mu nemohl odpovědět v kladnou odpověď, nikdo nepřikývl ani když jim ukázal jeho fotku, nebylo po ěnm ani v idu ani slechu, nikde nebyl, je to jakoby ani neexistoval, co když teď někde leží a je promrzlí na kost?
Jak mu asi teď je?
*
Michael seděl na lavičce v nějaké zapadlé ulici vzpomínal si, že prošel, nějakou temnou uličkou a potom se ocitl na tom opuštěném dětském hřišti.
Všechno jej bolelo mrzl na kost doslova cítil jak mu zima zalézá do každé části těla a do toho všecho tak strašně se mu chtělo spát, tak příšerně moc.
Klížili se mu oči, nechtěl nic jen spát, jen silou vůlee se nutil a nedovolil aby ser jeho víčka samovolně nezavřela a neukryla tak jeho oči do promrzlého oparu zimi, už se neodvaloval ani mrkat, jak jej z mrazi pálili oči.
Přitáhl si nohy k tělu a třením rukou se nsažil vytvořit alespoň trochu tepla.
*
Černovlasý démon se otočil na svého rudovlasého společkíka a pohlédl do jeho temných vzrušením zastřených očí.
"neměl by si už vzpoměnout?"
Něme mu poslal v myšlenkách a téměř hned na to se na něj upřeli obě rudé oči, zastřené touho a potěšením.
Další příraz a hlasité zasténání.
"Ale Drakeu možná bych ti mohl darovat trochu trpělivosti nemyslíš?"
Chraplaví hlas se mu zařízl do vášní zamlžené mysli a on jen němě přikývl.
"Cokoli si jen budete přát"
Rudovlasý muž se jen zle ušklíl a přirazil naposledy v té chvíli se obě těla zkroutila v křeči vrcholu a prožívala společní orgasmus a jeho doznívající tóny.
Červenooký se svalil na zpocené tělo jeho společníka a hlasitě semu rozesmál do hrudě.
"Neměl strach Dreaku, Abbadon ví co má dělat a splní své poslaní"
Pronesl chraptivě.
"Ano, ale víte co se může stát"
Zašeptal naoplátku černovlásek a objal toho druhého hladíc ho po zádech.
"To je vyloučeno nikdy se to nestane!"
Zavrčel červenooký na oplátku a pomalu se zvednul, své ladné tělo zahalil do sametového županu a odešel.
*
Michael se třásl a snažil zahřát všelijakými způsoby, ale všechno bylo na nic nic, nepomáhalo, najednou jím projel špatný pocit takový, jakoby tohle už někdy zažil, jeho najednou nevidoucí pohled se zabodnul do bílého sněhu přímo bijícího do očí v noční temnotě.
...
"Eriku?"
Blonďáček zvedl pohled od knihy , kterou četl a s nevidoucíma očima pohlédl do těch tak podobných a přitom všem tak jiných, pohlédl do zelených studánek štěstí.
"Stalo se něco?"
zeptal se nesměle a helděl na něj s očekáváním.
"Víš, já …proč si mi neřekl kdo jsi?Víš kolik trápení bys mi tak ušetřil?"
zeptal se značně nahněvaně,a le s láskou v očích.
"kdyby si mi hned řekl, že si anděl"
Vrhnul se k Erikovi,a le bonďáček od něj odskočil jakoby byl hnědovlásek nakažený morem a on se k němu nechtěl ani o píď přiblížit byť by měl zlattou korunu a oblečení krále.
"To..jak nemohl si na to přijít proč?"
Kroutil nevěřícně hlavou a potichu se rozplakal.
Mark na to celé se zaskočením hleděl a hned se k Erikovi vrhnul aby ho objal a utěšil.
Blonďáček se chvíli v jeho náručí zmítal, ale po chvéíli marného boje a zmateného pohledu dvou očí se uklidnil a ještě víc natisknul do té ochranitelského objetí vdechujíc tak markov vůni, chtě si zapamatovat káždý záhyb, pach, vůni, každý rys jeho obličeje , tak aby na něj nikdy nezapoměl, nikdy..
Stále tak nějak podvědomě doufal, že se to nikdy nestane, že na to nikdy nepřijde, ale bohužel stalo se přesně to co nechtěl přesně to, na čem mu záleželo nejvíc, přesně to co se nemělo stát nikdy, ale bylo to předurčeno.
"Eriku prosím neplač, nevadí mi, že si Anděl propasti, žalu, nebo Abbadon, nebo jak tomu chceš říkat to je jedno stejně tě miluji"
v té chvíli se v Erikovi, drobném blonďáčkovi nádhernějšímu než samotná archanděl Gabriel vzedmula nebezpečná a neviditelná síla, která překvapila i jeho samotného.
Vtrhl se z milující náruče toho jediného, kterého by milovat nemohl ani, kdyby to bylo to poslední co by měl na tomto svět udělat a vyběhl ven ze dveří do toho obrovského mrazu zanechávajíc tak za sebou překvapeného Marka v lavinách slz a nechápavosti.
Druhého dne bylo najdeno Erikovo promrzlé tělo, v jednom z příkopů v ulicích, kde by člověk se zdravým rozumem nevkročil, ani jediným prstem, ve správách se objevila jeho fotka byl označen jako jedna z obětí alkoholového opojení a drog, když to uviděl pár zelených očí, stalo se přesně to v co pán podsvětí doufal.
Den na to bylo v novíínách napsán článek o mladém sebvrahovy, který skočil z mostu do rozbouřené řeky.
Obloha se zatáhla a na zemi se snesl temný mrak, podsvětím se roznesl krutá smích a křik jedné zbloudilé duše, která se prohřešila tím, že milovala jednoho anděla, anděl propasti, anděla , který nenesl nic než jen smrt,m nic než jen nikdy neutuchající utrpení, odporný jekot ustal stejně tak jako krutý nelítostný smích, hned na to se však ozvalo zlostné zavití a všechny duše pekla pocítili obrovský strach pán zla se zlobil, naštval se zuřil.
...
Po Michaelově tváři stekla osamělá slza, která mu přimrzla na tváři.
"prosím ne, já už znovu nechci"
neslo se tiše šeptem do soumraku noci a začalo zněžit vánice nemilosrdně ničila vše co se v této chvíli nacházelo jinde než v teple domova.
Michael se pomalu postavil na nihy plýživou rychlostí zhrzeně procházel temnou nocí, než se na prachu jednoho z osvětlených domů nezhroutil.
*
Probudil jsem se s naprostou bolestí hlavy, včera jsem dost pil.
Pomalu jsem se došoural do kuchyně a prsknul si na čeo pytlík ledu, bylo přímo omamující jak bolest ustupovala v nenávratno.
Mrknul se na nástěnné hodiny a hlasitě zasténal, jak si uvědomil že brzo bude muset do práce, pomalu se převlékl a hodil do sebe nerychlo snídani, vzal si pát nutných věcí, jako je mobil, peněženka, doklady a klíče a vadal se do mrazu, když v tom o něco zakopl.
"Kurva práce už s tím"
Zavrčel vztekle a chtěl onu věc znovu nakopnou, ale v tom se zarazil a rychle obrátil postavu obličejem k sobě.
"Mi-chaeli?"
Nějaká práce mu hned vypadla z hlavy rychle vzal bezvládné tělo do náruče a odnesl jej do ložnice, kde ho položil na posteůl a rychle se vrhnul do koupelny, kde mu napustil do vanu skoro vařící vodua vydal s eopět k němu, svlékl ho z jeho šatů a vzal jeho bezvědomé a křehké tělo do náruče, vydal se i sním do koupelny, kde ho hned položil do teplé vody a sám se posadil na stolek vedle, kde si začal zničeně třít kořen nosu, tohle už na něj bylo moc.
Komentáře
Ahojky máš u mě KNP průkazku, vyzvedni si jí.
Moc povedený dílek, těším se na pokračování.
Uáá já už se v tom zase nevyznám xD.
Tak tohle mě vážně zaskočilo. Nečekala bych to
Moc pěkný díl, a pospěš si s dalším. Opravdu se moc a moc zlepšuješ. ![]()
páni moc krásne a smutné, len taký dotaz, keď vložíš zamrznutého človeka do horúcej vody, nezabije ho to náhodou? aleinak to bolo úplne dokonalé!
tak ja som sa trochu popýtala a je to tak, že keď ho do tej vody dáš, tak chudák dostanr taký šok, že ho to zabiť môže ( ale nemusí, no pri takom podchladení ako má on asi pôjde rovno pod kvietočky
)
ahoj, mohla by jsem tě poprosit o hlásek?? Jsem tam jako Yuriko-san TADY: http://mikuuchu.blog.cz/0912/sonb3-5-kolo-velke-finale#comment70103046 Děkuju moc a promin za reklamu!!