4. ledna 2010 v 19:48 | Ebika
|
7)Můj pes
PS:Hmm....pár slovíček.
Jsme totálně zničená po dnešních praxích, nasraná, překvapená ba co víc z toho vco jsem se dozvěděla přímo VYšokovaná.
Psát se mi nectělo,a le nakonec , no taky to podle toho vypadá, za konec mě někdo možná ukamenuje,a le divím se, že ještě vidím na obrazovku děkuji bhu za kávu bez ní bych už byla pod kytičkama.
Moc děkujinkuju za komentíky a příjemné počteníko.
Pomalu jsem se zvedl do sedu, jak mě rozbolela hlava, z toho všeho učení, mučení.
Promnul jsem si spánky a párkrát zamrkal, hned na to jsem se i se s ložkami v rukou vydal k jenomu z dobře ukrytých trezorů.
Postavil jsem se naproti a jedna dost šikovná věcička mi přejela lejzrem oči a na to se ozvalo.
"Dobrý den Pane Nikolasi, ráda vás opět vidím"
Usmál jsem se jo některé stroje nejsou zas tak pitomé jak si někteří myslí.
"Ahoj Yuki, snažil se tu někdo za mojí nepřitomnosti dobýt?"
Zeptal sjem se a před očima mi zablikalo několik světýlek, prošel jsem místností, bez nábytku nebo čehokoli jiného až na konec k jediným dveřím, ty, kterými jsem prošel se hned za mnou zavřeli a u těch dalkších, jsem jen místo obyčejných klíčí zdvihl palec a nechal si jej oskenovat.
Hned na to se dveře otevřeli a opět hned za mnou zavřeli.
Tlesknul sem a eozsvítilo se světlo, v lehkém přítmí bychom mohli zahlédnou krb s jedním vylepšením kdybych byl napaden, okamžitě bych mohl vnitřkem vylést ven z domu a na střechu, ale má to také nevíhody, mám tam jeden bezpečnostní sitém a abych byl přesný musím říct, že je to vážně Kur** , šíleně trvá než se spustí,a le musím ho tam míst aby se tady nedalo vlést komínem.
Celý pokoj byl zařízen do hněda, byl spíš menších rozměrů,a le akustika byla stejně dokonalá v rohu stálo piáno, na které si sem tam zahraji, na druhé straně byl umístěn konfereční stolek a u něj dvě křesílka oblečená do kůže čokoládové bervy stejně tak vypadal i už na první pohled pohodlný gauč na kterém si někdy schrupnu, když nechci aby mě kdokoli rušil.
Hodil jsem složky na stůl a nalil si do skleničky červené víno s kšišťálové karafy, které byla v rohu pokoje, mám tady i lepší pití, ale momentálně mám chuť na brzkost rudého vína.
Posadil jsem se do jednoho z křesel a uvažoval, k čemu tady mám vlastně i to druhé, nakonec jsem usoudil, že to tak vypadá líp, i když pokoj vypadá celkem stísněně a fakt toho, že tu nejsou okna je skutečně omračující.
Vypadá to tady jako ve vězení pro prezidenta, však co v pravém rohu pokoje se nachází dveře aza nimi hned skvostně zařízená koupelna ladící opět do hnědých barev a opatřená zateplovacími stěnami, stejně tak jako s ní spojená toaleta.
Poslední místo zakrývali dveře te´d přímo naproti mně , byly celé ocelové, bylo jasně zřetelné, že tam jsou věci, u kterých nechcete aby se mohli jen tak dostat ven.
Položil jsem skleničku na sklenění stolek a vyťukal číslo do mobilu, když v tom zapípala Yuki zvedl jsem pohled k obrazovce na sdtěně a zahleděl se do oválné tváře příjemě vypadající ženy.
"Tak co?"
Kývl jsem na ni.
"Ano Nikolasi projela jsem všechny spisi a byl hlášen jeden neohlášený příchod"
Zmračil jsem se tohle se mi nelíbylo ani za mák.
"Máš otisky?"
"Ne pane, ale fotku mám v databázi"
"tak mi ji ukaž"
behěm chvilky zrnění na obrazovce, obraz přeskočil a co nevidím, že ano?
S mírným úsměvem jsem obrazovku vypnul ovladačem stejně tak jako Yuki a vydal se k železným dveřím.
Vedle nich byl kódovací sytém, na kterých jsem vyťukal číselný kód a dveře se otevřeli an jednu z menších poliček jsem položil ony dokumenty a vydal se zpět.
Všechny systémy jsem znovu zabezpečil a šel do svého pokoje, kde jsem se svalil na postel.
Mrknul jsem se na číslo v mobilu a hlavou mi zmateně běhali myšlenky, jedna za druhou, nakonec jsem stiskl zelené tlačítko znázorňující telefon a přiložil k uchu za neustálého
Pííííííííííííííííííííííííííííííííííííp
Pííííííííííííííííííííííííííííííííííííp
Pííííííííííííííííííííííííííííííííííííp
Jsme si jemě pobrukoval jednu písničku, než se na druhém konci ovalo.
"Kdo otravuje?"
Jasně rozespalý hlas, zahihňal jsem se asi jsem ho zbudil.
"Ahoj Kai něco bych od tebe potřeboval"
Kai byl jeden obchodníček s dobrými známostmi, velice výhodné je mít právě jeho za přítele, nehledě na to, že má umě i nějaké ty dluhy.
"Hmmm…Niku?Co blbne?Neotravuj zavolek zejtra č…"
Chtěl mi zavěsit sviňule jedna.
"Hele nezapoměl sio náhodou na to, jak…"
"Jo jo dobře co chceš?"
Pousmál sjem se.
"No potřeboval bych přerekonstruovat pár pokojů neznáš náhodou někoho s vynikajícím vkusem?
Samozřejmě s věčnou dobrotou v srdci"
Na druhé straně bylo chvíli ticho.
"O pěníze se nestarej hlavně ať je to ten nejpolehlivější, z nejspolehlivějších"
Ozval se povzdech.
"Fajn můžeš skusit Bernadeta, když mu zaplatích balík, ze kterého se i jemu zatočí hlava tak z něj nikdo nic nedostane ani ve chvilce posledního přání"
Pousmál jsem se tak přesně někoho takového potřebuji.
"Tak mi na něj dej číslo"
Hned na to se ozvalo šustění něčeho na druhé straně a hlasité zívnutí.
"tak jj piš si 22-38-000-31 je to na oevnou linku, představ se mu jako hrabě amáš ho v kapse zatím brou"
Hlasité Pííííííííííííííííííp
Mi oznámilo, že ten na druhém konci zavěsil, hleděl jsem na číslo a papírku, v to se ozvalo zaklepání.
"Dále"
Vstoupila služebná a pokorně se poklonila.
"Omlouvám se, že ruším Pane Nikolasi, ale přišel tady ten pán co tu byl včera a chce s vámi mluvit"
Kývnul jsem v souhlas, ale při vzpomínce na tu scénu co jsem tam předvedl bych se nejraději udusil smíchem.
"tak jej nech v hale hned tam příjdu"
"Ano"
Sklonila hlavou a hned na to odešla.
Pohlédl jsem na pomačkaný stav mého oblečení a jal se převléknout do něčeho pohodlnějšího a méně, jak bych to jen řekl, smradlavého?
*
Pochodoval jsem tu jako lev v kleci, po tom co tam Nik předvedl jsem musel doslova a do písmene na kobereček, kde jsem nedostal jen totální seřvání a oznámení, že jsem totální pablb nerovnající se ani krávě natož pak IQ opice, ale i pořádných pár přes držku.
Já vím můžu si za to sám neměl jsem ho tam vodit, ale copak jsem mohl odolat nebo jej vzbudit?
Došlo mu, jak jsem se tam dostal k němu a jestli jsem je slyšel?
A co do prdele chce s těmy dokumenty,a le to už mě z rozjímaní vytrhly právě otvírající se dveře.
Vzhlédl jsem a pohlédl po pobavených očí a rozzářené tváře Nikolase, no páni on se v tom asi vážně vyžíval vypadá jako sluníčko.
Musel jsem uznat, že v normálních džínách a obyčejném tryku a bez nalíčeného ksichtu s profesionálním účesem, mu to neskutečně sluší.
Vypadá dost rozjařeně.
"Ááá Pane Alaxi copak vás přivádí do mého skromného domu?"
Rozmáchl rukama a zatočil se on se vážně královsky baví.
"Ále jen jsem vás chtěl skontrolovat jestli vás cestou nepřejelo třeba auto, když jste šel sám a nikdo vás nevedl za ručičku až domů do postýlky"
Ušklíbl se a v očích mu zajiskřilo pobavením.
"Ó tak to si nemusíte dělat starosti…"
Povytáhl jsem obočí.
"Zavolal jsem si chůvu"
V duchu jsem tiše vyprskl hněvy já ho snad zabiju tak já dostnu přez držku am ještě mě doslova zdupou jak malýho haranta a on se tomu debilně šklebí, to mi něco připomělo.
Zasmál jsem se zřetelně jsem viděl jak se zarazil, já být jím taky bych měl strach.
"měl byste si dát pozor kdo ví, kdy dorazí povolení k domovní prohlídce a copak se asi stane až tady najdeme ukradené policejní dokumenty?"
Jeho výraz poteměl.
Nemohl jsem si pomoci vymazal jsme m ten jeho úsměv z tváře je to jedna:jedna Niku a až ty složky najdu budu to já kdo bude vítězit, ale te´d.
Vrhnul jsem se k překvapenému Nikovi a měl jsem nutkavý pocit, že tohle bych neměl, ale odky já poslouchám pravidla a nařízení?
Přitáhl jsem si jej stále vykolejeného za pas k sobě a dravě jej políbyl, napadal jsem dravě jeho ústa a oždibával rty, jazykem jsem si probojoval cestu přes ze´d z bílích zoubkůa pohrával si s tím jeho…
To be continute…
vieš, že neviem? ja tiež nieosm pokrstená