10.díl-Danzou X Smrt 1
PS:Takže zde je předposlední kapitolka tohoto cyklu, jak jste si jistě všimli tak to znamená, že posledná díl bude mít ten samí název což samo sobě vypovídá, že se bude jsnat hlavně o boj,a el hodlám z toho udělat trpochu delší kapitolku, tak aspoň na sedm stránek, kde se všechno vysvětlí.
Snad se vám bude kapitolka líbyt a nikdo mě nukamenuje, jak sjem to ukončila, budu se nsažit poslední díl sepsat co nejdřív.
Moc děkujinkuju za komentíky a přeju příjemné počteníčko:-D
Pomalu jsem se zvedl ze země a měřil si toho chlápka zlostným pohledem.
"Jak ti můžu věřit, jak můžu věřit, že to není nějaký jed a Naruta to nezabije?"
Pronesl jsem nahlas svou otázku a zahleděl se do překvapených očí.
"Proč bych ti asi tak lhal co?Siyslíš, že n Danzoua můžeš jít sám?už tě vidímn s tím tvým pokřikem ala VUÁÁÁÁ DANZOU JDU SI PRO TEBE!!!!Proř tom by si s tím mával jako tarzan na stromě a zabil spíš sám sebe než Danzoua, Naruta potřebuju také a vím, že pokud se mu nevrátí paměť, tak prostě nic nebude, musíte na něj zaútočit oba, jeden se postará o zbylé z vašehu tzv. … štítu Listové a Druhý zabije Danzouva no Naruto bude asi dost naštvaný, takže to bude ai on a teď si pohni podle mích výpočtů byste měli být pomalu na cestě zpátky se splněnou misí v kapse, ta šup šup"
Blbě se tlemila při tom kolem sebe gestikuloval rukama jako nějaký šílenec, zatímco ve mně se mísí něco kolem překvapení a zlosti za tu jeho debilní poznáku o Tarzanovi, tak se Naruto snaží zuřivě dostat z pout.
"Tak dělej nemám na tebe celej den"
Vyplivnul a ptráveně se na mě podíval.
Bez řečí ,a le hlavou plnou plánů jsem přešel k Narutovi a zmítajícímu se mu vpíchl tekutinu do žíli.
Neměl jsem na výběr, stejně jestli to nezabere, tak mám v plánu ho zabít, vím., že by to Naruto tak chtěl, a kdybych to tak i neudělal potom by mě nenáviděl, radši budu žít s břemenem, které mi Naruto naložil , když jsem mu musel přísahat, než s vědomím, že jediný člověk na celé zemi, na kterém mi skutečn ězáleží mě z celého srdce nenávidí.
Ve chvíli kdy tekutina ze stříkačky zmizela v Narutově žíle se přestal zmítat a propadnuls e do bezvědomí a snad i klidného spánku.
Pohlédl jsem na toho chlápka, který to celé s úsměvem sledoval a potom mi dětinským tónem navrhl…
"nechceš si zahrát pokr?Dokud se tvůj miláček neprobudí"
*Myslím, že Sasukeho výraz by se dal označit, na výraz naprosté blbosti křížené s debilitou což u něj bylo opradu neskutečnou zvláštností, takže se není čemu divit, že an to druhý, hned vyprskl smíchy, načež hned na to musel čelit Sasukeho kataně, které se asi moc nelíbylo, že se jeho pánovi posmívá, nějakej zaostalej úchylák co hraje rád pokr a je pblbější než bývsal Naruto před tím, než s níkm Sasuke začal chodit*
Chytil jsem se za hlavu, když se předemnou schoval na strop a koukal na mě jako vyjevené zvířátko co se snaží utéct před vlkem, který už týdny nežral.
Když v tom za mnou nědco zšramotilo otočil sjem se za zvukem a ten druhej seskočil na zem a taky se podíval na původce oného Chřast, chřast….
"Naruto!"
naudržel jsem a svůj menší výkřik a hned k němu padl na kolena během chvilky se na mě upřely, dvě zamtené hlubiny tichého oceánu, te´d byly tak nečitelné a tejemné jako již zmíněný oceán.
Bylo tam tolik poznání,a le zíroveň tolik ještě neoznaných záhad, protoiže jsem ještě netsihl sestroji ponorku, se kterou bych se dostal až ak hluboko do jeho duše abych v něm mohl číct jako v otevřené knize s naprosto čitelnými písmenky a ne takovými jakými jsou teď=naprosto nečitelnýmia rozmazanými.
"Sasuke?"
Zemateně na mě koukal a jeho očí házeli otázky jako kunaie.
Jedna za druhou s epomalu tříštila a jeho očí se začali plnit poznáním jak si začal uvědomovat cop ser děje, co se stalo co všechno udělal a vědomě udělala co všechno bude muset napravit sa to vůbec nebude lehké.
"Já ho zabiju!"
Zavrčel vztekle a jeho oči se z modrých klidných vln změnili na běsnící plameny lačnící po krvi, a prskajícxí síru všude kam jeho pohled dosáhne.
Bez přestávky sebou začal házet a několikrát mě i uhodil jak byl vzteklý, ž sjem byl nucen i odskočit.
Civěl sjeman něj naprosdto vykuleně stejně tak jako ten druhý.
Vypadal, že se vůbec neovládá.
Kolem jeho těla se začala rozprostírat zlověstná čakra ničící jak pouta tak skálu za ním, jeskyně se začala otřásat a kamení s krápníky nám padat na hlavu, ale ani jeden jsem nebyly schopní se pohnout tohle nečekal asi ani on a já už určitě ne.
Najednou se rozzuřené tělo přestalo zmítat a Naruto se opřel rukama o kmolena zhluboka oddechujíc., vypadalo to, žes e naží uklidnit, ale opak byl pravdou ve chvíli, když jsem k němu vykročil sebou trhnula vytrhl řetězy ze skály.
"Sasuke?"
Zvedl ke mně svůj krvelačný pohled, ten jsem už zažil znamenalo to, že se jej snaží ovládnout Kyubi, znamenalo to, že dokud Danzoua nezabije nedostane se mu klidu.
"odvěď nás do Lsitové"
Přikázal s pohledem upřeným na toho cizího ninju, který jen něme přikývol a vydal se na cestu.
Každým odrazem se Narutovi od nohama podlomila větev a´t byla sebesilnější, enbo minimálně odštípl pořádný kus kůry, do kážého kroku vložil dolik ráznosti, že se před ním i les třísl strachy, jenom já byl klidný věděl, jsem, že by mi Naruto neublížil.
"Naruto?"
Tiše jsem k němu pronesl a on an mě stočil svůj rudý pohled, čakra kolem něj už tvořila obvrazec minikyubiho s pěti ocasy.
"vzpomínáš si už na všechno?"
zeptal sjem se opětrně, chtěl sjem it jasno a nerad bych ze sebe nechal udělat tlačenku.
"Ano Ssuke vzpomínám, vzpomínám si na všechno…bohužel"
jen jsem příkývl hlavou a už jsem zahldl brány listové, kde se objevili jen obláčky kouře asi šli imformovat hokágeho ….ušklíbl jsem se.
Rychle jsem vběhli do vesnice, kde bylo liduprázdno asi dostaly příkaz nevycházet ze svých domů.
No aspoň něco moudrého danzou udělal.
"Naruto, Sasuke"
Ozvalo se za námi a mi se jako na zavolanou otočili a hleděli do toho odporného šklebu.
"Denzou přišla si pro tebe smrt máš se na co těšit"
Zavrčel naruto s vyceněnými zuby a jás e vzdálil vstříc blížící se skupince v rudých pláštích.
To be continute…
Doufám, že nás nebudeš dlouho napínat s tím posledním dílem. Jina krásná kapitola.