close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Šance

31. prosince 2009 v 21:38 | Ebika |  *****Jednodílné...
Šance
PS:je mi líto lidičky musím vás sklamat, tentokrát žádné yaoi, te´d jsem to dopsala a tak nějak jsem nechtěla aby to u téhle povídky skončilo, tak, že se spolu vychrápou a byli šťastní až do konce svých dnů the end, no však víte jak to myslím určo.
Ještě se omlouvám nemám napsané nic ke kapitolovkám, ale skusím něco dneska ještě spíšnou, i když tomuhle jsem te´d dopsala sedm stránek, jak byly ty začátky strašné a nedokázala jsem, to rozjet je to na Naruta shounen-ai.
nenechtěse prosím odradit trochu neprimujícím začátkem, nerada bych to psala na prd má to asi deset stránek na mé poměry ubohý výkon moje nejkratší jednorázovaka měla do te´d 21 stráněk a te´d má jenom deset ... no tak šťasný nový rk a krásnýho silvstra ehe teda...no, tak halvěn hezkou superzábavu pp









"Naruto?"
Ozval se tichý hlas a následné otevření vchodových dveří,černovlasá Kunoichi strčila hlavo do dveří a rozhlédla se po stihlém domě.
Pomalu za sebou zavřela dveře a obezřetně se rozhlížela kolem sebe, nikdy nevěděla co na ni od kud vyletí a její snaha byla také oceněna, když se tak tak stihla vyhnout několika letícím kunaiúm a útokům na její osobu.
"Naruto klid to jsem já Hinata"
Najednou hrobové ticho, po chvíli se spoza jedně dveří vyplížil šedý stín toho co dřív býval náš hiperaktivní tvrdohlavý ninja číslo jedna v překvapování lidí.
Hinata na něj se smutkem hleděla a pomalu se k němu přiblížila.
"Naru to bude dobrý uvidíš všechno se vyreší a ty budeš zase chdit na mise a tréningi a ven všechno bude v pohodě"
Pokusila se jej povzbudit, ale bylo to vůbec možné?
Pohlédla na přízrak, který s e zhrzeně posadil na židli v kuchyni a mlčky hleděl do desky stolu.
"Ne Hi-chan já už se tam nikdy nevrátím"
Trpitelsky si povzdechnul a pohlédl do Hinatiné ustarané tváře.
"Tak pojď ti udělám čaj nebo něco, obědvala si už?Chceš rámen?"
Začal to ze sebeb chrlit a obstojně se mu podařilo zakrýt jeho pochmurnou náladu, ale kruhy pod očima, vyhublou postavu a aprosto strhaný výraz tváře spojený s mrtvostí a lhostejností jeho očí za něj prozrazoval i to co o sobě ani sám nevěděl, to že umírá, ne ne, že by umíral přímo,a le uvnitř je užírán vlastním smutkem a steskem vlastní bezmocností, která s es každým ulynulým dnem zvyšuje, s vlastní sebelítostí, ke které se snížil již nedávno s něčím čemu nikdo nechce rozumět a proto jej nechávají rači tady zavřeného mezi čtyřma stěnama, utrápeného a absolutně zničeného.
"No to by si byl moc hodný"
Zářivě se usmála a posadila na jedu z židliček a rozhlédla se po jidny uklizeném pokoji a zjistila, v jaké špíně tady žije.
Prach už dávno nikdo neutřel z polic na stole ležela jediná věc, vzala ji do rukou a dívala se na ovriz v prachu nacházejícím se na stole od rímečku, který jí třímal v rukou, zvedla jej obrazkem k sobě a zhrozila se když spatřila prasklé sklo a flekatou fotku celého Narutového týmu v něm.
Hned jí došlo,, že Naruta asi popadl jeden z jeho amoků smutku, ve kterém ničim vše co mu přišlo pod ruku,a ale na tu fotku si vždy dával pozor a střežil ji jako ten největší poklad na světě, ne tohle znamenalo víc než jen pouhopouhý dopat smutku.
Nemohla mu pomoci jiank než že se za ním občas stavila, všimla s, že za ním někdy chdí i Sakura a Kakashi,a le těm neotvírá a oni nemají celé dny na to přemlovat Naruta aby je pustil dovnitř mají plnou hlavu misí a když nějaký čas měli bylo to jen zázrakem.
Postupně za Narutem přestali i oni chodit, jak lehce se vzdali, jak lehce.
Povzdychla si a položila fotku zpět tam kde byla.
V té chvíli se na ni Naruto otočil a s hraným úsměvem položil misku rámenu a čaje, stejně tak jako sobě a v tichosti se dali do jídla.
"Tak co je nového?"
Skusil to Naruto nadšeně, když dojedl a čekal asž se Hináta uračí dojíc a odpovědět mu.
"No tvůj tým dostaává dcela zabrat všichnis esnaží pochytat Akatski jak to jen jde,a le víš, že za pár dní bude se konat oslava nového roku.Já skusila jsem přemluvit páto a by si tam mohl jít taky ,a le ta to okamžitě zavrhla nechtěla o tobě slyšet ani slovo nenechala mě ani domluvit, Sasuke se stále chová tak jak se chová,a le poslední dobou je jako přejetý parním válcem, Sakura zase pořád leží v těch svých svitcích a lékařských džucu no a Kakashi-sensei tak ten pořád chodí pozdě a čte ty svouje úchylárny…"
Zasmála se,a le to jí hned pominulo, když si vzpoměla co se stalo ještě před vánocemi, měla potřebu to Narutovi říct myslí si, že by to měl vědět, i když jí to pátá zakázala.
"A…Naruto víš neber si to zle, ale bez tebe nebyly kompletní a nemohli tak plnit mise typu A a ty důležité, museli do týmu přidat ještě někoho, jmenuje se Sai a je z AMBU Root nelíbý se mi je divný a má tě nahradit."
V Narutovi byste se v té chvíli krve nedořezali.
V hllvě se mu míchaly jedna myšlenka za druhou stále se mu opakovala ta slova…Kompletní…kopltení tým…nový člen…nahradit…Sai, díky Saiovi budou kompletní.
Do očí se mu nahrnuli slzy.
"Hinato prosím běž pryč a už se nevracej, běž pryč a už se ikdy nevracej"
Úpěnlivě jí prosil a hleděl na ni se zastřenýma očima, ona chvíli vypadala, že nepobýrá Narutové slova,a le s pochopením se po chvíli zvedla a odeša pryč, jamile za ní bouchli dveře svezla se ponich a tiše se rozplakala, věděla něco cojiný ne vědělo toho o Narutovi tolik víc co nikdo jiný a věděla, že tohle jej bude bolet až do konce.
Kvůli Sasukemu kvůli, toho…on už vlastně nepatří do žádného týmu, nikdo za ním necvhodí nikdo ho už neprosí aby ho pustil k sobě aby se mohli společně zasmát, není tu nikdo kdo by rozuměl jeho bolesti, není tu nikdo komu by mohl věřit, koho by mohl mít rád.
Potichu se zvedla as uslzenýma očima se vrátila zpátky domů.
Naruto se usilovně snažil polykat vzlyky deroucí se napovrh,a le nešlo to , tichým bytem se roznesl bolestivý vzlykot a pláč, to je poprvé co Naruto po tolika kletech pláče, ale tohle.
Ani ho nepozavli dokonce mu to zakázali jít na slavnost pro všechny občany vesnice…zakázali, nahradili, zapoměli, on už není členem vesnice. …je-nepotřebný
Zničená zesláblá postava chlapce se sesula po zdi na zem, kde usnula a aspoń ve spánku snad zapoměla na všechny svoje útrapy.
….
S trhnutmse probudila rozhlédl po prázdném bytě cítil se ještě hůř než všechny dny pře tím, tak zničený, nepotřebný…je jen přítěží ničím víc míň.
Vyhlédl ven z okna a zahlédl velký houf lidí, hrnoucí se k budově kage, vyšlapanými cestzičkami sněhu.
Z nebe se snášeli malé vločky a stejně tak jako ony se hromadili na zemi a tvořili tak bílou pokrývku čistoty stejně tak se v Narutovi hromadila úzkost a a pocit méněcenosti nepotřebnosti, …hněvu?
Naruto byl zničený dnes se konala slavnost.
Pomalý zhrzený, zničeným krokem se vydal pros vé oblečení a začal se do něj soukat, kalhoty mu padalia jeho normální kombinéza, kterou vždy nosil na něm vlála jako na hadrovém panákovi.
Svázal si kalhoty kolem pasu pruhem látky a aby mu nepadali a přehodil si přes to okraje mikiny aby to nebylo vidět.
Zbalil si pár potřebných věcí včetně kunaiů a poprvé za necelý rok, který musel strávit zavřený ve svém bytě za sebou bouchl dveřmi a vydal se ven na čerství vzduch.
Už se smrákalo a on tušil, že ůže bát něco kolem půl páté odpoledne.
Vydal se již prázdnými ulicemi j budově kage a stejně tak jako několik desítek lidí před ním vstoupil do toho rozprouděného mumrajé a opileckých výkřiků, zábavi a přátelského kruhu, který pro ně teď vládl v čase i prostoru…pro ně, ale ne pro něj, no už nikoho nemá, jen je chtěl naposledy vidět stejně tak jako toho Saie toho díky, kterého už nemá ani nejpochybnější místo v této vesnici, on odejde, oni na něj zapomenou, stejně to už udělali, tak nač se namáhat.
Vyskočil se ke strobu a posadil se u stropu na paty přidržujíc se čakrou a sledoval dění pod sebou neměl potřebu schovávat se a stejně to co z něj zbylo by k jeho pravému já nikdo nepřirovnal, kdyby jej náhodou zahlédl.
Poslouchal jejich smích a hlasitou hudbu sledoval kroutící se postavi a pohled mu utkvěl a na jistém černovlasém klukovi, kterého tak miloval, sledoval jak se po něm plazí ta růžová pijavice a přisává semu na krk, doslova viděl, jak Sasukemu pije krev.
Vedle těch dvou stál ještě někdo stál a usmíval se falešným úsměvem na všechny kolem sebe, byl dost podobný Sasukemu…jakoby mu z oka vypadnul.
Seskočil na zem s plýživími kroky se vydal k jeho postavě, opřel se mlčky a o stůl za sebou a hleděl stejně tk jako Sai před sebe.
"Ty si Sai?"
Zeptal se jej tiše a ten se na něj otočil s tím debilním šklebem na tváři.
"Jo, a ty si kdo?"
Naruto si ho změřil zkoumavým pohledem.
"Myslím, že to je jedno, nejsem nic, nikdo"
S tím se odlepil od stolu a v klidu prošel kolem Sasukeho, který na něj vyvalil oči a mírně přiopilé Sakury.
Oba na něj vyjukaně pohlédli a Naruto by přísahal , že se tvářili jakoby viděli ducha.
"N-Naru-Naruto?"
Vyjekla Sakura a dál nehybně hleděla.
Jakoby to snad slyšeli všichni, hudba umlkla a všichnio stočili pohldy na ten šedý přízrak.
"Sakuro, nepovídej, že si ještě vzpomínáš na mé jméno"
Oznámil vcelku lhostejně a otočil s s tím , že odejde,a le to by se tam nesměl přihnat hurikán v podobě totálně rozzuřené hokáge.
"Naruto okamžitě se vrať zpátky domů, tady nesmíš být, máš být doma v bezpečí"
Řvala na něj seč jí síli stačili zatímco Naruto lhostejně a melancholicky čekal než se uklidní.
Thcunade se zarazilaa vykuleně si prohlédlsa šedou postavu, která před ní shrbeně stála a vypadala pár vteřin před smrtí.
"naruto co ti je pojď ty si nemocný?Musím.."
Začala chrlit, ale Naruto ji zarazil pozvednutím ruky a bezcitným pohledem.
"A co, že se tak najednou staráš to co je ze mě teď je tvoje chyba, vaše chyba, je to chybou všech i moje, že jsem si to nechal udělat a nesnažil se…*zarazil se povzdechnul*…te´d je to jedno,řeknu to třemi slovy…nahradili*pohledem hodil po saiovi*, zakázali*rozhlédl se po celém sále a připoměl si jak mu zakázali, kterýkoli pohyb mimo svůj byt*, zapoměli…nic víc nic míń už nejsem členem této vesnice sbohem"
S tím se rozběhl odvytřešěného osazenstva a zamířil k lesu,kde se stratil mezi stromi, právě ve chvíli, kdy odbila půlnoc a všode jidne práskali láhve Šampaňského.
V lese se rozběhnul, jak jej najdnou přčepadl pocit nejistoty, který ho doprovázel od chvíle, kdy vykročil z vesnie, jakoby jej stále někdo sledoval.
"Naruto"
Ozval se tichý hlas a Naruto se za ním pomalu , ale s jistotou v krocích otočil, neměl z něj strach, stejně už nemá co stratit, kdyby…
Asi by ani nebojoval, nebránil se, neutíkal, byl….zlomený, zničený, zbyla z něj jen troska, jen zbytkový obraz toho co dřív Naruto býval.
"Myslím, že o odpor se nepokusíš, takže budeš tak hodný a budeš mě následovat?"
Ozval se opět tiše a Naruto jen přikývl a vydal se po jeho boku, kráčeli mlčky a každý přemýšlel o něčem jiném, každý se zaobíral a jen a jen svými myšlenkami a nic jiného pro ně nebylo, nic…jiného.
Postava v plášti se najednou zastavil a stejně tak Naruto.
"Co se ti stalo?Dlouho jsem tě nikde neviděl"
Zvuk jeho hlasu protnul okolní atmosféru a vůně jeho kolínské, vůni lesa, Naruto ač nerad ji musel pomalu, ale s jisttou nasávat a užívat si její příjemné vůně.
"Co by…"
pokrčil rameny a nebyl što se rozhodnout jestli má pokračovat.
Muž po jeho boku se zamračil a znova si přeměřil jeho postavu hodnotícím pohledem, bylo mu Naruto líto a skutečně se musel přepínat aby byl schopen odhadnoput, alespoň jediný důvod jeho zuboženého stavu, věděl ajký Naruto je a nikdy by takhle neskončil ani kdyby ho mučili, týralia trýznili vždycky by měl, alespoň ten svůj bojovný svit v očích, ale v těhle studánkách už nebylo nic, byly jako vyschlé studny, prahnoucí po smrti po vysvobození, byly jako studny přetékající něčím neviditelným, nečím co nejde rozeznat od obyčejné prachsprosté prázdnosti, jakoby přetékající v závojích smutku a beznaděje, jakby měli viděli spatřili cítili samy slyšeli svou budoucnost a vyrovnávali se se svým osudem, topili se v tsunami smutku a bolesti.
"Co ti to udělali?Proč?"
Klekl sai před něj na zem a Naruto pohlédl chtě nechtě do jeho lítostivých a překvapených očí.
Uhnul pohledem hledíc do země a vyhýbajíc se tak své jisté odpovědi.
"Proč si nechodil na mise?Co ti udělali?Proč už nemáš ten…svit v očích, který tam byl, i když si byl naprosto bezmocný a neschopný pohybu, ten svit, který dokazoval, že i když všichni kolem tebe věděli, že to ty jsi prohrál a ne tvůj protivník, prokazoval stále probíhající a nikdy nekončící boj, který si nakonec stejně vyhrál?"
Naruto naslouchal a do očí se mu nahrnuli slzy už tu bolest nedokázal dál potlačovat, padnul na kolena a schoulil se do utěšující náruče, která mu, byla nabýdnuta jako prostředek k vysvobození, jeho téměř mrtvé duše, kterou měl v plánu nechat vyhasnout.
Muž na to hleděl a sledoval ty bolavé oči, ty oči, které kdysy připomínali jasnou denní oblohu za to teď zakalené vody Nylu.
Jejich bolest se zhmotnila a vytryskla ven křičela na svět jak dlouho byla uvězněná a jak dlouho chtěla ven, jak dlouho už trýznila svého nositele, i když neměla, i když se už dávno měla přesunout jít, pryč o dům dál.
Slané slzy se vsakovali do země a bonďáček v utěšujícím obětí pomalu usnul spánkem spravedlivých.
O dva roky později
"Sai!!!!!!Ty debile ty seš horší dement jak byl Naruto ten se aspoň tak kreténsky falešně nešklebil!!!!!"
Řvala Sakura jako pomatená na černovláska, který si třel bouli na hlavě, vážně té růžové příšeře nerozuměl, to Sasuke byl jiný ten si ho aspoň nevšímal, podle něj to byl pravý ninja takový by měl být každý, bezcitný, city stejně jenom překážejí.
"Sakuro"
Ozval se jeho hlas a oba na něj pohlédli.
"Máme jít za pátou"
Dodal a vydal se na cestu zatímco sai se zařadil za něj a Sakura se po chvíli zaskočení, že Sasuke promluvil taky rozběhla.
Ťuk ťuk ťuk
"Dále!"
Zahromoval hlas a všichni tři vešli a postavili se do pozoru hned vedle Kakashiho, který tam uř byl.
Thcunade si povzdechla a teatrálně spojila ruce do jedoho celku propojujíc tak prsty do sebe a upřela na tu čtveřici pohled.
"bylo mi…."
Přeměřila si je znovu pohledem a pokračovala.
"Bylo mi řečeno, že, byl před rokem spatřen Naruto"
všichni hodili překvapený pohled, teda všichni…téměř všichni sai se furt jen blbě tlemila bylo jasně znatelné , že to hokáge-sama už také leze krkem.
"Kde?proč ho nedovedli zpátky?"
Začala se Sakura vyptávat.
"jde o to, že byl spatřen po boku Itachiho Uchihy"
Znovu se odmlčela a nechala je sparcovat nové imformace.
"My, někdo z Akatski, nesmím říct kdo,a le s jistotou nám oznámil, že…že, že.."
nevěděla jak pokračovat chytla se za čelo a opřela lokty do stolu.
"Že už mají devítíocasého a chybí jim už jen jednoocasí, takže tohoto se bude týkat vaše mise"
Všichni vykulení mlčeli a sakura měla na mále aby se nerozbrečela na místě Sasuke se stále tvářil chladně a odměřeně, ale to no musí vřdyť je to sasuke, ale ubnitř křičel, měl mu to říct, neměl se tak hloupě chovat, proč proč to všechno!!!!
Uvnitř jej to ječelo stejně taqk jako vždy, když si vzpoměl, že mu ten prťavej hiperaktivista tak strašně , šíleně a urputně chybí, dokonce i on párkrát brečel, tiše plakal v duchu se užíral svou vlastní chybou a te´d už mu to…už mu to nikdy nepoví, nikdy neřekne.
"Půjdete do Suny a bude te pomáhat jak to jen půjde ve všem stejně tak jako , Shikamarův tým, pokud se odehraje nějaký útk na Kazekageho…víte co máte dělat vyražte hned"
s tím je odkázala ze své pracovny.
O několik dní později už všech osm členů listového týmu stálo před Kazekagem v pozoru a očekávalo rozkazi.
Gára si je měřil svým olivovým pohledem a pousmál se.
"velice vám děkuji te´d nic nepotřebuji můžete se jít ubytovat"
odkývli a vyrazili ven z kanceláře.
Gara se otočil na židla a zahleděl k oknu, s úsměvem hleděl na střechu před sebou a čekal.
Sakura, Sasuke, Sai, Kakashi, Shikamaru, Hinata, Kiba a Shino…to byl osmičlený tým z listové, všichni si to kráčeli se skloněnými hlavami a zamyšlenými výrazy směrem kde tušili hotel a procházeli ulicemi a míjeli vysmáté děti a ustarané rodiče.
Ačkoli, když okolí zaznamena takovou bandu cizích ninjů s pochmurnou náladou a stěmi umrleckými výrazy, radši se jim klidili z cesty protože jinak by už posrželi polovinu obyvatelstva Suny
*
Ozvalo se zaklepání.
"Dále"
Zvoval Gára a usmál se na příchozí postavu.
"Vypadají dost zničeně a sklesle"
Kontastoval Kankurou suše a zahleděl se na to rozpustilé stvoření na Gárově klíně.
Přiblížil se pohladil hopo hlavě, kocour černý jako noc se pod dotykem labužnicky protáhl a uhodil na něj svým modrým pohledem, po kterém se stulil svému páničkovy na klíně a spokojeně před když se mu srstí prohrábly, Gárovi prsty a bolaskali jeho hlavičku, teplou pevnou dlaní.
Kankurou na to celé podivně hleděl, než se omluvil a vypadnu ven dřív než by viděl něco co vidět nechce.
"tak vypadají sklesle ano?"
zapředl kocourek tiše a provokativně se o Gáru otřelk svým huňatým kožíškem.
"No ani se jim nedivím já stratit to co oni asi bych vypadal hůř, ne já bych ležel pod kytičkama"
Černosrsté stvoření zamrkalo a ani se Gára nenadál bylo fuč.
Za to te´d mu na klíně sedělo cosi těžšího a o dost hravějšího, o dost rozpustělšího a živějšího.
"tak myslím, že mám přesně to co jsem chtěl"
naruto se sklonil k vyzívavím rtům a vpil se do nich celou svou maličkostí.
Gár se k němu bez váhaní připojil, když se od sebe po dlouhé době odtrhli a hleděli si do očí, tak se místností jako blesk ozvalo hlasité.
PRÁSK!!!!!
Oba dva se vykuleně otočili ke dveřím a stejně tak jako oni, tak tak hledělo i těch několik postav, které přišli oznámit útok na vesnici.
Gára ze sebe Natua rychle zhodil a dělal nechápavého jakoby ani netušil a neměl ponětí co blonďáček na jeho klíně dělal.
"NARUTO????!!!!!!!"
Hlasitý výkřik všech včetně Gári a jeden rozpustilí úšklebek.
"Co zas já?Já nic"
Roztomile zamrkal a naštvaně se na Gáru zahleděl.
"Tak to ti teda pěkně děkuju"
Třel si bolaví zadek a bez okolků bezestudu se Garovy drze zvonu posadil na klín a opřel o jeho hruď.
Když to jistý černooký ninja uviděl, tak se hned vypařil jako pára nad hrncem Gára s Narutem se na sebe ušklíbli stejně tak jako postava za opřená za rohem o stěnu s ďábelským úšklebkem na tváři.
Deidara se odlepil a prošel kroutíc svůdně boky kole ještě více a na imfarkt vykulených ninjů a vystřídal Naruta na Kazekageho klíně.
"Dei, ty si ďábel"
Pronesl Gára dost hlasitě na to aby to všechny brobralo z tranzu a předevšema jej políbyl.
"T-to vy jste to všechno naplánovali!!!"
zaječela Sakura plná poznání.
Kakashi se zamyslel, ano to by dávalo smysl člen Akatsky, který nám řekl o Devítiocasém, to byl deidara domluvený s písečným Kazekagem, ale proč?
"proč?"
Splynulo ze rtů někomu jinému dřív neř se Kakashi stihl optat sám.
"Proč?"
Zopakoval po nic Dei a uličnicky po Gárovi mrknul jakože to nechá na něm, zatímco ten si jen trpitelsky povzdechnul a zničeně opřel do opěrátkay křesla.
*
"Sasuke!"
Zastavil plýžícího se Uchihu tichý hlas a on se zahleděl na toho…ne tohle byl znovu někdo jiný, nebyl to ani ten starý Naruto ani ten zničený Naruto, tohle bylo jen něco křížené s tím vším, tohle byl Naruto, který znal své meze narozdí od toho starého,a le věděl měl znovu v očích to blískání podle , kterého pozanl odhodlání, podle , kterého poznal, ža ani tenbhel naruto by se nevzdal, ani kdyby věděl, že je s rozumemm i silou v koncích.
Mlčky na něj hleděl a čekal co mu chce.
"Mohli bychom…začít od začátku ne?"
Skusil nadějně a když se nesetkal s odpovědí, tak to vzal jako ano.
Pomalus e k Uchihovi došourala natáhl ruku.
"Aho jsem Naruto uzumaki a ty?"
uvědomoval si, že to zní hlopě a to skutečně hloupě, ale teď už to nemohl vzdát, jiank by to všechno celé ty dva roky, kdy mu Dei poskytl tu utěšující náruč a vrátil chu´t žít s tím, že mu pomůže Sasukeho získat a vrátí mu jeho sílu, kterou stratil, bylo zbytečné,a le nemohlo být nemohlo to být všechno zbytečné, on se nevzdá on to nedovolí a stejně celý život se strapňoval, tak proč to neskusit znovu?
Sasuke chvíli jen mlčky hleděl, než si vyjukanéno blonďáčka přitáhl prudce do objetí, při čemž se fdostavgilo překvapené vyjeknutí.
Naklonil se k němu a zahleděl se do očí.
"nechcí začínat od začátku nevím co si tam s Gárou dělal,a le už tě k němu nepustím víc jak na dvěstě kroků"
majetnicky ho k sobě přitiskl a vášnivě políbyl.
The end
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 1. ledna 2010 v 1:52 | Reagovat

Pěkná povídka, jen ten konec mi přijde trošku uspěchaný. ;-)

2 Gel-chan Gel-chan | Web | 1. ledna 2010 v 3:58 | Reagovat

Moc povedené = jako vždy ^^.

3 Davida666 Davida666 | 1. ledna 2010 v 13:40 | Reagovat

Moc pěkné

4 akimari-šibnuté SBénko akimari-šibnuté SBénko | Web | 1. ledna 2010 v 14:54 | Reagovat

moc moc krásne! len by ma zaujímalo to koli Sasukemu bol Naru v takom stave? Či pre Akatsuki? nech je to už tak či tak mne sa to páčilo! ja priam také poviedky žeriem!

5 terkic terkic | Web | 1. ledna 2010 v 15:05 | Reagovat

to bylo moc hezké, jen tak dál:-)

6 Daja _Sbé_:* Daja _Sbé_:* | E-mail | Web | 1. ledna 2010 v 21:20 | Reagovat

ju Happy New Year :* TObe :O

7 Arya jemne švihnuté eSBé Arya jemne švihnuté eSBé | Web | 24. února 2010 v 18:10 | Reagovat

occhhh take zamotane - ale som  to rozuzlila :-P fakt krasny pribeh nehorazne sa mi pacil :D
a najviac ten koniec :-D

8 akyra akyra | 23. března 2010 v 23:01 | Reagovat

nádherný příběh moc se mi líbil :-)

9 Widlicka Widlicka | 28. ledna 2014 v 23:42 | Reagovat

:-P parádní závěr :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz