PS:Veselé vánoce zas a stokrát znovu tak dlouho dokud bude rolniček hlas znít, cink cink cink
Pohlédl jsem na chladně tvářícího se Jakea a kývnul mu hlavou na pozdrav, neodpověděl jen se otočil a odkráčel s nosem nahoru z pokoje.
Zaraženě jsem za ním hleděl je skutečně tak náladoví?Nebo si jenom na něco hraje…
Nakonec jsem se taky s povzdechem vyhrabal z postele a vydal se učinit ranní higienu hned po té jsem se vydal do jídelny, kde už všichni seděli a asi čekali jen na mě.
Pozdravil jsem a usadil se.
"Jakeu říkal jsem ti aby si nechodil v noci ven a zvlášť ne jenom v pyžamu, když máš horečky a ještě k tomu je nejmíň dvacítka pod nulou."
Napomenul Hans Jakea, ale ten na něj jen lhostejně pohlédl.
"Budeš tak laskav a necháš mi aspoň prostor pro život, když už nic jiného?"
Odsekl a naštvaně se měřili pohledy.
"Jestli to ještě někdy uděláš, tak tě přivážu k topení"
Nakonec pronesl Hans a já smámou jsme jen těkali pohledem tam a zpátky tak zajímavou snídani jsem ještě nezažili.
"Hmm…a já se odvážu a aby toho nebylo málo, tak ti zamknu záchod a do jídla nasypu projímadlo uvidíme kdo na tom bude líp"
Zle se ušklíbl a Hans zbledl.
"Už mlčim"
"Bych ti taky radil"
Odsekl Jake a začal jíst, já s mámou a Hansem na sebe chvíli pokukovali, ale nakonec jsem se s kývnutím ramen taky začali cpát.
"Dneska máš narozky Jakeu co kdybychom si někam vyrazily?"
Navrhl Hans nadějně a já byl překvapený o ničem takovém jsem neslyšel, kdyby jo, tak asi bych mu něco dal, nebojá nevím, ale aspoň gratulace nebo tak něco.
"Ne díky, zajdu za mámou"
Hans se zamračil.
"To chceš svoje osmnáctiny strávit na hřbitově?"
Pronesl nejistě, bylo vidět, že Jakea nechce do ničeho nutit, ale možná by měl s tím klukem to asi nemá lehký.
Jake se usmál a mě se zadrhl dech, ten úsměv, byl dokonalý…
"A proč ne?Kolik kluků může říct, že byl své osmnáctiny oslavovat na hřbytově?"
Hans chvíli jen hleděl a téměř hned na to se upřímě rozesmál.
"No to máš pravdu"
Pokýval mezi smíchem a na Jakeově tváři se taky na chvíli mihl úsměv.
"A chceš vědět co se stalo kdysi mě s tvou mámou, když jsem oslavovali její narozeniny?"
Vypadal, že chvíli přemýšlí a potom přikývl pohlédl jsem na matku, čekal bych že jí to bude vadit, ale ta taky zaujatě hleděla vypadalo to, že čekala až začne vyprávět.
"Mno, bylo to tenkrát asi měsíc před novým rokem, tvoje máma měla dvacítku, přesněji kulatiny, nechtěli jsem jezdit autem chtěli jsme se protáhnout na vzduchu projít, se, ale potom asi po několika kilometerch jsme narazili na menší hospůdku, byla nám povědomá…"
Jake se zájmen přikyvoval a nořil se do příběhu stejně tak jako máma rozhodl jsem se proto taky naslouchat ať nejsem v něčem pozadu.
---
"Katrin!"
Hans se otočil na svou snoubenku a zamilovaně na ni hleděl, měla zavřené oči a rucenastavovala sněhu a jeho ledové křechkosti, hlasitě se smála a tančila mezi jejím vločkami.
Hans to celé s úsměvem pozoroval a s láskou v očích na ni hleděl, tak strašně moc ji miloval, stejně tak jako toho prďolu co v ní rostl.
Mírně se pousmál a vydal se k ní, Katrin ho chytla za ruce a začali společně tančit, v tichu noci, klidu lesní stezky společně tančili a užívali si chvil strávených spolu, tančili a tančili, v jejich společném štěstí a radosti vločky kolem nich táli a jakoby se zázrakem jen jim vyhýbaly jen jim a jejich lásce.
"Hansi?"
Líbezný hlásek protnul ticho a Hans pozvedl pohled a zahleděl se do těch překrásných očí, čekal, hleděl co mu chtějí povědět, ale jediné co tam vždy našel byl úsměv a štěstí, laskavost.
"To děťátko je ten nejnádhernější dárek, který si mi mohl dát, ten nejkrásnější ze všech"
Hans na ni chvíli jen mlčky hleděl ,a le potom se sklonil a políbyl ji na ledové rty, líbaly se dlouho a vášnivě, až teprve po nějaké době se od sebe odtrhli a mlčky se chytili za ruce, proplouvali sněhem a dál šli po cestičce vedoucí do neznáma.
Katrin se začala mírně třást jak ji začali zebat ruce a pod bundu se začal přikrádat mráz, Hans na ni v tichosti pohlédl a vzal ji do náruče.
Hleděli si do očí, vpíjeli se pohledy, jeden jiskřící než druhý…"
---
"Nebyl si teda moc ukecaný…"
Skontastoval Jake a probral nás tak všechny z tichécho příběhu, Hans se jen pousmál a pokračoval.
---
"…Procházeli zrovna kolem jedné vesničky, když narazili na jednu povědomou hospůdku, Hans se tam vydal, když v tom Katrin vypískla a vyskočila mu z náruče.
"Hansi!!!To je přece ta hospůdka, kde jsme se tenkrát potkali!Když si mě uviděl poprskal si mi šaty a zbytek vína OMILEM vylil do výstřihu, byly strašně drahe, tenkrát jsem tě tak seřvala jednu pořádnou ti vrazila…kdo ví jak jsem se mi dva vkastně začali scházet"
"No já myslím, že to byl…osud?"
Katrin na Hanse s úsměvem pohlédla a znovu mu skočila do náruče.
"Dnešek nemohl být lepší"
Oznámila radostně.
"Tak to bychom se tam mohli jít trochu zahřát ne?"
---
"Spráskali jsme se tam jako dvě přesně řečeno prasata a potom šli domů, zpátky po té cestě procházeli jsem znovu kolem toho posvátného místa kolem městského hřbitova, byl dost rozsáhlí, hlasitě jsem opilecky zpívali a smáli se jako zfetovaní…"
Hans se uchechtl a pokačoval.
"…Byla tam jedna moc krásná stavba, Katrin ji ve svém rozmaru prostě musela vidět, téměř jsme se k ní doplazili jak jsem sebou cestou plácli na zem, byl to dosti humorný pohled, vlastně bylo to celé takové podivné, vešli jsem dovnitř a hleděli na sošku přenádherného anděla, opilost, ospalost to všechno nás tam uspalo, pohled na tu klidnou tvář kamenného anděla, no ráno to bylo o něco horší, když jsme vlastně zjistili, že jsem se totálně zflákali a ještě k tomu se vyspali na zemi v hrobce, nad vspomínkou jak jsme tam těm chudáčkům mrtvím zpívaly ty opilecké písničky a celou noc chrápali, no řekněme, že od té doby jsem se hřbytovům a hlavně hrobkám dost vyhýbali"
Chvilka ticha Jake se hlasitě rozesmál a spadnul ze židle na zem.
"To jako, vy jste se vyspali v hrobce?Ježiš tati to bych do tebe neřek ty slušňáčku!"
Vyprskl a Máma se taky chtě nechtě rozesmála, Hans to celé pozoroval a já nerozuměl co je na tom vtipnýho, Jake mě probodnul pohledem.
"Mohl by ses taky někdy usmát lidi kolem tebe to nezabije"
Zavrčel a odkráčel z místnosti.
Povzdechnul jsem si a do kuchyně se začali přes jídelnu hrnout služebné a kuchařky s tím, že jsou zítra vánoce a oni musí pracovat nás vyhodili ven.
Hans s mámou se vydali pryč asi nakupovat dárky nebo tak něco, vydal jsem se hledat Jakea, ale nebyl nikde k nalezení, nakonec jsem s povzdechem usedl k počítači a začal přejíždět jdnotlivé odkazy na mém blogu a koukat co je kde nového, s dalším trpistelským povzdechem jsem zjistil, že nic a pustil si písničky.
Ani jsem se nenadál a usnul jsem a na židli to už je něco hlavně , když se probudíte a zjistíte, že je noc a hodiny ukazují devět večer, Máma a Hans pořád nebyly doma a Jake taky nikde.
Zamračil jsem se pod předtsavou kde je Jake, vyhlédl jsem z okna abych se ujistil, že zase není v tom mrazu na zahradě, ale jaké bylo mé udivení, když byl zrovna tam a se zavřenýma očima tiše oddechoval opřený o strom.
Vyběhl jsem okamžitě z pokoje a seběhl schody vyletěl zadním vchodem a rázoval si to přímo k němu.
Když jsem stál přímo před ním a všiml si, že se neobtěžoval ani otevřít oči a ignoroval mě tak mě popadl záchvat vzteku…Co si to o sobě vlastně myslí?!
Zatřásl jsem s ním a on okamžitě otevřel oči a vylekaně ode mě odskočil, hleděl na mě se strachem v očích a já si uvědomil co jsem udělal.
"Promiň"
Pronesl jsem jen a on vypadal, že si skládá jedna a dvě, on asi vážně spal nebo co, ale … ve stoje?No co já spal taky na židli, ale stejně, jak může někdo spát ve stoje.
"N-ne to je dobrý"
Rychle vyskočil na nohy a rozhlédl se kolem sebe vypadal dezorientovaně, tak jsem mu nechal chvíli ať si uvědomí, kde je.
"A-a co tady děláš ty?"
Vykuňkal a hleděl do země, podmračeně jsem to celé sledoval a zahlédl jak se mu třesou ruce, vydal jsem se k němu a prudce ho vzal za jednu z nich.
"No to snad nemyslíš vážně!"
Vyjeknul jsem on nadskočil asi jsem ho vyděsil, nebo…já nevím, no jednou se chová tak a pod ruhé jinak.
To je teď, ale jedno je totálně promrzlí, přísně jsem ho za sebou vykuleného a totálně nechápajícího vtáhnul zpátky do domu a v pokoji ho i v oblečení hodil na postel.
"Běž si dát sprchu,a do postele!"
Nařídil jsem.Tohle ta jeho hloupost vážně mi to bralo dech z plic , nerozuměl jsem tomu klukovi, ale jestli mě neposlechne tak jsem byl rozhodnutý se klidně i vykoupat s ním buď to půjde po dobrém a nebo po zlém.
"A co jsi moje máma?Nebo co?!"
Zaječel na mě a chladně na mě civěl, tohle jsem tak nesnášel, ten kluk si o sobě myslí, že je co?!
Tak tohle mě opravdu namýchlo spírajícího se jsem ho začal svlíkat a nahého a totálně vyšokovaného jsem ho hodil do již napuštěné vany.
Rudý až na zadku na mě hleděl a já se musel uchechtnout tohle mu skutečně slušelo.
V tom mě něco napadlo, ďábelsky jsem se ušklíbl a pokrčil rameny začal jsem si odkládat věci.
Však co stejně se mi líbyl tak nač čekat?
Když to uviděl tak tryskem vyskočil ven a pelášil si to ke dveřím a jakoby mu za patama hořelo, avšak štěstí mu moc nepřálo ve vlastní smůle uklouzl a rozlácl se jak dlouhý tak široký na zem, zatímco já jen pomalu přešel ke dveřím a sklidem je zamknul klíč jsem schoval zrovna, když se nedíval a malátně se stavěl na nohy.
Vysvlíkl jsem si zbytek věci a i s ním v náruči, jsem si opět sedl do vyhřáté vody, tělo i kůži měl stále ledové, začal jsem mu třít prsty o sebe aby se zahřál, zatímco on se zuřivě bránil a obšťastňoval mě všema nadávkama co na světě existují nad některými z nich jsem se musel smát, takové jsem ještě neslyšel.
Skutečně by mě nenapadlo někomu říct, ,,čůromedáne, mamrde,, nebo tak podobně to vskutku ne.
"Přestaňn sakra můžeš si za to sám, tak toho nech!"
Zařval jsem na něj a on celý ztuhnul seděl mi strnule na klíně, což mi nedělalo moc dobře, no přesněji spíš mi to dělalo dobře až moc dobře.
Naklonil jsem se k jeho uchu a vzrušeně zachraptil.
"Neměl by ses tak vrtět"
Když to uslyšel, tak to bylo jako spouštědlo začal se bránit o to usilovněji a zběsile se mi snažil vykroutit z obětí.
Povzdechnul jsem si copak mě musí tak dráždit?Už dlouho jsem nikoho neměl , měl by toho nechat dokud je ještě čas, i když už teď je to na hranici.
"Řeknu to jednou a naposledy buď toho hned necháš nebo za sebe neručím!"
Zavrčel jsem mu do ucha a on ztuhnul po celou dobu koupele se ani nepohnul byl jako socha, hleděl před sebe vykulenýma očima a neuvědomujíc si se trochu třásl.
"Nemusíš se mě bát já ti nic nechci udělat"
Zase znovu udělal něco co by mě ani ve snu nenapadlo, skutečně je tak nepředvídatelný, nebo ho jen opravdu neznám tak moc na to abych dokázal předčit co se chystá udělat, vyčíst z jeho tváře jak se cítí, co by chtěl co mu udělá radost a co ne…
Chladně se pousmál a tvářil se , tak smířeně s vlastním osudem až jsem se toho i já sám lekl.
I s ním v náručí jsem nás oba utřel a jeho položil do pokrývek na posteli, do kterých se on hned zachumlal a jen na mě koukal těma jeho čokoládovýmy propastmi, které mě chtěli pohldit a utopit ve vlastní sladkosti, nebyly jako hořká čokoláda, ale jako mléčná ta nejsladší ze všechni sametovější než krémová, krémovější než bílá.
Vlezl jsem si za něj a vtáhl si jej do obětí, pevně jsem si ho na sebe přitisknul a v návalu únavy hned na to usnul.
*
Stále vyjukaně jsem hleděl před sebe co to mělo znamenat?Já už ničemu nerozuměl, ničemu, vůbec ničemu jsem nerozuměl, ničemu.
Když jsem zaslechl jeho tichý dech vyplížil jsem se z postele a po sléze ven, kde se předemnou během chvíle objevilo taxi , které mě za pár hodin odvezlo na místo posledního odpočinku, na místo kde jsem jako na jediném na světě mohl skutečně být se svou mámou, kterou bych tak rád poznal, tak strašně moc rád, ale neměl jsem k tomu šanci nedostal jsem ji, tak strašně rád bych ucítil její pohlazení ve vlasech, nebo její hlas před upadnutím do hlubokého spánku, který by mi předčítal příběhy půlnočního kamenne, které jsme tak strašně moc miloval.
Došel jsem až k jejímu hrobu a se slzami na krájíčku na rozkopaný náhrobek a rozsypaný popel z její urny, rozmlácený rámeček fotky a prasklé sklo v něm.
Nechtěl jsem, ale tohle je tak odporné, jak někdo může dokázat tohle udělat, posadil jsem se na studený kámen a zmrzlýmy prsty jej mlčky hladil, promloval jsem k tomu zbytku náhrobku co tady ještě je a říkal jsem mámě jak se nám s tátou daří, že si našel novou přítelkyni, že mám novýho bráchu, říkal jsem jí i to co bych nikomu živému nikdy neřekl, říkal jsem jí jak strašně moc se mi Riuk líbí, jak strašně moc bych chtěl abychom to spolu mohli aspoň skusil, ale jak mi minulost stále odporuje , tak mi zakazuje kohokoli milovat, tak rád bych slyšel její něždý hlas a příjemné výskání ve vlasech, jak mě uklidnňují její něžné ruce, jak mi říkají, že všechno bude dobré, že se všechno vyřeší.
Mluvil, jsem a mluvil….tak dlouho dokud se neozvaly zvonky a cinkot rolniček, tak dlouho dokud jsem opět nezaslechl tichý hlas, hlas pějící Tichou noc, jako ukolébavku do nočního spánku.
Víš mami rád bych tě někdy poznal a ty svině co ti rozkopaly hrob ti ani místa posledního odpočinku nedopřejí, proč to udělali, proč?
Štědrý den měl nastat přesně v půlnoční hodinu tohoto dne, měl nastat ve chvíli kdy duše všech, kteří už nežijí i těch, kteří ano budou zpívat koledy a vánoční písně ve chvíli, když se o koncích těchto dnů u rodiných stolů sejdou rodiny obdarujíjící své blízké a nejdrahží stejně tak jako chudé a bez domova těmi nejvzácnějšími úsměvy, plynoucími přímo ze samého nitra srdce poskytující aspoň tohoto dne skutečně úlevu a nekonečný klid všem srdcím.
Píseň ustala a zvedl se výtr, z nebe se snesly obrovské sněhové vločky a do toho všeho se zapojila vánice, zníh pokrýval jak mě tak kamenný náhrobek, uspával všechno co žilo, zabíjel to co mělo spát a přesto byl tak přenádherný, vítr mě bodal do tváří sních štípal v očích, několik kapek slz mi ukáplo jako posledním pro moji maminku a já se zvedl a kráčel si to k východu ze hřbytova, ale vánice byla neprostupná, nebylo nic vidět zuřivý vítr do mě sistematicky narážel ze všech srtran a chtěl mě porazit, zkolit, chtěl abych ho neopouštěl, jak on jen musí být osamělí.
Po tváři se mi mihl úsměv.
Ano skutečně musí být osamělí tak strašně sám.
Posadil jsem se na zem a opřel se o jeden ze stromů, věděl, že bych neměl, ale nechtěl jsem tu nádheru opouštět, mráz se do mě pomalu zabodával a bylo jasně cítit jak přituhuje, pokud bych se teď podíval na hodinky, tak tipuji, že by bylo něco před půlnocí, před chvílí, kterou bych chtěl budit rodiče a mámu s tím ať nachystá cukroví, kterým bych se s radostí přecpal a tátu, ať jde se mnou chystat vánoční stromeček a oni by na mě křičeli, že je příliš brzo a já bych byl i přes to všechno šťastný.
Ze samého zamyšlení mě probral až dotek na tváři, překvapeně jsem pohlédl do azurových očí a usměvavé tváře.
"Měl bys jít domů, táta tě potřebuje"
Neslo se šepotem ze všech stran a tajemná tvář mi našeptávala ať tu nezůstávám.
Poznal jsem ji, tu tvář, ten dotek to je to co mi celý život tak moc chybělo.
Na obzoru vysvitlo slunce já se divil co se děje jakto, že tak brzy, ale už nebyla ta noc , ve které jsem samím mrazem usnul, ale nádherné ráno, kde mě vítala tvář-tvář-tvář mámi.
"Mami?"
Tiše jsem zachraptil a ona s úsměvem přikývla narovnala se pohlédla někde směrem za strom, kde se sněhem dralo několik postav a vypadalo to, že někoho hledají.
Znovu spočinula svým pohledem na mě a usmála se téměř hned na to se rozezněly snad všechny zvonky a rolničky, zacinkali všechny sněhové vločky na světě, které za tuto zimu napadali, zaspíval ten hlas, než její úsměv pominul a změnil se jen v mírný, se kterým se vypařila mím očím jako pára nad hrncem.
V té chvíli se u mě někdo zastavil a zuřivě se rozhlížel kolem sebe, v tom jsem se rozkašal a tak ze mě spadla pořádná várka sněhu, ozvalo se vyjeknutí a následné volání, že někdo někoho našel, taplá náruč a silné ruce mě objaly a přitiskly ke stejně tak hřejivému tělu, které se i se mnou v náručí pohlo směrem od toho místa.
"Jakeu!"
Vyděšený výkřik a přihnal se ke mně otec, kterýmě hned začal kontrolovat , šáhnutí na čelo , kontrolování, jestli mám všechny prsty, jako s malým dítětem.
Jen mlžným zrakem jsem vnímal všechno co se kolem mě děje a vyděšenou otcovu tvář.
"Viděl jsem mámu"
Zachraptil jsem a nejeden pár očí se ke mě otočil.
"někdo jí rozbil náhrobek a rozsypal popel ta-ti"
Prokřehlý hlas, byl jsem tak zmrzlí byla mi taková zima zanedlouho jsem usnul a probudil se až v posteli, u které seděl Riuk a držel mě za ruku, v pokoji bylo šero a na nočním stolku svítila jediná zapálená svíčka za okny už byla tma.
Povzdechl jsem si a Riuk překvapeně zvedl hlavu.
"T-ty už si vzhůru doktor říkal, že…"
Chtěl to na mě dál chrlit naštěstí se mi podařilo přikrýt mu pusu svou rukou, tohle byl snad zlej sen bylo mi tak nepříčetně…povzdechl jsem si, Bolela mě hlava, úplně mi třeštila.
"Jak dlouho jsem spal?"
Vypadal zaraženě, ale nakonec odpověděl.
"N-no ani ne jeden den, teď vlastně za chvíl.i bude večeře."
Přikývnul jsem chtěl vstát musel jsem si zajít na záchot, ale na nohách jsem se neudržel , dřív než jsem stihl dopadnout na zem mě Riuk chytil, pohlédl jsem mu do očí a mlčky jsme na sebe hleděli.
"Dík"
Pronesl jsem jen tiše a chtěl se znovu postavit, ale něco mi v tom bránilo a to něco, nebo spíš někdo byl právě Riuk, který na mě dál hleděl a nechtěl mě pustit dřív než jsem se nadál, tak si mě na sebe přitiskl a chtěl mě…
Vytrhl jsem se mu a odporoučel se do koupelny.
Opláchl jsem si obličej a chvíli na sebe hleděl do zrcadla, no měl jsem teda pěknou ránu, téměř bledou kůži jsem si ještě přetřel make-upem a rty obtáhl leskem, oči namaloval černou tužkou a vlasy si ztáhnul do copu.
Vešel sjem zpátky do pokoje, kde jsem se převlékl a vydal se z pokoje, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že na mě Riuk čeká za dveřmi.
"Proč se mi tak vyhýbáš?Ublížil jsem ti snad nějak?Proč se tak chováš, tak nevyspytatelně, neurčitě, proměnlivě, proč si takový jaký seš?"
Chrlil na mě ty otázky a postupně se přibližoval bouchli za ním dveře našeho pokoje, do kterého jsem zrovna namířeno neměl spíž z něho, narazil jsem na postel a sednul si na ni tiše na něj hledíc.
"Myslím, že to by stačilo může ti být tak akorát jedno proč jsem takový jaký, jsem pokud s tím máš nějaký problém můžeš si jít stěžovat na obecní úřad , ale mě do toho netahej buď té lásky velice ti děkuji, zatím čau"
S tím jsem se zvedl a hodlal odkráčet pryč, ale Riuk mě chytil a znovu stáhl na postel, prohlížel si mě a já začínal rudnou úplně jsem to cítil jak se mi do hlavy řine, krev a bylo mi jasné, že to jde víc než jen vidět, musí to přímo křičet do očí, jak jsem byl rudý jak zralý rajče.Ale byl, tak moc blízko , snažil jsem se bránit, ale byl tak moc blízko bylo to a tak…jen se nadzvednout a mohl bycvh jej políbyt tak k sakru proč mi to tak zatraceně stěžuje?!
"N-nic ti do toho není a pusť mě!"
Snažil jsem ho dstrčit, ale on byl jako skála jakobyste se holýma rukama snažili rozbít skálu…nemožné.
Sklonil se ke mně a já se nevyhnul jeho chtivým rtům políbyl, mě, ale jak ne nešlo to tomu se bránit bylo to až příliš opojné, až příliš neuvěřitelné než aby to byla pravda, tohle nebylo jako to, co se stalo, když…
Kdyby tam tenkrát táta nenaletěl znásilnil by mě, ale to už je pryč..
Odlepil se odemě a zahleděl se mi do očí, těžko říct co si myslel byl tak nečitelný.
*
Díval jsem se a utápěl v tekuté čokolády zalité vlnou touhy, která se v nich objevila a nepozorovaně si plula na mírných vlnkách čokolády.
"Víš o tom, že máš překrásné oči?Víš jak škádlíš a pobízíš, vyzíváš k polibku těmi svými plnými rtíky?Je nemožné vyhnout se té touze, kterou ve mně probouzíš."
Sklonil jsem se k němu a znovu ho políbyl, ale tentokrát nebyl pasivní oba jsem se zapojili plně do polibku a já ho prohloubyl, jeden jazyk si pohrával s tím druhým, oba jsme to tak chtěli, teď už vím, že to oba cítíme stejně, tak proč?
Proč se mi stále tak vzpouzíš?
"Myslím, že bychom měli jít na tu večeři, budou se zhánět"
Vyhrkl, když jsem se od něj na chvíli odtrhl abych se mohl nadechnout.Díval se do strany a mluvil jakoby do zdi mlčky jsem na něj hleděl a čekal až se na mě podívá.
Otočil hlavu a zahleděl se mi do očí, znovu jsem se opět oba utápěli a vpíjeli, vsakovali, pohledy, vstřebávali toho druhého do sebe.
Odstrčil mě a vyběhnul ven ze dveří, chvíli jsem za ním jen zklamaně hleděl, než jsem se taky vydal do jídelny.
Večeře proběhla v tichosti Hans vypadal, že se chce Jakea na něco zeptat, že mu chce něco vyčíst a také po něm starostlivě sem tam mrknul, jinak vše proběhlo v klidu, následovalo rozdávání dárků, no řekněme, že jich bylo dost a taky nám to zabralo dost času.
Potom jsme se přesunuli ke krbu, kde jsem se smáli a povídali a tak podobně, nemohl jsem si nevšimnou, že se Jake rozhodvoru s námi vyhýbal a nenechal se do něj ani mnou zatáhnout, stále hleděl do plápolajícího ohně a vypadal dost zamyšleně, mrknul jsem se na hodiny, za chvíli by měla být půlnoc.
Jen co jsem to domyslel ozvalo se první odbití a i s ním zároveň se Jake nepozorovaně vytratil, samozřejmě, že jsem chtěl vědět kam tak jsem se vydal za ním, ale když nikde v době ani v pokoji nebyl, tak mi došlo, kde asi zase bude na zehradě, ten kluk je vážně poděs copak si nedá říct?
Vydal jsem se za ním a u dveří přez sebe ještě přehodil kabát a obul boty.
Otevřel jsem a zase zavřel.
Tiše jsem šel spadajícím sněhem a hledal postavu drobného kluka a jak jinak znovu seděl na té lavičce a sledoval dění kolem sebe za mnou se zatím ozvalo asi šesté odbití, Jake ke mně zvedl pohled a chvíli na mě jen hleděl, než se rázně zvedl a připochodoval ke mně.
*
Nevěděl jsem co se děje, ale bylo to musel prostě najednou jsem ho musel políbyt ať už by mě to stálo cokoli.
Zastavil jsem se těsně před ním a nedal mu chvíli se ani vzpamatovat a pověsil se mu rukama na krk pohotově jsem mu přitiskl své rty na ty jeho a on se po chvíli zaražení přidal a vtáhl mě do svého objetí, nevím jak dluho jsme tam tak stáli a jen se vzájemě ochutnávali, ale bylo to….
Bylo to něco úžasného tak nádherný tak krásný pocit.
Vyzvednul si mě do náruče a odnesl do pokoje, kde zamknul a pomalu se blížil k posteli, na kterou mě pře tím položil.
Přisál se znovu ke mně a já si ani neuvědomoval, že nás pomalu,ale jistě začal zbavovat oblečení.
Až teprv, když se naše nahé hrudě dotkli té jiné a kůže se otřela o tu cizí pro druhou stále neznámou, jsem si uvědomil že už na sobě nic nemám a Riuk si mě prohlíží, hleděl na mě zakaleným pohledem a začal mi od šíje po prsa tělo mapovat polibky, kterými obšťastnil i bradavky, v samé slasti jsem zaklonil hlavu a nebyl jsem schopný nad ničím přemýšlet bylo to až příliš dokonalé aby to byla pravda, jen jsem doufal, že až se ráno probudím tak nezjistím, že to byl jenom sen, hleděl jsem na stále plápolající ohýnek na svíci a užíval si každého Rikuova dotyku, polibku, najednou to přišlo, ten nádherný pocit, kdy se vám v podbříšku vyrojí hejno třepotajících motýlků , Riuk mě pohltil do víru opojení, pomalu pohyboval hlavou nahoru a zase zpátky při čemž mě připravoval na svůj vstup, sténal jsem a kroutil v návalu vzrušení, jsem si ani neuvědomil, že už nevydávám jen ty ti tiché vzdychy jako důkazy, opravdové vášně, ale hlasité sténání, a volání Rikuova jména prošení o vysvobození,
ale on byl neoblomný , chtěl mě potrápit a věděl jak na to, jeho šikovný jazyk se zastavil na špičce žaludu, kde zakmital a opět se svezl po celé délce mého pyje, bylo to tak nádherné.
V Zadečku jsem ucítil mírný tlak a vlhko a teplo, Rikuovích úst mě opustilo,ale náhle to nahradilo něco jiného mnohem, mnohem úžesnějšího, pomalu do mě zajel a čekal až se na něj a tu plnost v sobě zvyknu, líbal mě na rty na víčka tváře, nos na všechno co bylo v dosahu jeho rtů, byl tak něždý, tak tak…mám pocit, že kdybych mu teďka řekl, že nemůžu, že už to nechci přestal by, neublížil by mi.
Pomalu se začal pohybovat a já mu obtočil nohy kolem boků, začal přirážet v trvalém tempu a pomalu zrychlovat, oba jsem sténali jako šílení, vlny vrcholu, nás zvali do svých hlubin, svého zapomění, bylo to tak nádherné, tak dokonalé, extáze nás oba vynášela až do sedmého nebe, kde jsme mohli být jen já a on společně…jen, mi dva nikdo jiný, jen mi dva.
Nemuseli jsem čekat a vysvobození si přišlo pro nás oba Riukovo spocené tělo se svalilo na to mé a mi se o sebe ještě dlouho otíralia líbali se, než jsem mu vyčerpáním usínal v náručí.
"Jake slyšíš to?"
Usmál jsem se zamozřejmě , že to slyším, to je máma stále mě stráží a teď bude hlídat nás oba.
"Rolničky"
Toho dne bych možná řekl, že mě mrzelo nelyšet jeho ústa, která by vyslovila ta tři kouzelná slova, ale vím, že i kdyby to on dákazal já ne, nemůžu říct, že jej miluji, ale snad tomu tak jednou bude v každém případě tyto vánoce byly těmi nejnádhernějšími za celý můj život, protože jsem někoho potkal člověka, který pro mě moc znamená člověka, kterého budu jednou milovat tak vroucně a něžně, tak vášnivě a divoce, že bych byl schopen pro něj opětovat i vlastní život a budu dělat všechno proto aby se tomu tak stalo, i když i teď cítím ten hřejivý pocit tu teplou dlaň sevřenou kolem mého srdce, ta dlaň patřila jemu, patřila Riukovi a tak dlouho jak na mém srdci setrvá tak dlouhou dobu budu mít k tomu se do něj zamilovat, protože až se tomu tak stane, tak i v chladných chvílích, kdy budu mít pocit prázdnoty budu stoprocentně vědět, že…nejsem sám.
Konec
to bylo opravdu kouzelné