close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Chlad noci 7

20. prosince 2009 v 10:00 | Ebika |  Chlad noci
Chlad noci 7
PS:Tak první vánoční nadílka tohoto blogísku začíná počínaje tímto dnem, počítejte, že budou přibývat neohlášeně povídky, stoproentně přibyde Satori tak samo jako na štědrý den, už mám načasovaný i další dílek jedné dlouho zanedbávané kapitolovky do 24.prosince také přibyde vánoční jednorázovka a spousta dalších povídek tak snad vás nesklamu:-D



Smýtl jsem sebou. Na první kolo?! Já žádné šlapáni absolvovat nebudu!
"Nikdy! Nikdy to neudělám!!" zařval jsem a oni se jen zasmáli. Chlapík mě vší silou zatahal za vlasy, až se mi do očí nahrnuli slzy a díval se na mě.
"Budeš dobrá děvka.." zamlaskal a já vzlykl. Nechci to dělat. Chrisi! Lásko..zachran mě...PROSÍM!.
"Nebudu to dělat!! Já nechci!" vzlykal jsem a máchal sebou. Bylo jim to jedno. Jedna z goril mě přehodila přes rameno a někam nesla.
"Pust mě slyšíš?!!" cukal jsem ale bylo mi to houby platné.
"Alexi..ted tam půjdeš..sedneš si k baru...půjdu s tebou. Určitě se k nám co nevidět přižene nějaký zkazník. Nebudeš dělat scény a půjdeš s ním jasné?" sykl a já se jen otřepal.
"Nikdy" sykl jsem a na to mi přiletěla snad největší facka kterou jsem kdy mohl dostat. Vzykl jsem.
"Budeš poslouchat! Jinak si mě nepřej...nemusíš to přežít.." sykl a pustili mě na zem. Vydechl jsem.
Otevřeli dveře a já spatřil něco co jsem si ani ve snu nepředstavoval. Bože...plno kluků nastejno oblečených jako já...úsměvy..alkohol..chlapi..hudba..špína. Bože!! Do tohohle nikdy nesmím spadnout! Ti kluci...mají úsměvy na rtech...dělají...dělají to snad dobrovolně?!..Cukl jsem sebou ale někdo do mě zezadu strčil a já padl do toho dění. Pár pohledů se stočilo ke mě. Smálu se a ukazovali si. Mlsně se oblizovali a já se cítil jako ten nejponíženější člověk na světě.
Andrej mě chytil za ruku a vláčel k baru. Nemohl jsem se bránit. Byl jsem jasně varován. Nechal jsem se tvrdě posadit na židli a vyděšeně koukal okolo. Tohle jsem opravdu ještě neviděl.
*Chris*
"Prosím vás já.." ukázal jsem na název toho klubu. "Nevíte kde bych ho našel?" zeptal jsem se a ten chlapík si mě změřil znechuceným pohledem a odešel. Ani neodpověděl a odešel. To bude teda pěkný pajzl.
"Nevíte kde bych.."
"Neotravuj.."
"Idiote.." sykl jsem si pro sebe a dál chodil po centru. Měl jsem takové nervy. Nejradši bych někodo chytil a zmlátil do bezvědomí. Občas mám takové stavy..proto se musím mít před alexem na pozoru. Mohlo by to dopadnout špatně. Zatřepal jsem hlavou a pokračoval v hledání.
*Alex*
Zmateně jsem se díval okolo sebe. Seděl jsem u baru a semtam mi přejel rukou někdo po stehnech. Přišlo mi to nechutné. Když to nebyl Chris tak..se mi to hnusilo. Já patřím jemu!
Uslyšel jsem zapískání tak jsem se otočil. Stál tam svalnatej chlápek a měřil si mě pohledem.
"Kolik?" zeptal se mě.
"Já ne.." nedopověděl jsem to a Andrej mi skočil do řeči.
"Dost..pojd se mnou.." řekl mu a na chvíli si odskočili. Ne..jen to ne. Nechci s ním jít! Prostě NE!..
Po chvíli se vrátili. Očividně vypadali spokojeně a já polkl.
"Tak.." řekl a za ruku mě sundal ze židle.
"Pust mě!" sykl jsem.
"Jak jsem říkal. Je trochu vzdorovitý.." řekl Andrej a zmizel vdavu. Musel jsem se s tím vypořádat sám..
"To klidně můžeš..takové..koloušky mám rád.." řekl nadrženě a táhl mě někam nahoru.
"Ne!" cukal jsem ale bylo mi to houby platné.
Hodil mě do nějakého pokoje a odvlékl na postel.
Viděšeně jsem se snažil dostat ven, ale nbylo to nic platné ten chlápek se na mě položil a začal mě líbat z očí mi vytryskly slzy.
Chrisi pomoc!!!
Chris:
Zastavil jsem se a otočil měl jsem pocit jakoby…
Zatřepal jsem hlavou a šel dál nikdo mi nechtěl nic říct , tvářili se tak nějak podivně a hleděli na mě snad zhnuseně?
Dibře tedy pokud to nejde takhle…
Zašel jsem si do telefoní budky a vytočil číslo jednoho mého bývalého přítele on určitě bude vědět co to je za klub, stejně se po těch svých pajzlech tahá už od dětsví bylo y téměř zázrakem, kdyby nevěděl oč jde.
Na druhém konci se ozval hlas jeho osobní sekretářky a já se představil a očekával než mě přepojí.
Chvíli bylo hrobové ticho protínající jen tišé pípání oznamující, že telefon vyzvání.
Ozvalo se váhavé cvaknutí a po té Rikův opilí hlas.
"Chrisi …škyt… lásko, vě-…škyt…věděl jsem, žese ke mně-…škyt…mě-..škyt…mě vrátíš"
měl jsem sto chutí mu jednu vrazit a vsadil bych se, že kdyby stál přímo předemnou tak bych to i dělal.
"Potřebuju se sejít"
Chvíli bylo ticho než se ozvalo…
"H-hai tak třeba hned"
"jasně budu tam do půl hodiny"
Po té jsem zavěsil a zavolal si taxi.
Normálně bych to vyřešil díky vlstním prostředkům,a le nechtěl jsem dávat rodičům znát, že bez peněz nic neokážu.
Když konečně dorazilo auto, tak sjem nasedl a nadiktoval adresu, ten chlapík se po mě podíval takovým podivným pohledem.
"A máš na to dost peněz?"
dřív než jsem se stihl zarazit mi ruply nervy už mi to lezlo krkem, rukou , ve které jsem držel zápalky s logem jsem vystřelil a chytil toho chlápka pod krkem.
Jediné co mu zachránilo život byly právě ony, protože mi vypadli.
Pustil jsem ho tedy a vykulenej chlápek si mnul krk.
Naklonil jsem se dopředu a ze sedačky vzal krabičku zápalek.
Yzrovna , když jsm se posadil zpátky, tak se ozval hlas toho chlápka.
"Máte rád děvky?"
Chvíli sjem přemýšlel proč se mě na to ptá.
"Ne proč?"
Zkoumavě si mě přeměřil pohledem.
"jen , že tohle je ten největší pajzl v celým širým okolí"
Alex:
Začal ze mě strhávat oblečení, slzy mi telky velkým proudem, který sjem nedokázal zastavit, nechtěl sje se tak lehce vzdát, ale copak to jde?
Bojovat proti někomu jako je on?
Zuřivě, jsem kolem sebe začal máchat ruka a podařilo se mi tomu chlápkovi jednu vrazit.
Podíval se na mě takovým vražedným pohledem a a než jsem se nadál , tak mi přioutal želískama ruce k pelesti postele.
"ne, prosím ne"
šeptal jsem teda spíš už skoro kňučel, udělal bych cokoli jen a´t mě nechá být, jak bych se mohl Chrisovi podívat po tom všem do tváře??
Určitě si pro mě příjde.
Nesmím se tak lehce vzdát.
Alex
Smýtl jsem sebou a bojovně se na něj díval. Nikdo na mě nebude takhle sahat. Nikdo kromě Chrise. Ty špinavé pracky. Bylo to tak...ponižující. Nikdy jsem ani nepomyslel na to, že bych zrovna já takhle mohl dopadnout.
"Prosím" špitl jsem a vsadil jsem na city. Nic nedělal jen se na mě perverzně díval.
"Prosím..." vzlykl jsem znovu.
"Tak hele kočičko. Na mě žádně nářky ani prosíky neplatí. Já si tě zaplatil. A zasloužím si odměnu.." řekl trvdě a já stratil tu nejmenší šanci.
Chris
"Nemohl by jste zrychlit?" řekl jsem mu, když jsme se pohybovali maximálně 50m/h.
Najednou jako by se změnil svět a já se ocitl natisklý na sedačce pod náporem rychlosti. Otřepal jsem se a posadil se do původní polohy.
Cesta trvala asi 10 minut. Zastavil před domem a já po něm hodil několik papírovek. Nechápavě na mě pohlédl ale to už jsem běžel k domu a bouchal na dveře. Po chvíli, kdy se nic nedělo jsem zabouchal znova.
"Tak sakra Denisi!" křikl jsem a jako na povel se otevřely dveře.
"Lá..*škyt*..lásko.." špitl a padl mi do náruče.
"Nene Denisi. Já..potřebudu poradit. Potřebuju tvojí pomoc." řekl jsem a on zaknoural ale pustil mě dovnitř. Naučeně jsem si sedl na koženou sedačku a vyčkal než se uráčí přijít.
Posadil se vedle mě a podíval se na mě. Ukázal jsem mu sirky. Překvapeně na mě pohlédl.
"Kde je to..prosím..." zeptal jsem se.
"Proč to chceš vědět?"
"Pro někoho si tam jedu"
"Přítel?"
"Ano přítel" pousmál jsem se. Ale jeho pohled. Ten byl najednou tak jiný a plný zloby.
"V tom pří...*škyt*..případě nevím proč zrovna já bych ti měl pomáhat" řekl chladně a já nechápal.
"Co?! Denisi sakra!" zatřepal jsem s ním. "Mě na tom člověku dost záleží. Ne dost. Mě na něm záleží víc než na komukoliv! Je pro mě víc než můj život! Miluju ho a ty..ty mi musíš pomoct." řekl jsem na jeden nádech a on se na mě díval stejně neutrálně, jako předtím.
"Prosím.." měl jsem v očích slzy a prosil. Povzdechl si a sedl si na mě obkročmo.
"Pojedeš asi 5 kilometrů za město. Pak je tam jediná odbočka do leva. Pojedeš tama pořád rovně. Oci..*škyt*..ocitneš se v takovém bordelu. Je všude smetí a tak. Pojedeš dál. Je tam šedo černá budova...mělo by to být ono.." sykl mi do ucha a já vděčně vydechl.
"Díky. Díky moc.." zašeptal jsem a hodlal ho ze sebe sundat.
"Ne. Počkej.." řekl a usmál se. Jen jsem doufal, že tady na mě něco nezačne zkoušet. Smůla pro mě. Začal. Zavrtěl se mi na klíně a líbal mě na krku. Chvíli jsem se tomu bránil ale pak jsem nemohl...tomu chtíči zabránit. Jemně jsem ho pohladil po bocích a nechal se dál líbat na krk a na rty. Usmál se a líbal mě. Po chvíli jsem už opravdu nevěděl co dělám a přidával se k němu. Laskal jsem jeho rty s domněknou, že laskám ty Alexovi. Vzdychl a jeho ruce putovaly po bříšku až k mému pásku.
"Alexi.." špitnul jsem a pohyby na mě ustaly. Podíval jsem se pořádně a jakobych se s toho tranzu probral.
"Panebože.." vykehl jsem a rychle ho se sebe shodil.
"Promin já..." omluvil jsme se.
"Nejde to.." řekl jsem rychle a zbaběle mířil ke dveřím.
Co jsem to jen...dělal? Co by se stalo potom? Co by bylo dál? Opravdu jsem..to chtěl?...tak mrhat časem i když se Alex někde trápí? Nemohl jsem uvěřit svým činům.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 20. prosince 2009 v 10:45 | Reagovat

Už se těším na další várku. :-D

2 bacil bacil | 24. ledna 2010 v 20:36 | Reagovat

Bude pokračování?? Prosím je to opravdu napínavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz