c) Abbadon
PS:Nic moc dneska nemám depku žádné varování tenhle díl se mi nepovedl...
Michael začal přicházet k sobě a nechápavě hleděl na toho muže co jej držel za bradu, když si ten všimnul, že chlapec přišel k sobě pustil jej a pokynul obodvoum doktorům aby udělali taktéž a potom odešli.
Michaelův pohled je doprovázel, a když se zavřeli dveře opět jím spočinul na černovlasém muži před sebou.
"Jmenuji se Albert Arlštejn a jsem ředitelem tohoto ústavu, kde si byl převezen po té co si upadl do kómatu jsme tady speciálně vybaveni právě na takové případy jako seš ty"
Ukázal na něj ukazováčkem a vlídně se usmál.
Chlapec jen mlčky hleděl a hlavou se mu promítali vspomínky jako film v kině, před očima se mu míhal obraz za obrazem a každý z nich jej tížil víc a víc.
Albert si všiml jeho duchanepořítomnosti a vzal to jako chvilku pro uspořádání si myšlenek, tak nějak doufal, že by se ten chlapec nikdy neprobudil , když jej sem ve dvanácti letech převezli v tom zohaveném a zuboženém stavu, tak mu okamžitě došlo, že chlapcův život již nikdy nebude takoví jaký by měl být, tak nějak tajně doufal aby se nikdy neprobudil měl by všechno lehčí.
Mezi tím, kdy se zaobíral svými myšlenkami se Michaelovou myslí myhl obrys postavy, která mu něco řekla.
Stál tam v celé své kráse a vtom nemocničním rouchu vypadal jako skutečný anděl, hleděl vpřed chladným pohledem a odměřeně si prohlížel toho vábivého démona.
Jeho ústa se otevírala stejně tak jako ta démonova tiše spolu promlouvali, ale jejich hlasy nebyly slyšeny.
Když zaslechl svou budoucnost, z oka mu nevědomky spočinula tichá slza, ta kterou s e snažil zadržet již tolik tisíciletí, nerozuměl tomu rozhodnutí, ale musel souhlasit.
Jakmile se jeho hlava pohla ve znamení souhlasu z démona zbyly jen plameny a kouř , dým jej dusil a užíral jeho oslabocené plíce.
Rozkašlal se.
Albert překvapeně zvedl hlavu a zahleděl se na kašlajícího chlapce přešel k němu a chtěl u pomoci, ale jen co se přiblížil snad jen o kapku více.
Chlapec sebou trhnul a odsunul se stranou pryč, se strachem vepsaným v očích i ve tváři hleděl na toho pro něj dokonalého muže a do jeho očí.
V paměti se mu mihl obraz podobných, ale hned tak jak přišel zase odešel za žádnou cenu si nemohl vzpomeout, kde už ty oči viděl.
"Micheli musíme si promluvit"
Pronesl Albert s vážnout tváří a chlapce to ještě víc vyděsilo nechtěl o ničem mluvit chtěl odsud pryč daleko hodně daleko.
"Ale až po vyšetření možná ti to bude nepříjemné,a le ten tvůj kašel se mi nelíbý, chci si tě poslechnout"
Oznámil stručně a čekal chlapcovi reakce, které se sice dočkal,a le né zrovna v té podobě, kterou očekával.
Michale jen zaslechl jeho slova a omdlel něco takového nedokázal, bylo toho na něj moc, vzpomínky , úkol, oči ty oči, kde je jen už viděl?
Albert si povzdechnul a vydal se k chlapci, nejdřív mu změřil tep a mírně se zamračil, vyhrnul mu košili a nasadil si stetoskop, ještě než začal tak si chtě nechtě musel prohlédnout jehotělo, i přes to všechno co si prožil bylo tak nedotčené, tak andělsky čisté.
Přiložil mu přístroj k hrudi a zaposlouchal se, s každým nádechem a výdechem se zamračil a nakonec ho otočil a to zamé udělal i se zády.
S povdechem si stetoskop sundal z uší a váhavě na chlapce hleděl, nevěděl co si o tom myslet všechno nasvětčovalo tomu jakoby se právě vrátil z hořícího domu, zanesené plíce, sehnul se k mírně pootevřeným ústům a trochu přičichl, jeho citlivý nos zachytil mírný zápach kouře.
Nerozuměl tomua hned co se chlapec probudí si o tom také bude chtít promluvit.
Michael se začál zmítat jak ho pronásledovali noční můry.
Kňoural se spánku a tiše prosil o pomoc, ze rtů se mu vydral plačtivý zvuk a Al neodolal opatrně si jej vzal do náruče a pohupoval s ním v konejšivém gestu.
Po chvíli se náhle a prudce chlapcovi oči otevřelia jakmile si uvědomil , že ho ten chlápek objímá, tak ho sobě záhadnou silou odstrčil až narazil do stěny a viděšeně se rozhlížel kolem sebe jak byl stále dezorientovaný ze sna.
Vyskočil na váhavé nohy a vydal s ena chodbu.
Pomalu šel kradmími kroky směrem hlouběji do chodbi a najdenou se ocitlve tmě.
Ohmatával stěny a snažil s enajít vy´pínač.
Uprostře dse znovu rozhořel oheňa chlapec na něj upřel svůj pohled.
Mihl se temný stína oheň ozářil celou chodbu.
Opět tam stál s tím svým šklebem a hleděl do Michaelovích viděšených a zmatených očí.
"Micheli, Michaeli, tak už si se nám probudil jak tak koukám"
Promluvil slizkým líbezným hláskem a mlsně si jej prohlížel.
"Víš jak dlouho si nám hajal?"
zašeptal posměšně šišlavě a zahleděl s e přísně do očí barvy vody.
Michael trhavě dýchal a snažil se udržet na nohou, které se mu až nebezpečně podlamovaly.
"Odpověz!!!!"
Zaječel na něj a chlapec sebou jen trhl a sesul se po zdi dolů na chladnou zem, kde zuřivě kýval hlavou v zápornou odpověď.
Démon se pousmál.
"Moc dlouho"
nakonec odvětil.
Přišel blíž k chlapci a hrubě jej vyzvedl za loket zpátky na vratké nohy.
Michael chvíli tiše plakal než…
"pomoc…."
Ozvalos e tiše, ale nic jen ticho bylo světkem.
"Pomoc!"
Zavolal opět, ale o něco hlasitěji s pohledem upřeným do hrubého šklebu na démonově tváři.
"Pomo!!!Pomoc!!!!!!"
Rozeřva se jako o život a začal sebou mlátit na všechny strany jak se snažil vyškubnout ze sevření, ale bylo to marné jen démona tím pobavil.
Do jeho zběsilého jekotu s e přihnala jako hurikán obrovská facka.
Dotčeně se chytl za tvář a se strachem hleděl vpřed.
"zavři hubu te´d půjdeš a podepíšeš, papíry o odchodu z péče nemocnice a doktorů"
Chlapec ve vlastní zamtenosti přikývl auž se i kompletně oblečený objevil na recepci, kde na něj hleděla jedna baculatá sestřička.
"Potřebujete něco?"
Optala se možná až příliš pisklavím hlasem.
"Chci podepsat, papíry já…odcházím"
Vysoukal ze sebe Michael a když se na výtahu stojícího v kraji chodbi ozvalo cinknutí, tak jemě spanikařil, rozžhlížel se kolem sebe, ale toho démona, ani doktora nikde nespatřil.
"Jméno"
Ozvalo s e on začal diktovat imformace, během několika minut před tím leželo několik dokumentů, které bez váhání podepsal.
A urychleně opustil nemocnici, venku se rozběhnul ani nevěděl kam a zastavil se až ve chvíli, kdy mu skutečně došel dech.
Ve chvíli kdy se zastavil s ena druhém konci města v jednéé z nemocnic otevřeli zmateé oči jednoho z doktorů a ještě zmateněji hledal Michaelovu křehkou postavu.
To be continute…
Odporuji ti, ten díl se poved.