Ap. 04
PS:Krátké blbé jen an tak povídka na odreagování a te´d se deme učííít, zase ty písemky s ejich snad nezbavím*zavrtí hlavou*
Ráno jsem se probudil a protáhl se měl jsem bolavý krk a vůbec všechno mě bolelo, spaní na zemi a opřený o stěnu s enevyplácí.
V tom do ěm jakoby hrom udeřil, když jsem si uvědomil co se včera v noci stalo.
Hlasitě jsem se rozesmál byla to přeci hloupost, ale když jsem u okna zahlédl střepi a vybytou tabuli, tak mi došlo, že to nebyl jen výplod mé fantazie nebo nějaký sen, ale skutečně se to stalo a dnes v noci za mnou ta labu´t opět přiletí, zatím jsem netušil co po mě chce, ale tak nějak mi napovíalo, že by mi mohla pomoci najít Michaela.
Malátně jsem s epotabvil a převlékl a vydal jsem se do jídelny, kde už jedl nasupený otec a pobavená matka.
"Dobré ráno, otče, matko"
Pokynul jsem jim a otec mi pokynul abych si přisednul po jeho boku, posadil jsem s etedy a během chvilky předemnou stála snídaně, byl jsem dost hladový takže jsem to zhlt rychle a když jsem dojedl tak jsem si všimnul, že na mě naši zárají s pozvednutým obočím jsem pokukázal na to, že vnímám a poslouchám co mají na srdci.
"Antoanete víš stejně tak dobře jako já, že si ji musíš vzít…"
Načal otec rozhovor.
Povzdechl jsem si tohle jsem nehodlal poslouchat, ale jak se zdá tak se tomu nevyhnu a budu muset.
"Je mi jedno co musím a co nemusím chci žít podle sebe chci se zamilovat a jás e zamiloval a až…"
Nestihl jsem doříct a matka mi skočila do řeči.
"A do koho?Z jakého je království?Kdy nám ji chceš představit?"
Začala na mě chrlit otázky a já se přesunul pohledem na otce s pozvednutým obočím.
"No to…to není ona"
V té chvíli mu přes oči přeběhl bouřkový mrak a matka chytla bělostný nádech.
Trapná chvíle ticha.
"No, když h…když miluješ, tak teda…"
Bylo vidět , že neví jak pokračovat tak se podívala na otce, který mě přímo propaloval pohledem.
"To nemyslíš vážně víš, že musíš mít dědice to přece není možné kdo to je, kde je okamžitě ho nechá…"
tak tohle mě naštvalo ze všeho nejvíc.
"Tak to skusíš a už nikdy mě nespatříš!"
Zaječel jsem na něj a na jeho zaražený pohled nereagoval a pokračoval.
"Abychom si udělali jasno, nevím kdo to je a nevím, kde teď právě je viděl jsem ho jednou v životě a upřímě řečeno vlastně o něm ani tak nevím nic jen to, že se jmenuje Michael a asž ho najdu vezmu si ho a to bez námitek!"
S tím jsem se zvedl a nasupeně odpochodoval z jídelny zanechávajíc tak za sebou vyjukané rodiče.
*
"Vypadá to, že se nám chlapec zamiloval"
pronesla blonďatá žena apropalovala svého muže pohledem.
"Asi ano"
Povzdechl si ten nakonec a s esul se na své místo.
"Ale vybral si mnohem těžšícestu než si dokáže představit"
ještě dodal a na to se žena jen usmála.
"Já si myslím, že to má být on a , že to je on"
na to černovlasý muž jen přikývl a zamyšleně se zahleděl před sebe.
*
Naštvaně jsem se svalil na postel co mají co právo mi do toho kecat!
Zuřil jsem tiše a ani jsem se nenadál a usnul jsem.
V noci mě vzbudilo nějaké.
"Au!"
Vyjekl jsem hlasitě a dezorintovaně čuměl na pobavenou labuť.
"Omlouvá se,a le spal jste jako poleno"
odvětila a dál na mě hleděla stejně tak jako já an ni pořád jsem měl nějaký problém s tím, že mluvím s opeřencem.
"tak jsem se opět setkali princi Antoanete"
Pronesla tiše a já jen mlčel s němou otázkou v očích.
"Mám vám pomoci někoho najít, jednoho kluka myslím, že se jmenuje Michael?"
Optala se nevině a já jen přikýfvl jo chtěl sjem ho najít, ale necvhápal jserm jak by mi v tom zrovna nějaký pták mohl pomoci.
"Poslal mě za vámi Gabriel říkal, že mám mám pomoct jak to jen půjde a, že mě budete potřebovat, ten kterého hledáte je totiž téměř stínem je, k nenalezení v žádném městě se nezdrží více jak den je to skutečně podivný člověk, ale vám na něm záleží, takže…"
"Eh?"
vydal jsem jen ze sebe přidušeně pořád mi nedocházel o jakém , že to Gabrieli vlastně mluví.
"Abyste se sním setkal musíte splnit tři úkoly"
Vykulil jsem oči co to je za blbiny?!
"Měl byste si zbalit věci půjdeme ven"
Pronesla a čekala co udělám.
"A to jako proč a kam ven?"
"neptejte se hloupě, nikomu neříkejte , že někam jdete zbalte si oblečenía něco k jídlu a půjdeme!"
pronesla přísně a mi nezbývalo nic než poslechnout, nerad bych si nechal uštědřit ještě nějaké to štípnutí nebo klovnutí zobákem a jestli ví, kde je Michael, tak ybch šel i an konec světa a byl bych ochotný skutečně svěřit život labuti.
Top be continute…
dál jen dál