6)Můj pes
PS:Bu bu bu, ho ho hóó´stavil se knám ježíšek a nechal spousty...eh radši nic trapný pokus já vím já vím, tak je tady další dílek si to užijte aděkuju za komentíky dílek je jako vždy věnován Gel-chan mojemu móóóóc super Sb-éčku, rptože je tohle její nejoblíbenější kapitolovka a vždycky se na ní těší...hmmmm...aspoň někdo.
Díl je celý ujetý a to totálně kdo ví kdo mi dneska nadělil tak total ujetou náladu....
Otevřel jsem oči a chvíli se rozkoukával než jsem si uěvdomil kde to jsem a ským tu jsem…
Vyskočil jsem na nohy a změřil si Alexe zlostným pohledem, jak si mohl dovolit mě vzít do tohohle doupěte plného přímo a doslově MÍCH nepřátel, já ho asi zabiju.
"Hmm…vidím, že už si se nám probudil Růženko"
*
Pohledem, kterým mě v té chvíli spařil by snad roztopil i ledovce na Artanktidě, úplně jsem měl pocit, že roztaju an místě tolik zlosti, to jsem snad ještě nezažil.
"Kde-kde je Ferda?"
Přímo na mě zevrčel až jsem měl nutkání se přikrčit, ale to prostě nešlo, nemohl jsem dát najevo ani trochu strachu, který se mě na malí okamžik zmocnil.
Najednou někdo vtrhnul do kanceláře.
"Alexi!Dole je nějakej čokl no ten co za tebou celou cestu běžel a vypadá dost vztekle."
"Pustťě jej dovnitř"
Během chvíli k nám přiběhl ten spropadenej boxer, kterého Si Nikolas hend začal hladit a objímat jej.
"Odcházím!"
Oznámil mi stroze,a le ve dveřích se ještě ušklíbl a ten úšklebek nevypadal dobře nevypdal, ani trochu dobře šla z něj taková podivuhodná zlověstnost.
Hned na to jsem totálně vykulil oči…co se to?
Nikolas začal histerčit jak malé děcko a hlasitě naříkat jak jsem ho unesl a…
"Ten zlej pán mě unesl pomozte mi někdo to je tak nespravedlivé copak si ze mě ostatní musí dělt pořád srandu a vyžívat se v tom, že oni jsou silnější a já vypadám jako nějaká holčička?…."
Totálně histerčit a hlasitě brečel, ty krokodýlí slzy mě dováděli k šílenství, skrčil sxe vrohu mé kanceláře a pohupoval se tam i zpátky s tím pes v náruči.
Já na to hleděl jen s pokleslou čřelistí.
To je teda pěkně ujetý divadlo.
Chtě nechtě jsem musel usoudit, že se mu i povedlo, kdybych ho neznal uvěřil bych mu, Nik stále naříkal a upíal na mě vyděšený skelná pohled, zatímco jás enazmohl na nic jiného než na pohled na mého nasraného šéfa a totálně dojaté ženské osazenstvo, zatímco to mužské vypadalo, že by mě najraději zabili.
Copak zapoměli, kdo to je, nebo co vlastně.
Přes hradbu překvapení ke mně dolhlo něco co by mě dostalo do kolen, kdybych se místo toho samím překvapením nezvedl z křesla a opřený rukama o stůl s naprosto nevěřícným výrazem a otevřenou pusou, nepostavil.
"…abyste věděli, tak za tohle vás budu žalovat, tohle vám maminka dá pěkně slízat…"
Pokračoval dál a šišlal a brečel jako malé dítě zatímco o mě se pokoušela mrtvice, přepadl mě záchvat zlosti.
Vylítl jsem zpoza stolu a třískl dveřmi jako ochranu proti všem těm zvědavým pohledům.
Hned na to jsem se k němu přiřítil a za triko ho zvedl na nohy načež jsem mu zasyčel do obličeje.
"O co se to do prdele snažíš?!"
všechno to divaslo jen an nepatrnou chvíli uhaslo a na jeho uslzené tváři se znovu objevil ten zlý úšklebek.
"menší pomsta"
zašišlal na mě a já totálně zrudl vzteky, chtěl sjem ho praštit, ale on uhnula mi začali bnojovat při čemž on začal znovu vřískat jakobych ho zabíjel nebo přímo před jeho očima, očima tříletého dítěte mučil štěně.
"…Pomóóóóc ten chlápek se zblíznil!!!Ááááá!!!!"
začal jsem vidět rudě před očima se mi míhali mžitky a já jsem byl čím dál vykolenejší zatímco jsem se ho snažil chytit jak se snažil schovat za stůl v tom se rozrazili dveře.
Nějaké ruce mě chytili a Nik se krčil za stolem a usilovně vzlykal a třásl, se.
"Alexi co blbneš?!!!"
začali an ěm ječeta já jen vyjukaný stál jako socha.
Několik holek a sekretářka s seběhli k Nikovi a snažili se ho uklidnit a strkali mu lízátka co měli nakoupené pro své už ak dost hiperaktivní ratolesti čekající je doma.
"ten*popotáhnul*ten pán je moc zlý"
Fňukal a vyděšeně po mě pokukoval zatímco já mě už vážně na hranicí mezi okamžitou smrtí nebo imfarktem, tohle bylo moc i na mě.
"Ale to víš, že ano, je moc, moc zlý"
Začali na něj šišlat ajkoby byl to nejroztomilejší na světě.
"Uděláme obchod ano?…"
Nik popotáhl a se zájmem v očích pohlédl do tváře mé sekretářky, která s en aněj tlemila jak na boží neviňátko.
"Já ti teď dám tyhle bombónky a ty na všechno zapomenš ju?"
Nik chvíáli těkal pohledem tam a zpátky.
"Já ci tamten hezký papír ten , ten barevný rád maluju"
Začal ukazovat prstíkem a o mě šly mdloby už jsem chtěl něco namítnou to přece nejde tzo jsou složky o…
Konec Karol se zvedl z kleku a bez váhání mu dala lízátka i ty složky bez toho aby se podívala dovnitř, no jo koho by taky napadlo dívat se dovnitř, vždy´t na první pohled to vypadalo jako složky skicáků nebo tak,a le byly v tom dokumenty.
Teď byste se mohli zepat proč jsem takovej dement a strkám něco tak důležitýho do takový debilní složky, ale jak by řekl kde jaký zloděj to co je na očích nejvíc to je nejméně podezřelé a tolim to nepálí jiné chtivé prstíkyx, ale kdo by kdy tušil, že si do kanceláře přivedu takovýho spratka, podle úsměvu, který s emu mihl přes tvář věděl moc dobře o co se jedná.
Vypočítavej parchant!
Zahřměl jsem v duchu a zuřivě se snažil vykroutil ze sevření a setříst ruku z mí pusy.
Za chvíli už za doprovodu rozzářených pohledů a s dětským úsměvem na tváři odcházel jak s lízátkama tak s těma složkama.
*
jen co jsem bxyl venku a ujistil se , e mě nikdo nesleduje propukl jsem v hlasitý záchvat smíchu, který trval snad víc jak půlhodiny, to prostě nešlo zastavit bylo tak ohromující jak se nademnou všichni rozplývalia, el musím uznat, že s tou jejich debilitou mě dostali.
Bod pro mě Alexi.
S úsměvem na tváři jsem si to kráčekl domů,a le nakoec jsem si zavolal taxíka.
Jen co jsem byl doma otevřel jsem ty složky a začal si pročítata …jak tomu jen říkají, ach ano prohřešky bohatých pánů, s tímhle v rukou se bude tak krásně obchodovat vždyť to jsou důkazy proti nim.
"byl obviněn z krádeže modrého kamenne, ale vina nebyla nikday prokázána neboť jediný svědek, který byl kdy zadržen, byl zavražděn toho dne, kdy byl požádán a přemluven ke svědectví, Koruní svědek,a le…"
Četl jsem si nahlas spis jednoho moc moc moc bohstého pána, kterého potřebuji na svou stranu pokud chci tuto bitvu vyhrát, stejně mi bylo vždycky divné odkud vzal takové jmění, když to nemohl zdědit po rodičích ani nikom jiném a sám by na práci nešáhnul.
No nevím pokud se jako práce počítá to co dělá on, ale…všechno je možné.
/Směv se mi zvětšoval při každém novém jméně, všechno co jsem kdy úpotřeboval mám teď v rukou a nikdo není tak hloupí aby se pokusil mi to sebrat … jo s tímhle bude zábava.
Třískut jsem tím o stůl a zamyšleně na to hleděl.
Tajná chodba byla zamítnuta o té už Alex věděl vím , že ho napadne, hledat i další, a taky trezory, všechno bylo zamítnuto dřív, než jsme si to stačil promyslet, ak kde bych to mohl schovat.
No jistě už vím.
Protáhnul jsem s ea i se složkama v rukou se vydal do ložnice, kde jsem si je dopodrobna zapisoval do paměti.
To be continute….
tak ten to dal teda Alexovi pěkně sežrat, sem zvědavá, co bude dál, teď měl zase něco udělat Alex aby mu to jen tak neprošlo