close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

12.díl-Podvraťáci 1

22. prosince 2009 v 12:45 | Ebika |  Všechno má začátek a i konec.
12.díl-Podvraťáci 1

PS:Tak je tady další dílek byla bych ráda za komentáře, na které poslední dobou všichni...ehm budu slušná...zatím.
Mary Christmas....jednorázovka je dopsána zítra přesně vpravou půlnoc se na ni můžete těšit zatím hezký zbytek dne:-D




"Kimimaru no tak pojď už"
Netrpělivě zvolala Araši a díval se do vysmáté tváře Uchhi staršího.
V tom vyběhl Kimimaru i s malým batůžkem na zádech a úsměvem od ucha k uchu.
"Tak jdeme"
S itačiho slovy se na jejich místech objevil jen obláček kouře a oni okamžitě hleděli an bránu kohohy, Araši si nasadil svou masku a spolu se stejně zahaleným Itačim a Kimimarem po boku se vydal vstříc té rušné vesnici.
U vchodu je zastavili strážní s podezdřelími výrazy ve tvářích.
"Mohu se optat kdo jste a co otřebujete?"
Araši pohládl na Itačiho a ten zas na něho nakonec se oba zároveň podívali na Kimimara a ten chudák nic nechápal až do doby než.
"Tady prcek si chce vyžádat audienci u hokáge"
Pronesl Itači a Araši se pod maskou snažil zadržet smích, který jej pomalu,a el jistě začal ovládat, větší capinu by ani on nevymyslel.
Ti dva pohlédli na vyjukaného Kimimara a potom pokrčili rameny a pustili je dále.
Jamile byly v centru celého dění, kde lidé spěchali do různých obchodů a domovů stočili neobvyklého směru a to přímo k Uchiha sídlo, kde se většinou lidi jen tak nepotulovali, protože Sasuke Uchiha docela dost lidem naháněl strach.
"Uzukage - sama?"
Ozval se hlásek Kimimara a Araši , k němu sklopil pohled.
"Bude se ten chlápek zase tak blbě tvářit?"
"…"
Araši nevěděl co říct tak to za něj převzal Itači.
"No to víš můj malej bráška ještě jako malý se přejídal kyselími bombóny no a ten škleb mu už tak zůstal, skončíš stejně jestli se jimi budeš přejídat stejně tak jako do teď"
Pohrozil mu Itači a Kimimaru vyjekl a rychle schoval pytlík do pouzdra na boku no to by teda nechtělů takhle skončit, chudák Sasuke, pomyslel si.
Araši se po chvíli skutečně rozesmál a to dost nahlas.
"Itači na co ty nepříjdeš"
Vyprsknul na novo a jeho smích se ještě něklikrát znásonbyl.
Itači na to pobaveně hleděl, byl rád, že se Araši směje poslední dobou moc přemýšlel nesmál se skoro vůbec ať už dělal cokoli vypadalo to, že dneska se mu to povedlo.
Cestou procházeli kolem tréningového hřiště a Araši si vzpoměl jak bývával u toho úlu přivázaný a jak se ten blej Uchiha při tom šklebyl,a le nakonec mu dal své jídlo a Sakura taky, bylo to tak zvláštní, vzpomínat na ty časy, které už byly ak dávno daleko za ním.
Kimimaru to uviděl a dostla chuť si trochu zatrénovat tak se mu po ěnjaké době podařilo jak Itačiho tak Arašiho přemluvit aby si taky na chvíli odpočinuli.
Kimimaru se hned vrhnul k jednomu tréningovému kmenu a začal si na něm trénovat házení kunaie, Araši a Itači si sedli pod strom a Itači Arašiho objal v pase a přitiskl na sebe, pomalu mu sundal kapuci a stáhnul masku zpod, které na něj vykoukli ty azurové oči, sehnul se k němu a políbyl ho na rty, ocutnával je a oždiboval, Araši polibek prohloubil.
Nveěděli jak dlouho tam tak seděli ve vzájemném objetí a líbali se dokazovali si svou lásku, ale když pohlédl do šerého nebe uvědomili si, že tady strrávili delší chvilku než si mysleli.
Pohlédli směrem ke Kimimarovi a se zájmem hleděl jak mu to jde už byl celkem vyčerpaný bylo to na něm vidět, ale stále házel a házel stále se každý nový kunai zapíchával do místa toho starého a to bylo do přesného středu.
Chvíli mu v očích bliknul Sharingan, který Itači důkladně kontroloval aby se nevyhnul kontrole.
"měli bychom už jít"
Prohlásil Itači stále zahleděný do Kimimarových očí, ze kterých už byla poznat únava.
Kimimaru jen zhluboka oddechujíc přikývl a společně s Arašim a Itačim se zase rozešli na cestu.
Po několika minutách dorazila právě na určené místo, které bylo osvětleno jediným rozsvíceným světlem planoucím v jednou z oken.
Araši natáhl ruku a zabušil na mohutnou bránu, kde se zpoza dubuvých dveří okamžitě ozvali tiché kroky a následné otevření dveří.
Sasuke na ně chvíli jen helděl s nečitelným výrazem ve tváři a všechny tři přejel pohledem, tak rtád a tentokrát skutečně rád by řekl, že by měl Naruto odejít dřív než na to příjdou ostatní, ač by si to nikdy nepřiznal tak byl jeho přítel ba co víc nejleppší přítel nechjtěl ho sledovat pronásledovat nechtěl z Naruta udělat štvanou zvěř,a le slovo Lady Hokáge bylo jejich slovem musely uposlechnout a kdyby k tomu Thcunade-sama neměla důvody nikdy by ten rozkaz nedala.
Pomalu je zavedl do místnmosti, kde bylo jediným nábytkem několik kredencí a poliček a uprostřed na koberci několik klekátek stůl.
Všichni s e usadili okolo a Araši si konečně sundal svou masku stejně tak jako Itači Sasuke na tu sešlost chvíli hleděl a pohledem zavadil o narutovu jizvu a o Itačiho tvář, jaks e zdálo, tak o mladého Kimimara nejevil nejmenší zájem.
"Ahoj Sasuke"
Se Nakonec vydralo z Arašiových úst a usmál se, nevěděl co tay chcou a ještě k tomu tak pozdě a i s tím prckem.
"Máme menší probléma ty by si jej mohl vyřešit, tak co poslecheš si mě?"
Sasuke dál stál jen opřaný o veřeje dveří, tohleho nezajímalo ještě mu nic neřekli.
"Co by si udělal Sasuke, kdybych ti řekl, že ty a Itači nejste posledními Uchhi na světěů
Pronesl Araši tajemě a Sasuke přihmouřil oči.
"Jak to myslíš?"
Zeptal se celkem nezaujatě ,a le opak byl pravdou.
"No řekněme, že ještě pře velkou válkou jste byly ještě tři…"
"Ale Madaru si zabil"
Skočil mu do řeči Sasuke a Itači se pousmál.
"Amno máš pravdu,a le Araši nemluví o Madarovi, ten už je skutečně dávno mrtev,a le řekněme, že nám tady po sobě něco zanechal"
Sasukemu se to přetávalo líbyt jediná myšlenka, která ho v tu chvíli mohla napadnou bylo, že by tady Madara měl potomka, ale to bylo nemožné, Madara sám přece žil víc let než, kterýkoli jiný člověk na světě, někdo takový, je to přece hloupost.
"Kam tím směřuješ?"
Teď se zase pro změnu usmál Araši.
"Potřebujeme aby si tady Kimimara naučil používat Sharingan"
Sasukeho ledový pohled se přesunul na toho prcka co to tady mleli za hlouposti, že by takový prcek jako tohle takový malý ubožák ovládal Sharingan?Ale proč ho teda neučí Itači, a že by se u něj objevil tak brzy.
"Takže tím mi chcete říct, že tohle je Madarův syn"
"Ano Sasuke tohle je Madarův syn a nositel Sharinganu silnějšího než má sám Itači i ty, nedokáže ho ovládat,a le jak jistě víš opět se blíží válka pokud se ho nenaučí ovládat mohl by nad sebou stratit kontrolu bylo by to ajkobych já neudržel kyubiho totální zničení nereozlišoval by přítele od nepřítele, Sasuke ty si jediný, který jej může učit Itači nemůže patří do mé vesnice Kimimaru si nepřeje aby to lidé z vesnice blesku věděli , co myslíš Sasuke máš na to?"
Itači se musel ušklíbnou věděl, že tohle na jeho bratra neplatí pokud ho nebude chtít učit, tak ho prostě učit nbude a s tím nikdo nic nenadělá.
Sasuke se zashleděl Kimimarovi do očí vypadal sklesle ale v očích mu zuřil bojácný plamen, ten, který snad kdysi míval i Naruto a to mu asi napomohlo k rozhodnutí.
"Co za to?"
Kimimaru měl najednou úsměv od ucha k uchu.
"No já myslím, že vlastní život je dost…"
Odvětil Araši.
"…, alekdyž na tom trváš co by si chtěl?"
Sasuke se ušklíbl.
"Chci aby si mě vzal do tví vesnice"
Araši, Itači i Kimimaru tiše hleděli, do doby než Araši přikývl v kladnou odpověď.
"Dobře tedy až uvidím výsledky, pak tě k nám vezmu zatím ti tady Kimimaru nechám a mi si s Itačim půjdem sehnat něco na přespání, neradi bychom tady oxidovali"
S tím Itači a Araši zmizeli a zůstal jen ten vyxsmátej kluk.
"Mockrát děkuju"
Sasuke si odfrkl.
"Bude s námi chodit na mise se mnoua mojím týmem doufám, že něco umích i bez toho Sharonganua zítra půjdem nźa pátou"
Kimimaru přikývl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 22. prosince 2009 v 14:25 | Reagovat

supeer, dál:-)

2 Lachim Lachim | 22. prosince 2009 v 14:53 | Reagovat

Krásný, rychle pokračuj, prosím. :-D

3 akimari akimari | Web | 22. prosince 2009 v 22:12 | Reagovat

rychlo rychlo a este raz rychlo dalsi....ja uz tak velmo chcem vediet ako to bude pokracovat....jaj to mi snad robis naschval

4 Jana Jana | Web | 23. prosince 2009 v 12:24 | Reagovat

děkuji

5 akimari akimari | Web | 23. prosince 2009 v 13:32 | Reagovat

spriatelím sa naozaj rada, už som ti sama chcela o to napísať ale holt Ebika-chan je rýchlejšia. Ak ti to nevadí ja diplomy
nerobím, preto ťa nežiadam ani ja  :D

6 akimari akimari | Web | 23. prosince 2009 v 14:37 | Reagovat

čo by som chcela? hm asi sasunaru ale naozaj si s tym nemusis robit starosti O_O

7 sidheag sidheag | E-mail | 1. ledna 2010 v 22:33 | Reagovat

Paráda..:-D moc pěkný. Píšeš hodně poutavě, jsme zvědavá na pokráčko :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz