Ap. 02
PS:Tak a je tu další díleček je vskutku krátký, ale snad to nebude vadit rozhodla jsem, že celou tuhle kapitolovku věnuji těmto šesti lidičkám, kteří byly tak hodný a napsali mi k těm hlodům co jsem vymyslela komentík.
Věnování:Gel-chan,Tercik,Naru-chan,Aylen,Lachym a zzuzzi
Tak přeju hezké počteníko a děkuji mockrát za komentíky.
Mladík ke mně zvedl hlavu.
Ne to není on lítostí nad sebou samím jsem s e téměř rozplakal, zmátla mě barva vlasů, byla tak podobnáa při tom všem tak odlišná.
Mohli by…mohl by to být jeho bratr nebo někdo jemu podobný,a le rozhodně to nbyl on.
Pomohl jsem mu postavit se na nohy nehledíc na pohoršené pohledy lidu ze sousedního králostvíZatímco ten mladíček na mě hleděl se strachem v očích.
Proč tam je nechi aby tam byl, proč mám poslední dobou pocit, že se mě všichni bojí.
Ale stejně chtěl jsem se zeptat jestli ho nezná musel jsem h najít byl by tím největším a nejvzácnějším pokladem, který bych byl ochoten střežit vlastním srdcem, dal bych mu ho osobně na dlani, mohl by si s ním dělat co chce, jediný, jediný pohled stačil a byl jsem jím dokonale okouzlen.
Jeho pleť větlá byla jakoby andělem stvořená, věčným mírem a zlatem pokřtěná, pochybnosti o dobrém srdci, nebyl nesměli být, chtěl jsem aby byl dokonalý,a le skutečně takovýmto je?
Vlasi paprsky měsíčního třpitu pletené, oči byly smaragdy z královské pokladnice, jediná křivka těla nebyla chybnou.
Jemný nosík, svůdné rty, bože prosím sešli ho zpět ke mně, sešli mi ho darem, jakože slunce na nebi svítí, děkuji ti každým dnem.
Žádám tě a kajícně tě prosím, pošli mi ho darem pošli mi svíci, budu psát ve dne v noci básně o jeho kráse.
Sešli mi na zemi inkoustu a adresu, místo cílové, napíši mu několik vět o jeho kráse sešlu mu píseň zrodilovuv srdci mém, poslal bych i srdce na dlani a´t žije kdekoli na světě,s tebou nahoře, na Olympu nebo kdyby byl samotným velekrálem vesmíru.
Pošli mi prosím jeho samotného a já jako boha uctívat ho budu, stačila chvíle a stratil jsem srdce pro něho.
Mé sebeovládání neuspělo, už žádné není.
Prosím bože smiluj se nademnou a sešli mi prince, krále meho srdce sešli mi ho na dlani ukaž mi jak moc mě máš rád, sešli mi ho odměnou, trestem, sešli mi ho hned zde a tady,jen ať opět uvidím ty smaragdové oči, jednou, dvakrát už navěky.
Hleděl bych do modrých bouřek staletí.
Jen pro něj pro jeho duši objetoval bych cokoli, cokoli jen chvilku,chviličku, vidět, cítit, byl bych měl jeho objetí.
Aspoň chviličku cítit co cítili pravěcí oslepení láskou, milující bohyni, cítícjejí posvátnou krásou.
Dovol mi prosím také milovat, dovol mi to prosím, dovol.
Než jsem se nadál slunce zapadlo a já tu schůzi přežil celkem ve zdraví všichni se odebrali do svých pokojů a já málem zapoměl.
Když jsem spatřil jak ten mladíček uklízí ze stolu, viděl jsem šanci musel jsem se ho optat.
Nevěděl jsem jak začít.
"Ahoj jak se jmenuješ?"
přátelsky nesmí mít ze mě strach, ale tak proč tedy vidím v jeho očích to co se tam zjevilo?
"Pane?Já…potřebujete něco?"
Nervózně těkal pohledem ze strany na stranu a strašně nenápadně se pomaloučku vzdaloval, hlavně a´t je co nejdále ode mě.
"Já víš někoho mi připomínáš.jednoho kluka má téměř úplně stejně vlasy jako ty a modré očo a…"
Chtěl jsem pokračovat, ale maldíčekmi skočil do řeči.
"Ano toho znám jmenuje se Michael pracoval v královské armádě jako kapitán, ale před několika měsíci zmizel a už se neobjevil…promiňte víc vám říct nemohu"
S tím se omluvil a odešel.
Sotva mě navnadíš, tak to ukončíš. Tohle nedělej. Doufám, že se dalšího dílu dočkáme brzo
