close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vražedná láska 2

27. října 2009 v 21:39 | Ebika |  *****Jednodílné...

Druhá část=)




Na to jsem viděl jak se Adam snažil zadržet smích a Alex ze sebe vydoloval.


"Kde si ho vyhrabal?"


Na to se Nik vítězně a zle usmál.


"Ále jen máma ho vytáhla z magořince…"


Vykulili oči a mě se chtělo brečet.


"…s nejvyšší ostrahou" dodal a kochal se mou potupou.


Když jsem viděl jejich podivné pohledy označující snad…zhnusení? Ne to nebylo zhnusení… Nedokázal jsem to popsat, ta krásná chvíle při, které jsem na malou chvíli zapomněl, že mi kdy zemřel otec a že jeho vrah je stále na svobodě, že ho nikdy nechytili a pořád si šťastně běhá po světě… Ta chvíle byla fuč…


Chtělo se mi brečet, chtělo se mi schovat se před všemi těmi pohledy, pod kterými jsem se cítil jako mravenec, jako neužitečná špína lidstva, při které jsem se cítil jako obyčejný prach v tomto světě, který jsem neznal…


Opět dorazila na návštěvu má sebelítost, můj stres a můj strach z toho, co bez otce budu dělat, má deprese z toho, že jsem někde ve světě, který neznám a ve kterém se neumím točit.


Chtěl jsem skočit z mostu a se vším skončit, už nikdy jsem nechtěl vidět ty překvapené pohledy.





"S-s nejvyšší ostrahou?" optal se Erik opatrně a já jen sklopil svůj skelný pohled k zemi.


".Páni ty seš machr!!!" poplácal mě Alex po zádech a hned na to se přidali i ostatní.


"A proč si tam byl?"


Při téhle Adamově otázce se mi mé překvapení zaseklo v krku v podobě hroudy emocí, které se snažily vydrat na povrh a znovu mi ubližovat, ale já to nemohl dovolit, ne teď ne po té tvrdé práci.


"Nezvládl jsem pohled na mého otce, když měl kulku mezi očima," odpověděl jsem a zavládlo opět hrobové ticho. Dokud se Nik hlasitě nerozesmál… Všichni jsme k němu otočili své překvapené pohledy, ale on jen zamumlal něco o zkoušce… To už jsem byl táhnut pryč z toho místa, kde jsem div nevystál důlek.






Byl jsem zatáhnut do nějaké místnosti, kde mě hrubě posadili na židli a poručili ať se odtamtud ani nehnu. Na to jsem přikývl a jen tupě hleděl na to jak si ladí své hudební nástroje.





Nik a Adam si ladili své kytary, Erik stavěl své bubny a Alex se postavil ke klávesám, kterým se snažil dát ten správný zvuk. Byl jsem celkem zvědavý jak hrají a co to bude za hudbu. I když mi bylo líto, že tam nestojím taky já a nemůžu jim ukázat co umím, jsem seděl a ani nedutal, jen jsem vyčkával, kdy zazní první tóny linoucí se z Nikových a Alexových úst, kdy zazní první noty kláves a první údery bubnů, kdy se ozve první zabrnkání kytar a kdy se muzika rozproudí a zvedne mi hladinu adrenalinu v krvi.






Očekával jsem cokoli, od někoho jako byly oni jsem očekával spíše randál než to co jsem uslyšel než to, co mi vehnalo slzy do očí. Jak jsem taky stihl zaregistrovat, tak jejich hudba byla velice komplikovaná, hlavně hra na klávesy a kytaru dokonce i bubny. Jejich tiché tikání či bouchání byly jasně zřetelné a přesto dokonale splývaly s tóny linoucími se všemi směry a s hlasy znějícími v mikrofonech.





Byly dokonale sehraný tým a já jim záviděl jaké mají štěstí, kdybych mohl tak bych zezelenal záští, která se nepatřičně dostavila na jejich účet. Závistí, která se připravila neustoupit a při první příležitosti zaútočit a smazat jim ty jejich spokojené výrazy, ale to bych nedovolil. Přál jsem jim to, všichni přece nemusejí být stejně zničení jako já.


Po první spíše zkušební písni, protože byla od známé kapely, se ozval Nikův hlas říkající jejich jméno, jméno, které jak jsem si tipoval je mělo proslavit a mělo ukázat světu, že oni jsou v něčem nejlepší…snad v přátelství?


To mě rozesmutnilo, já přátele nikdy neměl…smůla.






"BoysLove!" ozvalo se tichou a napětím zalitou místností.





Než se poprvé ozvala ta slova…






Miluju tě. Miluju tě. Proč? Miluju tě. Miluju tě. Řekni mi proč. Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě. Navždy spolu. Miluju tě


Miluju tě. Miluju tě. Nezapomeň miluju tě. Miluju tě, spolu zvládneme všechno. Miluju tě. Miluju tě, jen ty a já. Miluju tě, věř mi


miluju tě…….



"Páni to bylo…eh jste fakt skvělí!" zavolal jsem na ně, když skončili a nadšeně tleskal. Pro mé zaujetí tleskáním, jsem si ani nevšiml jejich pohledů, které nejdřív hodili po sobě a potom po mě.






Ta píseň byla jako ze života, tak překrásná, tak zamilovaná a při tom všem tak smutná až vháněla slzy do očí.





"Hele Chrisi pojď si to zkusit!" zavolal na mě Nik a já vykulil oči a v návalu překvapení sebou mrsknul o zem, když jsem se probíral, tak jsem ležel na stole a nade mnou se starostlivě skláněl Nik.


Příšerně jsem se lekl a prudce se posadil, akorát, tak tak stihnul Nik uhnout, jinak by dostal pořádnou ránu do fasády.






"Co se stalo?" zeptal jsem se vyjukaně a splašeně se kolem sebe rozhlížel. Do té doby než mě Nik nečekaně objal a líbezně mi zašeptal do ucha.


"Klídek jen si dostal záchvat…hmmm…stresu?"


"Co se stalo?" zeptal jsem se znovu roztřeseným hlasem.





Nevíme o nich dokud mezi námi jsou. Těžce se píše dopis na rozloučenou.


Den ode dne přežíváme jsme hluší a slepí, proplouváme koloběhem pod nohama střepy.




"Jenom jsme ti nabídli jestli si nechceš zahrát a ty si se zhroutil."


"Ehe…"


Nervózně jsem se začal drbat na hlavě a jeho to asi dost popudilo k smíchu, posoudil jsem z následujícího výbuchu, ale tak nějak mi pořád nedocházelo proč mě držel kolem pasu a ožužlával mi krk… Když v tom mnou projel nádherný záchvat podivuhodného pocitu, slastně jsem zaklonil hlavu a nechal své tělo hýčkat jeho zkoumajícíma rukama a svůj krk jeho hbitým jazykem.





Ani jsem se nenadál a byl jsem bez trika a on mi mapoval tělo motýlími polibky. Netušil jsem co se to s mým tělem děje, jakoby mi v podbřišku poletovalo hejno motýlu a celým tělem pochodovalo miliardy mravenců až po konečky prstů.






Sníš si svůj sen o princi na bílém koni.



Celým tělem i duší mi proklouzávalo vzrušení a já poprvé cítil jak je to nádherný pocit milovat se s někým…






Cítit jak se ve mně pohybuje, jak mé tělo přivádí k extázi, slasti a vášně. Poprvé jsem tušil, že jsem možná našel skutečnou podstatu světa a života…Milovat někoho tak moc a tak urputně, až nakonec zapomeneme na naše strasti a bolesti až nakonec zapomeneme na minulost, kterou jsme prodělali, kterou jsme měli.





"Pampadadá!!!Pampadadá!!!!" ozvalo se vyzvánění otravného mobilního telefonu a následující rána o zeď jak jím Nik praštil. Neklidně jsem se zavrtěl a znovu usnul, když jsme se opět probudil, spatřil jsem stín nakláněl se nade mnou a šeptal mi slovíčka plné fantazie, plné snění plné vášně a touhy.


"Niku musíš jít," zamumlal jsem a rošťácky se zavrtal do pokrývky, ve které jsem slastně zasténal a ještě smyslněji se rozvalil dávajíc tak jasně najevo , že on má jít a já se zůstanu rozvalovat v posteli.


"Máš přece ten koncert ne?"


Nik se usmál asi ho to moje špatně promyšlené pošťuchování pobavilo.


"To jo, ale až večer."


"Oh…tak, tak to s tebou je," zamumlal jsem rozespale a opět se přitiskl k jeho nahému a pořád vzrušením rozehřátému tělu.


Od našeho prvního milování uběhli už dva roky, už dva dlouhé roky a já zjistil, že jsem poznal co je to láska, kterou mě Nik obdarovával každý den… Zvláštní jak může být život krásný, když vás v něm netíží vzpomínky, které jsem zanechal v těch zdech psychiatrie…Jen díky němu…Díky Nikovi, díky jeho lásce ke mně, díky mojí lásce k němu, kdybych ho ztratil nepřežil bych to už ne, už bych to nezvládl.


Je pro mě to jediné na světě pro co mám žít, pro co můžu žít a já mu za to děkuji, že mi dal jeho smyl jeho podstatu, že mi ukázal to nejkrásnější co mohl a já mu za to budu až doživotně splácet nikdy nekončící dluh.






V tom jsem ucítil bloudící ruce po mém těle, které mi způsobovaly mrazení, které se vzájemně křížilo s vařícími a cejchy vypalujícími prsty, které mě dokázaly vynést až na vrchol.





Jeho ruka postupně postupovala dolů, kde mi zabloudila mezi nohy a hned chvíli na to jsem ucítil mírný tlak na mém vstupu, sice mě bolel zadek ještě z noci, ale co bych pro Nika neudělal, že?


Vsadil bych se, že kdybych se teď podíval do zrcadla, tak bych měl v očích srdíčka, ale to už jsem cítil ty prsty tři a začalo to být dost nepříjemné.






Nik prsty vytáhnul a hýždě spolu s mým vstupem důkladně promazal gelem, kterým si po té pomazal svůj pyj a jal se do mě vstoupit.





Naklonil se nade mě a dal mi hluboký polibek, který mi poskytl tolik od skutečné reality, že jsem jeho rychlý vpád do mého těla ani necítil.






Nepochopen odcházím beze slova co bolí s otupenou myslí,


slzy mě pálí,


nezapomeň, že s tebou se všechny mé sny staly.



Začal se pohybovat a po chvíli jsme oba současně vyvrcholili.






Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr


Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr


Crrrrrrrrrrrrrrrr


CrCrCrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr





Ozvalo se netrpělivé zvonění na dveře, které jsme ani jeden nebrali na vědomí pohrouženi do očí toho druhého, jsme si pomalu usínali v náručí.






"Miluju tě," zašeptal jsem a na mě se upřeli dva překvapené smaragdy. To bylo poprvé, co jsem to řekl. Nikova ústa se rozšířila do širokého úsměvu a mě poskočilo srdce radostí, kdybych věděl jak moc mu tato slova vyznělá z mých úst přinesou klid duši, řekl bych to již dříve, protože je to už dávno pravdou.


"I já tebe," dostalo se mi odpovědi a já jen podvědomě cítil bodnutí jako bych tušil, že jsem těmito slovy něco zkazil.





"PamPamPampadadáááá!" ozvalo se drnčení mobilního telefonu a probudilo by i ty co splali tisíce let, ale hlavně a především nás dva.






Ten den se to stalo….





"Niku kde vězíš máme koncert a nemáme druhého kytaristu slyšíš!!!!!!!!!!!!!!!!!"


Zbytek už nebyl slyšet a jak byl Nik rozespalý, když ten telefon zvedl tak byl teď dokonale probuzený a začal zmateně běhat po pokoji a oblékat se.


"Jak to že nemáme druhého kytaristu co to kecáš co je s…"


Nestihl doříct a s mobilu se znovu ozval takový řachot , že jsem to slyšel i já na posteli.


Po nějaké době rozmlouvání nakonec Nik zaklapl telefon s tím že: "Někoho seženu!"


S tím se otočil na mě a pozvedl jedno obočí.


"Tak co Chrisi zahraješ si?"


Já ty svoje na rozdíl od něho vykulil a překvapeně naň zíral.


"Tak k tomu mě nedonutíš!" vyprskl jsem rozhodným hlasem a vstal zašel si do koupelny, kde jsem se osprchoval a oblékl. Když jsem vyšel ven Nik tam stál a dělal na mě psí oči.


"Ne," zakňučel jsem a zamítavě začal kroutit hlavou.


"Ne Niku…" Opět se ozvalo mé rezignované zaúpění, ale proti jeho očím to nestálo za řeč je v tom prostě špička.


"No vidíš a ani to nebolelo," řekl opět tím svým typickým ironickým tónem a to už si mě s hlasitým smíchem přehodil přes rameno a já jen rezignovaně visel hlavou dolů s přemýšlením na to k čemu jsem se to zase nechal ukecat a dobrovolně si upsal duši ďáblu… Co ďáblu přímo satanovi, když vidím jak mi Nik narazil helmu na hlavu, tak už jsem si jen sedl za něho a mlčel.






Když jsme přijeli, tak na nás kluci začali prskat otázky, jakože kdo za něj bude zaskakovat a hned na to Nik ukázal na mě. V tom se ozvalo v mikrofonu, že kapela BoysLove má již vystupovat, tak ostatní neměli čas na námitky. Dřív než jsem se nadál stál jsem na pódiu před všemi těmi lidmi, kteří na mě nechápavě civěli a někteří bučeli.





Má tréma byla o to větší, ale Nik ji zahnal prvními tóny kytary.






Zavírám oči radši oddávám se snění, vidím nás a v objetí ale ve starém znění, toužil sem tě milovat, toužil sem být ten kdo změní, hledám tvůj teplý dotek, ale ten už tu není. Odešel s tebou, když přišlo opuštění,


slzu na tvém oku nahradilo opomnění, pevně tlačím víčka k sobě, tisknu dlaně, svírám rty, taky chci zapomenout, víš na co myslím, jsi to ty.


Ty , ty ,ty a ty! Někdy volám tvoje jméno neshledám se s odpovědí, ticho je mi svědkem jenom kočky na mě hledí, v jejich očích vidím spásu a ony to vědí, ztratil jsem svůj život, když si pokryl zlato mědí, mažu poslední vzpomínku na kluka co v parku sedí, pustý život věští, skloním hlavu, sepnu ruce, vzpomínám si co je štěstí.



Vzpomínáš? Tenkrát u toho jezírka tam jsem našli naši lásku, tam jsme si ji poprvé přiznali ty si mi řekl: "Miluji tě"


A já ti odpověděl: "Mám tě rád"


Tenkrát jsem na ta slova nebyl připravený, ale tobě to nevadilo bral si je odpovědí, srdce bolí oči pláčou, prosím dostaň se z toho přežij kvůli mně, neopouštěj naše štěstí naše porozumění.


Sníš si svůj sen o princi na bílém koni, nepochopen odcházím beze slova co bolí s otupenou myslí, slzy mě pálí, nezapomeň,


že s tebou se všechny mé sny staly.




"Lásko…Niku dal si mi víc než v co jsem doufal mám odejít za tebou do zapomnění?"





Mlčky brouzdám městem, navštěvuji naše místa, chci tě aspoň spatřit a můžeš si bejt jistý, že tě vidím všude, tvář je jako anděl čistá ,


objevuje se mi v pózách malířských děl, v každém zrcadle, kaluži, z výkladních skel, nejde zapomenout na krásy našich her. Necítím tělo,


ale vím že nemám na výběr. Hledám tvou tvář, hvězdo musíš někde zářit a já tě musím najít přes srdce žal prolít, nevzdávám se šance


dokud můžu růži zalít, nepřestanu věřit dokud můžu ještě dýchat, mlčenlivá pýcha prý předchází pád .Co se stane, má se stát, hádat ,


dávat nebo brát, hlavně srdce neokrást tíhu srdce sžírá kat, bylo to tu mnohokrát, hlavně nezačít se bát, hlavně nepřestat mít rád,



hlavně nepřestat mít rád.




Tady jsem se přinutil přestat mít rád…Už jsem přestal doufat, když v tom se ozve zvonění telefonu váhavě jej zvednu a sluchátko přiložím k uchu.


"Dobrý den omlouvám se, ale s politováním vám musím oznámit, že váš bratr dnes ze…"


Zaklapl jsem dřív než to sestřička stihla doříct…jedna slza, druhá…třetí počítány byly na staletí utrpení, na staletí bez lásky, přes staletí na minuty, kdy tu se mnou nejseš a už nebudeš má lásko už nikdy, jedna slza druhá, třetí jsou počítány na minuty, hodiny, roky a později na staletí.





Sníš si svůj sen o princi na bílém koni, nepochopen odcházím beze slova co bolí s otupenou myslí, slzy mě pálí, nezapomeň,


že s tebou se všechny mé sny staly.


Klečím pod Orlojem a nenacházím slov, které by dokázali zachránit život, nejde změnit proč, přestávám mluvit, když sem nebyl slyšen,


ukázal na mě, ale já sem nebyl myšlen, zvedám svoji tvář, ale ta byla přehlédnuta, on ji viděl a pro něj zůstala nezvednuta,


mluvím jeho řečí, přesto mi nerozumí,chci aby mě pochopil, ale on to neumí… 11:30 pořád nemůžu spát, dal bych celý život za to,

kdybych ještě jednou mohl vrátit čas "Ahoj jak se máš?...Vždyť je to fuk" Proč? řekni mi proč? Vrať se zpátky.¨





Už nikdy nezapomenu na to jak tě postřelili byla to rána do ledviny vzpomínáš? Mé první vystoupení tenkrát jak si mě přemlouval a dělal na mě psí očka nemohl jsem jim odolat, nikdy jsem to nezvládl vždycky prokazovaly lásku touhu i štěstí.


Když si s nimi ke mně přišel a koukal jimi do těch mých nemohl jsem odmítnout, když jsme společně stáli na tom pódiu a lidé vyřvávali a skandovali jméno vaší kapely, někteří plakali některým kanuly slzy štěstí, že oni někoho mají.


Byl jsem tak šťastný, že to všechno dopadlo dobře, když v tom se ozval křik.


"To kvůli vám mě žena opustila vy zrádci vy parchanti! To ty vaše písně ji otupili mysl a radili ať mě opustí, že prý náš vztah nemá smysl, to vy jste ji zničili! To ty!!"


Zaječel a pohled upřel na Nika po té vytáhnul ve stále rozjařeném davu zbraň a ozval se křik, dívky začali ječet a chlapci se je snažili co nejrychleji dostat do bezpečí.


V davu byly udupány některé děti… Byl slyšet pláč jejich maminek jak je zmateně hledali a při tom těkaly pohledy do všech stran jestli zbraň náhodou neotočila na ně.


Ale kulka ve zbrani nebyla určena jim.


Niku!!! Proč si mě opustil??!! Próóóč??!! Proč si to vzdal a nebojoval o život, proč si mě tu nechal?






Podřezal sem si žíly.

Ležím u tebe v kaluži krve u tvého těla nakláním se k tobě, šeptám: všechno mě mrzí, všechno mě mrzí.

Nepochopen odcházím beze slova co bolí s otupenou myslí, slzy mě pálí, nezapomeň,
že s tebou se všechny mé sny staly.
Poslední miluju tě a sbohem.

Nepochopen odcházím beze slova co bolí s otupenou myslí, slzy mě pálí, nezapomeň,

že s tebou se všechny mé sny staly.



Poslední co si pamatuji…světlo a má tupá mysl mě pálí. Jediné, co mě mrzí je, že nenašel jsem ve vás porozumění.


Už nechci se vrátit zpět už mě nezajímáte chci najít svůj svět pln světla a nadějí, že jednou dostanu šanci opět začít život snění.






Poslední co Nik vidí je má krev.



Pak jen slzy v očích mě pálí pokud zemřeš ty i on zemřel…Zemře mi můj svět pokud zemřeš ty…Světlo zhaslo a s ním život vyprchal… Už nikdy nás neuvidím spolu ve výkladní skříni, nebo když jsme se společně smáli je konec…Konec všeho dění.






"A neboj vždy tě budu milovat, vždy se budu trýznit tvou smrtí byl si moje vše," zašeptal jsem z posledních sil.





Si mrtev ty, zemřel i můj svět.






Nevíme o nich dokud mezi námi jsou. Těžce se píše dopis na rozloučenou.


Den ode dne přežíváme jsme hluší a slepí, proplouváme koloběhem pod nohama střepy.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ichigo Yuki *SB* Ichigo Yuki *SB* | Web | 27. října 2009 v 22:33 | Reagovat

hej to končí smutně buuuuuuuuuu :( ale jinak fajn sem ji četla v SoNP a libila se mi moc xD

2 Gel-chan  ♥♥SB♥♥ Gel-chan ♥♥SB♥♥ | Web | 29. října 2009 v 23:01 | Reagovat

Taky jsem jí četla, moc se mi líbila ^^ jem jsem nepochopia ten konec že Nik vidí jeho krev když má být mrtvej .. no to je jedno ale rozohodně mi ani nevadilo že konec je smutný ^^ páč je to strašně krsáně napsaný :D.

3 Ebika Ebika | E-mail | 29. října 2009 v 23:35 | Reagovat

[2]: No jo a dopr tohojse si nevšimla jsem tam neměla teda to tam nemělo být...jsem to tam asi omylem do pr... O_O

4 hanisek hanisek | 17. října 2010 v 15:21 | Reagovat

to byla krásná , smutná povídka.... na rovinu přiznávám že mě rozbrečela :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz