A je to tady kapitolka věnovaná mému drahému SB Naru-chan k její svatbě s Itačim, tak podle mě je to všechno moc uspěchnaé, ale já jsem taky uspěchaná musím teď odprovodit jenu kamarádku a budu u ní spát vrátím se až zítra večer a vůbec bych to nestihla tak...doufám, že jsem to neskazila, tak si to užij a přeji příjemné počteníčko všem a hlavně NARU-CHAN!!!A díky za komentíky...a vaši trpělivost se mnou.
Naru-chan + Itači-kun = …
"Lady Hokáge?"
Ozval se hlas hnědovlasé dívky se zelenýma očima a Tjcunade zvedla svůj pohled od štosu papírů, který jí ležel na stole.
"Volala jste mě?"
Pzval se znovu její melodický hlas.
"Ano…mám pro tebe misi třídy A…zvládšeš to??"
"Že se ptáte!!"
Vypískla nadšeně, že bude mít konečně nějakou tu misi … už dlouho žádnu neměla.
"Dobře tak tedy tvým úkolem bude zajmout Itačiho Uchihu a dostat z něj informace o Akatsky a o jejích budoucích plánech je to hlavně kvůli Naruta mám strach, že bymohly zaútočit teď , když mají všechny ostatní krom Gári a jeho…takže ptám se znovu cítíš se na to??"
Naru údivem pokelsla brada…No páni hokáge sama mi konečně dala misi hodnou mích schopností to je bájo.
"Super!Jasně , že jo!!!"
Zvolala nadšeně a už se chystala vydat na cestu.
"Počkej!"
Zvolala ještě Thcunade a Naru se nedočkavě zastavila prudce otočila.
"Hmm?"
"Sakura jde s tebou!"
Rozkázala a kolem Naru začali ítat blesky…dřív než se kdokoli stihl nadít , totálně zrudla a měla chuť pozabíjet všechny ve vesnici.
Cože?!!!Já a stou krávou!!!?To snad nemyslí vážně vždyť ví jak ji nenávidím, ale…
Na její tváři se objevil záludný úsměv…Mohla bych ji klepnout a zahrybat do země…pěkně poomaličku ji mučit…a opakovat stále dokola, že si jí Sasuke nevšímá ba co víc , že ji nenávidí…budu to dělat tak dlouho dokud se nezblázní a potom ji picnu přičemž to samozřejmě svedu na Itačiho.
Její úsměv se ještě zvětšil a zlost z něj přímo sálala.
"Ale jistě"
Odpověděla a hokáge se a ni zářivě usmála…načež Naru vykulila oči hokáge a smát se??
Ha háá!!!
Zasmála se v duchu co má za lubem…pomyslila si, ale to už za sebou zavřela dveře.
Jamile dveře zaklapli tak se Thcunade spokojeně uvelebila v křesílku a s nepěkným úšklebkem si pomyslela.
Konečně se toho plevelu zbavím…Sakuro!!Sakuro…*kroutila hlavou*…ty máš , ale smůlu.
* * *
Kráčímsi to ulicemi a na všechny házím oslňující úsměvy na chvíli se zakecám s Narutema Sasukem o tom ja jim to klape a, že jim gratuluji, když zjistím, že je Naruto opět těhotný.
Na to jsme se oba i s Narutem rozesmáli Sasukemu viděšenému pohledu…, ale nedivím se mu zvládat ty Narutovi nálady je dílo.
"Á Sakuro!!!"
Zařvala jsem na ni, když kolem mě procházela ona málem ohluchla.
"Co se děje?"
Optala se mile a mě se chtělo zvracet už jen z těch jejích růžových vlasů blé ta barva se mi kvůliní zprotivila.
"Mamé společnou misi…"
Musela jsem hrát milou osůbku.
"…Po cestě ti řeknu voč jde oki?"
Na to Sakura jen příkývla divila se co to Thcinade popadlo vždy´t ví, že by ji Naru-chan nejradši sežrala za živa, kdyby molha.
"Jasně tak se sejden u brány jen si zajdfu pro věci.
"Dobře tak za deset minut pa"
Nestihli bychom říct ani Sakura a byla pryč, nemolha si pomoct, ale z toho Sakuřiného falešného úsměvu se vážně málem poblila.
* * *
O několik hodin později
"Naru-chan co blbneš!!!"
Ječela Sakura a snažila se vyhýbat Narutiným útokům.
"Sakuro víš o tom, že Sasuke všem vykládá jak tě nenávidí a že by tě njraději zabil?"
Sakura vykulila oči a začalu zuřivě kroutit hlavou do stran.
"Ale ano je to tak dokonce je prý s Narutem jenom proto aby si ho přestala uhánět…prý kvůli toho radši změnil i svou orientaci"
Na Narutiných rtech se objevil krutý úšklebek, ale to už byla Sakura ta tam…přesněji řečeno…sto metrů pod zemí a pomalu se dusila nedostatkem kyslíku.
"Mrcha jedna"
Odfrkal si Naru…málem by ty dva rozeštvala a přitom je tak zcela jasné jak se k sobě hodí.
Naprosté protiklady a ty jdou k sobě vždycky ne?
Nahlas se pro sebe zasmála a vydala se opět na cestu…te´d když už za sebou nemusela tahat ten růžový plevel, který kdyby někdo sežral ať už zvíře či člověk, tak by nebylo šance na záchranu jak byla jedovaná…to už bych se raději nechala uštknout kobrou…u té aspoň existuje protilátka, ale na to hle neexistuje nic.
A je po ní Sasuke poděkuješ mi potom a teď vzhůru za Itačim.
Oznaámila sama sobě nadšeně a vydala se na cestu ještě rychlejším tempem.
Někdy k večeru narazila na Kisameho.
"Ale…ale co tady dělá takovej prcek jako seš ty hmm?nehcceš si trochu užít?"
Naru se ušklíbla jak se jí udělalo zle z té jeho nabýdky ona…a s ním?Vždyť by se při tom poblela.
"Ne díky už mám někoho vyhlídnutýho"
Oznámila mu a jednu mu vraziila v tom začal boj technika střídala techniku a Naru-chan si uvědomila, že jí pomalu, ale jsitě dochází čakra jak jí jí pořád žere ten Kisameův meč a v tom si uvědomila, že tkhle to nepůjde.
A co, kdybych…
Zymslela se a hned na to se rozesmála jak jí udivilo, že kdy byla schopná vymyslet takovou ptákovinu, ale za pokus to stojí.
Kisame stál naproti ní a mírně funě u čehoš se mu rozšiřovali nozdry a Naru se dívala radši skrz něj ab yes toho jeho zzjevu nevyleka.
Naru se postavila do bojové pozice a v tom se ozval Kisameův smícch to Naru naštvalo a tak se na nej vrhla se vší parádou.
Nakonec se rohodla to skutečně risknout a udělala pečetě …
"Sunrays džucu!"
Vykřikal a kolem ní se začala objevovat sluneční záře, která se po té přemístila nad Kisameův meč, který jeho sílu hen začal pohlcovat…
Kisame se bázlivě rozesmál nad hloupostí té holky, ale hned na to hlasitě zaječel jak si začal uvědomovat, že to nejde zastavit a meč už dál nemůže jak je přecpaný než se kdokoli nadál meč prasknul a zbyla p něm jen hromádka prachu.
Kisame na to vyjeveně hleděl, ale to už dostal ránu a druhou, třetí, čtvrtou dostával je tak dlouho dokud se už ani nehnul a jen plítce dýchal.
"Kde je Itači?"
Zavrčela Naru, ale to se za ní ozvali kroky pruce se otočila vyjeveně zírala n to černooké, černovlasé stvořený stělesňující boha.
"Dloho jsme se neviděli."
Zkontastoval Itači a pomalu se k Naru blížil.
Když už stáli těsně naproti sobě , tak blízko, že kdyby Itači chtěl mohl se sehnout a klidně Nar políbyt, tak Naru zašeptala.
"Taky si mi chyběl"
Hend po té se vrhla na jeho rty a vášnivě jej políbyla…po chvíli se přidal i Itači a dlouhou chvíli se od sebe nemohli odtrhnout.
"Potřrbuju od tebe nějaké informace manžílku"
Zapředla labužnicky do jeho rtů a pevně se mu věšela na krk.
"Ano?A jaképak ženuško"
Oplatil jí stejnou mincí a jejímu výrazu se hlesitě rozesmál.
"Neříkej mi tak jsem tvoje manželka a jako taková ti přikazuji abys mi tak už neřekl…nikdy"
Odsekla uraženě, ale jejo krku se nepustila.
"Tak dobře…promiň manželko"
Udělal psí oči a Naru se an to rozesmála, ale potom zvážněla.
"Potřebuji vědět o dalších plánech organizace jinak tě má zabít"
Odvětila a vyčkávala.
Chvíli bylo ticho a jen normální či snad zkoumávé??
Hledění si vzájemě do očí než se Itači rozpovídal.
"………Takže teď je ne řadě Gara a potom půjdem po Narutovi"
Naru se chvíli přemýšlela než se zářivě usmála.
"Ita-chan?"
Zaptala se opatrně a když se na ni upřel pohled noční oblohy, tak se optala.
"nechtěl by si od nich odejít?Zůstali bychom spolu…Thcunade už začíná mít podezdření za kým to pořád chodíma ten tvůj šéfík taky není nejblbší…A Naruto je teď opět těhotný přece na něj nemůžete zaútočit…po cstě za tebou jsem klepla Sakuru sice jsem to chtěla svést an tebe,ay le použila jsem na ni jednu z mích tajných technik poznali by, že jsem to byla já už se nemůžu vrátit zpátky"
Itači mlčel a po nějaké chvíli ejn němě přikývl.
Hne na to se Naru hlasitě rozesmála a nadšeně svalila sebe i Itačiho na zem.
* * *
Po měsíci
"Odhlaště pátrání myslím, že Naru už není mezi námi"
Rozkázala Thcunade, ale ona i Naruto se Sasukem věděli své a i přes hraný smutek se v duchu potutelně šklebyli a doufaqli, že se k nim ta dvbojička jednou staví…vomrknou své staré přátele.
Nemůžu tomu uvěřit jak to všechno nakonec dobře dopadlo Zbavili jsem se Sakury, Sasuke své zášti vůči Itačimu všichni máme koho milovat no to je přesi fajn ne?
The end
Týýjo!Ebi-cháááán!To bylo něco
Tím si mě mooooc potěšila s tou Sakurou xDD Jenom drobnost..já mám hnědé oči,ale nevadí xD Bylo to vážně krásné,děkujuu ^___^