20. září 2009 v 14:15 | Ebika
|
Mimozemšťan ??? 8
PS:Mno není t nijak zvlášt dlouhé, ale tak když je ten výkend tak vás nenecháp jako kapry na suchu a slibuju , že dneska tu ještě něcopřidám jen eště nevím co se mi bude chtít psát, tak přeji hezké počteníčko a díky za komentíky:-D
"Copak se děje Dimi hmmm?"
Zeptala se En mile a zářivě se usmála.
"Nevím proč, ale mám takové tušení, že ty víš co se s tebou děje, ale netuším proč nám to nechceš říct a taky si mylím, že je čas aby si nám řek co se stalo ten den , kdy jsme tě našli, nemyslíš?…"
Dimi chvíli přemýšlel , ale nakonec přikývl.
"Pravdou je, že…já asi a pravděpodobně ani nejsem normální člověk"
Adam a En se na sebe překvapeně podívali a do mysli se jim vloudila myšlenka, jestli by se Dimimu spíš nehodila pomoc psychologa než ta jejich.
"Ne já nejsem blázen"
Odvětil Dimi jakoby jim četl myšlenky.
"Dalo by se říct, že to vi jste a pro mou mysl poněkud…zaostalí, já mám na rozdíl od normálních lidí až paranormálně vivinutý mozek a …"
Povzdechnul si a postavil se k oknu, ze kterého upíral nevidoucí pohled a při zamyšleném gestu se držel dlaní za bradu a zamyšleně si ji mnul.
"Myslím, že bych měl začít od jinud"
Prohodil po několikaminutovém tichu a otočil se an oba zaskočené manžele, házel na ně zkoumavé pohledy jakoby přemýšlel jestli to vůbec pochopí a nakonec dospěl k názoru, že to musí říct lehčeji, protože už i v odborném jazyce je to celkem složité.
"Dá se říct, že já nejsem ani kluk, ale nai holka nevím jak bych to mohl nazvat,a el přinejmenším by bylo jednouchší to popsat jako něco co je mužského pohlavý, ale má i jak to říct…má i ženské nádobíčko"
Adam otevřel puso dokořán a En téměř spadla čelist.
Chvíli bylo ticho a Dimi trpělivě vyčkával až jim dojdou souvislosti aby mohl pokračovat.
"Dimi…Já myslím, že bychom tě měli vzít k doktorovi"
Řekla En trochu podivně milím,ale i vylekaným hlasem, ale Dimi jui nevěnoval moc pozornosti a jen pokračoval.
"Tu noc co byla zničena jedna z vysoce utajených laboratoří, kterou sponzoroval i sám preziden, zničena a spálena na popel…a to všechno jen pro získání nového vývojového stupně člověka, ale něco nevěděli…"
Dimi se opět zadrhl a trpělivě vyčkával.
"Dimi myslím, že to už stačí!"
Řekl rázně Adam a objal roztřesenou En.
"Ne nemyslím si , že to stačí chtěli jste vědět pravdu, tak vám ji říkám, teď když jsem s tím už začal tak nemůžu přestat všechno pochopíte až vám to vysvětlím, ale teď musíte poslouchat"
Odvětil Dimitri a dál se věnoval zajímavému výhledu, který stejně nemohlspatřit jediné co viděl byla tma jakoby ve dne v noci nezářilo ani slunce ani měsíc, ale jen každý den zatmění.
"…Nevěděli, že já nejsem člověk…ne takový jací jste vy jsem možná z jiné dimenze možná z jiné planety to netuším neznám cestu domů…I kdyby mě zkoumali stovky let nikdy by nezjistili tajemství mého rodu…někdy mívám sny…sny z minulosti"
Ujasnil a zasnil se.
*
"Dimi!!!Dimi!!!"
Volal někdo a já se nadšeně otočil a ještě nadšeněji osobu z krátkými černými vlasy a čokoládovýma očima objal.
"Adre!!!"
Zvolal při objetí a spokojeně ho tisknul k sobě.
Postavám nemohlo být více jak pět let, ale zdání někdy může klamat, že?
"Až vyrostu tak si tě vezmu!!"
Zvolal Adre a vtiskl růžovookému pusu na líčko.
"A já tebe"
Odvětil a taky jej políbyl.
*
"Tam odkud pocházím neexistují vůbec něco jako jsou ženy u nás jsou jen muži co mají i to co u vás ženy…vy máte asi jiný vývojový stupeň máte jej silnéjší proti chorobám a poranění máte jej díky tomu pevnější…mi jej máme složitý, ale tak jemný, tak křehký je to tak složité pro někoho jako jste vy pokud se nedostanu domů…tak já i moje dítě zemřeme"
Pokračoval a nebral ohledy na ty dva za sebou až teprv , když skončil se na ně otočil a prohlédl si jejich viděšené tváře.
"Řekl jsem to celkem jednoduše myslím, že vám již došlo, že nepatřím sem a že můj styk v tomto světě nebyl zrovna dobrovolný, ale již se tak stalo nic s tím nenadělám, vím, že jsem byl zde poslán za nějakým účelem, ale docela jistě si nedokáži představit za jekým to skutečně ne…když jsem se probudil tak už byl v to zařízení kterému oni říkali domov, stratil jsem paměť, ale ta s mi postupem času začala vracet a to byl nezvratitelný proces, nic s tím nemohli udělat…teď už se jen modlím abychn si´vzpoměl dřív než bude pozdě"
Ještě chvíli si Adama a En prohlížel a zkoumal svýma růžovíma očima ty jejich, ale bylo mu to stejně na nic viděl jen obrysi, ael žádný detajl jen stíny postav.
"To co se se mnou dějě to proč strácím hlas i sluch a později to bude čich a tak dále…důvodem tohoto všechno je mé těhotenství mezi svýma …oni by věděli co se má dělat jak se to má udělat a co můžu a nesmím dělat oni by se o mě postarali, ale, teď tady nesjou snad na mě nezapoměli ať už jsem měl úkol jakýkoli určitě jsem ho již splnil a oni by nebyly rádi, kdybych se nevrátil přijeli by si pro měš ..oni by mě t nenechali…Chci vám poděkovat a požádat vás o krapet pochopení…myslete si o mě , že jsem blázen,a le měli byste začít věřit na zázraky."
Oba na něj koukaly a jakmile to Dimi dořekl míástnost o zářilo metné světlo a v jejím šeru se zrodila rozkvetlá růže.
"T-To je…"
Začala En koktat, ale po chvíli se vzpamatovala, ale až tehdy když Dimi opustil místnost.
"Adame to přece"
Adam jen zavrtěl hlavou a hodil pohled na zevřené dveře.
"Mám takový pocit , že nám ještě neřekl všechno a nevím jestli mluví pravdu,a le nezdá se mi, že by byl blázen nebo, že by nám vykládal lži…uvidíme"
Řekl nakonec a podal Anně ruku pomovší jí na nohy a poté jí odvedl do kuchyně, kde jí podal skleničku vody a oba společnbě rozjímal y onastalé situaci, kde je Dimi nevěděli, ale momentálně na něj neměli ani myšlenku jediné co ylo pro ně důležité bylo zjistit jestli je blázen, mluví lež a nebo je to…
Dva páry očí se pekvapeně zvedli a …
"Myslíš, že to je…"
Začala Anna a Adam to za ní dořekl.
"Mimozemšťan ???"
To be continute…
Haáá zlom ! MIMO ZEM !
Haááá to jsem rekeťáci xD .. že je to nenapadlo dřív? Těším se na pokráčko
.