Ps.je tu další část tak si ji užijte požedované komentáře jsou tři přeji hezké počteníčko a ještě hezčí den jo a...je to bez Bety lex-san te´d nemůže opravovat protože tu není tak si to užijte zatím pa :-D
Dimi se eda trochu neochotně za pomoci svých rukou posadil a pokusil se najíst , ale ta jedna ruka, která nebyla nijak obvzlášť zraněná mu moc nepomáhala, když měl jíst přiborem.
U toho ho doprovázel zkoumavý pohled Anny, potichoučku sledovala jak si poradí a trochu se i hihňala nad jeho nešikovností, když se po nějaké dbě slitovaola a rozholda se, že Dimiho nakrmí.
Tak to Dimi vyřešil po svém a začal jíst rukama no co??Neviděl na tom nic špatného tak co.
Dimi dojedl a bylo mu mírně zle, ale vše co snědl v žaludku zatím udržel.
"Jsem doma!!!"
Ozvalo se bytem a Dimi se mírně přikrčil.
"Adame jsem tady u našeho hosta!!!"
Zakřičela naspátek Anna a zkoumala Dimiho pořád stejně nervózním a zvědavýmn pohledem nikoli lítostivím nad jeho tělesným stavem, ale zvědavím a možná trochu … mateřským??
Do pokoje vešel muž štíhlé a dlouhé postavy a hodně vypracovanou hrudí, měl modré oči a hnědé delší vlasy na první pohled i přes svou…eh…dlouhost???Působící jako hromotluk, ale s velice příjemným úsměvem Dimi by řekl, že se i … siec né barvou očí ani vlasů…podobá Danymu, ale to nemohl s určitostí říct, i když…
"Tak co mi povíš?"
Zaptal se Dimiho a prohlížel si jej zkoumavým pohledem, když na to Dimi jen pokrčil rameny a dál se oním teď překvapeným člověkem, který ho absolutně nezajímal nezabýval a radši se začal rozhlížet kolem sebe.
Anna a Adam se podívali na sebe a potom spět na Dimiho, ale nakonec se jen znovu usmáli a jakoby nic oznámili.
"No vypadá to, že tady několik týdnů pobydeš než budeš moci odejít po svých, teda jestli se nechceš plazit"
Dimi na ně znovu otočil pohled, ale tentokrát nechápavý.
Naklonil halvu na stranu a vypadal velice zamyšleně.
"Plazit??Cožpak jsem nějaký had či ještěrka??"
Anna a Adam se na sebe akorád znovu v tichosti otočili, ale nakonec se jen hlasitě rozesmáli.
* * *
Čas plynul a Dimi se pomalu, ale jistě zotavoval, ale začalo se oběvovat něco co oba dva manželi značně znepokojovalo.
Dimi dostával stále častěji křeče do břicha a zad a často ho trápilo zvracení.
Adam a Anna měli o něšj veliký strach, protože si ho postupem času oblíbyli, a i když dost často nechápali Dimiho někdy snad až moc inteligentní a někdy hloupé chování, tak ho přijali jako vlastního syna, kterého nikdy mít nemohli.
Někdy po dvou měsících začal nadměrně tloustnout a přibýrat na váze a asi po dalším měsíci už se mu začínala místo jeho normálního plochého bříška objevovat vyboulenina.
Začali se objevovat zdravotní problémi a postupně začínal slepnou, Anna si pro něj plakala oči a Adam ji i přes svůj vlastní strrach utěšoval, ale anijeden z nich nemohli pochopit Dimiho lhostejné chování jakoby věděl co se s ním děje, ale nechtěl jim to říci.
Pomalu nastala chvíle pro rozhovor se zajímavou tématikou, který na našeho hlavního hrdinu přichstali.
* * *
"Au"
Ozvala se rána a potom případné bolestné zakňučení.
"Dimi!!!"
Spleskla ruce Anna a posadila vytřeštěného Dimiho na postel.
"Říkal jsem ti, že nemáš nikam chodit víš, že nevidíš a stejně to skoušíš"
Lámala nad ním slovy, ale on z toho nedělal vědu.
"Musím na záchod"
Zamumlal zatímco si cucal palec.
Anna se naň zkoumavě dívala a v této chvíli byla i ráda, že ji nemůže vidět, byla ráda za to, že nemůže vidět její slzy.
"Měl si zavolat!"
Pokárala jej a pomohla mu na nohy.
"Nechtěl jsem obtěžovat"
Zamumlal stále s prstem v puse.
Anna nad tím jen kroutila hlavou někdy jí opravdu připomínal nemluvně.
"Ty neobtěžuješ jsem ráda, že ti mohu pomoci"
Dimi přikývnul a nechal se vést.
"Anni?"
Ozval se hlas Adama a Anna k němu přišla z ložnice, kde kontrolovala spísího Dimiho a jeho klidný spánek.
"Měli bychom si s Dimitriem promluvit připadá mi, že ví co se s ním děje, ale nevím proč nám to nechce říct a už vůbec netuším proč nechce jít k doktorovi."
En(En=Anna) si povzdechla, ale nakonec odpověděla.
"Ano asi máš pravdu…mám o něj strach, mám z něj strach už kdyžř si ho sem přinesl v tom zuboženém stvu, tak působil podívným dojmem…eh…v té chvíli se k nám nastěhovali snad všechny zvýřata, které šli kolem úlně se na něj lepili a nechtěli se odtrhnout, ptáci, psi, kočky vůbec se ho nebáli.
A teď, když většinu času jen sedí na posteli a jí , nebo kouká před sebe těma nevidomíma očima…něco v něm je a jde z něj strach"
Adam chápavě přikývl a potom si na něco vspoměl.
"Brácha přijede a s ním i ti ostatní"
Oznámil trochu veseleji.
"No nepovídej alespoň nějaká dobrá správa"
Zvolalal nadšeně a skočila svému múži do náruče.
"Musím vám něco říct!!"
Ozvalo se z vedlejší místnosti a obě postavi na židli se překvapeně zvedli a …
To be continute…
chudák Dimi, ten z toho bude mít šoky, rychle pokráčko:)