23. srpna 2009 v 20:28 | Ebika
|
6.díl-Uprchlík? Či unesený??? 1/3
PS:Opět je to kratší za to se omlouvám,ale přeji příjemné počteníčko a strašně moc děkuju za komentíky, další díl bude cobydup:-D
Jake pomalu otevíral oči a uvědomoval si, že jej bol celé tělo, cítil každá sval v těle a uvědomoval si jeho naplněnou prázdnotu uvědomoval ti tělo ležící v jeho náruči teplý dech Arašiho vrtícího se v jeho náručí.
Jeho osobu ve své náruči držíc a uvědomujíc si svou chybu, když mu nevěřil, te´d už věděl, e ten comu te´d leží v náručí je skutečně Araši, ale pořád scela nechápal jeho důvody ki tomuto činu.
Proč odešel proč všechny oklamal??proč jim neřekl, že jestli nebude dobře vytrénovaný tak jak on tak i Araši zemřou??Vsadil by se, že on i jeho otec by to pochopili, tak proč to udělali tak krutě a všem nalhali a nafingovali arašiovu smrt??
Co komu udělal, že si zaslouží tak trpět??
Co??
No přiznává se, že rozhodně neníé žádný andělíček, ale rozhodně není to co mu te´d leží v náruči.
Měl tolik otázek a tak strašně moc chtěl na všěechny z nich znát odpovědi, ale teď na to neměl ani chu´t, jediné co te´d chtěl dělat bylo prohlížení si toho vypracovaného těla v jeho obětí.
Nemohl si moct, ale Araši mu přišel nějaký jiný vypadal jinak , nebo…
Z myšlenek Jakea probudil až letmý polibek na rty.
Překvapeně se sklonil dolů a podíval se do Arašiových medových očí, v té chvíli se mu vybavila vzpomínka na to jak ty oči viděl zkrz svit bezedného diamantu a teď mu i připadaly stejně lesklé a zářící i přestože bylo v místnosti šero a to jediné světlo, které vidělo jejich minulé i nynější činny bylo zhasnuto a jen nepatrně poblikávalo dodávajíc tak už, kdy jinak osvětlené a skvostně vyzdobené místosti zlatavý nádech a velký přísun poznání…co se týká diamantů samozřejmě.
Zmateně hleděl do těch stále spánkem zatřených očí a snažil se najít odpovědi, které do te´d ve své hlavě hledal, ale a´t se snažil jak chtěl, tak nic nenašel jen ten prostý cit, který jim byl dán jako dar i prokletí, díky kterému budou jejich budoucí skutky odůvodněny a ospravedlněny.
* * *
Pomalu jsem se začal probouzet a ucítil jsem na sobě něčí pohled nemusel jsem se dlouho snažit zjistit koho, bylo to jasné nikdo jiný krom mě a Jakea tady není, a tak jsem se pomalu přetočil tváří k němu a lehce mu přejel svými rty po těch jeho.
V té chvíli jsem uzřil jeho překvapený pohled a začal jsem chmurně přemýšlet jestli jsem náhodou neudělal něco špatně, nebo jestli mě Jake skutečně neměl jenou na tu jednu noc jak tomu dřív bývávalo a te´d mě třeba neodhodí, takové sklamání bych asi nezvládl atak jsem trpělivě vyčkával a hleděl do jeho temných studánek vesmíru, tak dlouho dokud jsem nepochobil oč tady jde a oč tady kráčí.
Chce znát odpovědi, chce je vědět a chce je mít.
Hledá je, hledá je v mích očí a netuší, že tam by je nenašel ani kdyby do nich hleděl celou přímku času.
"Tam odpovědi nenajdeš…"
Zašeptal jsem a čelil tak jeho ještě překvapenějšímu pohledu.
"Měli bychom se obléct a vylést, rodiče už určitě volali i tvému otci, že si zmizel a já bych byl nerad, kdyby mi tu probourqali stěnu an základě něčího zmizrní."
Jake jen strnule přkývl a začaů hledat své oblečení.
Jen jsem se dooblékl a zkoumavě sjížděl Jakea pohledem ta jeho nemluvnost mě celkem znervózńovala bylo mi to nepříjemné, že já mu něvo říkám a očekávám odpově´d, ale ono se nic nedostaví…no nanejvíš nějaké přikývnutí hlavy.
"Chováš se jinak"
Prohodil Jake a zahleděl se na mě znovu tím svým pohledem říkajícím..ty nejseš Araši, nemůžeš být…
"Anop čas lidi mění, ty se taky nechováš jako ten namyšlenej fracek, kterýmu jsem dupnul na nohu, nebo, který se bál jízdy na motorce"
Nebezpečně přivřel oči, ale nakonec kolem mě jen prošel, já nikam espěchal věděl jsem, že se bezemě odsud nedostane neměl jsem důvod spěchat a navíc jsem stále cítil Jakeovu nedůvěřivost.
"Namohl by si být šťastný??Nebo alespoń něco říkej ksakru , seřvi mě, nadej mi, jednu mi vraž, ale nedělej, že je ti to jedno!!! Protože jedna z mála věcí co mě skutečně dokáže nasrat je to, že je někomu něco jedno!!! Nic ti není jedno!!! Rozumíš ?!!!
Jsetli ne tak si běš stěžovat klidně na obecní úřad!!!…Ježiš co to melu"
Dodám si potom pro sebe potichu a chytnu se za hlavu.
Jake na mě jenom melancholicky hledí, ale jeho další reakce mi naprosto vyrazí dech.
Usměje se a pomalu ke mně přejde, v té chvíli jsem si myslel, že mou radu na to aby mi jednu vrazil vzal skutečně vážně a tak jsem ucouvl, ale v té chvíli jsemnarazil do zdi a já zjistil, že nemám kam utéct, teda né, žře bych měl něco tkového v plánu, ale já Jakeovi nechi ublížit radši se ponížím nějaký couváním ve snaze zastavit ho než bojem, to by pak totiž nemuselo dopadnout nejlíp.
Ale on ke mně stále postupoval, tak dlouho dokud se nazastavil aź u mě a nenatáhl po mě ruku.
V té chvíli jsem se skutečně vyděsil, že mě uhodí, a tak jsem se smířen s osudem jen mírně přikrčil, ale když se nic nedělo byl jsem nucen se narovnat a znovu pohlédnout do Jakeových očí, které jako by říkaly, že z něj strach mít nemusím, že mi neublíží, ale věřte si tomu být v mé situaci, že??
"Araši??"
Zamteńě jsem zvedl podled a upřeně se na Jakea zadával.
"Věřím ti… … …"
Tp be continute…
Máš u mě diplomek za bleskovku xD.