"Handsfére a jak jim to vysvětlíme??"
Handsfér se zastavil na polovině cesty k domu.
"Na to jsem nepomyslel."
"No to si snad děláš srandu!?" vyjel jsem na něj. Myslel jsem, že něco takového měl vymyšlené už když vymyslel ten stupidní plán při kterém jsem málem přišel o krk.
Přísahám bohu, že ho zabiji!
"No nic. Budem improvizovat až na to příjde." odvětil jakoby nic a odcházel, zatímco já za ním jen chvíli vyjukaně hleděl, ale rychle jsem se vzpamatoval a doběhl ho.
Než nám přišla služebná otevřít, tak jsem si ještě dal kapuci ze svýho pláště hluboko do čela. Nestojím totiž o rozruch typu - "Áááá důůůůch?!" .No však víte, jak to myslím, ne??
"Dobrý den, pane," pozdravila služka a zavedla nás do salónku, kde už všichni seděli. Při pohledu na Jakea, jsem se trochu zarazil. Vypadal nějak jinak, ale na tom teď nesejde, teď ne.
"Handsfére!? Tak copak se stalo? Na Zemi se řítí meteorit? Nebo velká přírodní pohroma???" začala máma hned mluvit o něčem, co jsem nechápal ani já ani Handsfér.
Na to pokračoval můj otec.
"Obří povodeň, která zatopí celý svět??"
"Nebo snad jste přišel předpovědět něčí smrt??" dodal Jake a všichni Handsféra propalovali nevrlými pohledy.
Hlasitě jsem se rozesmál na plné kolo.
Všichni se na mě otočili a přímo mě rentgenovali překvapenými pohledy. Jen jeden byl vražedný a to právě ten Handsférův.
"No, nekoukej tak na mě! Můžeš si za to sám!"
Vyprskl jsem .
"Jo?!! A to , že jsem ti zachránil krka je vedlejší, co???"
"Jo, ale za jakou cenu!?"
"No ?Za žádnou! Za jakou asi!?" zaječel na oplátku.
"Za takovou, že jsme jim museli lhát a teď jim vysvětli, že nejsem strašidlo!"
Dal jsem si uraženě ruce v bok.
Handsfér už se chystal něco namítnou, když se ozvalo.
"Klid!!!"
Oba jsme se překvapeně otočili na mého otce, který si nás měřil naštvaným pohledem.
"Nechtěl by si nám představit hosta, Handsfére?"
Uklidnil se a posadil zpět do křesla.
"Ne ani ne!"
Otec pozvedl obočí a zeptal se: "A pročpak??"
"Protože bych to pak musel vysvětlit a ten ňouma za mnou mi nepomůže!"
"Můžeš si za to sám! Nemáš mít tak blbé nápady!!"
A hádka začala nanovo, dokud nás otec znovu neokřikl.
"Jestli se chcete hádat, tak běžte ven!" nařídil, načež schytal dva vražedné pohledy, které mu dokonale zmrazily tu jeho panovačnost. Za celé ty dva roky se nikdo neodvážil plést se do našich hádek a teď tohle byl to pro nás šok.
"Tak začni! Je to na tobě!" ironicky jsem ho povzbudil a zkroušeně se zhroutil do křesla.
Handsfér po mně hodil pohledem typu přísahám, že jednou …! ,ale nakonec začal něco koktat.
Matka ho po chvíli zastavila gestem ruky, a tak jsem to vzal do svých rukou.
"Omlouvám se, že jsme vám lhali."
"Co?" vpletl se do toho Jake.
"Omlouváme se, že jsme vám lhali o jedné dost podstatné věci, jako o skutečnosti, že nejsem mrtvý."
Začali se na mě dívat jako na pablba, ale mně nedocházelo proč. Čekal bych řev nebo něco tak, ale proč na mě tak civí?
"No, mně taky nepřipadá, že si mrtvý." začal se Jake pochechtávat a mně došlo, jak blbě jsem to řekl.
Musel jsem vypadat jako magor.
"Omlouváme se, že jsme vám lhali o tom , že je Araši mrtvý." opravil mě nevědomky Handsfér ve snaze mě znovu ponížit a při tom si ani neuvědomil, jak lhostejně to řekl.
"Cože?!" vyjekli všichni naráz.
"Co to tu vykládáte za kraviny! Araši je mrtvý!!! A vy si z nás tady děláte tak blbou srandu! Copak nevíte, jak to bylo těžký?!!!" rozeřval se Jake.
Ale sklapl , když jsem si sundal kapuci.
"Araši???" zašeptala máma.
Tak jsem ji sice nikdy neřekl. No, ale možná že teď je ta pravá chvíle, pomyslel jsem si, ale to jsem si neuvědomil, jak to bude vypadat, a že takového, jaký teď jsem, mě nikdo nezná, a ještě k tomu po těch dvou letech.
"Ano, mami?" kuknul jsem opatrně.
"Araši?" řekl Jake, ale nevypadal, že by nám spolknul to, že jsem to já. Chvíli se tvářil zmateně, ale nakonec si mě prohlédl od shora dolů a zadíval se mi do očí.
Potom se zamyšleným výrazem zašeptal: "Araši? Teď mi to jméno příjde … Teď mi Vy příjdete jako těžký překladatelský oříšek."
Máma se zvedla a se slzami utekla pryč, zato otec se zvedl, přešel ke mně a jednu mi pořádně vrazil. Zadíval se na Handsféra a zavrčel: "Ty si blbec!!!Jenom blbci mohou mít tak blbé vtipy!!!"
A jako poslední se na mě podíval Jake a také vstanul. Se zničeným výrazem kolem mně prošel a zmizel v chodbách domu, aniž by na mě jedinkrát pohlédl.
"Eh?" vydal ze sebe Handsfér a dokončil větu, "oni nám nevěří?"
"Ó můj bože, ty si vážně debil!" ulevil jsem si .
Handsfér se ani nestihl vzpamatovat z toho co jsem mu právě řekl, když mu jedna přiletěla.
Ajta krajta, tak jsem si to znova přečet a objevil jsem chybky... étó... tudíž se moc omlouvám, že ten beta read asi stojí za starou bačkoru, no. Budu se příště ještě víc snažit...
Jinak co se týče příběhu, tak mě to štve, jak to končí... takhle nás mučit, že se autorka nestydí
)