5. srpna 2009 v 17:49 | Ebika
|
2.díl-Jake Hataši
PS:Jsem strašně vděčná a ráda, že mám hned osm komentářů to je prostě pro mě něco na neuvěření strašně jste mě všichni překvapily, a tak sem házím další dílek no je asi na dvě stránky, protože jsem ho začala psát asi, když jsem byla v polovině psaní povídky Adoptujeme syna, no ale nakonec to dopadlo, že jsem napsala další díl tohohle.
A protože je těch komentíků(zvláštní, že dokud jsem nevyhlásila stávku, tak skoro nebyly, ale to teď neřeším)vážně hodně tak vám tu o trochu později až to dopíšu hodím i další kapču slíbené povídky Adopujeme syna.
Tak přeji příjemné počteníčko a mocinky děkujinkuju všem, kteří je napsali!!!!!!!!!!!!!:-DTehle dílek je věnovaný všem kdo je napsali tudíš Gel-chan, Alex, Natali, Riuu, Ichigo Yuki a Akyře jsem vám za ně vážně vděčná tak si jej užijte:-D
"Jakeu spamatuj se Araši je mrtvý, ale ty si musíš najít milence!"
Řval na svého syna Hataši a přitom pózoval rukama.
"Já nemůžu"
Zašeptal jsem bylo mi zle , když Araši zemřel, prvně jsem tomu nemohl uvěřit, ale na tom pohřbu, viděl jsem ho naposledy.
Bolelo to hodně to bolelo, od té doby jsem se změnil vyděli to na mě všichni, bylo mi čím dál tím hůř a už jsem zkoušel i sebevraždu, ale bohužel našla mě nějaká služebná, která to hned nahlásila a zavolala pomoc.
Můj otec mě tenkrát málem zabil, prý co mě to napalo a že najde někoho jiného, prý se nesmím vzdávat, ale já se vzdal on to nechápal já se stihl do Arašiho zamilovat, i když on mne nemiloval, tak mě to bylo jedno a já ho miloval a potom, když se mi začal strácet před očima, tak strašně mě bolel pohled na něj.
Tak strašně rád bych před tím rokem vzal jeho bolest a jeho utrpení na sebe.
Je to už rok co zemřel a ze mě se stihla za ten jediný rok stát troska.
"A dost!"
Zahromoval můj otec.
Potom si už nic nepamatuju, když jsem se probudil, byl jsem někde na nějakém ozdravné pobytu i s psychologem.
Po roce jsem se vrátil a vypadal jsem stejně tak jako před těmi dvěma lety, ale nebyl jsem to já už ne.
Chyběla mi polovina srdce, které mi Araši ukradl, nejhorší je asi to, že mě nesleduje z hora, ale z dola, při jeho činech by se nic jiného ani čekat nedalo a že jeho bolavá duše nenašla klid ani po tom všem, dole všichni se…jestli se někdy sejdeme tak to bude dole v pekle.
Když zemřel hodně věcí se změnilo.
Stále bydlým u rodiny Kaiiů asi mi to tu přirostlo k srdci, ale Arašiho pokoj je zazděný a zatapetovaný zlatou tapetou, zakže vypadá jakoby to bylo soušást stěny, ale není, každý ví co se za těmi zdmi skrývá, ale nikoho to nebolí tolik jako mě, skrývá se tam minulost, které jsme se takto pokusili zbavit skrývá se tam i láska spolu s polovinou mého srce, které jsem tam nechal v tu chvíli kdy jsem vkročil dovnitř a zjistil, že ten, kterého jsem přišel aspoň trochu rozveselit či občastnit je mrtev…za těmi zdmi se skrývá smrt a mé bolavé srdce nic víc nic míň než to a minulost, na kterou bychom všichni chtěli zapomenout.
Otec se mi snažil najít jiného partnera, ale nikdo nebyl dost silný na to aby ustál ten nával moci, kterou by získal při prvním úplňku se mnou.
Jediný kdo kdy obstál ve zkoušce byl Araši, ale ten už není mezi námi a my nesmíme riskovat, kdybychom to udělali, tak nejen , že by to zabilo toho, kdo by se mnou byl, ale i mě a to otec nechce riskovat.
Ten rok pobytu kajsik v prdeli světa mi celkem pomohl srovnat si myšlenky, to že Araši zemřel neznamená, že i já.
Ale to je lež !Sám to víš moc dobře!
Křičelo na mě moje podvědomí, které jsem už radši neposlouchal, protože bych skončil stejně jako ten den kdy Araši zemřel jako nula.
Zrovna večeříme a vládne tady dost napjatá atmosféra.
Když v tom , přiběhne posel a podá Panu Kaiiovi dopis.
"Má nám něco přijít?"
Zeptal se své ženy, ale ta jen odkývla , že ne.
Pan Kaii taky zakroutil nechápavě hlavou, ale nakonec to otevřel.
…
Chvilku četl a nakonec se otočil na všechny přítomné a zničil jim už tak dost zničený večer.
"To je od Handsféra prý přijede a bere s sebou ještě někoho, takže abychom s nimi počítaly budou tu tak asi za měsíc…to by mě fakt zajímalo odkud jedou"
Ve chvíli kdy ostatní uslyšeli to jméno tak se zachmuřili nad zlými vzpomínkami, které na něj měli, né , že by jim něco udělal to ne, ale, když tady byl naposledy, tak Araši zemřel.
"A co, že tak najednou od té doby co … tady nepřišel"
"Nevím…."
Pokrčil rameny.
"…prý je to neléhavé!"
"Jo to bylo minule taky, proč tady jezdí jen , když nese špatné správy!"
Rozčílila se Paní Kaiiová a na to Pan Kaii jen pokýval souhlasně hlavou.
Já nevím tentokrát jsem měl divné tušení, že se něco stane, ale kupodivu něco dobrého, ale na tom teď nezáleží.
To be continute...
Chudinka Jake jsem zvědavá co ho čeká. Takhle to utnout to není fér a moc se těším na tu povídku adoptujeme syna!!