5. srpna 2009 v 19:08 | Ebika
|
8.díl-Jednou se to muselo stát
ps:eh mě se zdá tenhle název stoprocentně výstižný:-D
PS:A je tu další dílek snad se bude líbyt, i když asi nebude podle očekávání všech...eh...takhle povídečka vypadá ještě na dýl, ale s Deidarou se setkáme již brzy, i když ještě ne vtomto díle, tak se hezky bavte, přeji příjemné počteníčko a díky za komentíky.
tato kapitolka je věnovaná všem co tuto povídku čtou a mají ji rádi.
"Klid!"
Uklidnil doktor poskakujícího a nervózního Naruta pohybem ruky a vyzval ho ať jej následuje.
Nervózní Naruto šel za ním, no šel spíš běžel a snažil se toho již značně nevrlého doktora popostrčit ať si pohne.
Po chvíli se zastavili u kanceláře , ve které následně doktor Naruta usadil na židli a on samotný si sedl Naproti.
"Eh…je mi líto, ale stav vašeho přítele je poněkud složitější"
Naruto mlčel a bedlivě ho pozoroval se strachem v očích i ve tváři.
"Vy nemluvíte??"
Zeptal se Naruta , ale ten na to nijak nereagoval, tak to doktor nechal plavat a pokračoval.
"Z kritického stavu už je venku nehrozí, že by zemřel"
Naruto se rozzářil jako sluníčko a doktorovi se zastesko z toho co mu teď musí říci.
"Já obávám se, že…hmmm"
Naruto ho němě pobídl ať pokračuje.
"Obávám se, že to bude trochu horší rodiče pana Deidari si přejí aby byl převezen do Ameriki za nimi v naší nemocnici bohužel nejsme připraveni na to co bude následovat až se probudí"
Naruto cosi zachraptil jak se snažil zeptal jak to myslý a doktor jen zesinal.
"Mi totiž nevíme jestli se probudí, ale kdyby se tak stalo, tak si pravděpodobně nebude nic pamatovat vlastně…nejraději bych vám to neříkal, ale na žádost jeho rodičů musím zřejmě se s nimi znáte?"
Skusil nahodit jinou atmosféru ve snaze započít jiný rozhovor aby na to co se mu chystá popřípadě říci Naruto zapoměl, ale to na blonďáčka jaksik neplatilo, a tak jen nahodil výraz, tak se vyžvejkni ty pako.
"Nebude si pamatovat nic od doby co se narodil takže nebude umět vůbec nic mluvit, psát , počítat, chodit prostě nic"
Naruto vyděšeně vytřeštil oči, ze kterých se mu začali hrnout slzy.
"Omlouvám se, ale pro vaše i jeho bezpečí na žádost rodičů Pana Deidari za ním nesmíte a hned po operaci ho převezli, teď je pravděpodobně na cestě ze státu."
Obeznámil Naruta se situací a čekal na to nejhorčí což se taky stalo.
Naruto vyděšeně vstal a rozběhl se pryč se slzymi v očích, vyběhl ven z nemocnice, běžel seč mu síly stačila až nekdy po půl hodině se zastavil někde na místě, které neznal a v životě neviděl a nevypadalo ani nijak vábně.
Posadil se na nejbližší lavičku a složil hlavu do dlaní.
Kupodivu jeho se mu z úst začínali drát dávivé vzliky.
Proč se to muselo stát zrovna jemu??Člověku, kterého jsem miloval ze všeho nejvíc na světě.
V hlavě si stále odehrával jeho napůl němí rozhovor s doktorem, ale on řekl pravděpodobně takže může být v pořádku.
Pomyslel si trochu nadějně a na chvíli přestal brečet, když v tom si uvědomil, že jej už stejně pravděpodobně nikdy neuvidí, tak nač se namáhat.
Z úst se mu začal řinou nadlidský řev, který se snažil tlumit ve svých rukou.
Najednou se zarazil a zvedl svůj uslzený pohled.
Sasuke já tě….já tě zabiju přetrhnu jako hada vykuchám a vykastruju ty nadržrný hovado!!!
Pomyslel si a zvedl se, ještě chvíli stál a přemýšlel, lidé , kteří kolem něj sm tam prošli se radši rychle vzdálili, přecejen tohle nebyla zrovna čtvrť pro slušňáky a , když on tam tak stál a zatínal pěsti a nechty do rukou, po prstech mu začala stékat krev jak se usilovně svou bolest v srdci snažil přebýt tou fizickou, ale nijak to nepomáhalo.
Měl takový vztek, že se bál udělat by´t jen jediný krok, co když se neovládne a umlátí Sasukeho k smti ten parchnat mu za to přeci nestojí.
Spomíná si jak mu jeho otec…při vspomínce se zarazil, ale nakonec se jen pousmál a hodil na svět jinýma očima ne těma, kterýma se na něj díval doposud né smutným, opovrhujícím jím a te´d v posledná době zamilovaným, ale jiným, prostě jiným.
Takovým , který říká, že se minulost stala minulostí a přítomnost přítomností i budoucností zároveň.
Ví, že mu ejho otec vždycky říkal, že lidí a věcí, které miluje na světě ze všeho nejvíce se nemá vzdávat a on to tak i bral nevzdával se, teď už ne.
Rozhodl jsem se.už nebudu brát minulost jako budoucnost, ale jako minulost.
Musím jinak bych nikdy nenašel odvahu skusit najít Deidaru a nevzdat se ho a to já udělám, jsem přece tvůj sy, ne?
Zeptal se sám sebe v duchu obrazu svého otce, který se mu objevil před očima s úsměvem na rtech.
Naruto otevřel oři, ale nakonec je jen vykulil, když uviděl kdo před ním stojí slzy se mu nahrnuli do očí, ale nakonec se jen usmál a lehce na postvu kývnul hlavou.
Ta mu odpověděla tím samím a přešla k němu, objala ho a řekla"Važ si těch, které miluješ a nikdy se nevzdávej dokud máš alespoň malou naději"
Naruto přikýnul a taky se postavi chytnul a pevně ji objal.
"Jsem na tebe hrdý Naruto"
Po té se postava jeho otce rozplynula jako pára nad hrncem a zbyla jen pochmurná realita.
Naruto nahodil úsměv, který mu po chvíli stvrdnul na ledový a stále se zťatý mi pěstmi se vydal za Sasukem.
"Já na tebe taky tati moc ti děkuji"
Zašeptal chraplivě jak nebyl zvyklý mluvit a zmizel mu i ten úsměv z tváře se vytratila veškerá barva apro tuto chvíli v ní skvěla jen Narutova pomstychtivost.
*
Ozvalo se bouchnutí dveří a všichni kromě Ssukeho se tam hned nahrnuli, ovše zděsili se toho co uviděli a v té chvíli i litovali, že se radši nezavřeli do svých pokojů a nenechali Naruta samotného.
"Kde je Sasuke?"
Zchrčel Naruto a ostatní mu v návalu překvapení ukázali směr kuchyně dřív než si stihli uvědomit následky svého počínání.
Naruto se tam bez váhání vydal a na prahu se zastavil.
Sasuke zvedl svůj pohled od stolu a střetl se s tím Narutovým.
Dostal z něj strach takhle Naruto ještě nikdy nevypadal.
"Já Naruto je mi to líto"
Vysoukal ze sebe a nespouštěl z naruta oči.
"Tobě je to líto?"
Poskřípal skrz zuby Naruto a vraždil Sasukeho pohledem.
"Ty úchylný prase , nadržrný hovado!!!Ty, ty…na tebe je škoda slov!!!"
Vyprskl na překvapeného Sasukeho a pustil se do něj pěstmi.
Ostatní seděli v obýváku a napjatě poslouchali co se děje, ale když zaslechli Narutův řev, tak se pomalu začali zvedat, jejich tempo se, ale podtsatně zrychlilo, když uslyšeli ty rány co se začali ozívat.
Rychle vběhli do kuchyně tam jen zaraženě pozorovali jak Naruto Sasukeho mlátí halva nehlava.
Itači si všimnul, že Sasuke už nemá ani sílu se bránit, tak Naruta od něj odtrhl a měřil si Naruta zlím pohledem věděl, že Sasuke udělal odpornou věc, ale všechno jde vyřešit i jinaik než pěstmi.
Naruto se, ale i přes Itačiho zlý pohled úlevně usmál a stiskl pěst ve vzduchu.
"Jo ti co říkaj, že pomsta je sladká tak mají naprostou pravdu"
Zachrchlal a vydal se po schodech nahoru se pocitem zadostiučinění.
Teď už mu jen zbývá vymyslet jak se dost za Deidarou zatím se jen mohl modlit, i když v boha nevěřil, že až se Deidara probudí tak bude v pořádku, šance byla malá, ale byla.
Ozvalo se bouchnutí dveří.
To be continute…
to byla nadhera, ale trošku kratky xD nechceš přihodit další?sem otravná vím xD