24. srpna 2009 v 19:46 | Ebika
|
6.Díl-Uprchlík? Či unesený??? 2/3
PS:Eh.... okej je tu další část dílečku tentokrát má tu obviklou délku což jsaou ty čtyři stránečky, no takže pokud byste z textu vycítily, žeje poěkud smutnější, tak to se omlouvám, ale dneska jsem s dozvěděla dost pitomou novinku.
No řekněme, že se určitě někteří z vás kukají na správy no nedávno v nich bylo, že na třiceti sedmi letého chlapaspadlo auto, když ho opravoval, tenkrát jsem tomu nevěnovala moc pozornosti, ale dneska jsem zjistila, že tech chlap pod tích autem byl můj strejda a dneska zemřel ve čtvrtek mám pohřeb mno...Je mi jej líto nikdy jsem ho moc nemusela a neměla jsem ho ráda, ale tohle si nezasloužil, takže se za případný smutný podtext omlouvám a přeji příjemné počteníčko a díky za komentíky málem mi z nich div neupadla čelist:-D
Po té mě pohladil po řváři a já se jen blaženě do jeho dlaně opřel a vychutnával si ten něžný dotyk, který bolel i dával, vařil i příjemně chladil, svrběl, ale i lechtal jako motýlí křídla či snad pohlazení samotné matky země.
Bezmyšlenkovitě jsem se Jakemu vrhnul kolem krku a za žádnou cenu ho nechtěl pustit, cítil jsem jak mnou prstupuje má síla a jakoby se přelévala do Jakeovi popraskané duše, bylo mi jasné, že Jake jenom netruchlil, ale i plakal a řval, mlátil všechno koem, sebe, ale i se rmoutil nad mou strátou, tak strašně moc mě boleoo, když jsem ho tak viděl, ale te´d jakoby se něco změnilo.
Cítil jsem jak se v mé náruči napjal a chvíli ztuhle stál, dokud se neuvolnil a jen mě blaženě stejně vřele utopil ve svém těsném objetí.
"Už to nikdy nebude takové jaké to bylo, že?"
Zeptal se mě Jake a já na něj překvapeně vzhlédl.
Takové jaké to bylo dřív??Znamenalo to snad, žeč by chtěl aby to bylo, tak že když se no o měco pokusí a já mu za to dupnu na nohu, bylo lepší??
Nevím teď Jakeovi jaksik nerozumím, nevím co by chtěl.
"Pokud budeš chtít?"
Odvětil jsem očekával Jakeovu reakci.
Chvíli na mě jen hleděl se zmateností v očích, ale nakonec, mě jen naléhavě políbyl a do rtů mi zašeptal…
"Nikdy"
Na to jsemse hlasitě rozesmál…také aby ano, kdybych byl já Jake před dvěma lety musel bych sám sebe litovat, ale popravdě divím se , že na mě nezanevřel.
"Měli bychom to oznámit tvým rodičů a mému otci"
Zašeptal a …jakoby se nádherná scéna stopla a můj úsměv povadl, cítil jsem jak mi upadá maska šťastně vrnícího štěněte a nasazuje se zpět ta chladná a vypočítavá.
"Už se nemůžu dočkat"
Zavrčel jsem neochotně a nechal zmateného Jakea za sebou do té doby než jsem otevřel cestu ven.
"Jake!"
Při uslyšení svého jména sebou jake trhnul a rychlím krokem s neurčitým výrazem ve tváři se ke mně a zároveň k východu blížil.
Jak si ten pablb mohl dovolit mluvit o tak hnusné věci, když jsem se konečně cítil tak š´tastný, vážně někdy pochybuji o inteligenci ostatních homo homo sapiens krom mě…to znělo dost namyšleně.
No to je jedno, ale vážně, něco takovýho…zabýt!
Zavrčel jsem a nadával sjem v duchu, já tomu nerozumím , udělal to snad schválně??
Nebo co příště ho za něco takovýho zabiju, když už jsem se do něj zabouchnul a máms ním strávit zbytek svýho života, tak si ho alespoń vychovám.
Pomalu jsem vylezly v má koupelně a stěna za námi se zavřela.
Nastalo hrobové ticho oba dva jsme stáli a jen si hleděli do očí.
Každý měl spoustu otázek, ale nikdo se na žádnou zu nich nezeptal.
Nechi se ptát proč…Proč co??proč se stále ptáme proč…je to tak hloupá otázka.
Už se na ni neptejme, nechci žít minulostí, ale budouctností, ale mám takové tušení, že to ještěš neskončilo, ještě musím udělat poslední věc a obávám se, že se ostatním nebude moc líbyt.
Nakonec jsem se přinutil usmát se a Jake mi můj úsměv váhavě opětoval, byl tak zmatený, bylo mi jej tak strašně moc líto.
"Jakeu?"
Na odpověď mi přikývl a já pokračoval.
"Zapoměň na minulost prosím"
To bylo vůbec poprvé v životě, kdy jsem Jakea o něco poprosil a k údivu mému mi to nai tak moc nevadilo.
Jake měl na tváři váhavý výraz.
Je to snad proto, že i stále ještě zcela nedůvěřuje??Ale proč by mi potom říkal, že nao , když ne??
Je to jen jedna z hloupích machinací??
Ne v tom je něco jiného, určitě nevěřím, že by mi nevěřil ani potom co jsem se mu odevzdal.
Jake zkoumal mlčky můj obličej a mě v očích začaly pálit slzy, vždy´t přece řekl, že mi věří, tak proč mi tohle dělá??
Jakoby ve mně četl jako v knize, pod jeho pohledem jsem se cítil, tak nejistý, tak slabý, tak křehký…nechci se ptát proč nebo nechci říkad kdyby nenávidím , tak dvě slova, vždy když se nasktne situace, kdy se dají použít nejraději bych si ty uši vytrhl z hlavy jen abych je neslyšel.
Nejradši bych si ty oči vydrápal s důlků jen abych nevyděl ústa říkající ta slova.
Vždycky, když je příležitost, kterou byste těmito slovy molhy označit, tak vám to zničí celej život, když je slyšíte víte , že je něco špatně.
Většinou se totiž používají na…Proč se to muselo stát a proč to nebylo tak a bylo to jinak nebo Kdybych tam byl a kdyby se to stalo, tak kdyby to bylo jinak a ne všeliak.
Už cítíte význam těch slov tak strašně je nenávidím, měly by být vymazány z povrchu zemského.
"Váhám"
Z myšlenek mě vytrhl až Jakeův hlas.
"Váháš?"
Zeptal jsem se na oplátku a skenoval ho pohledem.
"Ano váhám, věřím ti, že jsi Araši, ale zároveň to nevím jistě někdy se chováš jako on a někdy si jako úplně cizí člověk, kterého jsem nikdy v životě neviděl, prostě váhám a nejsem si zcela jist…věříš, že tomu rozumíš"
To bylo to jedelší co mi od včerejška řekl, ale jáí nechtěl slyšet tohle, ale něco jiného, chci aby mi to konečně řekl…Tak to řekni!
Zaječel jsem v duchu a začínal pěnit.
Co mám ještě udělat aby sis byl stoprocentně jistý??
Co!??
Netuším dal jsem ti svou duši i tělo a ty mi nedokážeš říci nic víc než jen… váhám …
Jsou ta dvě slova tak těžká k vyslovení??
Chci po tobě tak strašně moc?!!
"Jakeu řekni mi jedinou věc…"
Chvíli jsem počkal až se na mě Jakeovy smyly plně zaměří a po té pokračoval.
"…kdyby sis byl jistý , že jsem Araši co by si mi řekl?"
Tahleta otázka Jakea asi zaskočila, ale já to musím vědět pokud chci přažít, tak musím mít pro co bojovat, tak mi ta dvě slova k sakru řekni!!
Jake na mě jen tupě supěl, ale nakonec něco zamumla…šptaně jsem ho slyšdel a dal to iu dost jasně na jevo, proto to znovu zopakoval.
Slyšel jsem slyšel jsem ta dvě slova, ta překrásná slova.
"Miluji tě"
Co víc si můžu přát.
"A co si myslíš, že by ti Araši odpověděl?"
Jake pokrčiůl rameny a s uslzenýma očima kuňknul.
"Ale já tebe ne?"
To jsem nevydržel a vyprskl smíchy…ano měl pravdu te araši před dvěma lety by mu řekl něco podobného cítil jsem to tam uvitř přecejenom sám sebe nezapřu, že??
Pomalu sjem se kě němu přiblíži s mírným úsměvem na rtech a chytil jeho ruce do svých s tím, že jsem se mu zahleděl do očí.
"A já tebe"
Odpověděl jsem a opustil ho zkoprnělého v místnosti, která byla jako jediná
z celého mého pokoje nehlídaná, protože nikdo nevěděl jak se tam dostat, ale okamžitě jsem litoval, že jsem na Jakea nepočkal.
Jakmile jsem vylezl, tak mi někdo na ústa přitiskl něčím napuštěný kapesník.
Vyděšeně jsem vyheknul a snažil se tomu dotyčnému vykroutit, ale pravděodobně to byla nějaká gorila a to obrovská, protože já nejsem taky žádnej padavka a vím to o sobě.
"Jakeu!!!"
Ozvalo se domem hlasitý výkřik a potom nic jen tiché a hrobové nic, prázdno, všichni skoprněle hleděli a seděli či stáli, ale ani se nehli jen vydfěščeně naslouchali až nebezpečnému a neobviklému tichu…
To be continute…
Oh ! Co to zase bude .. kyáá to mi děláš prostě naschvál že ?! Takhle to seknout *fňuk* .. to nejde
. Těším se na pokráčko.
Děk že se ti dess líbí .. no ale on neni no ehm .. nějak extra a je tototální propadák xDd