close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

II.řada...5.díl-Cesta do minulosti 2/2

19. srpna 2009 v 19:05 | Ebika |  No konečně už zvoní! II.řada
5.díl-Cesta do minulosti 2/2

PS:Takže opět yaoi na celou A4, takže věková hranice 18+ a to co fandili ba yes náš páreček dal dohromady si asi pěkně pošušňají .No to je jedno to se dozvíte později, tak jj přeju hezké počteníčko a díky za komentíky:-D


Jake v překvapení otevřel pusu a prohlídnul si mě od hlavy až k patě, zatímco já se jen uraženě posadil zpět do křesla.

"Řekni mi pravdu"

Zašeptal Jake a já na to váhavě přikývl.

"Je Araši mrtví??"

Vykulil jsem oč tak tohle bych nečekal ani za blba myslel jsem, že už mi uvěřil, ale když o tom tak přemýšlím tak to dává smysl, nedivím se, že mi nevěří já bych si myslel, že teda, kdyb se místo aby se to stalo mě to stalo Jakeovi a on by za mnou přišel po několilka letech s tím , že není mrtvý taky bych si myslel, že to je magor, a já tak i musím vypadat, ale musím ho přesvědčit jinak všechno to co jsem podstoupil, bude a bylo zbytečné.

Zatnul jsem pěsti, i když mě to bolelo a skrz za´taté zuby zasyčel.

"Ne, ten kterého si znal ty je mrtví z poloviny, ale te´d je jiný, no nelíbým se ti snad?"

Zašeptal jsem a nakonec se hravě zasmál nemohl jsem si pomoct i přes napjatou situaci mezi námi jsem si nemohl odpustit tuhle poznámku.

Jake se mi zadíval do očí a jen tiše hleděl, snad čekal , že uhnu nebo odejdu č co, ale já ne já se nevzdávám vzdorovitě jsem mu naoplátku hleděl do těch jeho a znovu promluvil.

"Araši není mrtví"

Jakeovi znovu začaly vlhnout oči, dokud je nezavřel a jedna zblodilá slza si nenašla téměř zaschlou cestičku po těch minulích.

"Jak mi dokážeš, že si Araši?"

Zakńučel plačtivě a mě z tóho tónu bodlo u srdce, měl jsem chu´t ho obejmout znovu stejně jako před chvílí v mém pokoji, ale tentokrát jsem to i uskutečnil, potichu jsem se zvedl a osadil si překvapeného Jakea na klín.

Stále ještě skoprnělého, jsem si ho opřel o hruď a začal ho výskat ve vlasech.

"Vzpomínáš??Byl jsi se mnou po celou tu dobu od chzvíle, kdy si zjistil že umírám jsi byl se mnou, nebo pamatuješ jak jsem ti povídal legendu o Bezdném diamantu??Já ano"

Jake chvíli mlčel, ale nakonec ke mně zvedl svůj pohled a skoumal mě, opět mě zkoumal, ale nakonec prolomil to tíživé ticho , které tu panovalo.

"Jo moje noha si to pamatuje"

Řekl nadějně a s tentokrát sd opravdovou nadějí a nadšeností malého dítěte mi zkoumal oči.

"Jo tenkrát, jsem ti na ji pořádně dup…"

Nestihl jsem doříct a Jake se mi přisál na rty, chvíli jsem jen překvapeně mrkal, ale nakonec se přidal.

Naše jazyky tančily starodávdý tanec bohů a naše dva roky neutuchající touha a vášeń se přelévala z jedních úst do druhých, až teprve po několika minutách když už jsem oba dava nutně potřebovali , kyslík, jse se opd sebe odtrhli, ale jen na kousíček oba jsem zhluboka dýchali do obličeje toho druhého as užívali si pocit blaženosti z našeho setkání.

"Už m-i vě-říš?"

Zašeptal sjem velice tiše, ale Jake to zachatil a se slzami na krajíčku rychle pokýval hlavou nahoru a dolů, než jsem se nadál mě jsem jeho jazyk snad až v krku a vychutnávajíc si jeho dravé a vášnivé polibky začal po jeho těle přejíždět rukama, on si mezitím jak jsem si stačil všimnout skopnul boty a jedno koleno mi natisknul do rozkroku ančež jsem hlasitě zasténal a vrhl se na Jakeovi rty ještě dravějí a vášnivěši než před tím.

Doslova bylo cítit jak mezi námi přeskakují jiskry lásky a konečného porozumění, bouře rychlého a dravého milování.

Než jsem se nadáli, tak za neustavičného líbání jsem se zbavili trišek a zkomali tělo toho druhého, nové poznatky o změnách na našich tělech nás někdy potěšili a někdy i znepokojili jako třeba mě se zdálol že je Jake hubeně+jší, ale teď jsem o tom nechtěl mlu…

Ucítil jsem jak vsál jednu mojí bradavku do úst a jemě ji šípal a kousal, zatímco tu druhou bolestivě drolil mezi prsty, v té chvíli se ke mně dostavila vlna extáze a hlasitě jsem zaténal.

Jake se na to jen pousmál a dál se věnoval mému tělu a tomu uspokojit jak mě tak sebe co nejrychleji co nejdravěji a co nejdivočeji.

Pomalu se přesouval polibyk an mé břicho a pupík, kterému se věnoval obvzláště hodně zatímco já jen neustavičně sténal, nešlo to nešlo to zatsvit ty tsunami orgasmu, které přicházeli a zase odcházeli úrostě nešli zastavit.

Ve chvíli, kdy si jeho hbytý jazyk našel mé přirození, jsem téměř přestal dýchat, v té chvíli se pro mě zastvil svět a já jen viděl velkou škálu barevných blikajících světýlek,l vté chvíli se čas zastavil a já s hlasitým sténaním vyvrcholil.

Ještě jsem vydýchával jeho hbytý jazyk na svém úd a jeho jemě sající rty na svém žaludu, ta vlny rozkoše, které nechtěli ustat ani po mém vrcholu stále jsem je cítil, stále a pořád jsem se zdlouhavě nadechoval a vydechoval a za doprovodu mého rychle se zdyvihajícího a klesajícího potem se lesknoucího hrudníku.

Ještě v té chvíli jsem se cítil spokojený dokud jsem nepocítil palčivou bolest Jakeova pulzujícího údu v mém těle, které ho nechtělo přivítat a nechtělo ho pustit dále.

Hlasitě jsem vyjekl a ucítil jak mi po tvářích stékají slzy, Jake se vyhounul až na doraz a já v téch chvíli myslel, že snad zemřu, že to co jsem si prožíval před dvěma lety nebylo nic oproti tomuto pálení a prudké neutuchající bolesti.

Jake se nahnul nade mě a pomalu mi začal slíbávat slzy bolesti kanoucí mi po tvářích, chvíli se nehýbal a já tak měl alespoń čas přivyknou si na tu bolest, dyž jsem si myslel, že to už je v pořádku, tak jsem si oddechnul a podíval se do hloubyk Jakeových očí.

On to asi vzal jako souhlas a tak se táhle vysunul a zasunul zpět, jestli jsem si myslel, že at rozkoš, kterou mi poskytl před tím byla moc, tak tahle musí být větší než cokoliv co jsem kdy řekl, ještě nikdy jsem při milování necítil to lehkeé mravenčení a pocit zadostiučinění pocit lásky, když jsem se díval Do jakeovi noční oblohy, kterou měl v očích, do těch jeho temných hlobek, ve kterých teď nebylo nic jiného než jen čistá, dravá, ale i něžná a vroucí láska.

Lejo pohled mě hřál u srdce a po pár přírazech jsme oba dva vystoupili až na vrchol Alp či Mont Everest nebo Mont Blanc byly jsme na nejvyžší hoře světa a společně se vznášeli na obláčcích něhy a lásky.

To be continute…
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Arlen-chan Arlen-chan | Web | 19. srpna 2009 v 20:47 | Reagovat

heee *tváří se jak debil* tak to má být :) neznamená to ale doufám, že se ta povídka chýlí ke konci?

2 Ichigo Yuki SB Ichigo Yuki SB | Web | 19. srpna 2009 v 20:49 | Reagovat

nádhera a jsem ráda že ses smilovala a dala to sem už dneska xD pokračuj a nenech na další díly dlouho čekat

3 Gel-chan  ♥♥SB♥♥ Gel-chan ♥♥SB♥♥ | Web | 19. srpna 2009 v 21:41 | Reagovat

*andělsky stále mrká na obrazovku* ... konééc jsi jsi to dočetla před 5 mminutama *stále blaženě sleduje obrazovku* :D:

Moc se ti to povedlo :D

4 terkic terkic | Web | 19. srpna 2009 v 21:48 | Reagovat

jé to bylo dokonalý:-) a to se omlouvám, že ta moje povídka byla smutná a to sem ti jí ještě věnovala:(

5 Riuu Riuu | Web | 19. srpna 2009 v 23:25 | Reagovat

Já nemám slov. Vážně tahle povídka je jedna z nej na které jsem závislá.

6 Lachim Lachim | 20. srpna 2009 v 8:46 | Reagovat

Už není co dodat. Krása.

7 Naru-chan♥ Naru-chan♥ | Web | 20. srpna 2009 v 11:49 | Reagovat

Tak to bylo něco :D Úžasný,fakt se ti to povedlo a konečně jsou spolu xDD

8 akyra akyra | Web | 20. srpna 2009 v 16:06 | Reagovat

opovaž se s tím skončit je to nádhera to nemá chybu honem pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz