close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

10.díl-Vesnice blesku

3. srpna 2009 v 15:06 | Ebika |  Všechno má začátek a i konec.
10.díl-Vesnice blesku

PS:No není to nic moc a je to trochu delší než mám ve zviku, ale nějak jsem to tam musela zaplést no aspoň tam je i menší Yaoiko:-D
Tak přeju příjemné počteníčko a díky za komentíky
Jo a v té anketce dole v oznamku hlasujte jinak si na tu druhou řadu počkáte, teda jestli si nechcete počkat, ale to je vaše věc no nechám se překvapit:-D

Kimimaru se procházel po vesnici a prohlížel si větší i menší domy či přístřešky sem tam se mrknul na slunce jakoby se z něj snažil něco vičíst, ale to nikdo s určitosí nemohl vědět to věděl jen on.
Ví, že žije ve lži, ale věšil Uzukagemu - sama, že mu pomůže najít všechno co stratil, nikdo jiný kromě Arašiho to neví,ale Kimimaru není jen tak obyčejné dítě, kdyby neměl vrozené schopnosti ani by na to nepřišli, byl jediný Uchiha na světě, který neuměl ovládat svůj Sharingan kvůli toho, že je příliš silný, ale věří, že Araši-sama ho to naučí.
Sic nemá talent, ale snaží se a všichni si toho náležitě cenní a věří mu.

Jeho otec byl Madara, ale Araši ho za to neodsuzuje nechápe proč byl to přece zločinec a patřil k Akatski.

Je mnoho věcí, které se potulovali kolem Arašiho-sama a jeho minulosti, ale Kimimaru si myslí, že se to nikdo nedozví a že Arašiho minulost má zůstat skryta před zraky vesničanů.

Všichni tady jsou buď mising-nin z jiných vesnic samozřejmě ti, kteří chtěli začít znovu těch ostatních se Araši zbavil, stracení lidé, děti , zvýřata v této vesnici neexistovali pravidla ne pro ty co tu žijí.

Všichni mají životní řád většina z nmich si ani nevzpomíná, že by se dalo žít jinak nežli v míru a klidu, přátelství a býti obklopován láskou, to všechno je Araši Naučil postavil tuto vesnici a zachránil tisíce životů, které jsou mu teď bez vyjímky věrní až do smrti a navždy budou, vědí co všechno pro ně jejich
Uzukage-sama udělal a dělá a jsou mu za to vděčni.

Dalo by se říci, že tohle je jejich životní cesta, kterou stratili a Araši jim ji vrátil a ukázal jak mají jít dále, nikoho zde nedrží každý kdo chce může kdykoli odejít, ale musí to říci aby ho potom ostatní njehledali.

Ve vesnici je všechno co jim příroda a vynálezci lidí mohou dát nic jim nechybý mají moudrého a silného ochrínce dalo by se říct vládce a ze všeho nejvíc přítele mají svého Uzukageho, který stojí po jejich boku, kdykoli to potřebují.

Proč by se vzdávali takového života, života beze strachu a srodinou či přáteli života plného volnosti a nikdy neexistujících pravidel.

"Už by se měl pomalu vracet"Zamumla si Kimimaru a netrpělivě přešlapoval před nemocnicí přešlapujíc z nohy na nohu, když v tom se ve vchodě objevila postava jejich nejlepšího přítele.

Kimimaru patřil mezi ty co přišli na poslední chvíli uvítat uzdravení jejich Uzukageho byly tady všichni vesničané a pořestože měli spoustu práce, kterou díky tomuhle nebudou stíhat, tak zde byly všich rádi a společně chtěli oslavit jedno z dalších vítěztví jejich vůdce.

Postava vyšla ven se zdrceným výrazem ve tváři, ale když uviděl , že všichni přišli jen aby ho znovu uvítali mezi ně tak se mu na tváři rozlil, krásný úsměv a lehce k nim kývnul hlavou jako úklonu, kterou mu všichni obětovali a vytvořili uličku, kterou pomalu procházel se stále zvětšujícím se úsměvem.

Po jeho boku se objevil obláček kouře a s ním i Itači, který se hned a beze studu na Arašiho vrhnul a vášnivě ho políbyl, ozval se velký jásot a potlesk Itači zvedl Arašiho do náruče a pomalu ho za upřeného pohledu všech odnšel po vytvořené uličce, ti co na takovéhle chování nejsou zvklí by řekli, že je tato chvíle dojemná a že snad možná projevuje upřímnou soustrast, ale není to tak vesničané tím vzdávají náležitou úctu, o kterou Uzukage bojoval, ale nevyžadoval, nebyla to jejich povinost, ale jejich dobrá vůle.

Na konci uličky jim do cesty skočil Kimimaru a schytal tak zmatené pohledy všech kromě Arašiho.

"Ano Kimimaru budu tě učit"Řekl mu s úsměvem a spolu s Itačim se vypařil pryč, vypukl všeobecný jásot to je vůbec poprvé co bude někoho jejich kage učit, a tak Kimimaru získával různá gratulace a i obdivné pohledy.

"Itači?"
"Hmm?"
"Myslíš, že mi uvěřili?Že mě budou brát jako Uzukageho nebo jako někoho kdo je chce zničit?"
Itači se na Arašiho zamyšleně podíval, věděl, že i když se Araši tvářil jako drsňák a byl až nadpozemsky silný, tak to nebyl už to nebyl Naruto, který své pociti podobné strachu nikdy neukazoval, ale Itači cítil , že Araši má teď strach a potřebuje ho.
"Promiň to skutečně nevím"
Araši se smtně zatvářil, ale nakonec nahodil úsměv a šibalsky na Itačiho mrknul.
"Poslední dobou jsem na sebe neměli zrovna moc času co to třeba napravit?"
Itači se hravě zamyslel , ale nakonec na Arašihoje pohlédl a se stejným tónem mu odpověděl.
"A náš Araši-sama by to chtěl napravit, že??"
"Že se ptáš"
Zašeptal jen Araši a znovu se přisál na Itačiův odhalený krk, Itači slastně zaklonil hlavu dozadu aby měl Araši lepší přístu a přemístil se k lesíku k jedné malé modré studánce, kde spolu s Arašim často chodili takže tu nikoho nemohli potkat, nikdo jiný jim totiž nechtěl narušovat soukromí.
Pomalu Arašiho položil do měkké trávy a za neustavičného líbání ho na ústa ho pomalu, ale jistě vysvlékl až dokud nebyl jen takříkajíc v rouše božím.
"Si nádherný"
Zašaptal Itači a začal Arašiho pomalu líbat na každou částečku těla a mapovat je prsty až doku se nedostal k zadečku, který začal připravovat na svůj vstup.
"Tak dějej!"
Zavrčel Araši a pod Itačiho bedlivým pohledem se pořádně protáhl a beze studu roztáhl nohy čímž vydal své tělo to Itačiho spárů.
Itači na nic nečekal a okamžitě do Arašiho vstoupil.
Lesem se ozívali slastné vzdychy dvou postav.
Když Itači ucítil, že už bude, tak sviu jednu ruku, kterou doteď mapoval Arašiho tělo, přesunul mezi ně a začal Arašimu přejíždět v pravidelném intervalu po údu, netrvalo dlouho a oba ve stejnou chvíli vyvrcholily.
"Miluju tě"
Zašeptal Itači i Araši zároveň, když si navzájem leželi v náruči.
Po dlohé chvíli se ozvalo Arašiho tiché oddechování, Itači se pousmál a sebe i Arašiho oblékl a odnesl do jejich ložnice, kde se Araši rozkošnicky uvelebil a rozvalil.
Na Itačiho tváři se teď usídlil malý úsměv, který se, ale téměř hned na to změnil na starostlivý.
Měl srach, že jim nebudou v Konoze věřit a že udělají něco šptaného něco co by Arašiho pobouřilo a dohnalo k radikálnějšímu řešení.
"Itači pojď ke mně"
Zašeptal Araši ospale a udělal mu místo.
"Promiň, ale ještě musím něco udělat"
"Vždyť spolu skoro vůbec nejsme to je to tak důležité??"
Zeptal se trochu vykolejeně Araši a skenoval překvapeného Itačiho pohledem.
"Bohužel ano vyučuju, pamatuješ??Nemůžu zrušit hodinu vesničani by si mohli myslet, že se něco stalo"
Araši se zamračl.
"Tak jim řekneme pravdu oni to pochopí"
Odsekl Araši a belskurychle stáhl Itačiho k sobě do peřin odkud ho ne a ne pustit.
"Araši!"
Zavrčel Itači výhružně a blonďatá hlava rázem zmizela pod pokrývkou.
Itači se na to zadíval a hlasitě se rozesmál.
Z pod pokrývky v tu chvíli vykoukla dvě velká modrá kukadla a roztomile Itačiho sledovala, ten to nevydržel a začal Arašiho lechtat, Araši se začal hlasitě smát a skusil to taky na Itačim, ale ten lechtivec nebyl pro Arašiho smůlu.
"No jo vyhráls tak běž ty poutníku!"
Zaječel mezi smíchy Araši a pustil ho z postele.
"Poutníku?"
Zeptal se Itači se zvednutým obočím a Araši přitakal na to Itači jen zakroutil nechápavě hlavou a zmizel v obláčku kouře.
Araši se zatvářil vážně a také vstanul.
Mšl v plánu zajít za Kimimarem nabýdnout mu jestli by to své tajemství nechtěl říct Itačimu, že ten by ho mohl učit lepé přecejen on m přece taky Sharingan.


"Uzukage-sama?"
Zaptal se Kimimaru překvapeně, když se objevil u jeho školní lavice s přívětivým úsměvem na rtech.
"Araši-sama!Araši-sama!"
Začali nadšeně pokřikovat genini doufajíc, že jim znovu ukáže nějakou se svých slavných technik.
"děti ticho!"
Snažil se je jejich sensei uklidnit, ale nakonec se na Arašiho jen omluvně podíval, ale ten se jen hlasitě rozesmál a promluvil.
"Nebude vám vadit, když Kimimaru omluvím z dnešních hodin?"
Překvapeně se na Arašiho podívali všichni ve třídě, ale nakonec sensei jen kývnul halvou jakože klidně, ale na jazyku měl sosty otázek.


"Kimimaru?"
Zeptal se Araši, když se prochýzeli po vesnici.
"Ano? Araši-sama?"
"Víš vím, že je to pro tebe těžké, ale nechceš o to učení požádat třeba Itačiho on by ti určitě pomohl lépe"
"To nejde"
Zakroutil Kimimaru hlavou a pokračoval.
"Nechci aby to tady ve evsnici věděli musel bych říct kdo je můj otec"
Araši jen chápavě pokýval hlavou, ale nakonec po chvilce rozjímání mu vnuknul nápad, byl by sice riskantní, ale dával by na ně při tréninku pozor, takže pochyboval, že by se něco mohlo stát.
"A co třeba skusit jiného Uchihu co?"
"On je taky ještě nějaký??"
Zeptal se Kimimaru obdivněa zastavil se v kroku.
"To víž, že ano, ale je to takový bručou a stále se tváří jako kdyby jedl kyselý šťovík a jestli budeš jeho pomoc opravdu potřebovat a chtít, tak na to budeš muset jít dost chytře, protože stejně jako Itači i on je ptavý Uchiha s jejich pravou hrdostí.Je to bratr Itaši a jmenuje se Sasuke žije ve vesnici ukryté v listí a možná by ti mohl pomoci co myslýš hmm?"
"Vážně?"
Zeptal se Kimimaru rozzářeně a nadějně na Arašiho vzhlížel.
Araši se jen mírně pousmál.
"Víš budeš to s ním mít hodně těžké no na nic a na nikoho nebere ohledy, ale když ho poznáš nic se přece nestane, když to zkusíš.A poslouchej mě dobře teď nastávají špatné časy , který jsem se snažil s polu s Itačim zabránit, ale byly to silní soupeři a každým dnem jsou silnější a a silnější budememe potřebovat každého silného Ninju a pokud jeho Učení podle mě ne podle něho zvládneš budeš pro nás další nadějí na vítěztví, ne nebudeme tě brát jako zbraň tak jako mě , když jsem v té vesnici žil já budeme tě brát jako přítele a naší velkou naději, když to zvládneš"
Araši věděl, že mu řekl spoustu věcí, které se ještě neměl dozvědět, ale tím ,že mu to řekl uhodil hřebík na hlavičku a on to věděl, Kimimaru se nevzdává a, kdyby tohle neudělal možná by v období vále zemřel a to Araši nechtěl, věděl, že on by ho nevytrénoval, tak dobře jako prvý Uchiha, proto Sasukeho potřeboval.
Začínají těžké časy a všichni to už začínajícítit tréningi začnou být tvrdši, ale jen tak aby je ninjové zvládali a nebyli přetížení, každý kdo tu je musí hodně zesílit a oni to vedí.
"Ale Kimimaru Itačimu to říct musíme"
Kimimaru sena Arašiho vyděšeně podíval.
"Má právo to vědět"
Řekl Araši nekompromisně a to se stávalo málokdy, takže Kimimaru hned věděl, že mu to bude muset říci.
"A ty si vyber buď Itači nebo Sasuke"
"Sasuke, tady by nás někdo mohl vidět"
Araši jen přitakal a spolu s Kimimarem se rozešli na opačnou stranu.

To be continute...





 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | Web | 3. srpna 2009 v 19:53 | Reagovat

super já jsem na začátku valila očka super nápad :)

2 Gel-chan  ♥♥SB♥♥ Gel-chan ♥♥SB♥♥ | Web | 3. srpna 2009 v 22:06 | Reagovat

Hih, to jsem ráda že ty moje žánry k něčemu byli xD.

3 Gel-chan  ♥♥SB♥♥ Gel-chan ♥♥SB♥♥ | Web | 3. srpna 2009 v 22:58 | Reagovat

Těším se na nový dílky, vypadá to zajímavě xD

4 Ichigo Yuki Ichigo Yuki | E-mail | Web | 4. srpna 2009 v 23:29 | Reagovat

Vím že se opakuju ale u tvých povídek nejde psát víc jak nádherné...xD

5 Aoirono no tatsu Aoirono no tatsu | Web | 16. srpna 2009 v 8:41 | Reagovat

supééééééér !!!!rychle další :)

6 Gaara z púšte Gaara z púšte | 17. srpna 2009 v 11:15 | Reagovat

ajajááááj tak to bolo super Ebika :-D...no a som zvedavý kto bude učiť Kimimara...či Itachi alebo ten pako Sasuke :-D

7 tess tess | Web | 6. září 2009 v 4:13 | Reagovat

tohle je skvělá povídky. a já doufám, že sem přidáš co nejdřív další kapitolu. protože hrozně moc chci vědět co tomu všemu řeknou uchihvé. těšim se co bude dál

8 Amami Amami | Web | 5. října 2009 v 21:23 | Reagovat

tak toto som nečakala :-D  :-D ale páči sa mi to!!! a hrozne véééľmi. itanatu mám ako pár veľmi rada a myslím, ťe si ho užijem až až :-x  :-x  :-x rýchlo ďalej prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz