close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Jeden velký trest za něco co jsem nemohl ovlivnit

13. července 2009 v 20:28 |  *****Jednodílné...
Jeden velký trest za něco co jsem nemohl ovlivnit

PS:No nevím co k tomu napsat snad je ÁÁÁÁÁ POZÓÓÓR NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!!!
Wairing:Možnost oblbnutí a klesnutí vašeho IQ, yaoi
Information:Totální volovina lepší výraz pro to co jsem napsalala neznám nebo možná ještě kravina to by byly ty slušné výrazy, ale to ost. Radši vynechám.

POKUS O DEBILITU JEDNÉ Z POSTAV A MENŠÍ PARODIE !!!

Jo to by bylo všechno, ale opravdu neignorovat varování je tu možnost oblbnutí.No a celou dobu co jsem to psala jsem se u toho smála jako pomatená, takže to by bylo všechno:-D

PS2:Má to ai 6 stránek ve wordu.




"Bráško?Můžu jít ven hrát si s kamarády??"

Zeptal se malý klučina svého staršího bratra opatrně a obdivně na něj vzhlížel.

"Ne!Běž do svého pokoje a nevylézej dokut se nenaučíš jak se máš zeptat!"

To bylo poprvé za celý můj život co mi můj bráška něco zakázal, v té době jsem ještě nechápal co by znamenalo to kdyby mě pustil, ale…Teď..teď už mi to vadí.

To bylo tehdy před desíti leti, ale teď už můj hlas nezní tak křehce a mladě jako tehdy.Teď už zní jako hlas muže, který ví co chce a poslušně za tím půjde, protože mu to nakázal jeho starší bratr.

Ale opravdu vím co chci, když mi to řekl můj bratr?

"Du ven!"

Zavolal jsem do ztichlého bytu a chtěl prásknout dveřmi dřív než můj bratr Erik vyjde z koupelny což se mi bohužel nepovedlo.

"Nikam nejdeš a padej se učit za chvíli máte maturity!"

Trochu mě zarazil mrazivý tón , kterým to můj bratr pronesl, ale věděl jsem , že jemu se neodporuje musel jsem uposlechnout.

Zkroušeně jsem tudíž ony dveře za svobodou zavřel a kráčel nahoru po schodech do mého pokoje.

"Myslým to dobře!"

Uslyšel jsem ještě jeho hlas a otočil se na něj s úsměvem na rtech.

"Ano já vím.Jen je toho nějak hodně, nemám svobodu"

Potom jsem se otočil a odešel za dobrovodu klapotu mích bot do svého pokoje.

Zavřel jsem za sebou dveře a posadil se na postel.

Znovu jsem měl ten podivný pocit mrazení.Skoro vždy, když jsem si vzpoměl na něco z mé minulosti, tak se objevil , ale znovu zmizel.

Ale tentokrát ne mám pocit, že to musím vypustit ven jinak se zblázním.Cítím tu pulzující bolest jak prostupuje celým mím tělem a nechce mi dát spát.

Musím prostě musím to vypustit ven musím, musím….

"Musíííím!!!!"

Zakřičel jsem aniž bych si to uvědomil a z celého mého těla vyprsknul proud modré energie, která se změnila ve sníh , držel se na všech stěnách a pomalu ledovatěl.

Nikdy mě nic tak strašně moc nevyděsilo jako tohle, proto nemyslýc na následky jsem se rychle zvednul a chtěl utéct, ale to mi nebylo dopřáno i ten pokoj sám mi zakazuje odejít vše co znám mi brání ve svobodě.

Mám strašný strach, a tak se schoulím v rohu místnosti do klubíčka a nevnímám hlasitý řev svého bratra a jeho bušení na dveře.

Až teprv tupá rána ho trochu vzbudila z jeho dočasné duchanepřítomnosti, do které, ale téměř hned na to opět upadl.

*

Vrthl do pokoje a hned mu došlo co se děje vypadá to, že se jeho bratrovi také objevila schonost, ale já mám na rozdíl od Alexe oheň a umím ho ovládat.

Uměl jsem to už téměř…já ani nevím prostě jsem věděl jak to ovládat.

Pomalu jsem vzal Alexe do náruče a vzal ho pryč z toho ledového vězení, které si sám vytvořil a já doufal, že to bude v pořádku, že se mu jeho schopnost neprojeví a zůstane utajena, ale to jsem se šeredně mílil.

Je tak překrásný škoda jen, že…že neví, že ho miluji.

"Eriku??"

"Ano Alexi?"

"Právě se mi zdál ten nejodpornější sen na světě"

Pomalu jsem ho položil na svou vlastní postel a poslouchal jeho vyprávění.

Zatím jsem mu neříkal, že to nebyl sen potřeboval jsem vědět proč se to stalo a jak se při to cítil.

"Aha, ale Alexi to nebyl sen"

Odvětil jsem a koukal na něj zkoumavým pohledem.

Vykulil na mě oči a po té se začal šíleně smát, jako totální blázen.

Noo lhal bych kdybych řekl, že jsem s něčím takovým nepočítal.

Pomalu se sesul na zem a vše začlo na novo a ještě hlasitěji, zatímco on se válel na zemi smíchy tak já ho jen pobaveně pozoroval a čekal až se uklidní abych mu mohl oznámit, že to nebyl vtip vsadím se, že pak se budu smát já a né on .

"To je ješ-ješ-ještě lep-lepší vtip než to, že neše rodiče sežrali ponožky!!!"

Dostal ze sebe mezy záchvaty smíchu, které, ale přerušil můj vážný výraz, který ho asi utnul někde uprostřed toho co mělo následovat dál.

"To taky nebyl vtip"

"COŽE?!!?"

Zaječel na mě a já málem ohluchnul.

"To nebyl vtip"

Odvětil jsem stále stejně klidně

"To jako rodiče fakt sežrali jejich ponožky?Nedělej ze mě blba!"

"Toho z tebe nemusím dělat a sedni si máš to popletený"

Chytil se za hlavu a pomalu se znovu posadil na postel.

Chvíli jsem čekal co z něj vypadne on má totiž vždy stejně inteligentní poznámky, takže vážně někdy nevím jestli si na blba jen hraje nebo jestli jím skutečně je.

Najednou začal skákat jak praštěný a sundal si své ponožky.

Už vidím sám sebe jak na něj blbě civím.Co dělá?Naklonil jsem hlavu na stranu .

A pozoroval ho jak si zkoumá svoje fusakle.

"Co děláš?"

"Dívám se jestli nemaj zuby"

Chvíli jsem přemýtal v hlavě o tom co mi řekl a potom vypuknul v hlasitý smích, ze kterého se mi po zralé úvaze všeho co jsem věděl a poskládal si dohromady, že to Alex má v hlavě vážně pomotaný, vydoloval.

"Ale ty ponožky nesežrali rodiče, ale rodiče ty ponožky"

Trochu jsem se uklidnil a začal…

"Táta si ten ten jedny sučil v troubě, ale nevšiml si, že máma tam měla těsto na vykynutí tak to tam hodil na to,No a ty ponožky do toho těsta prostě zakynuly a máma si toho nešvšimla.těsto vytáhla a zamixovala to do krému, ten den pekla piškot měl si první narozeniny.Podle našich tradic museli mít první oslavenec což si byl ty, ale ty si ještě nemohl no, tak si za tebe vzal táta a najednou se začal dusit a máma si myslela, že to dělá schválně nebo říkala, že jestli mu to nechutná nebo tak, tak ochutnala taky a taky jí zaskočilo dřív než sanitka dojela tak bylo po nich"

Dokončil jsem příběh ve zkrácené verzi a podíval se na Překvapeného Alexe se slzami na krajíčku.

Objal jsem ho a pohladil po zádech.

Přičiskl se ke mně a vybrečel se mi do trika tak jsem si ho sundal, ale nemohl jsem si nepovšimnout upřeného pohledu brášky.

Ne to přeci nemůžu je to můj bratr.

"Díky"

Zašeptal.

"Za co??"

"Že si mi řekl jak se to stalo já měl z těch ponožek vážně strach"

"Eriku?"

"Ano?"

Otočil jsem, se ne něj od okna a zadíval se mu do těch jeho Onyxových očí.

"Víš o tom, že máš krásné oči?"

Trochu mě to zarazilo.připadal jsem si jako přibitý k zemi, když se ke mně Alex začal blížit.

Když byl úplně u mě tak mě políbyl na rty a aniž bych si toho všimnul mě začal i opatrěn svlékat do naha stejně jako sebe.

Přidal jsem se do jeho vášivého polibku a ještě ho prohloubil.

Naše jazyky tančili starodávný tanec bohů, a i když mi vše říkalo nech toho je to tvůj mladší bráška tak jsem nemohl přestat byl to tak nádherný pocit štěstí.

Přitisk se na mě svým nahým tělem a svým penisem se začal třít o můj již naběhlý úd.

Všechno křičelo a bouřilo se NE!…NE!…NE!…, ale já nemohl přestat nešlo měl tak nádherné měkké, sladké a osvěžující rty nešlo se od nich odtrhnout.

"Taky tě miluju"

Zašeptal mi do rtů a nechal mě do sebe vstoupit.

Jen jsem se nad tím pousmál věděl jsem, že můj bráška nemůže být tak hloupý.

S výkřikem jsme oba vyvrcholili a rozvalili se na postel po naprosté a překrásně dokonalé extázi.

"Eriku?"

"Hmm?"

Že má ještě chuť mluvit.

"Nemůžu otěhotnět?"

Tak tohle jsem nečekal a splet jsem se vážně je blbý.

KONEC
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Riuu tvé SB Riuu tvé SB | Web | 13. července 2009 v 21:36 | Reagovat

Ou to bylo úžasný:D Já se fakt nasmála:D Hlavně ten konec:D Nemůžu otěhotnět?:D to bylo boží:D

2 ajajaj ajajaj | Web | 13. července 2009 v 22:04 | Reagovat

XDDD ještě teď se tlemim! XDDD Výborně Ebi-chan!

3 terkic terkic | Web | 13. července 2009 v 22:19 | Reagovat

fakt supeeer:D ten konec mě po nehoráznémsmíchu z celé povídky rozsekal už dokonale:D

4 *Siky-chan* *Siky-chan* | Web | 13. července 2009 v 23:42 | Reagovat

nádhera... budu si tvé povídky číst jako večerníček. xDD
stává se ze mě závislák... už nevím co napsat, abych se neopakovala, úžasná povídka. tlemila jsem se. a to, jak se ptal jestli nemnůže otěhotnět... to nemělo chybu.

5 tess tess | Web | 14. července 2009 v 0:57 | Reagovat

tak tohle nemělo cybu. culim  se ještě teď. hlavně ta poslední věta mě rozbila.

6 Shiory Shiory | Web | 24. července 2009 v 17:25 | Reagovat

Nemůžu otěhotnět?? xD tak to mně dostalo konec XD Celý taký nádherně napsaný a ten konec takej výbuch XDDDD

7 Gel-chan Gel-chan | Web | 1. srpna 2009 v 20:49 | Reagovat

No hele možná by to chtělo pokráčko, já z toho nemůžu xD.

8 atthea atthea | Web | 3. listopadu 2009 v 5:39 | Reagovat

rozhodně jsem pro pokráčko :-D tohle fakt nemělo chybu nádherná povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz