close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

5.díl-"Ptáček vyletěl z hnízda"

10. července 2009 v 22:12
5.díl-"Ptáček vyletěl z hnízda"

PS"Tak jo tenhle díleček věnuji Mandoskovi, který mě požádal ať ho napíši a samozžřejmě i všem ostatním , kteří na nej už netrpělivě čekali.
No snad to přežijet ve zdraví.Přeju příjemné počteníčko a díky za kometíky

Přetáhnu si přez hlavu polštář a něco zabručím.

Kdo mě to zase budí.

Je to strašné pořád mě někdo budí a mě je nepříčetně zle připadám si, že kdybych mohl, tak bych celou zemi rozsekal katanou a nemrknul bych ani okem.
Víte proč?
Protože jestli ano, tak jste jediní, protože já to netuším jen mám strašně blbou náladu a na té mi moc nepřidává ani ten opovážlivec co mi znovu vlezl do pokoje a budí mě.

"Vypadni!"

Zaječel jsem, tak že to muselo být slyšet až na severním pólu natož dole, kde máma určitě chystá snídani.

A teď určitě ohluchla.

"Sakra stávej je tady!"

Řekl mi můj již pravděpodobně hluchý bratr a začal ze mě strhávat peřinu.

"Kdo je tady?"

Zamumla jsem a znovu si ji přitáhl k tělu ve snaza ulovit si ještě alespoň trochu tepla, které mi bylo tak nemilosrdně ukradeno.

"Jakobiz Henen jakobys to nevěděl , že má dneska přijít"

"No jó furt"

Zamumlám rozespale na důkaz, že vnímám aspoň z poloviny, ale ve skutečnosti jsem vůbec netušil co to vlastně kecá.

"Je tadýýý!!!!"

Zařval mi přímo do ucha a já vyskočil z postele jakoby začala třetí světová.

"Kdo?"

Zaptal jsem se znovu blbě a stejně tak blbě jsem na něj i civěl.

"Henen.Jakobiz Henen"

Zopakoval mi a já si začal uvědomovat co jsem tady tu půlhodinu co jsem se měl oblékat prováděl a jak jsem řval , takže jsem si mohl být jistý, že při Jakobizovi škodolibosti jak jsem si stačil všimnou z jeho chování, se teď dole asi náramě baví, protože moje ranní buzení od mýho brášky se nedalo přeslechnout a zvlášť to moje…

"Vypadni!"

Řekl jsem už mírněji, ale při tom pořád rozmrzele a vydal jsem se k záchodu na svůj každodenní rituál jak to na mě přišlo.


Pomalu zcházím po schodech a pořád přemýšlím o jeho nabýdce, i když jsem se už dávno rozhodl, ale nakonec má dobrodružná povaha zvítězila.

"Dobrý ranko"

Řekl jsem letargicky, ale stále napuzeně, že mě někdo budil…hajzl.

"Dobré odpoledne.A já se bál , že jsem přišel pozdě"

Odvětil mi Jakobiz s pobavením v hlase a zkoumavé si mě prohlížel.

Bože co tak civí.

Počkat!!!

Odpoledne??

Trochu mechanicky a prkeně jsem se podíval na hodiny vysící na stěně a upřímě jsem se zděsil.

Byly tři odpoledne a já stále chrněl a ještě k tomu kdybych moh , taky bych si šel opět lehnout a to bez diskuzí.

"Jej tak to se omlouvám, mě..ehe…nějak nedošlo, že…že….že je tak pozdě?"

Na konci té sáhodlouhé věty co se mi podařilo ze mě vydolovat jsem naznačil mírnou otázku a přitom se znovu zkoumavě podíval na hodiny jestli nevidím špatně a skutečně je tolik kolik je.

"Ou to nevadí, já si klidně rád počkám"

Řekl již trochu ironicky a já na něj jen vykulil oči.

"Áha , tak já si pudu zase lehnout, oki?"

Ani mi nedošlo jak drze se chovám nepřišlo mi na tom nic divného a vlastně měl jsem příšernou chuť ho seřvat, ale nakonec jsem se jen otočil na patě a kráčel si to zpět nahoru.

"Kenette buď tak laskav a vrať se chováš se jak malé dítě!"

Poručila mi matka sedící na pohovce s našpicovanýma ušima stejně jako ostatní aby jim náhodou něco neuniklo.

Tak jsem se teda rychle vrátil zpět a jak mi to uklouzlo, tak jsem celkem komicky dopadnul na Jakobizův klín.

Chvíli jsem jenom vyjukaně seděl přemýšlejíc o tom co se stalo a potom jsem jasně cítil jak rudnu.

Vsadím se , že jsem musel hýt rudý až na zadku jak jsem se teď cítil trapně.

Neohrabaně jsem se urychleně zvednul a posadil se naproti zjevně dost pobaveného Jakobize.

"O-Omlouvám se"

Vykoktal jsem a doufal, že si to nevzal nějak osobně.

"To nic to se stává.Tak jak jste se rozhodl?"

Zeptal se mě a já přemýšlel jestli to mluví na mě nebo za mě.Nevěděl jsem měl jsem pocit, že mě tím bodavě pobaveným pohledem propaluje skrz na skrz.

No jo to se ti směje nad sizím neštěstím co?

"Jo a beru to!"

Vyhrkl jsem možná až příliš živě.

"No to jsem rád"

Zářivě se usmál a postavil se na nohy.

No počkat a to jako je všechno?A jak to bude dál to za ním budu dojíž…

Z mého zmateného rozjímání mě vyrušil jeho kouzelný hluboký hlas.

"Tak si zajdi pro věci budeš bydlet u mě a nechci slyšet žádné námitky!"

Řekl rozhodným hlsem nedovolujíc žádné námitky a propaloval mě přísným pohledem, že bych se splet a neměl to dělat?

Ale co mi může udělat?Pokousat??

Potichu jsem se začal pochechtávat a stoupat po schodech nahoru, kde jsem si do kufru zbalil všechno nejnutnější.

A scházel pomalu dolů, kde se konala velká diskuze na téma kam?Kde?Kdy?Jak?Proč?A samozřejmě za kolik bude můj pobyt u tohoto šlechetného muže, který mě Přetrpí ve svém domě.

Znovu jsem se začal své myšlence pochlebovat a nakonec jsem vyprskl v obrovský snad nikdy nekončící záchvat smíchu, který ne a ne ustat.

Všichni se na mě překvapeně podívali a já aniž bych si to uvědomil se pustil zábradlí a skácel se smíchy k zemi což šlo na schodech dost těžko a tak jsem se nemohl divit, když jsem se sřítil dolů.

Ale zajímavé bylo jak rychle mě ten smích přešel a ještě víc jak rychle jsem se vlastně ocitl v Jakobizovi náruči, ze které mě ne a ne pustit.

Vyděšená mamka se sestrou na to jen tak zírali a snažili se pochytit uniklá fakta o tom co se tady vlstně v posleních dvou minutách odehrálo.

"J-já díky, ale mohl byste mě už pustit?"

Přísně se na mě zamračil a mě ten jeho jindy nádherný, ale při tom odměřený a chladný pohled, přímo vyděsil čehož si asi doopravdy všimnul, proto mě postavil na zem s takovu lehkostí jakobych nic nevážil a jakobych byl z porcelánu a už se na mě ani nepodíval.

Nevím proč ,ale tohle mě mrzelo, měl jsem chuť brečet, ale udržel jsem to …zatím.

To co jsem totiž udržel doba mě popadlo v jeho limuzíně, kterou jsme jeli hned po tom co jsem se rozloučil s rodinou.

Seděli jsme naproti sobě a já se pod jeho zpytavým pohledem najednou rozbrečel.

"Jé mi to líto…"

Začal jsem se omlouvat všemožnými způsoby a jeho pohled se nejednou jakoby změnil.

"Dobře to nevadí jen si dávej pozor"

Odpověděl mi na moje omlouvání záhadně podivně překvapeným hlasem a to doslova.

Vapadalo to, že ani nepočítal s tím, že se tu rozbrečím.

No což o to , to já taky ne.

Pláč najednou ustal stejně tak rychle jako přišel společně s mou změnou nálady na deprasivní, kdy jsem si vlastně uvědomil, že odjíždím ze svého domova, kde jsem tak strašně dlouho byl a nevím kdy se vrátím zpět.

Odjíždím s hlavou plnou ideálů o tom, že mě naučí i to co se nedá, ale to jsem netušil jak velkou mám pravdu, ale při to jak mocse mílím .

Spoměl jsem si na výraz mamky když jsem odjížděl a na to jak tátovi zašeptala…

"Náš ptáček už vyletěl z hnízda Alexi, Náš Kenett už vyletěl z hnízda"

Celkem mě to dojalo.

Na tváři se mi usadil mírný úsměv a jen jsem pozoroval krajinu kolem nás jak se panelové domy, věžáky, paneláky později rodiné domy a vily mizí a mění se ve stromy, chatky , kempy a menší přístřešky na přespání, dokud…

To be continute…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mandos Mandos | Web | 10. července 2009 v 22:43 | Reagovat

Y: jé to bylo věnováno nám, aniki!
M: pokud vím, tak je mě!
Y: Grr! proklínám tě!
M: to ve svém slovníku nemáš, neodkoukal jsi to z Jetixu? *jakýsi animovaný filmík kde hlavní padouch stále řve: Proklínám tě, ptakopysku pery! PS: neví někdo, jaks e to jmenuje?.. že by phineas a pherb? možná...*
*yoshiki uraženě odkráčí k posteli, aby se rozvalil a čet si Deník pána démonů -> manhwa<-*
Děkujeme za věnování.. ano děkujeme oba... a ještě víc za klásný příběh
*jen kdy si na to vše zpomeneee!*
Y: a kdy bude upírem?
M: nebuď netrpělivý!
Y: a ty jsi co? trpělivost sama?
*mandos se zamračí*

2 terkic terkic | Web | 11. července 2009 v 0:33 | Reagovat

moooc krásný:) tuhle povídku miluju a chci rychle další díleček:)

3 Akyra Akyra | Web | 17. července 2009 v 20:40 | Reagovat

běžím dál*vletí do stěny* skvělí dílek!

4 Akyra Akyra | Web | 17. července 2009 v 20:43 | Reagovat

kde je dalšíííííí díl?*sedne si na kupu přečtených písmenek a pláče*

5 Mávua Mávua | E-mail | Web | 14. října 2011 v 20:13 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz