17.díl-Život není fér
"Araši musíme vymyslet jak se dosud dostat aby to vypadalo tak, že si podlehl nemoci a zemřel na ni, nikdo krom mě a pár jiných lidí, kterým věřím nebude vědět tu skutečnou pryvdu"
Pořá´d ještě vyjukaně z nových nabytých imformací jsem se na Handsféra podíval a odpověděl.
"Proč t nikdo nesmí vědět?"
"Araši zamysly se seš dost inteligentní na to abvy si to pochopil"
Jak mi Handsfér řekl tak jsem taky udělal začal jsem rozjímat o tom proč to je tak a není to jinak a proč to nemůže být tak a musít to být jinak neř by si kdokoli z nás přál.
"Fajn a co třeba…co jsi řekl našim jako důvod tvé návštěvy?"
Zvednul jedno obočí, ale nakonec odpověděl.
"No, že bych se chtěl stavit, protože jsem tě dlouho neviděl a teď když jsi nemocný tak budeš potřebovat nějaké povzbudění?"
Na jeho odpověď jsem vykulil oči. Co to mele? Jaké povbuzení?
Nakonec jsem se rozhodl to neřešit abych z toho nevyvodil nějaký špatný závěr.
"Tak řekneme, že víš o co se jedná a jaká to je nemoc a odjedu s tebou"
"Jo to by šlo, kdyby si měli myslet, že jsi nemocný na umření, ale oni si musí myslet, že jsiumřel a to přímo před jejich očima a musíme to vymyslet opravdu důsledně a musí to vidět i Jake s jeho otce Hatašim a ty tak lehce neoklameme"
Pomalu, ale jistě jsem začal chápat o co v téhle kapitole mého života jde já ať chci nebo ne musím umřít jinak to nejde.
Ani jsem si to neuvědomil, ale rečel jsem brečel jsem jako malý kluk , ketrému někdo vzal lízátko a on ho chce zpátky, ale zpátky ho stejně nedostane.Brečím jako nějaká holka, ketrou opustila její první láska a ona neví co s tím brečím jako Trochlící nad životem a to já nejsem nesmím být, tak proč to dělám, že by se objevilo to co jsem se celý svůj život snažil úspěšně skrývat?6e by se objevil strach?
Hadsfér se zvedl a opatrně mě vzal do náruče.
"Toho je na mě moc"
Zavzlikal jsem mu do náruče a víc se do ní zahrabal.
Cítil jsem jak dá se to vůbec říct?
Připadal jsem si jakobych až teprve teď dospěl a pochopil, ale tentokrát skutečně pochopil, že život není fér, po tom co jsem se dostal pryč z té kopky začla má krutá výchova po té co jsem poznal Jakea a on mě znásilnil po tom všem co sjem si prožil jsem vždy aspoň někde v houby duše doufal, že vše se jenou v dobré obrátí a když, se Jake začal chovat trochu jako…přítel.Tak stratím i to ne život není fér není a nikdy nebyl není a nikdy nebude a to mě bolý.
"Život není fér a a to mě bolí Hane a to mě bolí v srdci"
"Ano já vím, ale ty to zvládneš"
Po ejho slovech jsem se od něj odtrhl a utřel si slzy.
"Ano já taky teď už ano, tak jak to uděláme"
Změnil jsem téma a tak samo i výraz v é tváři na en nepřípustný k námitkám a bezcitný ke smrti, povýšený nad věcmi a neústupný před problémy.
Handsfér se na mě záhadně usmál.
Nažež jsem jen pozvednul obočí a čekal co z něj vypadne.
"Jednoduše"
"Jak?"
Hodil ironický úšklebek což mě tropchu zaskočilo on se totiž vždy tváří jako svatost sama v jakékoli situaci až jsem se někdy divil, že se mu nad hlavou nevznáší svatozář, za to teď jsem tam viděl spíš rohy.
A mimoděk jsem se musel taky zle a ironicky ušklíbnout.
"Jo to bude zábava…
To be continute…
super!