13.díl-Návštěva ze zvědavosti
PS:Hoj a je tu zde další díleček, ale nezabíjejte mě plís jen jsem chtělka byste věděli jak neskutečně špatně na tom Araši je abych vás už předem uvedla do děje ost. dílů no fajn tahle kapča není téměř o ničem jen o n toje fuk si to přečtěte.
Tak přeju příjemné počteníčko a díky za komentíky:-D
PS2:Na chyby kašlejte:-DRadši
Pomalu otevírám oči a uvědumuji si otupělou pulzující bolest v mém spánku, dnes je mi nějak obvzlášť zle, ale s tím nic neudělám.
Pomalu se postavím na nohy , chvíli setrvám a potom se dopajdám do mé koupelny kde asi po deseti minutách vyhodím mé včerejší jídlo.
Pomalu se pajdám pryč, když v tom mě k mému překvapení popadne další záchvat zvracení a já se jen tak tak dobelhám zpět k záchodové míse, kterou hned naplním i tím co jsem v životě neviděl ve své původní formě což znamená, že si nepamatuji, že bych někdy sněd ještě něco jiného než to co jsem vyvrátil před touto dost nechutnou činností.
Zničeně se opřu o zem a zhluboka dýchám.
Mám pocit , že jsem na něco zapoměl, ale nemůžu si v žádném případě vzpomenout na co.
Neměl dnes náhodou někdo přijít??
Ale jestli ano tak kdo?
Handsfér…
Řeknu si v duchu co mi to jen připomíná??
Ach ano Handsfér můj kněz a nejlepší přítel v jednom má dnes přijít měl bych se dát do kupy.
"Araši si tam?!Spíš?!"
"Ne nespím!!!A nach mě bejt!!!"
Za dveřmi se ozvalo podivnjé vyheknutí.
No je sice pravda, že od té doby co jsem nemocný jsem stále protivný ba či ještě víc než jsem býval normálně, ale nikdy jsem na nihoko nezařval což udivovalo i mě samotného natož ostatní.
"Co potřebuješ?"
Ozval jsem se ještě tižším hlasem než normálně, ale to způsobyl můj nepředvídatelný népor na hlasivky.
"Já jen, že tu za chvíli bude"
"Ale jistě"
Odpověděl jsem překvěpivě mile, i když jsem to tak vůbec necítil, tehle blonďák totiž nepříjde nikdy v čas, kdy normální lidé objedvají nebo mají nudu, u které by nějakou tu návštěvu uvítali on ne on příjde v době kdy nenormální lidi teprv stávají a to je asi v sedm ráno vsadím se, že teď je něco kolem šesté.
Pomalu se z kleku dostává do polohy přímé což je dobrá zpráva pro má bolavá záda.
Dnes je mi skutečně nějak hůř, ale Handsfér mi zlepší náladu…ehm…doufám.
*
Stojím před dveřmi do Arašiho pokoje a uvažuji co se asi stalo, když všechno služebnictvo nevyjímaje manžele Kaiiovi běhají zmateně po domě a pořád něco shánějí a ještě k tomu tu nestojí ty gorily co Arašiho většinou hlídají.
Váhavě zaklepu a čekám odpověď.
"Ať je to kdo chce, tak ať vypadne nebo se neznám!"
Ozval se řev vycházející podle hlsu pravděodobně s Arašiho úst a mě se viditelně uleví.
Nevím proč, ale měl jsem pocit, že podle toho jak pečlivě Arašiho hlídají spíš hlídají to, aby se nikdo nedozvěděl, že umřel nebo něco podobnýho, hlídali to líb než Tutanchámovu hrobku a to je už co říct, takže není divu, že jsem si mylsel , že tam skrývají mrtvolu, i kydž to by si nedovolili.
"Araši to jsem já jae můžu dál?!"
Chvíli bylo ticho a potom se ozval klíč v zámku.
"Neříkej, že se nebojíš, že něco chytneš???"
Zeptal se výsměšně.
"Nechápu proč bych se měl bát nejsi přece mor abych se ti vyhýbal."
Odpověděl jsem mu na jeho drzou otázku, která se mi vůbec nelíbyla ani to ja byla pronesena.
Řekl to jakoby si myslel, ž ten mor je a že to vyšichni vědí jen on ne, ale tak to není.
"Tak pojď"
Ozvalo se rezignovaně a potom se jen ozvaly plíživé kroky ode dveří.
Pomalu jsem vzal za kliku a vztoupil dovnitř.
Celkem mě i udivilo jak to tam vypadalo jako v kopce, bylo vidět, že v oknech jsou dané nové mříže.To teda nevím k čemu asi aby ta nemoc neutekla.Uchechtl jsem se.
Ale to by svědčilo i tomu jak příšerně to tu zapáchá nonou nemocí bylo vidět, že zatáhnuté černé závěsí už nezměnili svou polohu pěkně dlouho stejně tak jako okna, která asi nebylo otevřena celé staletí jak byla příšerně zaprášená.
Bylo vidět, že tu nechodí ani služebné nebylo tu uklizeno a ve vzduchu byla cítit špína.
Překvapeně jsem se na Arašiho podíval, ale on si mě jen měřil pohrdavým pohledem, i když jsem mu do tváře moc neviděl by celý zahalený nevím proč, ale byl.
"Jak tady můžeš být a copak neotvíráš okna vždyť ten puch musíš cítit"
Zlomylseně se zasmál a na rtech se mu usídlil podivný škleb, který se úsměvu, který jsem znal, i když býval zlý ani trochu nepodobal, ale bylo vidět, že se snaží vypadat normálně.
Pořádně jsem si ho začal prohlížet celý byl v černém plášti s kapucí na hlavě.
Tak teď už mu chybí jen kosa a může hrát smrtku co mi víme třeba vy ho i sama smrt vzala k sobě na brigádu.
A pak jsem si toho šimnul ty poprskané rty, ty rty, které byly vždy tak vláčné, živé, plné a nádherně růžové.
Za to teď byly křídově bílé téměř šedé a k tomu absolutně popraskané.
Spíš připomínali spálený papír než něco co kdysi vypadalo tak překrásně.
S obavou jsem si začal přehrávat nabyté informace a to proč je asi tak oblečený a potom mi docvaklo, že asi něco skrývá.
Pomalými váhavými krokxy jsem se k němu začal přibyližovat až jsem stanul přímo přad ním, ale on hlavu nezvedl a jen dál tupě zíral do země jakoby byla nějak zazímavá nebo v něčem výjmečná.
I když ona vlastně byla byla neuvěřitelně zaprášená , špinavá a strašně páchla.
Se strachem vepsaným ve tváři jsem pomalu natáhl ruku a jal se mu sundat kápi z hlavy.
Rychle uhnul ,ale já se je tak nenechal odbýt.
Vydal jsem se k němu tetokrát už svižným krokem.
Ale nemusel jsem se moc snažit jeho pohyby byly jako ze spomaleného failmu na každém kroku který udělal vzad se zapotácel a skoro se sunul k zemi.
Nakonec narazil do zdi, a tak se jal na mluvu.
"Nechtěj mě vidět nijak ti to nepomůže a budeš si dělat zbytečnou starost"
Chvíli jsem se na něj zkoumavě díval, ale nakonec jsem mu to kápi stejně zhrnul na ramena, po té jsem ho chatl za bradu a zvedl mu hlavu tak abych mu co nejlépe viděl do obličeje.
Zděsil jsem se jeho bledosti, jeho propadlým tvářím a vyschlé pleti, vráskám na čele a nespočet kapiček potu, které měl po celém obličeji.Úplně vyschlé oči absolutně bez lesku, bez toho co tam dřív bývalo neříkám, že tam bývalo něco extra, ale byla tam aspoň pomstychtivost, chladnost , vypočítavost semta starost, ale to co jsem v nich nacházel nyní tam nikdy nebylo, nikdy tam nebyl strach, bolest a utrpení ze svého osudu.
S leklíma očima jsem u pomalu a váhavě začal odepínat jeho kabát a nechal ho zklouznout k zemi chvíli jsem se mu ještě díval do očí a přemýšlele jsetli mám měl jsem strach z toho co uvidím, ale jestli mu chci pomoco musím vědět jak na tom je.
Ale udivilo mě , že pod tím kabátem neměl nic než jen spodní prádlo.
To bylo toprvní co jsem uviděl a asi i to nejlepší, protože když jsem zvedl pohled trochu víš už se mi začínalo dělat zle.
Byl jen kost a kůže na jeho žebrech bych mohl zahrát Mózarta(nwm jak se to páše)a ještě bych dostal nobelovu cenu a vymyšlení nového hudebního nástroje.
Kůžu měl vyschlou jako papír místy se muodloupávala a místy byla zarudlá.
Semtam byla vidět měnší modřinka.
Zvedl jsem ruku a prstem opatrně po jedné z nich přejel, ale ozavlo se bolestné vyheknutí na chvíli jsem od něj odtrhl pohled na stranu a potom zpět an místě kde jsem ho tak neuvěřitelně hebce pohladil se tvořila modřina modrého rázu.
Pomalu, ale jistějsem začal chápat jeho stav a proč se za ním bojí chodit.
Kdybych věděl jak vypadá asi bych taky váhal a měl i strach abych to nechytil taktéž.
Vypadal jako smrt choval se jako smrt a působil jako smrt sam vypadá, že je svým osudem smířený.
Zvedl jsem k němu svůj oslzený pohled, věděl jsem , že bych neměl, ale měl jsem podivné nutkání mít s ním soucit, i když mě bude nenávitět.
Udivilo mě , že plakal slzy mu tekli proudem a aspoňtrochu tak vlhčili jeho vyschlou amrtvolnšě bílou pleť.
"Prosím já nechci lítost tu vážně nepotřebuju a teď prosím běž"
Zašeptal hlasem, který mu nepatřil hlasem, který jsem snad u něj neslyšel a ni nikdy slyšet nemohl.
Pomalu jsem se vzpamatoval a již normálním zrakem se na něj podíval.
"Vypadáš jako smrtka a na žebrech by sis mohl zahrát i pohřební píseň kdo ví jestli né i ňákou kalsiku"
Trochu jsemse zasmál, i když mi to vtipné vůbec nepřišlo.
On na mě jen chvíli překvapeně hleděl a potom se rozesmál na plné obrátky.
Což pro změnu udivilo zase mě, ale nakonec i rozveselilo když je on šťastný tak já budu taky hlavně , protože něco takového se často nestává.
Sehnul se pro plášť a dal si ho zpět na sebe.
"No a proč si to teda vlstně přišel?"
"Jen tak chtěl jsem tě vidět"
To ho trochu zarazilo jak jsem si všimnul a já už začal dedukovat, že to asi nemuselo vyznít tak jak mělo.
"Jasně a určitě ses přišel zeptat co se děje , že?"
Docela mě překvapilo, že tov zal tak jak jsem to myslel a né, že si myslel, že já si myslel, že jsem ho chtěl vidět jen , že si připadal jako nějaká pouťová atrace*to zní dost zamtěně:-D*
"Má přijet můj kněz"
"Ty máš kněze?"
"No jo když jsem byl malý tak se mnou trávil dost času i potom co jsem se vrátil zpět, ale potom musel odjet"
Už jse chtěl něco říct, ale v to někdo zaklepal*teď v poslední době je toho klepání nějak moc, že??:-D*
To be continute…
a prej o ničem, mě se se to líbilo, děj tam byl a navíc je aspoň vidět že ho Jake doopravdy miluje, moc hezký a chci rychle pokráčko:)