Útěk pro nemoc

7. června 2009 v 15:21 |  *****Jednodílné...
Útěk pro nemoc

PS:No tak tady je povídka na Naruta jeto jednorázovka a poslala jsem ji do soutěže od Riuu.
Snad se bude líbyt, protože mě nic lepšího teď zrovna nenapadlo.
No to bude asi tak všechno tak jako už po několikáté děkuji za komentíky a přeju příjemné počteníčko


"Itači!Ty seš , ale debil nikdy mě nenecháš si pohrát!To snad není pravda"

Řval Saske div, že ještě měl hlasivky a přitom do Itačiho sem tam bouchnul pěstí nebo do něj žduchnul stejně jako teď.

"Saske klidni se jo?!Pokud sis nevšiml tak řídím a nerad bych se někde vymlel"

"A co já s tím?!Ty se furt musíš vytahovat , že ten řidičák máš"

Itači se jen pousmál a Saske se tomu zamračil a nevrle se zeptal.

"Čemu se tak tlemíš?"

"Ničemu jen jsem se pousmál nad tvou debilitou!!!"

To debilitou zaječel a ou zavil jak téměř nestihl zabrzdit když jim před auto vjela motorka s dosti namakaným jezdcem v kožené červenočerné soupravě.

Sama motorka byla také provedena v těchno barvách a podle vzhledu bychom usoudili, že byla i celkem drahá a velice víkoná.

Itači jen strnule seděl za volantem a rychle se vydýchával.
A Saske? Ten tomu nebyl líb.

Motorkář v černé helmě s červenými ornamenty ohně se na ně podíval.

"Ty kreténe co si myslýš, že děláš chceš nás zabít!!!"

Začal ječet již vzpamatovaný a dokonale nasraný Saske.

Motorkář se na něj jen nehnutě díval a najednou se chytnul za rameno a sesul si mírně k zemi čímž se na motorku skoro lehnul.

Ruku si držel na rameni, ze kterého teď už bylo vidět, že z něj teklo několik velkých pruhů krve.

Itači rychle vystoupil a přispěchal mu na pomoc.

A samozřejmě Saske jako jeho věrný ocásek udělal hned to samé, i když byl pořád dost namíchnutý.

"Není teda…nepotřebujete pomoct?"

Muž na motorce zvednul hlavu a upřel na Itačiho pohled, který stejně, ale nebyl vidět přes jeho helmu.

"N-ne ani ne"

Vydechl muž sípavě a nechal se posadit na zem.

Zrovna když mu chtěl Itači sundat helmu, tak se ozvala houkačka, která našeho záhadného přiměla k nějaké aktivitě.

Rychle se zvednul a motorku odvezl ke kraji mostu na němž se naše trojice nacházela.

Vyzvednul ji a přehodil přez zábradlí.

Naše dvojice Uchihů na to jen civěla a přemýšlela jestli to není nějaký magor , který zdrhnul z blázince.
Houkačka se přibližovala a muž začal nervóznět.Hodil pohledem po Itačim i Saskem a zašeptal.

"Prosím"

Hned na to přelezl zábradlí a zmizel někde pod mostem.

Oba dva na to jen viděšeně zírali a nechápali co se tu děje, i když to už začali tušit když se policisté zastavili u nich.

Z auta vystoupil starší muž a hodil pohledem po obou dvou chlapcích no chlapcích spíč mužích?No nechám to na vás.

"Dobrý den nevyděly jste tudy projíždět motoristu na čer"

Nestihl doříct a Saske na něho vyjel.

"Jo ten debil nám vjel do cesty a potom ujel dřím než jsem mu stihl nakopat prdel!"

Řval tam Saske jakoby se to skutečně stalo.

"Ahe"(To e tam patří to není chyba)

Zabručel nespokojeně policista a znovu si nasedl do auta.

"Jo!"

Vyjeknul a podal jim portréd nějakého muže, na kterého se ani jeden ani druhý nestihli podíval a policista a celý zástup aut co tu do teď byli, byli fuč i stím jejich randálem podobající se houkačkám.

Saske a Itači jen civěli na to jak rychle se vypařili.

A tak si Saske ani nevšiml, že se k němu někdo přiblížil.

Ten někdo mu najednou prudce vytrhl papír z ruky a prohlédl si ho.

"Hej!"

Zakřičel Saske, ale hned zmlknul, když se podíval do dvou nádherných modrých očí.Do očí, které by jak Saske tak Itači mohli přirovnávat tisíckát a stejně by se netrefili a možná, že i ano vlastně se dosti podobali odlesku nebe v tom velikém moři kteréhož část se nacházela zrovna pod mostem, na kterém stáli.

Modroočko mu vrátil papír do ruky a chraptivě zašeptal.

"Díky"

Ale stejně mu nebylo moc rozumět bylo vidět, že určitě není v pořádku a nebylo to jen díky oné ráně na onom již dříve zmíněném rameni.

Spíš se oboum dvoum zdálo, že onen muž je pěkně nachlazený a podle toho jak se mu na čele rosil pot bylo i dost zřetelné, že má teplotu ba co víc , dokonce možná i horečku.

"Nechcete nám říct co se to děje?"

Modroočko s blond vlasy rozházenými na všechny světové strany se lehce zamračil, ale neměl to v úmyslu u něj to bylo spíš znamení , že je mu něco líto.

Nenápadně se podíval znovu na papír a po té se otočil a než by řekl kdokoli švec byl pryč.Prostě vyběhnul do protisměru.A stále běžel dokud se jeho záda nestratila za zatáčkou.

Saske se rychle vzpamatoval a stejně jako Itači se podíval na onu věc v jeho ruce.

Na papíře byla velká fotka toho zjevení anděla co chvíli před tím utekl a pod tím titulek, že odměna za jeho nalezení je 500 000 €.

"A já myslel, že je už 21.století a něco takového jako odměna za nalezení někoho už neexistuje."

"Měli bychom mu pomoci něco mi říká, že bychom to skutečně udělat měli."

"Ale, ale snad ses nám nezamiloval?"

Rýpnul si Saske chtěl vědět jak Itači zareaguje věděl , že je gey a nic proti nim neměl on sám byl na holky , ale párkrát byl i s klukem.

"Tak si pohni!"

Zavelel Saske a rychle nastoupil do auta.

*

Už to tu projížděli křížem krážem asi 4 hodiny a stále ho nemohli najít.

Projeli celé město a ten most si projeli snad stokrát tam i spátky , ale neznámého nikde nenašli.

Ale Saske to nechtěl vzdát ještě ne, i když se to nezdá měl svého bratra rád a poznal, že se mu ten andělíček dosti zalíbyl.

Jen seděl a díval se všude kolem. Lilo jako z konve a díky hlasitým hromům nebylo slyšet slova. Na ulici nebyla jediná šance zahlédnout byť jen prachsprostou krystu natož někoho takového jako byl on.

"Zastav!!!"

Zakřičel Saske až Itači nadskočil a prudce zastavil .

Zastavili u příkopu blízko mostu kolem , kterého zrovna jeli.

"Co se děje?"

Optal se Itači vyděšeně.

Saske neodpověděl a jen rychle vyběhnul ven z auta do toho liáku nepropustného stejně tak jako inkoustová skvrna na sněhobílém papíře.

Slezl dolů do příkopúu a hned za ním Itači.

To co uviděli, když byly dole je dost vyděsilo.

Ten blonďatý neznámý tam ležel v podivné poloze a úplně bez hnutí.Na rtech měl omrzliny a na řasách taky byl úplně modrý jak byl promrzlí jeho dřív blond vlasy teď měly neidentifikovatelnou barvu mezi hnědou a černou sem tam propletené oranžovými pramínky.To, že měl pravděpodobně velkou horečku poukazovalo jen to, že jediné na jeho viditelném kousku těla byly červené líce a i přes velký mráz orosené čelo.

"Pane bože"

Povzdechnul si viděšeně Itači a vzal jeho bezvládné tělo do náruče.

"Rychle musí do tepla!"

Poručil Saske když viděl, že se Itači k ničemu nemá.

*

Saske odemknul dveře a Itači i s tělem neznámého v náruči rychle proběhnul dovnitř a zamířil i s ním do ložnice.

"A kam si myslýš , že jdeš?"

Pozvednul Saske jedno obočí.

"Není to snad dostatečně vidět?"

Optal se stejně blbě Itači.

"S ním do postele rozhodně ne!Ne když je tak špinavý musím ho vykoupat."

"Ty?"

"Jo já!Ty by ses nemusel udržet už dlouho si nikoho neměl"

Odvětil Saske nekompromisně a vzal si od Itačiho ono tělo, které se ještě teď třáslo zimou a ani jednou se za celou tu dobu co ho našli nepohnulo.


No teda , ale musím uznat, že Itači si umí vybrat.

Ohodnotil Saske tělo.Hned po tom co ho svléknul.

Jeho špinavé oblečení hned hodil do pračky a těch pár osobních věcí jako jsou doklady klíčky od něčeho vypadalo to jako od auta nebo motorky, taky od bytu a mobil odložil na skříňku.

"Co to…?"

Zeptal se Saske sám sebe když si všimnul jizev na zápěstí.

Otočil se jeho zápěstí směrem k sobě a důkladně si je prohlídl.

"Co se ti asi stalo?"

Zeptal se sám sebe , když zjistil od čeho pravděpodobně jsou.

*

A tak se Saske s Itačim postarali o neznámého.

Starali se o něj dnem i nocí byl neuvěřitelně prochladlí a byl i nemocný měl veliké horečky a tak ho několikrát museli vzít i k doktorovy a tak tomu bylo již dva týdny.

Za celé dva týdny se náš andělíček jedinkrát neprobudil až do této chvíle.

*

Blonďaté teď už i čisté tělo muže se převalovalo na posteli.

"Aů!"

Zavil když s postele apdnul a uhodil se do hlavy o noční stolek.

Malátně se postavil na nohy a hladil si bolestivé místo na hlavě.

Zvednul a hlavu a až teprve teď si všimnul, že není tam kde by měl být, ale někde úplně jinde někde na úplně cizím místě.

Najednou se dveře otevřely a dovnitř napochodoval černovlasý mladík přibližně asi ve stejném věku jako byl ten jeho.

"Kde?"

Zaněla suchá otázka na překvapený pohled černovlasého.

"Itači!Už se probral!"

Zaječel Saske na celou chodbu a do místnosti se chvíli na to přihnal i Itači a čuměl stejně vykuleně jako před ním Saske.

"Seš u nás doma pomohli jsme tikdyž si pravděpodobně spadnul do toho příkopu."

Konstatoval Saske.

"Jo vspomíńáš si na něco?"

Zeptal se prozměnu Itači.

Blonďák jen natočil hlavu na stranu a zamyslel se.Najednou prudce vyskočil a až nadpřirozeně rychle se obum dvoum bratrům dostal za záda.

"Vy ste ti, kterým jsem vjel do cesty, že?"

Itači i Saske jenom němě přikývli.

"Hmmm…Máš hlad?"

Zeptal se Itači a blonďák se ne něho zkoumavě zadíval.

"Jo, celkem jo."

Odpověděl.

"Tak pojď něco ti dám."

Řekl Itači a táhl ho za ruku ven z pokoje.Posadil ho v kuchini na židli, položi před něj talíř a zkoumavě se ne něho díval celou dobu co jedl.

Mezitím tam došel i Saske a potichoučku se pohihňával tomu Itačimu zájmu o nejmenovaného.

"Děkuji bylo to výborné.A já se vlastně ještě nepředstavil, že?"

Bratři jen záporně kývli.A blonďák se tomu jen zasmál.

"Já jsem N…"

Přerušila ho televize, která hrála v obývacím pokoji.bezeslova se zvadnul a zamířil tam.

Itači a Saske se dívali jak se zastavil na prahu dveří a nepřítomě koukal na televizi.

Po chvíli se vrátil zpět.

"Já jsem Naruto před třemi dny prohlášen za mrtvého a dnes mám pohřeb.Csss to je ironie"

"C-cože?!!"

"Ale mohlo by se to hodit, ale zase je tu přece jen…"

Ignoroval je Naruto a přemýšlel jen si neuvědomil, že nahlas.

"No dobře já jsem Itači a tohle je můj bratr Sasake Uchiha"

"Vy jste Uchihové?!!"

Zeptal se Naruto vyjeveně.

"No jo proč?"

"Kdybycvh vám to řekl… . Kde mám věci?"

"V koupelně na pračce"

"A kde je pra… eee…koupelna?"

Saske jenom ukázal směr a Naruto se tam rychle vydal.


Za chvíli před nima Naruto stál znovu v celé své kráse oné kombinézy.

"Jak dlouho jsem zde?"

"2 týdny."

Odpověděl jak Itači tak i Saske.

Naruto se na oba znovu zkoumavě podívala a potom si všimnul svého mobilu atd. …

Zašel si pro ně a vzal si je.

"Já jsem vám moc vděčný, že jste mi pomohli, aleuž musím jsem tu už moc dlouho a musím si zařídit
ještě spoustu věcí."

"Ale ještě nemůžeš ještě nejsi zdravý"

Konstatoval rachle Itači.

"Jsem zdravý jako rybka!A i kdybych skutečně nebyl tak nemůžu dovolit aby pohřbyli mé jméno ještě ho budu potřebovat"

"A nepotřebuješ někam hodit?"

Zeptal se Itači.

"A hodil by si mě někam?"

"Jasně"

"Tak jo. Dík potřebuju do jednoho hotelu na kraji města."

"Už letím."

*

"Tak jo děkuji ti, že jsi mě svezl Itači rád jsem tě poznal"

Natáhl k němu s úsměvem na rtech Naruto ruku.

Itači ji chytil, ale nepustil.

"Potřebuješ ještě něco?"

Opútal se celkem nejistě Naruto.

"Víš o tom, že vypadáš jako anděl?"

Naruto zrudnul a Itači se tomu jen zasmál přitáhl si ho k sobě a políbyl.

Naruto se nezmohl na sebemenší odpor a polibku okamžitě propadl v plném proudu.

Začali se vášnivě líbat a nemohli se od sebe odtrhnou ani jeden nevnímali okolí a chudákm Saske měl co dělat aby se na ně nedíval, protože jim svým smíchem nechtěl kazit to nádhernou chvilku.

Najednou jakoby se Naruto vzpamatoval se od Itačiho odtrhnul.

"Promiň, ale tohle by nešlo.Věř mi já jsem tulák, ale ty ne.Ty máš za úkol mě chytit a zabít a já mám za úkol se vám vyhýbat tak dlouho jak to jen půjde než nastane můj čas"

"Naruto…hm..U-zu-ma-ky?"

Zeptal se Itači vyděšeně.A Naruto kývnul.V té chvíli se rozplynul a zbyl po něm jen obláček kouře.

Saske vyletěl z auta jako torpédo a překvapeně zaječel.

"Uzumaki?!"

Itači jen přikývnul a zkroušeně si sednul za volant.

O rok později


"Naruto?"

"Ano? Jirájo?"

"Pojď už musíme na tu schůzku s těma já už nevím jak se jmenují...Chjo ta moje skleróza."

"To možná, ale na baby máš paměť pořád dobrou co?"

Zeptal se Naruto posměšně.

"Jo to jo, představ si, že jsem nedávno poznal jednu moc pěknou s velkýma ..."

Rukama naznačil poprsí.

"Stejně nechápu jak se ti můžou líbyt kluci"

"To já taky ne"

Zasmál se Naruto.

*

"Co?! Víš kdo to je?"

"Ne proč?"

"To jsou Uchihové!"

"To vadí?"

Zeptal se Jiraja blbě, ale hned si uvědomil co právě řekl za blbost.plácnul se do čela.Jasně, že to vadí!

"No , ale musíme tam stejně"

"Ach jo ty seš dědek!"

"Neříkej mi tak .Kdo se o tebe postaral v nouzi nejvyžší?"

Naruto se otočil na osobu po jeho druhém boku.

"Iruka"

Iruka se jenom zasmál a otcovsky pohladil Naruta po vlasech.

Naruto se jenom usmál ještě víc a vydal se se společně s Jirajou i Irukou na jistou psychyckou smrt.

"Dobrý den Já jsem..."

"Ero sanin!"


Vyprskla postava za ním a on jen zrudl vsteky a pokračoval.

"Jirája a tohle je Iruka máme tu s vámi domluvenou schůzku."

"A jsem jako vosk?6e, mě ani nepředstavíš?"

"Ale vy se přece znáte, ne?"

"No jo, no jo furt otravo"

"N-Naruto?"

Zeptal se Itači se slzami na krajíčku.

Naruto ,ale nijak neodpověděl a jen si sednul na své místo vedle Jiraji a Itačiho zároveň.


*

"No vidíš jak jsme se krásně domluvili a nai to nebolelo ten dům nám prodali a my se máme kde ukrýt"

"Jo až na to, že jsme se tam měli ukrýt před nimi a oni vědí kde to je!"

Jirája zrudl vzteky a histericky zaječel...

"Proč si mi to neřekl dřív!"

"Doufal jsem , že tě to napadne"

Odpověděl suše Naruto a hodil pohledem po Itačim, který ho celou tu dobu sleduje.

"A navíc si mě za celou tu dobu nenechal jednou jedinkrát promluvil a je snad jasné, že když se před
někým schováváš tak místo úkrytu nekupuješ zrovna od nich blbe!"

Vypěnil Naruto.

"To blbe!Si odskáčeš!Mluvíš se straším to nevíš?!"

"To se nedá přehlédnout"

Odpověděl drze a Itači se začal hlasitě smát.

Naruto na něm zůstal pohledem a okouzleně poslouchal jeho smích.

"Tak mi už půjdem!"

Řekl Iruka mile a všichni se zvedli.

"Nachledanou"
řekl slušně Iruka.

Naruto jen mezi zuby utrousil kousavou poznámku a vyprskl.

"Čau!"

A Jiraja?Ten se jen uraženě ušklíbl a napruženě odešel.

*

"Ááá!!!"

Zaječel Naruto když ho někdo vtáhnul do postraní uličky a přisál se mu na rty.

"Šššš"

Zašeptal.

"Itači!!!Co blbneš!!!"

"Promiň Naruto, ale jinak to nešlo ty se mi vyhýbáš a já zjistil, že tě miluju čím dál tím víc"

"A co já s tí...

Zadrhl se Naruto a vykoktal.

Mi-mil-miluješ?"

"Jo"

Odpověděl suše Itači a znovu ho začal líbat.Při tom ho začal ošahávatpo celém těle a náruživě Naruta
hladit po rozkroku aspoň dokud mu nezasténal do úst.

"Taky tě... .Ne to nejde ty mě máš zabít!"

"Nezvládl bych to můžeme spolu utéct a milovat se třeba do skonání světa"

"A- a co tvůj bratr?"

"Ten má teď jiné starosti a navíc si vzal jednu moc pěknou růžovovlásku Sakura se jmenuje a je to
pěkná kráva, ale Saske ji má svým spůsobem rád a když se jednou ožral tak ji udělal dítě tak teď stejně nemá na výběr"

"Itači?"

Promluvil Naruto po hodné chvíli ticha a skoumání těla a očí toho druhého.

"Hmm?"

"Taky tě miluju"

Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 7. června 2009 v 16:17 | Reagovat

sice sem to chvílema moc nepobírala, ale jinak se mi to moc líbilo:)

2 zuzka zuzka | Web | 7. června 2009 v 17:18 | Reagovat

ta je krasná XD souhlasim s itacim XD taky Sakuru nemusim XD

3 Iruka sensei Iruka sensei | Web | 10. června 2009 v 20:57 | Reagovat

hahá drsné!!!!!!!!!

4 Akyra Akyra | Web | 11. června 2009 v 23:53 | Reagovat

to bylo bomba tak jako fakt nemá chybu a nešel by ještě jeden dílek*psí očka

5 Zulík Zulík | 18. června 2009 v 17:12 | Reagovat

Naruto je frajer.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama