8.díl-Otázky a odpovědi!!!
"Tak fain"
Povzdechla si dosti nabručená Thcunade.
"Má někdo otázky na Naruta nebo na Itačiho?"
Obě dvě jména vyprskla a Araši se nad tím zamračil.
"Pokud o nás a o neši pomoc nestojíte, tak se s tím smiřte, pokud chcete žít a jakože chcete, tak byste se s tím skutečně měli smířit to mi o tom máme všechny informace a hlavně spousty velké síly , která se v boji bude hodně hodit.Můžete mě i Itačiho nenávidět, ale mějte k nám aspoň respakt já bych vám neublížil jste moje rodina nasazuji za vás svůj krk stejně tak Itači vlastně nebýt jeho Konoha by padla již dávno"
Dopověděl Araši a čekal.
"Jak to myslýš?"
Zeptala se konečně aspoň Sakura po tom úmorném tichu.
"Tak jak jsem to řekl Itači mi podával velmi cenné informace"
"Jo a ty si s ním za to spal co?"
Vyprskl Saske, ale hned toho litoval, když mu u krku nebezpečně svítil kunaj.
Pohledl do tváře toho odvážlivce co su dovolil na něho zaútočit a vzdorovitě se mu zadíval do obličeje.
"Saske já za to Itačimu neplatil"
Promluvil klidně stojící Araši a Itači Saskemu sundal z krku onen kunaj, který se tam čirou náhodou objevil.
"Proč si je zabil?…"
Optal se Saske a pokrčoval.
"…Proč si nechl žít jenom mě?"
Itači se na Saskeho zkoumavě podíval a potom mrknul na Arašiho, který jenom přikývnul.
"Protože tebe jsem měl rád"
Pro Saskeho jakoby se najednou zastavil čas jen se na Itačiho díval zaraženým pohledem a zůstal strnule stát.
"Proč si utekl Araši?"
Zeptal se Kakaši znuděně*jak jinak , že?*
"Potřeboval jsem sílu, potřeboval jsem najít větší sílu o hodně větší sílu než jste mu mohl poskytnout vy,Jamato-sensei nebo Ero Sanin.a tu jsem našel z velké části i díky Itačiho, který mě učil a potom jsem se vydal hledat jí do světa musel jsem neměl jsem na výběr a potom jsem díky jednomu svému zvědovi získal informace, že po Oročimarovi a Akatsky zbyla spousta půdy, tak jsem ji využil a ze všech stracených ninjů a lidí, které jsem našel a měli dobré srdce jsem udělal jejími členy teď už jich je spousta a jsou to lidé i ninjopvé, kterým se války hnusí stejně jako mě , ale za ochranu své rodiny by udělali cokoli, ale něco takového je u mě samozřej…"
Arašiův hlas se najednou začínal vytrácet a nakonec se sesunul kzemi kde ho před dopadem na onu ledovou a kamennou věc zachránily dvě silné paže Itačiho, který vipadal celkem vyděšeně.
"Araši jsi v pořádku?"
Araši jen neznatelně přikývl.
"Tak a dost teď mi, ale nevyluvíš , že ti něco je"
Viditelně se rothněval Itači a Araši se jen uchechtl.
"Potřebuju si odpočinout to je všechno"
Itači se na Arašiho škaredě podíval.
"Itači..."
Araši se nehnul k Itačiho uchu a zašeptal.
"...miluju tě"
"Tebe taky"
"Vrátíme se zpět do vesnice musím načerpat sílu, kterou jsem dal na hlídání místnosti"
Itači jen horlivě přikývnul a otočil se na viděšené obličeje všech ostatních.
"Až půjdete ven dejte si pozor jsou tam nepřátelé a rozhodně nepřišli na pokec"
Araši Itačiho pevně objal a ještě než upedl do spánku tam mu stihl ještě připomenout ať tu nezapomene jeho koně.
Itači se nad tím jen ppoumsmál a už byly pryč.
Zatímco za sebou zanechali dost nechápavé obličeje.
páni to je napínavý, rychle dál:)