6.díl-Úkol pro dva 2/3

6. června 2009 v 17:49 | Ebika |  No konečně už zvoní! I.řada
6.díl-Úkol pro dva 2/3


PS:Ahojik musela jsem to dát na 3 části je to moc dlouhé další část se tu snad objeví co nevidět.A když ne, tak se tu stejně a určitě objeví do pár dnů.
Tak přeju příjemné počteníčko a děkuju za komentíky hlavně Terkic, a protože mi je nechává úplně všude tak jí tenhleten díleček vjenuju.

Pomalu, ale jistě mě začínali probouzet viděšené výkřiky, bolestné steny a až příliž velký pohyb v mé náruči.

Pootevřel jsem oči a podíval se co se děje, ale to co jsem uviděl mě vůbec nepotěšilo.

Araši sebou zmítal na všechny možné strany a přitom řval a vydával bolestné výkřiky a vzdechy.

Trochu jsem se vyděsil a pevněji ho k sobě přitisknul.

Tak jsme tam leželi asi než začalo svítat což bylo plus mínus pár hodin a potom se Araši konečně utišil a chvíli na to otevřel oči a podíval se na mě lesknoucím pohledem .

Zadíval jsem se do těch medových očí, ale radši jsem rychle sklopil zrak už jsem neměl ani odvahu dívat se mu do nich.

Rychle se ode mě odtáhnul a nemůžu popřít, že mě to zamrzelo.

Zvednul se z postele a zaklopýtal, ale dřív než stihnul dopadnout na zem jak to jeho tělo neustálo, tak jsem ho zachytil do náruče.

Záměrně se mi podíval do očí a já se od nich , i když jsem se styděl za to co jsem udělal nemohl odtrhnou prostě to nešlo bylo v nich něco co mě nutilo neklopit svůj pohled směrem k zemi bylo v nich něco co to zakazovalo.

"Díky."

Řekl a mě to udivilo panebože za co mi děkuje vždyť jsem mu tak strašně moc ublížil a on mi děkuje.

V jeho očích byla upřímnost, která mě nutila nad ní přemýšlet.

Proč tam je? Proč mi jednu nevrazí ? Proč mě třeba jen neseř…

Zarazilo mě v přemýšlení to co udělal.

On mě políbyl.

Řekl jsem si překvapeně a zaraženě.Nechápal jsem to .Já už vážně nic nechápu!!!

Křičel jsem v duchu.

Odtáhnul se ode mne a zvednul se po té se oblékl a odešel z pokoje.

Asi po deseti min. jsem udělal totéž.

Odcházel jsem na opačnou stranu domu a uslyšel smích.

Překvapeně jsem zvedl jedno obočí a v tom se ze zatáčky do jiné chodby vyřítil Araši a podíval se na mě.

Jakmile to udělal tak chytnul další záchvat smíchu.Můžu za to já?

Zeptal jsem se sám sebe, ale hned na to jsem tu myšlenku zavrhnul.Vždyť já jsem ho znásilnil.

Araši se rozběhl znovu pryč a proletěl kolem mě jako střela.

Schoval se za má záda , tak, že nebyl vůbec vidět a přikrčil se.

"Kdyby něco nejsem tu."

Zašeptal ještě a dřív než jsem se zmohl na odpověď se z toho samého místa odkud vyběhl Araši vyřítil nějaký podle výrazu v jeho tváři i dost naštvaný chlápek.

Hodil po mě pohledem.Uklonil se a nadhodil…

"Dobrý den omlouvám se ,a el neviděl jste zde Pana Arašiho?"

Jen jsem zavrtěl hlavou a chlápek se na to jen znovu uklonil a odešel.

Najednou…Strašná rána.

Araši se zhroutil na zem v krečích smíchu.

Nezmohl jsem se na slovo.

"Dík!"

Vydal ze sebe a já jen kývnul hlavou na souhlas.

"Nezapomeň na dnešní večer a dobře se připrav."

Řekl již se zamračenou tváří.

A já se znovu nezmohl na nic jiného než na chabé přikývnutí.

Okamžitě se z jeho tváře stala znovu ta vysmáta a začal se hlasitě smát.

C-co se sakra děje!!!

"Přijď pro mě hned po večeři!"

Dal rozkaz a odešel.

Přiznávám teď jsem nestihl ani přikývnout.

Já toho kluka nechápu já vlasně poslední půlrok co zde bydlým nechápu vůbec nic.

A to mé IQ není tříkrát nejnižžší spíč tříkrát nejvyžší, ale vysvětlete to někomu jako ste vy u koho se projevuji spíš jako úplnej debil a podle toho co jsem včera večer udělal ten debil i skutečně budu. …Hmmm…asi

Rozešel jsem se do svého pokoje a nebral ohledy na toho panáka co za mnou běžel.

Teda teď už, ale jo když mě zastavila ruka na mém rameni.

Překvapeně jsem se otočil a spatřil…

"Co tu děláš?"

Už se chystal odpovědět když jsem ho, ale rukou zarazil , protože jsem si všimnul Arašiho zkoumavého pohledu, ale ani se nezastavil.

Jen kolem nás prošel jako bychom tam nebyli a zastavil se až u dveří do svého pokoje od kterých se na nás otočil znovu s tím svým výrazem jakoby na vše co se včera i dnes odehrálo zapoměl.


A byl to zase ten starý Araši.

"Máš návštěvu?"

Zeptal se ledovým hlasem a hodil očkem po gorile po mém boku.

Taky jsem se na něj podíval.A jal se odpovědět.

"Jo tohle je osobní strážce mého otce."

Araši si ho znovu prohlédl a když si všimnul, že si ho ten muž taky prohlíží tak nahodil arogantní úšklebek na tváři podobající se úsměvu, ale stejně mu slušel.Dal ruce k bokům jako ňáká princeznička , ale hned na to je zvednul do vzduchu a otočil se dokola kolem své osy.

"Tak co už si se vynadíval?"

Toma-(Osobní strážce Jakeového otce) to dost vykolejilo, ale nedal na sobě nic znát.

"Ne?"

Optal se drze Araši.

"Mlčení znamená ano."

A zamračil se když Tom pořád mlčel a jen na Aarašiho hleděl s kamenným mvýrazem ve tváři.

"Dostaneš 10 ran bičem to tě naučím odpovídat, když se tě na něco ptám.Takže až si to tady viřídíte, tak se přihlaš.Jestli to neuděláš tek ti ještě přidám!"

Když Araši uviděl, že se chystám něco namítnout, protože tohle se mému otci moc líbyt nebude, ale tak co nemá tu lézt.

"A žádné námitky nepříjmám.Teď je v mém domě a jestli nechce skončit s kulkou v hlavě, tak se přihlásí, OK?"

"OK"

Odpověděl jsem zamračeně a Araši si mě se zájmem prohlídnul, ale po té hodil pohled hned na Toma.

No co u mě na takové pohledy pokud to nebylo kvůli jeho nočním hrátkám zviklý nebyl tak se není čemu divit, že mě teď z něčeho podezírá.

Otočil se zabouchnul za sebou dveřmi.

Vzal jsem Toma za loket a dotáhnul ho do svého pokoje.

"Tak o co jde?"

Vyprsknu jsem na něj.

"A pro ten bič si zajdeš nehodlám se starat o tvoji zdechlinu!"

"Pan Takeši chce přijet, že vám to prý trvá a měl jste na to času dost tak chce zakročit sám."

To né.

Zaúpěl jsem v duchu.

"Dobře a teď vypadni!"

*

"Araši co to bylo za Pána dole ve sklepě?"

"To byl tátův osobní strážce"

Drze jsem jim skočil do rozhovoru.

"Aha"

Utrousila jeho matka mezi zuby.

"Chtěl jen vzkázat, že se tu otec chystá přijet a nebude se mu moc líbyt co nařídil Araši aby mu udělali"

"Líbyt se mu to nemusí neuměl poslouchat a ani odpovídat to ho naučí mi neodpovídat na otázky!"

Řekl rázně Araši a jeho otec se k němu jen přidal jak to uslyšel.

"Máš pravdu Araši pokud neumí něco tak zákledního tak tohle ho naučí!"

Vyřkl rázně až se dům otřásl.

Araši jen potěšeně kývnul hlavou na souhlas a po zbytek večeře už byl klid.

Kolem sedmé večer se Araši zvednul od stolu a odešel při tom nezapoměl mrknout po mě jestli jsem náhodou nezapoměl.

10 minut na to jsem se zvednul i já a odešel nahoru za ním.

To be continute ……
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 6. června 2009 v 18:43 | Reagovat

kujuu za věnování, moc mě to potěšilo:) jako vždy super a opovaž se mě dlouho napínat:D

2 zuzka zuzka | Web | 6. června 2009 v 22:10 | Reagovat

je ja chci dalsi dilek :) uz se tesim :)

3 Lex-san Lex-san | Web | 28. června 2009 v 23:01 | Reagovat

Tak to vypadá, že Araši trpí xnásobným rozpadem osobnosti. Chvíli je vysmátý, chvíli arogantní... Ale jsem dost zvědavej na Jakeova otce...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama