close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

10.díl-Nemoc

27. června 2009 v 17:50 | Ebika |  No konečně už zvoní! I.řada
10.díl-Nemoc.

PS:Ať se vám díleček líbý
Za chybay se omlouvámStydlík.J e to yaoi a vůbec jsem to po sebě nečetla, tak to asi bude i podle toho vypadat.

PO chvíli se Jake zvedl a odpochodoval si to pryč.

Po asi tří minutách Jakeovi nepřítomnost si na jeho místo sedl Araši, který se konečně odhodlal vylézt ze svého úkrytu.

Co jsou zač?C-co po mě chtějí?A proč bych mu měl patřit?!!!

Přemýšlel jsem nad tím co se v poslední době událo.

Od té chvíle co k nám Jake přišel se všichni chovají jinak úplně jinak, že by to byl někdo kdo…Ne to je hloupost!

Hned jsem svou myšlenku zavrhnul a lehl si na lavičku o kousek dále.

Přece nejsme vestředověku nemůžou mě někomu dát nebo zaslíbyt nebo podobné krávoviny ne bez mého svolení.

Nebo ano?

Přemítal jsem o všem co se mi honilo hlavou a snažil jsem se mezi tím vším najít jakoukoli souvislost, ale ať jsem se snažil jak jsem se snažil jiná možnost než ta , o které jsem přemýšlel tu není.

Smutným pohledem jsem se díval na mryčna plující po neby a slibující předzvěst velké bouři či snad možná i krupobytí.

Ani nevím jak a pomalu se mi začali klížit oči a já upadal do hlubokého spánku.

Poslední dobou jsem hodně onavenýa skoro pořád spím.Co se to se mnou děje?

Nikdo nesmí zjistit, že nejsem v pořádku!

Nikdo!!!

Nikdo to nesmí zjistit byl bych snadnou kořistí těch co mě chtějí zabýt a , že jich není málo.

Pomalu jsem se začal zvedat do sedu a tím pomalu myslým skutečně pomalu, každým pohybem navíc mi ubývali síly a já to cítil jako kdyby mě bodalo tisíce jehel.

Bolest mi vystřelovala do hlavy a z té do všech ostatních částí těla bez vyjímky.

Cítil jsem, že když usnu tak se z té boleti vysvobodím, ale já nechtěl a nechci, nemůžu.

Nesmím ukázat , že jsem slabý a že se o mě musí pořád někdo starat.

Něco se se mnou děje a já musím zjistit co.

A chci to vůbec vědět?

Stále samé otázky a žádné odpovědi.

Odpovědi na své otázky si musíš najít sám , protože jedině takovým můžeš věřit.

Přemýtal si v hlavě slova, která mu kdysi řekl jeho otec pár dní potom co ho našli venku an ulici ve špíně a odpadcích.

Povzechnul jsem si a pokusil se postavit a téměř hned na to se mi podlomila kolena a já se sesunul k zemi.

Nemůžu se hýbat.

Uvědomil jsem si, že se nemohu hýbat a zřejmě dnes přenocuji venku, ale né tady.

Pomalu se mi s ohromnou námahou podařilo odpazit do jednoho z křoví, u kterého jsem si jist, že mě v něm nikdo nenajde.

Jako malý jsem se vněm schovával před svými chůvami a bodygardy neměl jsem je rád.

Teprv až když jsem tam byl tak jsem se odvážil pomalu zavřít oči a upadnout do spánku spravedlivých do spánku bezesnů a bez bolesti z mé minulosti.
Do spánku svobody a do náruče rodičů, které jsem si vysnil , a kteří ě měli rádi a obýmali mě , pomáhali mi z věcmi , na které jsem nestačil a dávali mi rady, které mi ulehčovaly život.

Dobrou noc popřál jsem sám sobě a skuečně podlehl náruči ospalosti a zimi, která mi začala nebezpečně prostupovat celým tělem.

*

Jake si odchytil jednu služebnou a optal se jí…

"Kde je Araši?"

Vykulila na mě oči plné snad radosti i strachu?Ta je , ale blbá.

V té chvíli mě nenapadlo kvůli čemi to udělala jen jsem chtěl znát odpověď.

"O-omlouvám se Pane, ale nevím od rána se zde neukázal"

S tím se poklonila a odešla.

Já za ní zůstal jen zaraženě hledět a potom se mrknul na hodinky co mám na ruce.

Vždyť už je deset večer a venku leje jak z konve řádí tam blesky a ty hromy jsou horší jak hluk z II.světové.

Pomalu se mě zmocňovala panika.

Co kydž se mu něco stalo?

A já hlupák si myslel, že se mi jen vyhýbá.

Rychlým krokem jsem se vydal dolů do haly zjistit něco o tom, že by se chystal někam jet neb tak.

Hepčík!!!

Ozvalo se chodbou , po které jsem šel a znovu…

Hepčík!!!

Se rozléhalo jako ozvěna.Docela mě to upoutalo tak jsem se šel mrknout od kud to jde.

"Araši!!!"

Vykřiknul jsem když jsem ho spatřil zabláceného a promočeného na kost s oděrkami na obličejia na rukou.

Přiběhl k němu dřív než si stačil uvědomit co se děje a prudce ho objal.

Docela mě udivilo, že se nebrání, tak jsem se mu podíval do tváře,, ale měl zavřené oči a s neklidem, nepravidelně oddechoval.

Šáhnul jsem mu se strachem vepsaným ve tváři na čelo a zhrozil jsem se.

Panebože vždyť celý hoří.

Vzal jsem ho do náruče a odnesl do jeho pokoje, kde jsem mu na čelo dal studený obklad a jal se ho převléci do suchého.

Pomalu jsem mu sundával Bundu a svetr, ale když jsem se dostal ke triku, které musím podotknou velmi důrazně obtahovalo jeho mírně vypracované, ael krásně tvarované tělo, tak jem neodolal se té bezchybné pokožk dotknou a trochu ho polaskat na hrudi, ale Araši nereagoval a jen dál oddechoval.

Musíš se uklidnit!

Napomenul jsem sám sebe a pomalu mu otíral hrudník ručníkem zbavujíc ho tak jeho mokrosti.

Pomalu sjem mu sundával kalhoty a slipy za chvíli předemnou ležel jak říkajíc a rouše Adamově a zmateně hledíc kolem sebe.

Tepr až teď jsem si uvědomil, že se začal probouzet, jsem to, ale hlupák byl jsem tak zaneprázněn jeho tělem, že jsem si nevšimnul něčeho tak důležitého jao je to, že se probouzí a asi dostanu po držce až si uvědomí co se děje.

Kašlu na to!Teď mě potřebuje!

Okřikl jsem sám sebe a pokrývkou ho přikryl až po bradu.

On se na mě podíval hořečkou zastřeným pohledem teď se podobajícím tomu nejdrahšímu jantaru který existuje.

Naprostá nádhera a dokonalost.

Chvíli na mě nepřítomě koukal než si uvědomil svou pozici naštěstí to, ale nevypadalo, že by si nějak zvlášť uvědomoval i ten fakt , že je nahý.

"Co tu děláš?"

Zeptal se mě nakřáplým chraplavým hlasem, ale dřív než jsme mu stihl odpovědět se mu znovu začaly klížit oči a on znovu usnul.

Díval jsem se do jeho tváře a potom se zvednul, přešel ke dveřím a zamknul je.
Potom jsem se vrátil zpět j němu a zhodil ze sebe oblečení.

Vlezl si k němu pod pokrývku a přitisknul se na jeho ochablé spocené tělo.

"Tohle mi neodpustíš nikdy, ale ty jsi tak dokonalý a překrásný.Jsi jako osmý div světa nádhernější než byl ten diaman co jsi mi ukazoval a já už stoprocentně vím, že tě miluju"

Šeptal jsem mu do ouška zatívco jsem do něj pomalu a opatrně pronikal.

Když jsem byl uvnitř něj úplně na doraz, tak prudce otevřel oči a němě vykřikl tiché ne.

"Šššš.To bude dobrý neboj"

Šeptal jsem a hladil ho po tváři, konejšil ho a pomalu začínal přirážet.

Araši mi zaryl nechty do ramenou a hlasitě sténal bolestí.

Ale dlouho to nevydržel a po chvíli ondle.

Naposledy jsem přirazil a vyvrcholil do něj.

A potom jsem si uvědomil, že tvé spící tělo ještě není , pomalu sjem z tebe vystoupil.

A začal tě hladit po těle , celé tvé tělo jsem zasypával polibyk až dokud jsem se nedostal do tvého klína.

Vzalk jsem tě do úst a líně tě začal uspokojovat, po chvíli si mi začal vycházet boky vstříc a vyvrcholil do mích úst.

Všechno jsem spolkun a slízal to co jse nestihl.

Vrátil se zpět nahoru a vášnivě tě políbyl, ale žádné odezvi se mi už nedostalo, bylo mi jasné, že si tohle zřejmě pamatovat nebudeš, ale já ano a to navždy.

Teď už totiž vím, že to budu mít těžké a ty se mi budeš vyhýbat obloukem a nemusel bych vydržet tak dlouho an tebe čekat.

Lepší teď, kydž si to asi nebudeš pamatovat než potom abych si to u tebe pohnojil ještě víc.

Vstanul jsem oblék tebe i sebe a vyšel z pokoje.

Připadám si jako zloděj né jako zloděj , ale jako něco horšího.

Řekl jsem služebné co se stalo a ať zavolá lékaře a potom jsem za sebou jen zavřel dveře a přemýšlel proč si nemocný a co se asi tak stalo.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naru-San ♥ Naru-San ♥ | Web | 27. června 2009 v 20:20 | Reagovat

Rychlovka :D a ve spánku no dobře ty xD Super díl honem další pls :D

2 terkic terkic | Web | 27. června 2009 v 21:04 | Reagovat

Tak tohle bych do Jakea nikdy neřekla, chudák Araši. Ale jinak mooc pěkná část, rychle dál:)

3 Lex-san Lex-san | Web | 28. června 2009 v 23:45 | Reagovat

Araši je nemocnej a Jake si užívá...Nemám slov, ale cyklus se mi páčí...

4 Broskynka Broskynka | Web | 30. června 2009 v 5:21 | Reagovat

-_-" ja som si uvedomila že túto poviedku som už čítala -_-" ... dobré že xD... no jo xD... sa mi to tu hneď zdalo nejaké povedomé xD.. krásna časť už teším na ďalšiu xD

5 Akyra Akyra | Web | 6. července 2009 v 16:48 | Reagovat

nádhera Ebiko já běžímdál!!* konečně urvala trochu času

6 Dzano Dzano | E-mail | Web | 15. února 2012 v 14:10 | Reagovat

No jasnýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Na všechny povídky, fikce i příběhy se vztahují má autorská práva a nebyly sepsány za účelem zisku ani osobního obohacení. Jedná se především o fan nebo originální tvorbu, prosím aby nebyla šířena bez mého vědomí a svolení, jakékoli kopírování a šíření dál, je zakázáno.
Kontakt: Ebika94@seznam.cz