1.díl-Zmizení a návrat
ZMĚNA!!!
PS :No tak tady dávám novu slíbenou kapitolovku.A chtěla bych požádat pokud se vám to nebude líbyt tak mi to napiště do komentíků a já s tím pokračovat nebudu.Plánuju, že tohleto bude celkem na delší dobu a několik více dílů by to mít mělo, tak ať to kdyžtak nepíšu zbytečně !!!
Díky za pochopení
Díky za případné pčetení téhle slátaniny
Díky az případné komentíky s vašimi názory
A vůbec dík, že mi tu vůbec chodíte a za všechno ostatní
A už dost bo se uděkuju tak přeju příjemné počteníčko a ať se vám povídečka líbí!!!
Na nebi se vznášela černá a ukrutná mračna tvořící velký výr.
Nikdo nevěděl čeho je to předzvěst, ale určitě něčeho zlého to si mysleli všichni, ale v těchto dobách temna se to nikdo neodvážil vyslovit.
Prudký vítr bušil do okenic a nebral ohledy na to, že je noc a v této ukrutné době se už ani tak nedá spát a teď už se to nedalo vůbec.
Listová byla jedna z vesnic, která tu ukrutnou, zlou a krvežíznivou válku přežila.
Lidé se báli vycházet ven a stejně bez doprovodu některého z ninjů kteří přežili ani nemohli měli na to velký zákaz.Nikdo se ho neodvážil porušit, ale skoro všichni to udělat chtěli.
Od té doby co se Denzou stal hokágem se vesnici vedlo špatně a nebyl nikdo kdo by se mu a jeho tiranii a bezcitnosti snažil postavit.
Měli z něj panický strach, měli na tváři vepsanou tu bolestnou minulost a jeho bezcitný výraz ve tváři, když trestal ty co jeho zákaz porušili.
Venku se spustil proudký déšť lámajíc a drtíc pod jeho velkým a silnými kapkami, to co z vesnice zbylo to co zbylo z toho co se všichni snažili tak urputně bránit.
V rohu jednoho z domů co tento prudký déšť pravděpodobně přežije se na posteli převalovala postava s černými vlasy a uhlově černýma očima, které se bez výrazu dívali do stropu a přemýšlely o budoucnosti, přemýšlely o tom co se stalo a co se stane.
Už to je měsíc od doby co se onen blonďtý chlapec , na kterého teď osoba na posteli myslý stratil a nikdo ho nemohl nalézt.
Byl za hokágem a prosil ho ještě o jeden pátrací tým, který by mu v jeho hledání pomohl, ale nynější hokáge na nikoho takového kdo má city nebral ohledy a tentokrát už mu došly i nervy, prostě mu sprostě na jeho prosby přitakal hlavou a potom ho pohybem ruky vykázal ven.
Postava na posteli se schoulila do klubíčka a pomalu , ale jistě usínala spánkem zapomění spánkem , který mu alespoň na chvíli zachrání mysl od jeho zžíravých myšlenek, ketré ho ničili od doby co se jeho nejlepší přítel nebo snad…láska?Stratil a nebylo možno ho nikde nalést.
*
Ozvalo se prudké bouchání na dveře a volání jména osoby, která se už začínala probýrat do té kruté a nelítostné reality , na kterou jen hodil svůj arogantní úšklebek a pomalu se vydal ke dveřím, které následně i otevřel.
"Saske!Tomu neuvěříž!"
"Čemu?"
Optal se Saske znuděně, i kydž podle toho tónu hlasu, kterým to Sakura řekla by měl mít spíš zájem na tom co se děje, protože vypadala celkem šťastně pokud se to v těhle podmínkách vůbec dalo.
"Pojď se podívat ven!"
Vypískla a už ho táhla za sebou.
"Počkej!"
Vyprskl Saske v polovině cesty od jeho sídla a otráveně se na Tu pijavici podíval.
"Saske to musíš vidět celá…."
Sakura mlela páté přes deváté až to hezké nebylo a vůbec jí nebylo rozumět.
"Počkej mluv pomaleji, co?"
Sakura se uklidnila a začala pomaleji.
"Celá vesnice je opravená nikde nenajdeš ani sebemenší známku o tom , že někdy vůbec válka byla no podívej se sám!!!"
A zase ho táhla za sebou, zatímco Saske si srovnával v hlavě nově nabyté informace.
To přece nejde určitě má jen příliš bujnou představivost, kdo by asi zvládnul opravit celou vesnici za jedinou a ještě k tomu tak neklidnou noc?
K tomu by byla potřeba celá banda absolutně hiperaktivních Narutů a ještě by to bylo málo.
Najednou jsme se zastavili a Sakura po mě hodila očkem.
"Saske?"
"Hmmm?"
"Víš něco o Narutovi?Můj tým ho pořád nenašel, tak jsem se chtěla jen optat jestli jste na něco nepřišli"
"Ne Sakuro nepřišli a ani nepříjdeme"
"Cože?!Proč?!!!"
"Hokáge-sama nás už nikam posílat nebude prý nás potřebuje tady a né abychom jsme se honili někde bůch ví kde za pravděpodobně mrtvým Narutem."
Sakura se zarazila a pohlédla na Saskeho uslzenýma očima.
"Ale ty tomu nevěříž , že?Ty nevěříš , že by mohl být Naruto mrtvý"
"Né Sakuro já tomu nevěřím Naruto není typ na vzdávání se"
Sakura se usmála.a Otočila se zpět.
"No podívej!!!"
Rozmáchla se rukama a Saske se zaraženě rozhlédl kolem sebe.
"To není možné"
Zašeptal a pohled mu zavadil na skupince ninjů, kteří šli směrem k němu a Sakuře.
Všichni na sobě měli bíločervené pláště a liščí masky na obličejích.
"Kdo to…?"
Nestihla Sakura doříct když jí jeden z nich silně chňapl za ruku a to samé udělal i u Saskeho, kterého, ale nepustil ani po jeho stoprocentně vraždícímu pohledu.
"Hokáge-sama si vás žádá a to hned"
Po těchto slovech než se nadáli tak seděli v hokagekanclu na židli za doporovodu upřených pohledů skupince s maskami a samotného hokáge.
"Vzdali jste už pátrání po Narutovi?"
"Ne!"
Ozvalo se rozhodně od obu dvou zároveň.
"V tom případě je mou poviností vám oznámit, že je v pořádku"
"J-jak to víte?"
"Je zde s námi"
Odpověděl hokáge stroze a díval se na jejich reakce.Zatímco Saskemu došlo, že to musí být někdo v těch maskách , tak se Sakura akorát tak hloupě a zbrkle všude ohlížela.
"Tak jo kdo z nich to je?"
Zeptal se Saske inteligentně a Sakura se jen zarazila a rudá až po uši se trapně sesunula po židli téměř až na zem.
"A1 vystup z řady!"
Z ředy maskovaných vystoupil jeden nikdo neví jestli muž nebo žena a slušně se tázal.
"Potřebujete něco Hokáge-sama?"
Byl to tak ledový hlas až i Saskemu zaskočil knedlík v krku.
"Ano vrátíte se zpět do svého týmu 7 a budete společně plnit mise stejně jako dřív víte jak to myslým."
"Hai!"
Po té si odložil svou masku a plášť.
Jak Saskemu tak i Sakuře se tak naskytl pohled na usměvavého a hlavně zdravého Naruta.
"Naruto!"
Vypískla Sakura a skočila mu kolem krku.
Naruto ji jenom jemě odtáhl a podíval se na Saskeho.
"Taky vás rád vidím"
Řekl svým obvykle přiblblým hlasem s hloupě se usmál.
"Máme misi!"
Vykřikl nadšeně.
A začal něco dost rychle a hlasitě brebentit.
Saskemu bylo divné jeho chování přecejen ten úsměv nebyl tak upřípný a radostiplný jako bývával, i když to dobře zakrýval tak bylo vidět, že nad věcmi přemýšlý a to hodně.
Nejdřív si opakuje onu situaci v hlavě a potom přemýšlý jak nebo co říct tak aby jsme na něm tu jeho změnu nepoznali, ale aby to znělo stejně blbě, se stejně blbým tónem jaký mívával.
Co ti to udělali?
jůů to je zajímavé:) určitě chci pokráčko;)