Holka nebo kluk?

25. května 2009 v 15:22 |  *****Jednodílné...
Holka nebo kluk?


PS: Vím, že jsem psala, že tu dneska nic nehodím, ale podařilo se mi u tety zabrat počík tak vám to tu hodím už teď.No tak tady je moje první jednorázovka je to jenom shoune-ai.Ale snad to nebude vadit.
Díky za komentíky a přeju příjemné počteníčko

Právě vyšlapávám poslední schody do toho nejvyžšího patra ve škole je to strašný.
Kdy už konečně umřu?
Optal se sám sebe a téměř vůbec nevnímal mokré schody a na to taky doplatil, najednou mu podjela noha a on letěl ze schodů snad nadzvukovou rychlostí.
Při dopadu krom neuvěřitelné bolesti celého těla a hlavně hlavy se zamyslel.
Já tam nechci jít stejně se mi budou akorát znovu smát a ponižovat mě já o nic takového nestojím nechci aby to dělali copak mě nikdo na tomto odporném světě nepochopí?
Tvář skřivil bolestí zrovna když se pokusil zvednout , schoulil se do klubíčka a čekal až bolest trochu odezní ostatně stejně na ni byl zvyklý, tak co by řešil.

Jdu po chodbě ke schodům do mé třídy a najednou uslyším vyheknutí a něco padající ze schodů vůbec nepřemýšlím co by to mohlo být a běžím tam mám totiž takové divné tušení, že to nebude něco , ale někdo v ruce držím třídnici, kterou jsme si zapoměli v jiné třídě tak mě pro ni učitel poslal.
Najednou pod schody do mé třídy uvidím postavu dívky s rudými vlasy překrívajíc její obličej, choulící se do klubka přikleknul jsem k ní a promluvil

,,Není vám nic?Co se stalo?"

Trhnu sebou když uslyším velice hezký hlas kluka.A na odpověď jen nepatrně kývnu hlavou do stran.

,,Nechcete pomoct?"

Opět jsem neodpověděl a jen přijal jeho nabýdnutou ruku a s její pomocí se zvednul na nohy, které mě trochu zradili a já zase letěl k zemi, ale dřív než jsem dopadl, tak mě chytly něčí silné paže.Znovu jsem se tedy postavil, ale tentokrát už nespadnul.

Díval jsem se na to jak přijala mou ruku a za její pomoci se dostala na nohy , které se jí , ale podlomily , a tak dřív než dopadla na zem jsem ji chytnul pozoroval jsem jak se znovu postavila a pečlivě jsem prozkoumal její postavu.
Byla štíhlá na sobě značkové oblečení černé barvy, které jí moc neslušelo černá se k ním vůbec nehodila.V obličeji měla velice jemné dámské rysy, plnější rty zářící zelené oči a menší nos byla velice krásná sice plochá jako prkno, ale to mi vůbec nevadilo, krásná byla stejně.
Natáhl jsem k ní ruku.

"Ahoj já jsem Kira jak se jmenuješ ty?"

Ten jeho pohled co po mě klouzal mi byl velice příjemný navzdory tomu všemu ostatnímu, je velice pohledný mužské rysy tváře, tenčí rty takový střední nos překrásné modré oči
A po ramena dlouhé černé vlasy.
Kéž bych vypadal jako on aspoň z poloviny celí můj život by se tím změnil a já jsem takový srab, že si nedokážu ostříhat ani svoje po zadek dlouhé rudé vlsy, protože bych tím něco změnil a já se bojím změn v životě jsem jich měl dost.
Povzdechnul jsem si a podíval se na jeho napřaženou ruku šlo vidět, že už je značně nervózní, ale já na to kašlal bez jediného slova jsem se otočil zpět ke schodišti a vyběhnul ho.

Co blbne?Zakroutil jsem nad tím hlavou a šel taktéž nahoru.

No co stejně se to dozví dříve či později.
Řekl si a zašel na záchody se na to psychycky připravit pozdě už jde stejně , tak to neřešil co na tom , že už teď má nejmíň půlhodinové spoždění zavřel se do kabinky.
Kdyby náhodou někdo přišel.
A na to, že ten koho tam nechal stát mohl být jeho nový přítel nebo kamarád či snad jeho nový spolužák ani nepomyslel.

Nádech , výdech, nádech, výdech
Zhluboka jsem dýchal a zaklepal na dveře, za kterými se ozíval neskutečný rámus a řev.
Čekal jsem na vyzvání, které stále nepřicházelo a ani se nedivím já bych to moje lehoučké stydlivé zaklepání v takovém rámusu taky neslyšel.Tak jsem tedy zaklepal znovu, ale teď už to bylo spíš zabušení takže mě celkem ani nepřekvapilo, že za dveřmi to uticho a ozvalo se skroušené

"Dále!"

Pootevřel jsem dveře a zase je zavřel stoupnul jsem si před učitele.

"Dobrý den já jse..."

Nenechal mě učitel říct nic víc a představil mě sám ani se mu nediví podle toho jak vypadal to vypadalo, že mě ani neslyšel.

"To bude nějaká chyba já tady mám napsaného nového žáka a ne žákyni"

Sklopil jsem zrak do země a na mé nové spolužáky jsem se ani nepodíval, a proto jsem si nemohl všimnout zkoumavého pohledu Kiri.

"Ano, to jsem já Nikolas Lawerson"

Kdyby mi nebylo tak neuvěřitelně trapně tak se asi i zasměju tomu učitelově výrazu.

"Aha…tak to se moc omlouvám já jsem tvůj třídní učitel Albert Nelson a budu tě učit Matiku,Přírodopis,Dějepis a Občanskou výchovu máš zájem o nějaký kroužek nebo klub nebo tak něco?"

Řekl nervózně když si všiml mého zpytavého pohledu a řekl bych, že to vypadalo, že se opravdu cítí trapně za to co řekl.

"Jasně jaké tam jsou ?"

Otevřel šuplík a vytáhl papír .Já ho jen rychle přelétl očima a v hlavě mi začali šrotovat výpočty jestli to budu všechno stíhat i s mímy domácími povinnostmi a Kendem , na které chodím.Všiml jsem si zkoumávého pohledu všech přítomných a tak jsem si bez ostichu půjčil učitelovo psací pero a zaškrtnul všechno teda téměř všechno.

"To si děláš ze mě srandu?"

"Ne, měl bych?"

Zeptal jsem, se nevině a přitom pro některé roztomile naklonil hlavu na stranu.

"Vždyť si tam zaškrtnul skoro všechno, to nemůžeš stíhat a neřekl bych, že zrovna někdo jako ty je na romantickou poezii , do které si se zapsal"

Pozvedl jsem obočí.

"Že ne?…"

A začal jsem citovat.

"A tak kdy…"

Tady mě učitel zastavil když viděl jak jsem se do toho hned na začátku začal vžívat.

"Dobře, dobře věřím ti, ale stejně nemůžeš přeci chodit do všeho"

"Taky , že ne nezatrhl jsem tam divadelní a herecké kurzy, protože podle toho a jestli jsem si to spočítal spárvně by mi to časově nemohlo vijít"

Učitel na mě civěl a já viděl , že je vyveden z míry viděl jsem na něm jak to v něm začíná vřít zlostí.
Asi není zviklý na debatu s inteligentním člověkem.A co jako?Kašlu na to!

" Třeba kdo je dobrý…Kira ti pomůže s učením slyšel jsem , že jste byly poněkud pozadu"

Trhl jsem sebou a rozhlédl jsem se po třídě uviděl jsem Kiru jak na mě upírá svůj modrý mohled připadám si jako pod mikroskopem.

"Né díky už jsem se to doučil"

Učitel to už pomalu vzdával, ale začalo to v něm znovu vřít když jsem mu řekl, že sešity si dopsat nepotřebuji , protože nic jako sešity vůbec nepoužívám a že mi stačí pouze a jen kniha.

"tak co kydbych si tě oskoušel třeba z matiky!"

Už na mě zaječel a já jen flegmaticky stál jako tvrdé Y Potom věci odložil na zem a do ruky vzal křídu.

"Nechtěl jste mě náhodou ozkoušet, protože jestli ano tak tu nehodlám stát jako magor celej den už mě pěkně štvete bavíte se semnou jako s volem nemluvně o tom , že na mě civíte jako na lízátko a myslel jste si, že jsem holka to se řediteli moc líbit nebude,tak mi dejte ten příklad a všichni budou mít klid v duši"

Učitel si nasraně sednul na židli , tak že málem spadnul.A celá třída dostala záchvat smíchu z toho jak jsem ho krásně setřel.Nebezpěčně se mu blízklo v očích a dal mi ten příklad celkem složitý a vsadím se, že ho ještě určitě ani neprobírali.No stejně jsem ho napsal a beze zastavení začal počítat.Periferně jsem viděl Kirův zamyšlený pohled nad tím příkladem a vsadím se, že on by to zvládnul taky, i když nevím jestli bez toho aby popsal celou tabuli, protože já ty výpočty co se dají počítat z hlavy aspoň trochu taky tak počítam a tak je zápis podstatně kratší.Asi po dvou min. jsem to měl vzal si věci zpět na ruky a díval se na to jak si mě učitel nasraně měří pohledem.

"No tak tedy dobře a proč si přišel pozdě?"

Na to jsem neodpověděl a zase nahodil svůj výraz je mi všechno jedno dělejte si co chcete se vším souhlasím a nebudu odporovat.

Když učitel viděl, že ze mě ani po dvou minutách nic nevypadlo , tak se otočil na třídu.

"Tak pokud má někdo nějaké otázky , tak se ptejte vypadá to, že se dnes už nic nenaučíme , tak do toho ptejte se"

Pobídnul je a já jen sklopil zrak k zemi, když se na mě otočili jejich pohledy, kterými mě začali nebezpečně probodávat.

Přihlásil se nějaký kluk a když ho učitel vyvolal tak se postavil a řekl…

"Jak nám dokážeš , že jsi kluk přece jenom , tak nevypadáš ani trochu a to, že jsi plochý jak prkno to nedokazuje hodně holek je plochých"

Já se nad jeho proslovem jen reflexivně přikrčil.A ani nevím proč , ale už ze zviku jsem vytáhnul občanku, na které bylo napsána kolonka
Pohlaví: Muž
A on se jen s otevřenou pusou posadil a já ji znovu schoval.

Když se přihlásil další překvapený člověk a učitel ho vyvolal, tak se z chodby ozvalo dost hlasité dupání a řev.

"Nikolasi!!!"

Všichni se na mě znovu otočili a zkoumavě si mě prohlíželi, když v tom se rozrazily dveře třídy a dovnitř vletěla štíhlá, rudovlasá zelenooká postava velmi vivinuté ženy na vysokých podpadcích a drahých rudých vyzívavých šatech.Rozhlédla se po třídě a potom mrkla na učitele.

"Smím si na chvíli půjčit Nikolase?"

Optala se mile.

"A-a-ahoj mami"

Řekl jsem dost vyklepaně, ale toho si nikdo nevšímal teda alespoň jsem si to myslel.Spíš teda kývali nad naší podobností.

"Je mi líto madam, ale je hodina"

Překvapeně jsem se otočil na učitele a za doprovodu jeho pohledu jsem se opatrně přemístil k matce a vytlačil ji ze dveří a zavřel za námi jen co se dveře dovřely, tak jsem slyšel jak to ve třídě začalo šumět a to hned přestalo když uslyšeli moji matku.

"Ty malý spratku jakto, že jsi to nevyhrál!!!Co?!!Co si o sobě myslýš?!!Dáváme ti všechno na světě a jediné co chceme po tobě jako vděčnost za naší snahu je aby si se učil a co ty děláš?!!Nic!!!A pohlídal si otce jak jsem ti nařídila?!!!To si taky neudělal je mi z tebe zle seš tak neuvěřitelně neschopný je mi špatně už jen s pohledem na tebe copak se nemůžeš jako chlap aspoň chovat když tak nevypadáš?!!seš absolutně, ale absolutně neschopný víš co?! Kašlu na tebe dělej si co chceš!Je mi to jedno!!!Slyšíš je mi to fuk!!!A nezapomeň na tu soutěž matematických talentů a opovaž se to nevyhrát !!! *neříkla , že jí je fuk co bude dělat?No radši neřešit*Slyšíž opovaž se!!!PO tom máš ještě asi tři soutěže a vyhrašeš je budež se učit až se z tebe bude kouřit je ti to jasné!!!Nezapomeň, že máš velkou povinost reprezentovat nás!!!A ne nás ztrapňovat!!!Lituju toho, že ses kdy vůbec narodil!!!A víš co tvůj tatínek udělal?!!! Všechno prochlastal!!!Máš domácí vězení na tři měsíce a nebudeš dělat nic jiného než jsou tvé povinosti a nebo se učit!!!"

To už jsem vskutku brečel, ale vzchopil jsem se aspoň na malý odpor.

"To je jedno bude to stejné jako do teď"

Celá třída napjatě posouchala a Kirovi a panu Učiteli se to přestávalo líbit a bylo to pomalu poznat.

"Cos to řekl???!!!A mazej domů tady tě omluvím Ty ty ty budižkničemu je mi z tebe zle vypadni!!!"

"Ne!"

Uslyšely zpoza dveří a to už učitel nevydržel a šel otevřít dveře zrovna v ten moment jsem mu zpadl do náruče jak mě matka uhodila.

"Není ti nic?"

Promluvil na mě mile a všimnul si rozbité hlavy.

"Co se ti stalo?"

Rychle jsem se postavil a chtěl utéct, ale on mě držel pevně a nechtěl pustit .

"Spadl jsem ze zchodů, když jsem šel do třídy"

Oznámil jsem stroze a podíval se mu do tváře.Učitel si až teprv teď všimnul mých velkých černých kruhů pod očima krvavé rány na obličeji a jak mi to kolem ní začínalo modrat.Nebral ohledy na už pěkně naštvanou a vřeštící matku o tom, že mu do toho nic není a že jsem její syn a bla bla bla…¨

Prostě se na mě usmál a mě to neuvěřitelně zaskočilo tak dlouho se na mě nikdo neusmál a mě z toho začaly téct proudy slz svezl jsem se na kolena a houpal se dopředu a dozadu jako nějaký blázen.

"Kiro odveď ho na ošetřovnu a postarej se o to aby tam zůstal než tam přídu"

Kira kývnul přešel ke mně zvednul mě a nohy, ale já to vůbec nevnímal a odváděl mě pryč.
Zatímco učitel tam zůstal s mou matkou a něco jí říkal .

*

Ztímco Kira čekal za dveřmi tak už bylo dokončeno vyšetření a pustili mě ven, když se, ale otevřeli dveře tak se Kira postavil a na paní doktorku promluvil.

"Pa učitel Albert Nelson říkal, že tu máme na něj počkat a …"

Nestihl doříct protože jsem se kolem něj rychlostí blesku vyřítil a seběhl po schodech dolů tam byl zrovna učitel jak vyprovodil před malou chvilkou mou matku ven .Překvapeně se na mě podíval a já se zastavil.

"Díky"

Hlesl jsem a potom kolem něj proběhl dřív než se stačil pořádně vzpamatovat tak za mnou vyběhl teď už i s Kirou a já rychle nasednul do auta a dřív než k nám doběhli se máma rozjela.

"Ty máš , ale štěstí, že jsi přišel.Ptali se tě na něco?"

Z očí mi tekly slzy, ale pokýval jsem hlavou na znamení, že nic nevědí.

"Ale zítra musíš do školy, ale nejdřív zajdeme k doktorovi ať se na tebe mrkne jo?"

Nechápal jsem proč je najednou tak strašně moc milá.

"Co se stalo?"

Optal jsem se podezdřívavě.

O týden později v 7:30 před školou


Povzdechnul jsem si "Tak jdeme." Řekl jsem sám sobě a udivilo mě , že namám vůbec strach.

Spletl jsem se mám strach řekl jsem si před třídou a váhavě zaklepal.
Jak jinak taky že?Když jdu opětovně pozdě.

"Dále!"

Otevřel jsem dveře a hned toho litoval ty pohledy co mě provrtávali se mi vůbec, ale vůbec nelíbyly.

"Dobrý den, omlouvám se, že jsem přišel pozdě ujel mi autobus"

Učitel na mě podezíravě civěl a mě z toho pohledu začínalo být divně.

Najednou se prudce otevřely dveře a někdo do mě vrazil takovou silou až jsem spadl na zadek.

"Dávej bacha idiote!"

Zaječel jsem ostatní se nestíhali divit nad změnou tónu mého hlasu, který teď už vůbec nebyl ten stydlivý jako doteď, ale plný odvahy a kuráže vlastně sám se divím co to do mě vjelo.

Osoba se na mě podívala a oba dva jsme strnuli na místě .No první se vzpamatoval ten co do mě vrazil nahodil svůj tipický arogantní úsměv a řekl.

"Taky tě rád vidím Niku"

"T-Ty tady chodíš na školu?"

"No jo vlastně jo už rok"

"A jak se vede a jak je Rikovi"

"Ale jó jde to z toho rozchodu s tvojí mámou se vzpamtovával cekem těžko, ale nakonec si někoho našel, ale řeknu ti je to pěkná sosna tomu by si nevěřil jak umí lidé být namyšlení a chamtivý"

"To jsem rád, že se vám daří"řekl jsem trochu ironicky, trochu posměšně a trochu lítodtivě.

On se na mě podezdřívavě podíval a potom odpověděl otázkou…

"A co tady děláš ty neříkej, že jsi znovu musel přestoupit na jinou školu a jakto, že jsem tě tu neviděl už předtím?"

"No ono totiž byl jsem týden doma nemocný"

On se zasmál "Jo to de vidět ty kruhy pod očima ti nezávidím"

"Tak a dost běžte se oba posadit je hodina!"

Vypěnil učitel a Erik jen leknutím nadskočil a šel se posadit.Já se rozhlédl po volném místě a zjistil, že volno je jen u Kiri, tak jsem se tam tedy se skroušeným výrazem ve tváři vydal a posadil se.

"Je ti dobře?"

Optal se mě opatrně Kira a já se na něho otočil se slovy.

"Nic ti do toho není! A přestaň se o mě starat jo?Buď tak laskav.Dík!"

Zavrčel jsem a věnoval se výkladu.

Já vážně nechápu co jsem mu udělal vždyť jsem se jenom zeptal co mu je?
Ale je vážně nádherný.Teď by se mě někdo mohl zeptat jestli jsem na kluky , i když on jako kluk nevypadá?No odpověděl bych stručně a jasně:
Ano jsem na kluky a jeho vzhled mi vůbec nevadí podle mě mu to sluší.Takže stručněji ,,ano,,!

Crrrrr rrrrrrrrrrrrrr rrrrrr rrrrrrr rrrrrrrrrrr r rrrrrrrrrrr

Probudil mě zvonek a teprv pak jsem si všiml zvláštních pohledů mích spolužáků stojících kolem mé lavice.

Protáhnul jsem se zívnul do dlaně a hodil na ně pohled -Potřebujete něco?-

"Víš pořádám večírek budu mít osmnáct a tak mě napadlo jestli nechceš přijít taky
mno, ale je to na tobě nechci tě do ničeho nutit.Já jen, že bychom tě všichni tady rádi poznali a spřátelili se, ale vážně pokud nechceš tak je to jen tvoje věc…hmmm…Tak půjdeš nebo ne?"

Zeptal se mě a já na něj jenom nedůvěřivě civěl.Zřejmě si to špatně vyložil a tak rychle dodal.

"Neboj nebudem tam sami jdou všichni Kira , Erik ,Nikola, Aneta, Klára atd. …"

Já jsem dostal histerický záchvat smíchu, když jsem si uvědomil jak mě asi a pravděpodobně pochopil.

Kluk co na mě mluvil se pod mím výbuchem jen neklidně zavrtěl a mrkl po ostatních ať mi to vysvětlí či snad co.No řeknu jen jedno když jsem to vyděl, tak jsem se už tuplem nemohl přestat smát, ale nakonec jsem to nějak pomalu a zlehka zamaskoval svým obvyklým výrazem ve tváři, který u mě nebyl problémem, když jsem si uvědomil krutou pravdu.
Já na večírku nikdy nebyl!!!ÁÁÁ!!! Já se bojím!!! Zaúpěl jsem v duchu.

"N-no jasně proč ne?"

Hodil po mě vděčným pohledem a já se jenom nervózně usmál.

*

"Těšíš se už?"

Zkusil to na mě Kira znovu, ale tentokrát nevím proč , ale neměl jsem chuť mu odpověděl nějakou nepříjemnou sarkastickou poznámkou.

Tak jsem se k němu otočil a skusil se o úsměv, ale bohuže podle toho jeho úsměvu co po mě hodil jsem si logicky domyslel, že ten můj vypadal spíš jako úšklebek zhuleného kandidáta do senátu.

"Proč se mnou mluvíš?"

Zeptal jsem se opatrně. A nemohl jsem si nevšimnout jeho nechápavého výrazu.

"Proč bych s tebou neměl mluvit?S tebou se nikdo nebavil na té tvojí minulé škole nebo co?"

Otočil jsem se zpátky a díval se před sebe.

"Proč by mluvili s někým jako jsem já?Vážně nechápu"

"Co to meleš nechápu co je na tobě špatného jsi úplně stejný jako všichni ostatní."

Otočil jsem se na něho z výrazem nejseš ty idiot?

"No tak jo možná , že nejsi úplně stejný, ale na vzhledu přece nezáleží"

Z rozhovoru nás vytrhl Erikův hlas.

"Héj Niku nechceš se zapsat do nějaké soutěže?Totiž naše třída by chtěla jet na výlet nebo tak nějak a říďa říkal, že bychom si to museli nějak zasloužit a ty s tvým mozkem mohl by si se nám hodit, vždyť není nic co by si ty neuměl teda skoro…"

"Jo to by bylo super Niku…hmmm můžu ti tak říkat, že jo?"

Zeptala se mě jedna blondýnka a zářivě se na mě usmála já je vůbec nechápal, nechápal jsem proč se se mnou baví, ale chtěl jsem toho využít dokud je čas, tak jsem na ni jen nepatrně kývnul hlavou a jí se z toho úplně rozzářila očka.

"Niku a co ta soutěž?!"

Zařval na mě ještě Erik, ale než jsem mu stihl odpověděl odpověď, která by ho stoprocentně překvapila…nebo možná ani ne , protože mě zná dost dobře tak nám zazvonilo a spolu se zvoněním přišel do třídy i profesor na chemii.

Psali jsme zrovna písemku z neutralizace a ještě nějakých kravin podle mě jako pro prymityvi.

"hej Niku rozumíš tomu?"

Dloubnul do mě Kira a upřel na mě svoje oči já pod jeho pohledem jenom zrudnul jak rajče což ho zřejmě potěšilo, ale stejně jsem přikým a přisunul k němu svůj papír .

"Dík"

Potom mi podal papírek a prý ať to na něho opíšu on udělal to samé a za chvíli to měla opsané celá třída.

Já na to jenom vykulil oči jak se to rychle posunovalo dál a dál , ale radši jsem držel hubu.

PM PM PM ozval se rozhlas:Omlouváme se za vyrušení konce vyučovací hodiny, ale prosily bychom aby se Nikolas Lawerson hned po hodině dostavil do ředitelny a vyzvedl si své se ceny za soutěž Mladých talentů,matematiků a promiňte to nejde přečíst .No co to je jedno takže opakuji prosíme aby se Nikolas Lawerson dostavil o této přestávce do ředitelny. Konec hlášení.

"No Nikolasi ty si si teda pohnul"

Jenom jsem zrudnul a zasunul se více do lavice nebyl jsem zviklý aby si toho ostatní všímali na mojí staré škole se tomu jenom smáli a pošklebovali.

Crrrrrrrrrrr rrrr rrrrrrrrrrrrrr r rr rrrrrrrrrrr

"Tak odevzdejte testy a nebo seďte já si je vyzbírám sám"

Řekl pan Profesor a zbíral jednotlivé testy z jednotlivých lavic.Vždy se na ně mrknul a když se mu líbyl už asi osmý tak spustil.

"Co si myslýte, že to je!"

Všichni po mě hodili pohledem já tě asi zabiju no co jenom jsem se přikrčil a dělal, že o ničem nevím.

"Vy ten vílet asi opravdu chcete když jste se kvůli něho dokonce naučili na test no vypadá to, že jste na správné cestě známky dostanete zítra, protože to máte neobvikle záhadným způsobem asi všichni dobře"

Jejich pohledy se změnili na omluvné a já už vážně nic nechápal.

No zbytek školy uběhl celkem v klidu až na pár testů , u kterých se dělo téměř to samé jako u chemie.Chjo aspoň semnou mluví.

O týden později

"Niku tak kde se flákáš ten večírek za chvíli začíná už bychom měli vyjít."

Volal Erik ze zdola a netrpělivě přešlapoval zatímco já brečel.

Po desetiminutách to už , ale nevydržel a vydal se za mnou nahoru.

Když jsem otevřel dveře nemohl jsem uvěřit tomu co vydím.Nik měl Černé ryfle místy rozpárané co mu neuvěřitelně slušely k tomu černé triko obtahující jeho mírně vypracovanou postavu červenou spornovní mikinu se zajímavý černým vzorem, který vatvářel podivné obrazce po celých zádech a polovině ve předu a červené spornovní naiky na ruce několik stříbrných náramků a na krku stříbrný řetěz vlasy měl zřejmě vyžehlené a sepnuté do polovičního drdolu ze kterého mu na konci asi 15 cm vlasů vyselo jakoby měl copek řeknu si sám pro sebe:Kdybych byl na kluky tak Kirovi závidím.

"Proč brečíš?"

Uvědomil jsem si po tom.

"Já se bojím já ještě nikdy na ničem takovém nebyl a vypadám jako debil"

"Co to kecáš neuvěřitelně ti to sluší a neboj všem se budeš líbyt"

Nik začal panikařit a tak jsem ho chytil za ruku a táhnul směrem k místu setkání.
Musel jsem se smát tomu jak se urputně bránil, ale aspoň už přestal brečet a už to naněm nebylo ani poznat.

Jejiši "Uklidni se už!"

Okřikl jsem ho, ale on na bránění nepolevil.Tak jsem se naštval a vzal ho do náruče nad tím jak ztuhnul jsem se ani nepozastavil a odnesl ho ke dveřím jednoho z třípatrových domků v téhle ulici zazobanců kde náš dřívě zmiňovaný měl pořádat svou oslavu .

Zaklepal jsem a když nám konečně otovřeli tak jsem Nika pustil na zem a strčil dovnitř.

Já ho zabiju!Myslyl si Nik.Když se rozhlédl po těch tvářích , které se na něho upřely.

"Eriku já tě zabiju!"

Zavrčel jsem potichu,ale v té tichosti jak na mě všichni vzhlíželi to bylo slyšet stejně.

Všiml jsem si jak na mě Kira zaraženě hledí.Za ten týden co jsme spolu seděli v lavici jsme si začali rozumět a zjistili jsme, že máme spoustu společného a já zjistil, že jsem se asi zamiloval.

Nervózně jsem se usmál a nevím jak , ale nějak se mi podařilo vydolovat.

"A-a-ahoj"

Všichni chytli záchvat smíchu teda krom Kiri, který na mě házel snad... mlsné pohledy?

"Ahoj Niku jsem rád, že jsi přišel jdeš si s námi zahrát flašku?"

"Co to je ?"

Tak teď chytil záchvat smíchu i Kira a odpověděl mi podivným hlasem.

"To pochopíš v průběhu hry"

Podezdřívavě jsem se na něho podíval, ale nakonec jsem přikývl.

"Tak si pojď k nám sednout uvidíš bude se ti to líbit"

Do ruky mi vrazili flašku ani nevím čeho, ale bylo takové medové barvy a chtělo se mi z toho zvracet, když jsem z toho měl asi polovinu v sobě.

V průběhu hry jsem opravdu pochopil o co jde, ale ta dávka chlastu ve mně už začala působyt a tak jsem to nijak zvlášť nekomentoval.

Flaška se mi mi záhadným způsobem vyhýbala a tak jsem se jenom smál blbým vtipům svých snad konečně kámošů.Nebo tomu jak někdo musel dát pusu někomu s kým se nemuseli a ještě k tomu všemu na vrchol všeho zlého to byly úkoly jako je dej mu(jí) francouzáka svlíkni jí(mu) tričko atd. …

Najednou se flaška otočila ke mně a zůstala u mě stát podíval jsem na toho kdo s ní točil a čekal co mi dá za úkol.

"Řekni pravdu o tom jestli se ti líbí někdo z kluků ve třídě a jestli jo tak kdo"

Vyplivnul jsem obsah láhve hned zpátky a nedůvěřivě jsem se na Terezu mrknul.
I za ten týden co jsme se kamarádili jsem poznal jak vášnivá je to sázkařka a tak jsem jen mohl tušit, že se určitě s někým vsadila a teď chce vyhrát.

"J-jo"

Vykoktal jsem a čekal na jejich reakci nikdo nic neříkal a jenom čekal na pokračování.

No sice jsem nechtěl , ale pohled mi zabloudil ke Kirovy a když se naše oči střetnuly zrudl jsem jako rajče.

"Je to jasný ! Je to Kira!"

Zařvala Tereza a dívala se jak se mi nedostává vzduchu.Jakmile to, ale Kira uslyšel tak se prostě musel přesvědčit přišel ke mně po čtyřech a bez ostychu mi předevšema dal pořádnýho farancouzáka.

Ostatní začali hučet,tleskat a smát se.

Kira se ode mě odtrhl a podíval se mi do očí.

"Miluju tě Niku"

To jsem už nevydržel a vrhnul se na něho s takovou razantností až se všichni vylekali.

"Já tebe taky"

Vášnivě se mi zadíval do očí a dopověděl.

"Víš Kiro tímhle sis podepsal ortel smrti já tě ze svých chapadel totiž už nepustím"

Ostatní chytnuli nový výbuch smíchu a já konečně poznal, že od té chvíle kdy jsem přestoupil na jinou školu mi začal nový život a takové šance se už nepustím.
A taky aby ano každý nemá to štěstí najít si přátele, kterým nevadí nic na tvojem vzhledu či orientaci a berou tě takového jaký(á) si a já si do toho všeho našel ještě lásku.
Díky Eriku, kdybys mě tu nedotáhl, tak …

"Miluju tě"

Zopakoval znovu.A moje odpověď? Tu už přeci znáte, ale já přeci jen tak pro jistotu.

"J tebe taky Kiro a vždycky budu!"
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 29. května 2009 v 18:05 | Reagovat

jéé to bylo supeer, doopravdy skvělý nápad a skvěle napsané:)

2 Ni-chan Ni-chan | Web | 29. května 2009 v 20:59 | Reagovat

moc pěkná povídka :)

3 Akyra Akyra | Web | 9. června 2009 v 22:42 | Reagovat

to bylo nádherné fakt se ti to povedlo jakto že já na nic takového nepřijdu?!!!O_o já nemám slov

4 Lex-san Lex-san | Web | 29. června 2009 v 0:23 | Reagovat

Tak tahle povídka mě dostala do kolen. Sugoi...moc povedený...

5 *Siky-chan* *Siky-chan* | Web | 13. července 2009 v 13:30 | Reagovat

aaaach... *nadšeně skáče po pracovně*
krásná, jako vždy... tahle povídka se mi hrozně líbí... du si ji přečíst ještě jednou. xD
jj, taky bych tlekala... a hučela... a slinatala. xD
začínám být na tých povídkách závislá... a pořádně. *_*

6 Gel-chan Gel-chan | Web | 1. srpna 2009 v 19:56 | Reagovat

Božéé slintá už je pod ní kaluž! Krásný ..

7 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 2. listopadu 2009 v 19:40 | Reagovat

jéjíik ") naprosto zešílela! :D slintá a zase přišla o sluchátka, tka strašně se chtěl blíž řisunout k pc a ž si nohou u židle rozpůlila vedví jedno sluchátko (
mimochodem tento týden už 3! sluchátka!) Holky vy mě jednou zabijete, řídu kvůlůi vám o many a sluchátka! Jak svkvěle píšete! OMG ale nelituju :D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  ;-)

8 Liara Liara | Web | 6. ledna 2010 v 19:41 | Reagovat

:-D   :-D   :-D perfektná poviedka a Nik a jeho povaha ma dostali, prekrásne, senzačné, brilantné, ohromujúce (ešte by som hodila pár superlatív, ale tie si nechám na ďalšiu tvoju poviedku)

9 Kaze-chan Kaze-chan | Web | 6. července 2011 v 15:13 | Reagovat

tak tohle je vážně božíí, já vi mže to tady je už hrozně dlouho, ale stejně, vážně naprosto úžasný :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama