5.díl-Odpovědi? 2/2

30. května 2009 v 16:57 | Ebika |  No konečně už zvoní! I.řada
5.díl-Odpovědi? 2/2

Jen co jsem otevřel dveře tak mě někdo prudce přirazil na stěnu a zabouchl za mnou dveře.

"Proč se o mě pořád tak staráš?"

Zasičel mi Araši jedovatě do obličeje.A já jsem doopravdy nic nechápal vůbec, ale vůbec jsem nechápal ty jeho změny chování tu jeho náladovost.

"Nechtěl by si mě pustit?"

Zeptal jsem se s klidem.Araši si jenom odfrknul a pustil mi krk.

"Obludo! Přines nám Wisky budem ho potřebovat."
"Jinak bych ho asi zabil"
Zamumlal si ještě pro sebe potichu a potom mi rukou ukázal ať se posadím.

Téměř ihned po tom co jsem si sednul se ozvalo zaklepání a po té otovření dveří a než jsem se nadál měl jsem v ruce stejně jako Araši křišťálovou skleničku se zlatavou tekutinou.

"Chtěl si mi něco?"

Optal jsem se Arašiho po hodné chvíli ticha a zvednul k němu pohled.

Araši se na mě taky podíval a vzájemně jsme se do sebe vpili pohledy.Doslova jsem cítil jak se od sebe ani jeden nemůžeme odtrhnout.

"Já?"

Zeptal se Araši posměšně a krutě se u toho začal pohihňávat.Potom pokračoval.

"Já ne! Ale ty ano!Sleduješ mě na každém kroku a mě to pěkně štve víš?Připadám si jak pod mikroskopem…"

Zahleděl se na mě a naklonil se dopředu:

" … A mě se to nelíbí.Připadá mi jako by si mě už znal do detailu přesně, ale přitom vím, že ty o mě nevíš krom toho jak vypadám absolutně nic.
Dám ti nabýtku chceš?"

"Jaké jsou podmínky a čeho se týká?"

Záhadně se usmál a opřel se zpátky do křesla.Potom klidně začal.

"Můžeš se mě zeptat na cokoli chceš a já ti odpovím."

Významě se na mě podíval, ale já věděl, že ještě neskončil, člověk jako on o sobě informace jen tak nerozdává.

"Ale jen pokud ty odpovíš na ty mé, pokaždé když poznám, že mi lžeš.Vyberu si jednu z tvých otázek a budu lhát taky, když mi neodpovíš také ti neodpovím.
Bereš?"

Věděl jsem , že v tom určitě bude háček či podvrh či cokoli jiného, ale chtěl jsem ho konečně aspoň trochu pochopit a tak jsem přikývl.

Araši se tajemě usmál. A pobídl mě…

"Tak se ptej"

Teď jsem to nechápal předtím jsem měl tolik otázek a teď si nemůžu na žádnou spomenout.

"Jak se cítíž z toho když si se vrátil.Ovlivňuje to nějak tvoje chování?Nebo tvoje činy?Jak to na tebe působí?"

"Jak se cítím? Cha cha cha Jak bych se asi tak mohl cítit po tom nevidět sedm let slunce, rodinu nebo snad pouhopouhého pejsánka jménem Alek?A jestli to ovlivňuje mé činy?Nóóo… Řekněme nebýt zrádců, které bych mohl střílet asi bych zabil tebe jenom abych zapoměl na to co jsem tam prožíval.A poslední jak to na mě působí, že?…hmm…Není to snad vidět?"

Odmlčel se.

"A proč mě tak nenávidíš?"

Hodil po mě pohledem.

"Teď se ptám já…"
"Viděli jsme se už někdy?"

Tohle jsem nečekal tak jsem sebou nepoatrně trhnul a doufal , že to Araši nezavětřil.

"Ne"

Opověděl jsem stručně a čekal až Araši odpoví na mou otázku.

"V tom případě…ti neodpovím, protože mi žleš a to přímo do očí!"

Rychlostí blesku mi skočil na klín a svůj obličej přiblížil k tomu mému za dobrovodu jeho ruky pod mím krkem¨Znovu¨.zadíval se mi z blízka do očí.

"Ty mi lžeš!Ty oči jsem už viděl!Viděl jsem je!Ale nejsi to ty!Kdo si ?!Kdo teda do háje jsi?!"

Viděšeně jsem se díval do těch očí zalitých slzami.On pláče. Uvědomil jsem si, že mě ojímá.

Objal jsem ho tedy taky, ale on přitom trhl a odskočil ode mě.Chytil se za vlasy a trhl.T-to je paruka?

Najednou mu spadla z hlavy a on ji hodil na postel.Po hlavě se mu rozlila noční záře.Jeho dlouhé vlasy se mu rozlily po zádech až skoro k zadku a zářily jemnými odlesky modré.

"Vypadni!"

Zaječel na mě až jsem poskočil.Ale když viděl, že jsem se ani po tomhle nehnul z místa tak si sednul zpátky do křesla od někud z kapsy si vytáhnul cigáro a zápálil si, znovu upil Wisky a já mohl vidět jak se začíná uklidňovat.

"Ptej se!Ptej se dál dokud můžeš dokud jsem schopen s tebou mluvit!"

Řekl mi roztřeseným, ale přesto pevným hlasem a dál si spokojeně potahoval z cigarety.

No sice jsem se na tohle optat nechtěl, ale stejně to ze mě vyletělo.

"Proč nosíš paruku?"

Začal se třást a já si pomalu uvědomoval, že takhle to nepůjde.

"Nechci aby…zjistil, že…VYPADNI! ! !"

Nevěděl jsem co jsem udělal, ale ani jsem se nehnul dokud.Araši najednou vytáhl zbraň a mířil mi přímo mezi oči.

"Běž!"

Optarně , ale hlavně rychle jsem se zvadnul a odkráčel ke dveřím.Otevřel je , ale ještě než jsem odešel tak jsem jeho směrem zašeptal.

"Tímto to ještě nekončí"

"Já vím!"

Řekl nebezpečně a já za sebou zavřel dveře.Právě v čas když jsem uslyšel jak se o ně něco roztříštilo.

Neboj já ti pomůžu se s tím vyrovnat, a i kdyby si to nezvládl, tak můj budeš stejně si mi souzený a nakonec se s tou pro tebe krutou pravdou vyrovnáš jen doufám, že to bude dříve než mi dojde trpělivost.

Po té jsem se zavřel u sebe v pokoji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 31. května 2009 v 12:09 | Reagovat

jůůů to se vyvýjí zajímavě, honem dál:)

2 Akyra Akyra | Web | 6. června 2009 v 18:12 | Reagovat

já běžím na další díl:D

3 Lex-san Lex-san | Web | 28. června 2009 v 22:49 | Reagovat

Tak to sem teda zvědavej, jak by se choval on, kdyb mu došla trpělivost, já bych na jeho místě asi s nervama nevydržel... ale další díl volá...

4 Arlen Arlen | Web | 4. července 2009 v 14:38 | Reagovat

Zajímavá povídka, sem tam se sice v těch rozhovorech ztratím, ale hned se najdu. Je to fajne idea, velmi zajímavá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama