5.díl-Odpovědi? 1/2

27. května 2009 v 21:34 | Ebika |  No konečně už zvoní! I.řada
5.díl-Odpovědi? 1/2


PS:No tak tady je další díleček snad se bude líbyt.Omlouvám se, ale je na dvě části nevím kdy tu dám tu druhou, ale tak do dvou tří dnů by to mělo být.Teď totiž moc nestíhám a ještě ty povídky do soutěže, ale to je o nečem jiném.
Tak se ještě jednou omlouvám.
Díky za komentíky a přeju příjemné počteníčko


Podíval jsem se po jeho rodičích, ale ti se radši věnovali svému jídlu.když najednou Pan Kaii zvednul hlavu od svojeho jídla a podíval se mi do očí.

"Víš budeš to s ním mít těžké , minulost nemá zrovna takou, že když se zasní tak se mu vybaví hra s autíčky a plno čokolády kam jen pohlédne.
Ne když si on vzpomene, tak to je jen na tu kobku a nebo na krev , smrt, spousty mrtvých lidí.Nebudu popírat , že není naše výchova ta nejlepší, ale díky ní je z něj tvrdý chlap a to mu ještě není ani osmnáct.Ale o věk tady nejde chci tím jen říct, že ke svému chování má spousty důvodů a je jen na tobě jak zjistíš proč se tak chová a proč dělá věci tak a né tak…A nesnaž se to z něho vymlátit něco takového se nepovedlo ani mě"

Viděl jak se v Jakeovích očích odrazila zlost.

"No nekoukej tak na mě, kdybych to neudělal tak je z něho magor.Někdy se pomocí bolesti snaží přemýšlet takže si záměrně ubližuje a to je tvoje první otázka proč děla to co dělá?…Odpověď si musíš najít sám a nejlepší cesta jak ji zjistit je se s ním spřátelit jen to nic víc. On potřebuje kamaráda a až si uvědomí, že není sám potom se přejde na druhou část a on si uvědomí, že potžřebuje i city, ale ty se dostaví později.
On si to sice nemyslý, ale oba dva jak já tak jeho matka ho máme moc rádi, ale neměli jsme dětství , a tak mu to neumíme dokázat od toho jsi tady ty, najdi si k němu cestu a porozum jí."

Potom se oba dva Pan i Paní Kaiiovi zvedli od stolu a odešli.

Domem se rozlehl bolestivý výkřik.Naprosto jsem se vyděsil a zlekl, že se Arašimu něco stalo okamžitě jsem se za ním rozběhl, ale když jsem chtěl vtrhnout do pokoje, tak mě za ruku chytil dost urostlý chlápek a záporně zakroutil hlavou.

Zle jsem si ho změřil pohledem, ale odešel jsem hned do pokoje vedle.

*

Ježiš to nikdy nezmlknou?!

Zeptal jsem se sám sebe když se mi do uší už asi hodiny draly bolestné steny, které najednou přehlušil jiný vzrušený výkřik pocitu uvolnění a potom vše utichlo.

Z chodby se ozvalo prásknutí dveří a po té něco dopadlo na zem.

Rychle jsem otevřel dveře a pohlédl Arašimu do očí potom jsem se sklonil k…Ehmm…Markovi? A pomohl mu na nohy.

Vyděšeně se na mě podíval a odšoural se pryč.

Znovu jsem pohlédl na Arašiho hleděli jsme si do očí pěkně dlouho, ale nakonec se Araši otočil a prásknul za sebou dveřmi a já? Udělal jsem totéž.

*

No a takhle to šlo téměř každý den celý měsíc to už mi , ale docházela trpělivost.
To to bylo jenom zavést do školy ze školy vybrat prachy popřípadě být světkem bezcitné vraždy.Celý den chození kolem sebe jako stíny, večeře někdy i hádka kvůli toho co po nocích dělá, ve kterých jsem se hájil tím, že mě zajímá ať Markovi tak neubližuje*což je pěkně trapná výmluva a kec*, aleArašimu to bylo zřejmě jedno.A nakonec jít spát.

*

"Araši?"

Optala se ho při večeři jeho matka opatrně.

"Hmm?"

Zvednul hlavu od talíře a opětoval jí jeden ze svých pohledů , ve kterých se aspoň snaží zakrýt jeho otrávení.

"J-jak bylo ve škole?"

Araši vyprskl jídlo spátky na talíř a já jsem jenom zadržoval smích.O co jim de?

"Ušlo to"

Utrousil mezi zuby a dál se jí nehodlal věnovat.

"Araši mluvím s tebou!"

Zaječela na něj matka a já zase nic nechápal.

Araši se postavil a kývnul na sluhu ať mu přinese novou porci.Svou matku při tom otázale a drze ignoroval.

"Zítra letíme do Ameriky na jednu schůzku, letíš s námi!"

Oznámil mu Pan Kaii,

Araši jenom kývnul rameny na znamení, že slyšel a bere to na vědomí.

"Jdeš taky?"

Zeptal se a nikdo nechápal na koho mluvil, protože při tom čuměl do talíře.
Potom, ale zvednul svůj pohled na mě a já nevěřil, že by tou otázkou mohl myslet mě.A navíc mě zaskočil výraz v jeho tváři a očích už nebyl tak chladný a ledový řekl bych, že byl skoro-přátelský?

Polknul jsem a on se usmál.

"T-to mluvíš na mě?"

Zeptal jsem se opatrně. A mu se jenom rozšířil úsměv a nepatrně pohnul hlavou nahoru a dolů.

"T-to nejde nemám tam co děl…"

Ale než jsem to dořekl tak mě Pan Kaii předběhl.

"Ale jistě pojeď s námi můžete se skam…"

Zarazil se, když uviděl jak Arašimu začali znovu tvrdnout rysy tváře a to poslední slovo přetvořil na…

"…poznat?"

Araši se na mě otočil a já tak mohl zahlédnout bolest v jeho očích.

"Jasně můžeme se poznat, že?"

Promluvil a pokoušel se zakrýt smutek v jeho hlase nadšeností.

"T-tak jo"

Odpověděl jsem nejistě.

"Stav se potom za mnou na pokoj chtěl bych s tebou mluvit"

S tím se zvednul a odešel.Sluha mu ještě podával vodítko na jehož konci byl opět chlapec jménem Mark.

Araši se mu zadíval do očí a přiblížil se k němu pohladil ho jemně po tváři a lehce ho políbyl na rty jeho třesoucí se tělo si přitiskl do něžného, ale přesto pevného objetí a my ostatní si nemohli jinak než všimnout toho jak se chlapec v jeho objetí uvolnil.

Odtáhl se od něj a vodítko mu odepl jeho nechápavému výrazu se jenom zasmál a řekl s vážným a i výhružným tónem v hlase.

"Běž si kam chceš, ale za týden budeš zpátky tady ta obluda*tak říká sluhům. Kdo ví proč?no snad mi to řekne*ti dá oblečení a ty půjdeš ven budeš sledovaný s nikým nebudeš mluvit opovaž se jít na policii nebo se o něco pokusit!A teď už běž než si to rozmylím!"

Sluha ho už odváděl, ale Mark ještě vykřikl.

"Děkuji pane!"

Araši na to jenom kývnul hlavou a šel nahoru, nikdo ho nechápal nevěděli jsme proč se mnou najednou začal mluvit a proč chce abych za ním šel nahoru a proč mě pozval abych šel s nimi a proč… ?… … … .

Rychle jsem se tedy zvednul ze židle a s omluvením se všem přítomným jsem odešel za Arašim .

Váhavě jsem zaklepal.

"Dále!"

Ozvalo se zpoza dveří tak jsem tedy vstoupil.

To be continue…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | Web | 28. května 2009 v 15:58 | Reagovat

to si děláš srandu já se na net nedostanu dřív jak v pondělí to nevidržím:( ale nádherné další prosím

2 terkic terkic | Web | 29. května 2009 v 22:04 | Reagovat

páni tak to je opravdu sugooi, moc zajímavá povídka už se těším na další díl:)

3 Lex-san Lex-san | Web | 28. června 2009 v 22:44 | Reagovat

No.... to vypadá dobře, pěkně se to rozjíží
( jen taková mini poznámka, v tomhle díle píšeš, že mu ještě není 18 let, ale asi ob kapitolu, když předkládal policistovi průkaz, že může řídit motorku, tak už mu bylo 18, ale to je jen hnidipyšství. Já musím končit, čeká mě další díl :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama