4.díl-Co mu je???

23. května 2009 v 23:38 | Ebika |  No konečně už zvoní! I.řada
4.díl-Co mu je???

PS:Tak tady máte další kapitolku je celkem nudná no, ale snad vás bude bavit, taky je trochu delší než obvikle píšu, ale to bude tím, že mě tahle povídka baví psát zítra tu přidám ten prolog k povídce PDL
Přeju příjemné počteníčko a díky za komentíky

A pak mě to trklo ten asi nemá nejklidnější spánek.,,Jak dlouho si nespal?"vyjel jsem na něj.
Araši se pousmál vytáhl mobil a namačkal tam nějaký kód.Potom se smutně usmál,,ani nevím možná, tak před 11 lety,když jsem neměl minulost"a potom usnul .

Než jsem se stačil vzpamatovat, tak u nás zastavila limuzína a z ní vystoupil nějaký chlap.Mrknul na Arašiho a potom na mě,,Vy budete Jake.Tak pojďte nasedněte a nebojte tohle se stává často, jsme už zviklý, nic to není, prospí se a všechno bude v pohodě"Povzbudivě se usmál a já se zvednul i s bezvládným tělem Arašiho na rukou.Tak jsem ho uložil opatrně na sedačku a sedl si za ním .

*
"Pane Jakeu bude se podávat večeře"

Otočil jsem se za hlasem .

"Ale jistě"

Odpověděl jsem a dál jsem to neřešil a vstal, když jsem byl na odchodu na toaletu se trochu poupravit , tak na mě zřejmě sluha ještě promluvil.

"Nechci vám nijak radit, ale měl byste být dole přesně v sedm hodin.Rodina Kaiů má velký smysl pro včasnost a nemají rádi nedochvilnost.Pan Araši a jeho rodiče už se chystají k večeři.A Pan a Paní Kaiovi mě požádali abych vám vysvětlil chod tohoto domu takže se stavím po večeři v osm hodin."

Podíval jsem se na něho a bez jediného slova ho obešel a zašel si na ty toalety.

*

"Dobrý večer"

Pozdravil mě sluha když jsem sešel dolů a usadil mě za stůl hned vedle Arašiho.Potom se otočil na Arašiho a zeptal se ho.

"Budete si přát rozptýlení Pane?"

Araši se na něj ani nepodíval jen asi minutu čuměl do prádného talíře a pak odpověděl.

"Chci Marka!"

"Hned to bude jakmile bude připraven pošlu ho za vámi"

To Araši nijak nekomentoval a jen se postavil když do místnosti vešli zřejmě jeho rodiče.Tak jsem se taktéž postavil a čekal až mě vyzvou.

"Dobrý večer Pane Jakeu já jsem Josef Kaii a tohle je má žena Anna"

Představil se ukázal na velmi pohlednou ženu stojící po jeho boku a poté mě vyzval ať se posadím což jsem samozřejmě udělal a hned na to se začala podávat večeře.

Nemohl jsem si , ale nevšímat pohledů, které po mě házeli a těch co lítostivě házeli po jejich synovi myslel jsem si, že to je kvůli tomu, že vědí, že si ho odvedu s sebou až nadejde ten správný čas, ale to jsem ještě neměl tušení jak neuvěřitelně hodně jsem se mílil.

"Pane Araši Mark je připraven , mám ho vyzvat?"

Araši poprvé za celou tu dobu co tu seděl jako hromádka neštěstí zvedl zrak od talíře a odpověděl.

"A hned!"

Jak to skoro zakřičel tak sluha málem poskočil až do stropu a bylo vidět, že se mu v očích mihl strach z toho co příjde, ale kupodivu se nic nedělo zatím.

Sluha se tedy otočil na podpadku a odešel potom se vrátil spolu s nějakým dost pěkným na první pohled křehkým klukem se sněhobílou pokožkou blond delšími vlasy a modrýma očima a jakmile jsem uviděl vudítko na krku a ten způsob oblečení zahrnující jen kožené uplé a místy rozpárané kalhoty, tak mi začalo docházet co bylo myšleno tím rozptýlením.

Araši v té chvíli dojedl postavil se čímž na sebe upoutal pozornost svých rodičů z pod pásku si vytáhl pistoli a jednou přeně mířenou ranou usmrtil onoho sluhu, kterého okamžitě někdo jiný odtáhl.

Kluk kolem jehož kulka proletěla a tak tak se mu vyhla se ani nepohnul a to mě utvrdilo v tom, že tohle se nestalo poprvé, ale děje se to dost často.

"Araši to musíš zabít každého sluhu co obsluhuje naše mazlíčky?"

Araši se podíval na svého otce a odpověděl.

"Vždyť víš jaký mám na tohle názor a nehodlám vám ho každý večer opakovat"

"Ty si, ale opravdu drzé dítě."

Povzdechnul si jeho otec, ale nevypadal, že by mu chtěl uložit nějaký trest spíš působil docela dost spokojeně, ale to záleží na úhlu pohledu.

"Ale stejně víš jak je teď těžké sehnat služebnictvo, a když se teď začíná prosakovat na povrh tvá povaha je to ještě těžší a mnohdy nepomáhá ani mučení každý si svého života cení a nechcou skončit s kulkou v hlavě.
Ty teda víš jak mě potěšit, ale ještě počkej na zákusek a nezabíjej kuchaře jo? Nám s tvou matkou jeho jídlo chutná a je nám jedno, že tobě ne"

"Jistě otče"

Vyprskl Araši.Rozešel se směrem k… jak tomu říkají…hmm… jo mazlíčkovy prudce ho vzal za vodítko a táhl s sebou ke stolu kde si ho posadil na klín a začal přímo zuřivě líbat.

Začalo to ve mně nebezpečně vřít a on ještě neví čeho jsem schopen.

Pan a Paní Kaiovi po mě hodili očkem, a když viděli jak pevně svírám onen teď celkem dost podstatný příborový nůž tak promluvila Paní Anna.

"Araši ty se našemu novému hostu nehodláč věnovat nebo jenom provokuješ a zkoušíš naší i jeho trpělivost?"

Araši se celkem dost neochotně odtrhl od rtů té porcelánové panenky a celkem klidně odpověděl.

"Vaši trpělivost již ozkoušenou mám a nechápu proč bych se již už dříve řečeného tak zvaného nového hosta měl všímat či se mu snad jen krapet věnovat není to můj host tudíž nemám povinost se o něj jakkoli starat nebo snad či zkoušet jeho trpělivost, je mi absolutně ukradené co si o mě myslý on nebo jeho ego.
Jedno mi to je , jedno mi to bude a vždy mi to jedno bylo nemám důvod se o něj jakkoli zajímat upřímě řečeno ani nechápu proč bydlý zrovna u nás… . A je mi to fuk"

Vyhrknul rachle než jsem cokoli stačil říc.

"A teď mě omluvte pokud to našemu vzácnému hostu"

Řekl s nechutností v hlase a pokračoval.

"Tak strašně moc vadí tak si jdu užít do mého pokoje a pokud by to bylo jen tak čistě ze závisti ať si vybere svýho tady ta obluda…"

Ukázal někde za sebe kde stál kupodivu další opět zřejmě sluha.

"…ho tam zavede a teď"

Prudce se postavil táhnous za sebou, zřejmě dost bolestívě podle chlapcova výrazu ve tváři, chlapce s obojkem na krku.

On to nemohl … Ježiž já to nechápu proč, když se mnou přece mluvil co jsem mu udělal a JÁ HO SNAD ZABIJU! Zavrčel jsem si pro sebe v duchu, když jsem si uvědomil jeho narážku na mě se závistí.Ale musím uznat, že tak trochu pravdu měl kéž by takle líbal mě. …Ale on bude o to se postarám.

Je můj nikoho jiného! Jenom a jenom můj ! Nikdo jiný na něho šahat nebude!
Je můj!Můj!Můj!Můj!Můj! A nikoho jiného jen Můj!!!

Toho blonďatýho zmetka se musím zbavit.

Araši je, byl a bude vždy jen a jen můj.

Můj!!!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ni-chan Ni-chan | Web | 24. května 2009 v 8:55 | Reagovat

tak jsem si konečně přečetla další povídku a tohle *zamyslí se*
je to zvláštní...netypické, ale je to zajímavé :):) a to hodně- jsem zvědavá co se z toho vyklube
/mini poznámečke: omlouvám se, ale tohle no- prostě nemůžu ze jmen jeho rodičů, jsem zvyklá, když se dávají k japonským příjmenín anglická jména, ale dát k němu české Josef? xDxDxDxDxD nechci aby to vyznělo špatně a v podstatě je to jen prkotina :), ale já si nemohla pomoct :) doufám, že se na mě nezlobíš- jen mi to příjde komické xDxDxDxD/

2 Jutaki Jutaki | Web | 24. května 2009 v 13:33 | Reagovat

tak jsm přečetla všechny dílky a musím říct, že je to vážně úžasně napsané, i kdy trochu nechápu o co de xD
jinak vážně úžasná povídka! :)

3 Akyra Akyra | Web | 25. května 2009 v 16:26 | Reagovat

no tak čekám na pokračování a rychle je to moc zajmavé. ostatní si přečtu jen co bude trocha času nestíhám:(

4 Lex-san Lex-san | Web | 28. června 2009 v 22:38 | Reagovat

Tak potkat takovéhleho tvora bych rozhodně nechtěl. Zastřelit člověka pro nic za nic a rodiče to tak nijak neřešej, no je to síla, ale už si zvykám na tvůj styl psaní, tak uvidíme, jak to bude dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama