2.díl-Nepříjemné probuzení

17. května 2009 v 15:51 | Ebika |  No konečně už zvoní! I.řada
2.díl-Nepříjemné probuzení


,,Áááá!!!"Prudce se posadil a lapal po vzduchu začal se klepat.Teprv až teď si uvědomil, že to byl znovu jeden z jeho snů míval je často, ale teď kvůli nim už ani nespal.Doktor mu předepsal prášky, ale on je nebere nemůže kdykoliv si nějaký vezme, tak sice spí celou noc to ano , ale ten sen příjde až do konce a on nechtěl vzpomínat už ne už nechtěl.Začal se trást a pohledů ostatních si nevšímal až když se ozvalo,,Araši má noční můry chudáček nepotřebuješ obejmou?"Posmíval se mu jeden spolužák a celá třída se začala smát.
Araši zvedl svůj medoví pohled a tím celou třídu umlčel kluk co si z něho ještě před chvílí dělal srandu se mu teď začal omlouvat a házet rukama před sebou,,Hele sorry já nech…"Zarazil se, když viděl ten pohled, po kterém se většinou ani nezvedne. Pohled je jenom varování zatím ostatně jako vždy, ale teď bude stačit aby se na něho třeba jenom podíval a už to nebude pohled co uvidí, ale nemocniční strop už se mu to párkrát stalo a nechtěl by to zažít znovu, polovina třídy o tom měla také svoje skušenosti, a tak ho dál neprovokovali a usadili se do lavic kde se je snažil jejich učitel celou tu dobu nahnad.Potom se podíval na Arašiho a promluvil.

,,Araši Kaii nechcete jít domů pokud se necítíte dobře?"Optal se opatrně a čekal.Araši si jenom odfrkl

,,Css Jako bych mohl"Učitel se nad tím nijak nepozastavil a přesunul svou pozornost na dva lidi , které sebou přivedl.

,,Tak třído tohle bude váš nový třídní učitel Kai Mataši a tohle" ukázal na toho většího ,,váš nový spolužák.A ten se vám snad představí s…"

Zarazil se a zlostně se podíval na Arašiho.

,,Tak Araši povíš nám co se zase děje?"Pověděl mu a díval se na klubko svíjející se na židli.Araši jenom něco zašeptal jak nemohl mluvit , ale dost nahlas na to aby to slyšeli dva spolužáci sedící před ním, kteří se po tom co řekl podívali na nového třídního a spolužáka čehož si všichni samozřejmě všimli potom na sebe a ti chytli stejný záchvat smíchu jako má on.

Všichni na ně vykuleně civěli a ničím jiným se nezabývali.,,No Pane Araši na to, že jste tady ještě před chvílí křičel ze sna jste až moc velký frajer nezdá se vám?"

Araši skameněl a vzpoměl si na ten sen, všichni očekávali jeho reakci, jeho tvář se změnila na plnou strachu potom zlostí a na konec mu úplně skameněla stejně jako jeho oči. Celá třída se začala zvedat z lavic a i za protestů profesora se začala klidit z cesty namáčkli se na sebe do rohu k tabuli čímž to vypadalo jakoby se snažili schovat za jejich nového spolužáka, který si Arašiho se zájmem prohlížel.

Araši mezitím probodával profesora pohledem a začal mluvit tak chladný hlasem, že kdyby celá antarktida roztála znovu by ji zmrazil i s celím tichmořím,,Víte jaké to je být zavřený v kamenné kopce bez oken v naprosté tmě se strachem co všechno se může stát stratit paměť nemoci se hýbat , mluvit či snad se jen třeba, jen trochu uboze aspoň uboze bránit, tak abyste až se dostanete ven, jestli se vůbec někdy dostanete ven což byste nevěděl, mohl říct aspoň si se snažil nevzdal si to seš machr, aspoň jednou ve svým zasraným životě si byl chlap!"Zvýšil hlas a vstanul z lavice,,abyste svojí rodině mohl říci, že aspoň jednou jste byl takový jakého vás chtěla mít?!Jaký jste podle nich být měl?!!Aby alespoň jednou jedinkrát jste věděl , že jsou na vás od srdce hrdí a neopovrují vámi jen jediným pohledem, nedívali se na vás jako na ubohého chudáčka, který se strachy ani nebrádil?!!!Ani trochu se nebránil?!!!!!"Teď už řval snad tak, že to slyšela celá škola a taky , že jo polovina jí poslouchala na chodbě a do třídy se vřítil ředitel s jeho rázným,,CO SE TO TU U VŠECH ČERTŮ DĚJE?!!!"potom se podíval na třídu mačkající se v rohu, trochu vyděšeného nového studenta a profesora a ještě vyděšenějšího třídního.Potom jeho zrak pozřel teď už brečícího kluka , který všechen tenhleten zmatek nadělal.

,,Araši" Povzdechnul si začal se k němu pomalu blížit aby ho moc nevyděsil jeho rodina ho informovala o tom, že se tohle může stát a taky o tom jak na to aby se uklidnil.

,,Nechoďte ke mně!!!"Zaječel a začal se třást..,,Nechoďte ke mně nebo vás zabiju, přísahám teď se bránit můžu, teď jo mohl bych i před tím, kdyby mi do toho jediného co jsem tam dostával, neházeli ty voblbováky!!!Ale kdo mi uvěří, že ?!!!Nikdo, nikdo mi nevěřil, všichni se na mě dívali stejně jako vy, nechte toho!!!Nenávidím to!!!Nenávidím!!!"Potom sklouznul svým pohledem na žáka stojícího za ním vůbec si ho nevšiml.

Najednou jako by blesk do něho uhodil.Ty oči, ty jsem přeci už viděl určitě a
na sto procent jsem je už viděl.Ne to nejsou ony, jsou jim podobné, ale nejsou to ony, tamty byly ledové, chladné a výsměšné tyhle jsou spíš vyděšené.

Najednou se ze zamyšlení probral a zjistil blízkost jeho ředitele rychlostí blesku uskočil i s aktovkou v ruce a zbalenými věcmi.

Podíval se na ruce.Jak jsem to stihl? To je přeci nemožné taková rychlost.Najednou mu přestali téci slzy a tvář se znovu změnila v tu kamennou, kterou byla před tím.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | 19. května 2009 v 0:20 | Reagovat

no tak kdy bude pokráčko? to je nádhera honem

2 Lex-san Lex-san | Web | 28. června 2009 v 22:23 | Reagovat

No teda! Tomu se říká předvést pestro škálu pocitů..
Líbí se mi věta ,,začal mluvit tak chladný hlasem, že kdyby celá antarktida roztála znovu by ji zmrazil i s celím tichmořím,, super !

3 Gaara z púšte Gaara z púšte | 17. srpna 2009 v 11:26 | Reagovat

tíííí jo tak tomu sa hovorí extrémny popis pocitov :-D...bolo to pekné a hlavne sa mi páčil ten jeho prejav :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama